Aurèle Joliat

Rozbalit box

Obsah boxu

Aurèle Émile "The Little Giant" Joliat (* 29. srpna 1901, Ottawa – † 2. června 1986, Ottawa) byl kanadský profesionální lední hokejista, který celou svou šestnáctiletou kariéru v NHL strávil v týmu Montreal Canadiens.

Ačkoliv vážil pouhých 62 kilogramů (což je na poměry dnešního hokeje nemyslitelné), patřil k největším hvězdám své doby. Byl to levý křídelní útočník, který svou muší váhu kompenzoval mimořádnou obratností, technickou zdatností a provokativním stylem hry. Proslavil se tím, že na ledě nosil černou baseballovou čepici, aby zakryl předčasnou plešatost. Spolu s Howiem Morenzem vytvořil jedno z nejúdernějších a nejrychlejších útočných duí v historii ligy.

👶 Pro laiky

Aurèle Joliat byl "hokejovým Davidem mezi Goliáši".

• Váha: Vážil jen o málo víc než pytel cementu. Soupeři si mysleli, že ho zlomí jako proutek. On jim však vždycky ujeli, nebo je zesměšnil kličkou. Byl mistrem vyhýbání se nárazům.
• Čepice: Dnes musí mít hráči helmy. Joliat hrál v době, kdy se hrálo bez helem, ale on nosil černou kšiltovku. Byla to jeho obchodní značka. Když mu ji soupeř srazil (což dělali schválně), Joliat se rozzuřil a bojoval jako lev, dokud ji neměl zpátky.
• Výměna: Jeho příchod do Montrealu provázela nenávist fanoušků, protože byl vyměněn za největšího miláčka publika. Musel si respekt tvrdě vybojovat.

🏒 Hráčská kariéra

Nechtěný příchod a stín Newsyho Lalondea

Začátek kariéry Aurèle Joliata v Montreal Canadiens byl jedním z nejtěžších, jaké kdy nováček zažil. V roce 1922 se majitelé Canadiens rozhodli vyměnit svou největší hvězdu, legendárního Newsyho Lalondea, do týmu Saskatoon Sheiks ve WCHL. Výměnou za něj získali práva na neznámého amatéra z Ottawy jménem Aurèle Joliat a finanční hotovost. Fanoušci v Montréalu byli v šoku. Lalonde byl národním hrdinou, ikonou frankofonních Kanaďanů. Výměna milovaného kapitána za drobného, šedesátikilového mladíka byla považována za urážku a manažer Léo Dandurand čelil výhrůžkám smrtí.

Joliat však okamžitě ukázal, že má srdce bojovníka. Ve své první sezóně 1922/1923 vstřelil 13 gólů ve 24 zápasech a získal si respekt svou nebojácností. I přes svou drobnou postavu se nebál chodit do soubojů s mnohem většími obránci, jako byl například obávaný Eddie Shore z Boston Bruins. Joliat využíval svou nízkou váhu jako výhodu – byl na ledě nepolapitelný, měnil směr rychleji než kdokoliv jiný a soupeři ho často ani nedokázali trefit. Postupně si získal i ty fanoušky, kteří původně truchlili pro Lalondea.

Duo snů s Howiem Morenzem

Skutečná magie začala v sezóně 1923/1924, kdy se k týmu připojil mladý Howie Morenz. Trenéři dali Joliata na levé křídlo k Morenzovi a vznikla chemie, která definovala Canadiens na další dekádu. Morenz byl čistá rychlost a síla, Joliat byl chytrost a technika. Joliat často fungoval jako "nahrávač" a stratég, který svým pohybem otevíral prostor pro Morenzovy bleskové průniky. Společně s Billym Boucherem vytvořili útok, který dovedl Montreal k zisku Stanley Cupu hned v roce 1924. Pro Canadiens to byl první titul v NHL (a druhý v historii klubu).

Joliatova role v týmu rostla. V sezóně 1924/1925 vstřelil 30 gólů ve 25 zápasech, což byl fantastický výkon. S Morenzem si rozuměli i mimo led, stali se nejlepšími přáteli. Joliat často fungoval jako Morenzův ochránce a rádce, ačkoliv byl fyzicky slabší. Byli známí jako "Blesk a Malý obr". Společně získali další dva Stanley Cupy v letech 1930 a 1931, čímž potvrdili dominanci Canadiens na přelomu desetiletí. V této éře byl Joliat několikrát zařazen do All-Star týmu ligy a byl považován za nejlepší levé křídlo světa.

