Kolonie: Porovnání verzí

Aktuální verze z 25. 11. 2025, 00:55

Rozbalit box

Obsah boxu

-

Tento článek pojednává o Kolonie. Pro další významy viz [[Kolonie (biologie)|Kolonie (biologie) (rozcestník)]].

Kolonie je v politickém a historickém smyslu závislé území, které podléhá svrchované moci jiného státu, označovaného jako metropole. Tento stát spravuje kolonii jako svůj majetek, ačkoliv formálně není součástí jeho vlastního státního území. Obyvatelé kolonie typicky nemají stejná politická práva jako občané metropole a jejich ekonomika, zdroje a pracovní síla jsou často využívány v prospěch mateřské země. Koncept kolonie je neoddělitelně spjat s kolonialismem, což je proces zakládání a udržování těchto závislých území.

📖 Definice a typologie

Základním znakem kolonie je absence vlastní suverénní vlády a podřízenost cizí moci. Vztah mezi metropolí a kolonií je charakterizován nerovností, kde metropole vykonává politickou, ekonomickou a kulturní kontrolu. Historicky lze rozlišit několik základních typů kolonií:

Osadnické kolonie: Vznikaly masivním přistěhovalectvím obyvatel z metropole, kteří se na novém území trvale usadili a často vytlačili nebo asimilovali původní obyvatelstvo. Příkladem mohou být britské kolonie v Severní Americe, Austrálie, Nový Zéland nebo francouzské Alžírsko.
Těžební (vykořisťovatelské) kolonie: Jejich hlavním účelem byla exploatace přírodních zdrojů, surovin a levné pracovní síly pro ekonomický prospěch metropole. Počet osadníků z Evropy byl relativně malý a tvořili pouze správní a vojenskou elitu. Typickými příklady jsou Belgické Kongo nebo Britská Indie.
Strategické kolonie: Byly zakládány na místech s klíčovým vojenským nebo obchodním významem, například jako námořní základny nebo kontrolní body na důležitých obchodních trasách. Příkladem je Gibraltar, Malta nebo Singapur.
Plantážní kolonie: Specializovaly se na pěstování jedné či několika málo plodin (např. cukrová třtina, bavlna, káva) pro export do metropole. Vyžadovaly velké množství pracovní síly, která byla často zajišťována dovozem otroků z Afriky. Příkladem jsou mnohé ostrovy v Karibiku.

⏳ Historie

Starověká a středověká kolonizace

Fenomén zakládání vzdálených osad není pouze novověký. Již ve starověku zakládali Féničané a později Řekové obchodní stanice a osady (apoikie) po celém Středomoří, jako bylo Kartágo nebo Syrakusy. Tyto osady byly zpočátku závislé na mateřském městě (metropoli), ale často dosáhly značné autonomie či úplné nezávislosti. Římská říše zakládala coloniae jako vojenské a administrativní základny pro kontrolu dobytých území a šíření své kultury. Ve středověku probíhala v Evropě vnitřní kolonizace, kdy panovníci zvali osadníky do méně zalidněných oblastí, což byl i případ českých zemí ve 12.–14. století.

Věk objevů a moderní kolonialismus

Moderní kolonialismus, jak ho známe dnes, začal v 15. století s prvními zámořskými objevy Portugalska a Španělska. Po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492 si tyto dvě mocnosti rozdělily svět smlouvou z Tordesillas. Španělé dobyli říše Aztéků a Inků a vytvořili rozsáhlé kolonie v Latinské Americe, zaměřené na těžbu drahých kovů. Portugalci založili obchodní stanice podél pobřeží Afriky, v Indii a v Brazílii.

Od 17. století se do koloniálních závodů zapojily další evropské mocnosti: Nizozemsko, Anglie (později Velká Británie) a Francie. Nizozemci ovládli obchod s kořením v Indonésii, Angličané založili osady v Severní Americe a postupně ovládli Indii, a Francouzi kolonizovali části Kanady a Karibiku. Vrchol koloniální éry nastal v 19. století, kdy evropské mocnosti, ke kterým se přidaly Belgie, Německo a Itálie, provedly tzv. rozdělení Afriky a rozšířily svůj vliv v Asii a Tichomoří.

