Řasy (organismus)

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox organismus Řasy (latinsky Algae) jsou velkou a rozmanitou skupinou převážně vodních fotosyntetizujících organismů. Nejedná se o formální taxonomickou jednotku, protože zahrnují nepříbuzné skupiny organismů z různých říší, včetně bakterií (sinice) a eukaryot. Společným znakem je přítomnost chlorofylu a schopnost vyrábět organické látky z anorganických za pomoci sluneční energie. Na rozdíl od vyšších rostlin nemají pravé kořeny, stonky a listy; jejich tělo se nazývá stélka. Vyskytují se v široké škále velikostí, od mikroskopických jednobuněčných druhů tvořících fytoplankton až po obří mnohobuněčné chaluhy, které mohou dorůstat délky několika desítek metrů. Věda zabývající se řasami se nazývá algologie (nebo fykologie).

🔬 Charakteristika

Řasy představují polyfyletickou skupinu, což znamená, že nemají společného předka. Jejich společné rysy jsou spíše výsledkem konvergentní evoluce v podobných, převážně vodních, ekologických nikách.

• Stavba těla: Tělo řas, zvané stélka, postrádá složitou strukturu cévnatých rostlin. Může být jednobuněčné (pohyblivé s bičíky nebo nepohyblivé), tvořit kolonie (cenobia), jednoduchá či větvená vlákna, nebo pletivné stélky připomínající rostlinná pletiva.
• Buňka: Většina řas patří mezi eukaryota, jejich buňky tedy obsahují jádro a další organely. Buněčná stěna je často tvořena celulózou, mannany nebo jinými polysacharidy. Výjimku tvoří sinice (Cyanobacteria), které jsou prokaryotické.
• Fotosyntetické pigmenty: Kromě nezbytného chlorofylu "a" obsahují řasy i řadu dalších pomocných barviv, jako jsou chlorofyly b, c, d, karotenoidy (např. fukoxantin) a fykobiliny (fykoerytrin, fykocyanin). Právě kombinace těchto pigmentů určuje jejich charakteristickou barvu (zelenou, hnědou, červenou).
• Výživa: Převážná většina řas je autotrofní. Některé druhy jsou však mixotrofní (kombinují fotosyntézu s příjmem organických látek z okolí) nebo zcela heterotrofní, když druhotně ztratily chloroplasty.
• Rozmnožování: Řasy se rozmnožují nepohlavně i pohlavně. Nepohlavní rozmnožování zahrnuje prosté dělení buněk, rozpad kolonií nebo tvorbu spor. Pohlavní rozmnožování je často spojeno se střídáním generací (rodozměna).

🌳 Klasifikace a druhy

Systematika řas je složitá a neustále se vyvíjí. Tradičně se dělí do několika hlavních skupin, často na základě jejich barvy a biochemického složení.

Zelené řasy (Chlorophyta)

Tato skupina je považována za předchůdce vyšších rostlin, protože obsahuje stejné fotosyntetické pigmenty (chlorofyl a, b) a jako zásobní látku ukládá škrob. Jsou druhově nejbohatší a vyskytují se ve sladkých i slaných vodách, na půdě či na kůře stromů.

• Příklady: pláštěnka (Chlamydomonas), zrněnka (Pleurococcus), váleč koulivý (Volvox), šroubatka (Spirogyra), řasokoule zelená (Cladophora aegagropila).

Červené řasy (Ruduchy, Rhodophyta)

Většinou mořské, mnohobuněčné řasy, které díky pigmentu fykoerytrinu mohou žít i ve velkých hloubkách, kam proniká jen modrá a zelená složka světla. Jejich zásobní látkou je florideový škrob.

• Příklady: Porphyra (používaná na výrobu nori pro suši), Gelidium (zdroj agaru), Chondrus crispus (zdroj karagenanu).

Hnědé řasy (Phaeophyceae)

Do této skupiny patří největší a nejkomplexnější řasy, známé jako chaluhy (kelpy). Jsou téměř výhradně mořské a dominantní barvivo je fukoxantin. Mohou tvořit rozsáhlé podmořské "lesy".

• Příklady: Rozsivky (Bacillariophyceae) - jednobuněčné řasy s křemičitou schránkou, klíčová složka planktonu. Chaluha bublinatá (Fucus vesiculosus), Laminaria, Macrocystis pyrifera (obří kelp, může dorůst až 60 metrů).

🌍 Ekologický význam

Řasy hrají klíčovou roli v globálních ekosystémech.

