Stéphane Richer

Rozbalit box

Obsah boxu

Stéphane Joseph Jean-Jacques Richer (* 7. června 1966, Ripon, Québec) je bývalý kanadský profesionální hokejový útočník, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a jedna z nejvýraznějších, byť často nepochopených, postav NHL přelomu 80. a 90. let.

Richer byl prototypem moderního silového útočníka s vražednou střelou. Je jedním z mála hráčů v historii, kteří dokázali nastřílet 50 gólů v sezóně za dva různé týmy v téže organizaci (juniorský i profesionální). V historických tabulkách Montreal Canadiens, nejúspěšnějšího klubu hokejové historie, drží unikátní primát – je dosud posledním hráčem, který v jejich dresu pokořil magickou hranici 50 branek v jedné sezóně, a to dokonce dvakrát. Pod maskou úspěšného sportovce však Richer léta skrýval těžké deprese, o kterých otevřeně promluvil až po skončení kariéry, čímž se stal důležitým hlasem v boji za duševní zdraví sportovců.

Klubová kariéra

Zázračné dítě Montrealu (1984–1991)

Stéphane Richer byl draftován Montrealem v roce 1984. Do NHL vtrhl jako uragán. Už ve své první kompletní sezóně 1985/86, ve věku pouhých 19 let, se stal pevnou součástí týmu. Byl to rok nováčků – v brance zářil Patrick Roy, v útoku Claude Lemieux a Richer. Tato mladá krev pomohla Canadiens k překvapivému zisku Stanley Cupu. Richer zvedl pohár nad hlavu dříve, než mu bylo dvacet let.

Jeho individuální výkony však gradovaly v následujících letech. V sezóně 1987/88 poprvé šokoval ligu, když nastřílel 50 gólů. Stal se prvním hráčem Canadiens od dob Guye Lafleura, který to dokázal. O dva roky později, v sezóně 1989/90, svůj výkon zopakoval a zaznamenal 51 branek. Fanoušci v Montrealu ho milovali pro jeho góly, ale zároveň byl často terčem kritiky médií pro svou údajnou náladovost a nevyrovnanost výkonů. Nikdo tehdy netušil, že jeho "letargie" nebyla lenost, ale projev nemoci.

Výměna do New Jersey a druhý titul (1991–1996)

V září 1991 došlo k jedné z největších výměn té doby. Montreal poslal Richera do New Jersey Devils výměnou za kapitána Kirka Mullera a Rolanda Melansona. Pro Richera to byl šok, ale zároveň vysvobození z tlaku montrealského kotle. V New Jersey se musel přizpůsobit defenzivnímu stylu trenéra Jacquese Lemairea. Ačkoliv už nikdy nedosáhl na metu 50 gólů, stal se komplexnějším hráčem. Jeho ofenzivní síla byla pro Devils klíčová, protože týmu chyběli ryzí střelci. V sezóně 1994/95 byl Richer jedním z lídrů týmu, který ve finále smetl favorizovaný Detroit a získal pro New Jersey historicky první Stanley Cup. Richer se tak stal jedním z mála hráčů, kteří vyhráli titul s těmito dvěma rivaly z Východní konference.

Pozdní léta a konec kariéry (1996–2002)

Po úspěchu v New Jersey jeho produktivita začala klesat. Byl vyměněn do Tampa Bay Lightning, kde se od něj očekávalo, že bude mentorem, ale tým se trápil. Kariéru dohrával v týmech St. Louis Blues, Pittsburgh Penguins a nakonec se krátce vrátil do New Jersey. V posledních letech kariéry už více než se soupeři bojoval sám se sebou. Fyzická zranění se sčítala s psychickými problémy. V roce 2002 se pokusil o návrat v kempu Pittsburghu, ale nakonec se rozhodl definitivně ukončit kariéru s bilancí 421 gólů v 1054 zápasech.

Boj s depresí

Až léta po skončení kariéry Stéphane Richer odhalil tajemství, které ho tížilo celý život. Přiznal, že již během svých nejlepších let v Montrealu trpěl klinickou depresí.

• Tlak v Montrealu: Popisoval, jak po zápasech, ve kterých dal hattrick, přišel domů a nemohl vstát z postele. Tlak frankofonních médií a fanoušků jeho stav zhoršoval. Často byl označován za arogantního, protože se vyhýbal rozhovorům, ve skutečnosti však trpěl úzkostmi.
• Pokus o sebevraždu: V jednom z nejotevřenějších rozhovorů pro kanadskou televizi (TSN) přiznal, že během své kariéry byl blízko sebevraždě. "Měl jsem všechno – peníze, slávu, Stanley Cupy – ale uvnitř jsem byl prázdný a chtěl jsem to skončit," uvedl.
• Léčba a osvěta: Teprve po odchodu do hokejového důchodu vyhledal odbornou pomoc. Dnes je hlasitým zastáncem osvěty v oblasti duševního zdraví. Jezdí po Kanadě, přednáší a snaží se bořit stigma spojené s psychickými nemocemi u mužů a sportovců.

Herní styl

Richer byl ryzí "sniper" (ostrostřelec).

• Střela příklepem: Jeho největší zbraní byla tvrdá a přesná střela golfákem. Dokázal skórovat z dálky, což v té době nebylo tak běžné.
• Rychlost a síla: S výškou 191 cm a váhou 100 kg byl jako tank. Když se rozjel po křídle, obránci měli problém ho zastavit.
• Náladovost: Jeho slabinou byla nekonzistence. Měl série zápasů, kdy byl nezastavitelný, a pak týdny, kdy byl na ledě neviditelný. Dnes víme, že to souviselo s jeho zdravotním stavem.

Pro laiky

Proč je Stéphane Richer legenda?

• Poslední střelec Montrealu: Montreal Canadiens je nejslavnější klub světa. Od roku 1990 (tedy už 35 let) se nenašel nikdo, kdo by za ně dal 50 gólů. Richer byl ten poslední.
• Tichý bojovník: Jeho příběh ukazuje, že i ti nejtvrdší a nejúspěšnější chlapi mohou uvnitř trpět. Je inspirací pro lidi, kteří bojují s depresí, že se dá vyhrát i tento zápas.
• Dvojnásobný šampion: Vyhrál titul jako teenager s Royem a jako veterán s Brodeurem. Byl u zrodu dvou velkých dynastií.

Zdroje

• Profil na NHL.com
• Statistiky na HockeyDB
• Rozhovor pro Montreal Gazette o jeho boji s depresí a současném životě
• Otevřená zpověď o duševním zdraví pro RDS (francouzsky)