📉 Dekolonizace a její důsledky

Proces rozpadu koloniálních říší, známý jako dekolonizace, nabral na síle po druhé světové válce. Evropské mocnosti byly válkou oslabené a v koloniích sílila národně osvobozenecká hnutí. Tento proces podporovaly i nové supervelmoci, USA a Sovětský svaz, a nově vzniklá Organizace spojených národů (OSN).

Symbolickým začátkem byla nezávislost Indie a Pákistánu v roce 1947. V 50. a 60. letech 20. století získala nezávislost většina kolonií v Asii a Africe. Rok 1960 je označován jako „Rok Afriky“, kdy nezávislost vyhlásilo 17 afrických států. Proces dekolonizace byl někdy mírový, jindy provázený krvavými válkami za nezávislost, jako například v Alžírsku nebo Vietnamu.

Důsledky kolonialismu jsou komplexní a přetrvávají dodnes.

Ekonomické důsledky: Bývalé kolonie často zůstaly ekonomicky závislé na svých bývalých metropolích, specializované na vývoz několika málo surovin a s nerozvinutým průmyslem.
Politické důsledky: Uměle vytvořené hranice, které nerespektovaly etnické a kmenové rozdělení, se staly zdrojem mnoha konfliktů, občanských válek a politické nestability.
Kulturní a sociální důsledky: Kolonialismus vedl k šíření evropských jazyků, náboženství a kultury, ale také k potlačování místních tradic a k sociálnímu napětí.

🌍 Současný stav (2025)

K roku 2025 je drtivá většina bývalých kolonií formálně nezávislými státy. Přesto stále existují území, která nemají plnou politickou suverenitu. Organizace spojených národů vede seznam nesamosprávných území, která jsou často označována za poslední zbytky koloniálních říší. K nejznámějším patří:

Gibraltar (pod správou Spojeného království)
Falklandy (pod správou Spojeného království)
Západní Sahara (okupovaná Marokem, nárokovaná Saharskou arabskou demokratickou republikou)
Americká Samoa (nezačleněné území USA)
Guam (nezačleněné území USA)
Francouzská Polynésie (zámořské společenství Francie)

Status těchto území je často předmětem mezinárodních sporů. Některá území, jako například Portoriko, mají komplexní status volně přidruženého státu k USA.

⚖️ Právní status a mezinárodní právo

Podle mezinárodního práva je kolonialismus vnímán jako porušení práva národů na sebeurčení. Charta OSN zakotvila princip sebeurčení jako jeden ze základních cílů organizace. Zásadní byla Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům přijatá Valným shromážděním OSN v roce 1960. Tato deklarace prohlásila, že podrobení národů cizí nadvládě a vykořisťování je popřením základních lidských práv a je v rozporu s Chartou OSN.

V rámci OSN působí Zvláštní výbor pro dekolonizaci (známý jako C-24), který monitoruje situaci v nesamosprávných územích a podporuje jejich cestu k sebeurčení.

💡 Pro laiky: Co je to kolonie?

Představte si, že vaše škola má malou pobočku v jiném, velmi vzdáleném městě. Ředitel vaší hlavní školy (metropole) rozhoduje o všem, co se v té pobočce děje – jaká budou pravidla, co se bude učit, kdo bude učit, a všechny peníze, které pobočka vydělá například prodejem svačin, posílá zpět do hlavní školy. Studenti a učitelé v té pobočce (kolonii) mají jen velmi malé nebo žádné slovo v tom, jak je jejich škola vedena. Nemohou si zvolit vlastního ředitele ani rozhodnout, na co se vydělané peníze použijí. I když jsou součástí stejného "školního systému", nemají stejná práva a výhody jako studenti v hlavní škole. Navíc, pokud má pobočka na svém pozemku třeba vzácné stromy, hlavní škola je pokácí a dřevo si odveze pro sebe, aniž by se ptala. Přesně tak fungoval vztah mezi mocným státem a jeho kolonií.

Zdroje

Kolonialismus - Wikipedie Kolonie - Wikipedie Koloniální minulost Afriky a její důsledky - IS MUNI Kolonialismus ponížil zámořský svět, zmodernizoval však jeho ekonomiku | Ekonom.cz Pomocné materiály z předmětu MVI pro každého ! - 5) Kolonialismus a dekolonizace Kolonie | MINCMISTR.CZ Dekolonizace - Infopedia Dekolonizace Afriky a její dopady - Katedra rozvojových a environmentálních studií Dekolonizace - Wikipedie