• Produkce kyslíku: Odhaduje se, že mořský fytoplankton produkuje 50 % až 70 % veškerého kyslíku v zemské atmosféře. Jsou často označovány za "druhou polovinu plic planety". Bakterie Prochlorococcus, technicky sinice, je nejmenší fotosyntetický organismus, ale zodpovídá až za 20 % produkce kyslíku v biosféře.
• Základ potravního řetězce: Jako primární producenti stojí na začátku většiny vodních potravních řetězců. Slouží jako potrava pro zooplankton, ryby a mnoho dalších vodních živočichů.
• Koloběh uhlíku: Prostřednictvím fotosyntézy spotřebovávají obrovské množství oxidu uhličitého a hrají tak významnou roli v globálním cyklu uhlíku.
• Symbióza: Některé řasy žijí v symbióze s jinými organismy. Příkladem jsou lišejníky (symbióza s houbou) nebo koráli.

💡 Využití člověkem

Lidé využívají řasy po staletí a jejich význam v moderní ekonomice stále roste.

• Potravinářství: Řasy jako spirulina a chlorella jsou prodávány jako doplňky stravy bohaté na proteiny, vitamíny a minerály. Mořské řasy (nori, kombu, dulse) jsou běžnou součástí asijské kuchyně. Z červených řas se získávají látky agar a karagenan, které se používají jako zahušťovadla a stabilizátory v potravinách (např. v zmrzlinách, pudincích).
• Průmysl a zemědělství: Z hnědých řas se získávají algináty, používané v textilním průmyslu, medicíně (zubní otisky) a kosmetice. Schránky rozsivek tvoří horninu křemelina, která se používá pro výrobu filtrů, brusných past nebo jako absorbent. V zemědělství slouží jako hnojivo a krmivo pro dobytek.
• Biotechnologie a energetika: Řasy jsou zkoumány jako perspektivní zdroj biopaliv třetí generace. Mohou být také využity k čištění odpadních vod a spalin, protože při svém růstu spotřebovávají dusík, fosfor a CO₂.
• Medicína a farmacie: Některé druhy řas produkují látky s antivirovými, antibakteriálními a protinádorovými účinky. Jsou také přirozeným zdrojem omega-3 mastných kyselin, což představuje veganskou alternativu k rybímu oleji.

☠️ Negativní dopady

Přemnožení určitých druhů řas a sinic může mít vážné negativní následky. Tento jev se nazývá vodní květ.

• Příčiny: Vodní květ je obvykle způsoben eutrofizací, tedy nadměrným přísunem živin (zejména fosforu a dusíku) do vody z zemědělství a odpadních vod. K jeho vzniku přispívají také vysoké teploty a stabilní vodní sloupec.
• Důsledky: Některé druhy sinic a řas produkují toxiny (cyanotoxiny), které mohou být nebezpečné pro lidi, zvířata i vodní organismy. Mohou způsobit kožní vyrážky, zažívací potíže, poškození jater nebo nervového systému. Masivní odumírání řas vede k jejich rozkladu bakteriemi, což spotřebovává velké množství kyslíku ve vodě a může vést k úhynu ryb a vzniku tzv. "mrtvých zón".

🤔 Řasy pro laiky: Zelená továrna na kyslík

Představte si, že oceány a jezera jsou obrovské, neviditelné lesy. "Stromy" v těchto lesích jsou biliony mikroskopických řas. Stejně jako stromy na souši, i tyto miniaturní organismy dýchají. Nadechují se oxidu uhličitého – plynu, který vydechujeme my a který otepluje planetu – a pomocí slunečního světla ho přeměňují na energii pro sebe. Jako vedlejší produkt "vydechují" kyslík, který potřebujeme k životu my a téměř všichni ostatní živočichové. Každý druhý nádech, který uděláte, vděčíte právě těmto nepatrným, ale nesmírně výkonným továrnám na život, které tiše pracují ve vodách po celém světě. Jsou základem života v moři a nepostradatelným prvkem pro život na celé planetě.

📜 Zajímavosti a rekordy

• Největší řasou na světě je chaluha Macrocystis pyrifera, která může dosáhnout délky až 60 metrů.
• Některé druhy obrněnek (Dinoflagellata) jsou schopny bioluminiscence a při mechanickém podráždění v noci způsobují "světélkování moře".
• Řasokoule zelená je v Japonsku a na Islandu chráněná a považovaná za národní poklad.
• První kosmonaut Československa, Vladimír Remek, vezl v roce 1978 na palubě kosmické lodi řasy, aby se testoval jejich růst ve stavu beztíže.

Zdroje

Řasy - Wikipedie AlgaeBase Algae | Definition, Characteristics, Classification, Examples, & Facts - Britannica How much oxygen comes from the ocean? - NOAA