Hart Trophy a legendární čepice (1934)

V sezóně 1933/1934 se Aurèle Joliat ocitl v nové situaci. Jeho parťák Howie Morenz začal vinou zranění zpomalovat a tým Montreal Canadiens procházel krizí. Mnozí očekávali, že bez Morenzovy dominance pohasne i Joliatova hvězda. Opak byl pravdou. Joliat převzal otěže týmu a prožil svou individuálně nejúspěšnější sezónu. Nastřílel 22 gólů, přidal 15 asistencí a dovedl tým do play-off. Za tento výkon mu byla udělena Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL. Dokázal tak, že není jen "nosičem vody" pro Morenze, ale legitimní superhvězdou, která dokáže rozhodovat zápasy svou chytrostí a vůlí.

Neodmyslitelnou součástí jeho image byla jeho černá čepice. V době, kdy helmy nebyly povinné a většina hráčů hrála s prostovlasou hlavou, nosil Joliat kšiltovku, aby zakryl svou pleš. Tato čepice se stala červeným hadrem pro soupeře. Obránci jako Eddie Shore z Boston Bruins nebo Red Horner z Toronto Maple Leafs si dělali sport z toho, aby mu ji srazili z hlavy. Pro Joliata to byla otázka cti. Traduje se nespočet historek, jak se "Malý obr" vrhl na o hlavu většího soupeře jen proto, aby získal svou čepici zpět. Tato pokrývka hlavy se stala jedním z prvních marketingových symbolů v hokeji a fanoušci ji milovali.

Tragédie přítele a konec kariéry (1937–1938)

Závěr Joliatovy kariéry byl poznamenán hlubokým smutkem. V roce 1937 se do Montrealu vrátil jeho nejlepší přítel Howie Morenz, ale jeho comeback skončil tragickou zlomeninou nohy a následnou smrtí v nemocnici v březnu téhož roku. Pro Joliata to byla devastující rána. Při pohřbu, který se konal přímo na ledové ploše Montreal Forum, byl Joliat jedním z těch, kteří nesli rakev. Svědci popisovali, že byl naprosto zlomený a plakal, jako by ztratil bratra.

Smrtí Morenze jako by z Joliata vyprchala radost ze hry. V sezóně 1937/1938 odehrál ještě 33 zápasů, ale už to nebyl ten dravý útočník jako dřív. Po skončení sezóny, ve věku 36 let, oznámil konec kariéry. Odcházel jako historicky nejlepší střelec Montreal Canadiens (v té době) s 270 góly na kontě. Tento rekord později překonal až Maurice Richard.

Odkaz a "Duch Fora"

Aurèle Joliat byl v roce 1947 uveden do Hokejové síně slávy. Jeho číslo 4 bylo v klubu vyřazeno, ačkoliv ho po něm nosila další legenda, Jean Béliveau. Dres s číslem 4 tak visí pod stropem Bell Centre na počest obou těchto velikánů.

Joliat zůstal s klubem spojen až do své smrti. Jedním z nejemotivnějších momentů v historii Canadiens se stal ceremoniál v roce 1985, kdy "Habs" slavili 75. výročí. Třiaosmdesátiletý Joliat, oblečený v dresu, vyjel na led Montreal Forum. Při bruslení zakopl o koberec a upadl. Hala ztichla hrůzou. Joliat se však hbitě zvedl, nasadil si svou typickou čepici a s úsměvem zamával davu, za což sklidil bouřlivé ovace, které trvaly několik minut. Byla to poslední ukázka nezlomnosti "Malého obra". Zemřel o rok později, 2. června 1986, v Ottawě.

📊 Klubové statistiky NHL

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1922–23	Montreal Canadiens	NHL	24	12	9	21	37
1923–24	Montreal Canadiens	NHL	24	15	5	20	27
1924–25	Montreal Canadiens	NHL	25	30	11	41	85
1925–26	Montreal Canadiens	NHL	35	17	9	26	52
1926–27	Montreal Canadiens	NHL	43	14	4	18	79
1927–28	Montreal Canadiens	NHL	44	28	11	39	105
1928–29	Montreal Canadiens	NHL	44	12	5	17	59
1929–30	Montreal Canadiens	NHL	42	19	12	31	40
1930–31	Montreal Canadiens	NHL	43	13	22	35	73
1931–32	Montreal Canadiens	NHL	48	15	24	39	46
1932–33	Montreal Canadiens	NHL	48	23	16	39	37
1933–34	Montreal Canadiens	NHL	48	22	15	37	27
1934–35	Montreal Canadiens	NHL	48	17	12	29	18
1935–36	Montreal Canadiens	NHL	48	15	8	23	16
1936–37	Montreal Canadiens	NHL	47	17	15	32	30
1937–38	Montreal Canadiens	NHL	33	6	7	13	24
NHL celkově			655	270	190	460	755

Zdroje

• Profil Aurèle Joliata na NHL.com
• Profil v Hokejové síni slávy (HHOF)
• Statistiky na EliteProspects.com
• Historická sekce na webu Montreal Canadiens
• Nekrolog v The New York Times (1986)
• Kariérní data na HockeyDB