Polština

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - jazyk Polština (polsky język polski, polszczyzna) je západoslovanský jazyk lechické podskupiny, kterým mluví přibližně 50 milionů lidí po celém světě. Je úředním jazykem v Polsku a jedním z 24 oficiálních jazyků Evropské unie. Významné polsky mluvící menšiny žijí v Litvě, Bělorusku, na Ukrajině, v Česku (především na Těšínsku) a na Slovensku, ale také v důsledku emigrace v USA, Kanadě, Německu a Velké Británii. Polština je největším slovanským jazykem v Evropské unii.

Jazyk se zapisuje polskou variantou latinky, která obsahuje specifická písmena s diakritikou, jako jsou ą, ę (nosové samohlásky), ć, ń, ś, ź, ó a ż, a také spřežky. Charakteristickým rysem je pevný přízvuk na předposlední slabice slova. Gramatika je, podobně jako v češtině, flektivní, se sedmi pády, dvěma čísly a třemi (v jednotném čísle) až dvěma (v množném čísle) rody.

⏳ Historie

Polština se vyvinula z praslovanštiny, společného předka všech slovanských jazyků. Její kořeny sahají k dialektům západoslovanských kmenů, zejména Polanů, kteří obývali území dnešního Velkopolska. Začátky polského jazyka jsou spojeny se vznikem polského státu v 10. století a přijetím křesťanství z Čech. Tento fakt měl významný vliv na slovní zásobu, do které proniklo mnoho bohemismů (slov přejatých z češtiny), zejména v církevní terminologii.

Nejstarší dochovaná psaná polská věta pochází z roku 1270 z Jindřichovské knihy. Zní: "Day, ut ia pobrusa, a ti poziwai" ("Dej, ať já pomelu, a ty odpočívej"), a podle zápisu ji pronesl Čech ke své polské ženě. V roce 1285 bylo na synodu v Łęczyci rozhodnuto, že se polština bude vedle latiny používat v klášterních a katedrálních školách.

Během staletí byla polština ovlivněna mnoha dalšími jazyky, včetně latiny, němčiny, francouzštiny, italštiny, turečtiny, ruštiny a jidiš. V moderní době je patrný silný vliv angličtiny. Na rozdíl od češtiny neprošla polština v období národního obrození výraznějšími puristickými zásahy.

🗺️ Geografické rozšíření a dialekty

Polština je primárním jazykem v Polsku, kde jí mluví téměř 38 milionů obyvatel. Kromě toho existují početné polské menšiny v sousedních zemích, jako je Bělorusko, Litva, Ukrajina a Česko (zejména na Těšínsku, kde se používá specifické těšínské nářečí "po naszymu"). Velké komunity polských emigrantů a jejich potomků, souhrnně nazývané Polonia, žijí po celém světě, nejvíce ve Spojených státech, Německu, Velké Británii, Brazílii, Kanadě a Austrálii.

Polština má několik hlavních dialektů, které se dále dělí na menší nářečí. Mezi hlavní dialektové skupiny patří:

• Velkopolský dialekt (dialekt wielkopolski)
• Malopolský dialekt (dialekt małopolski)
• Mazovský dialekt (dialekt mazowiecki)
• Slezský dialekt (dialekt śląski) - někdy považovaný za samostatný jazyk.
• Kašubština (język kaszubski) - oficiálně uznaná jako regionální jazyk v Polsku, nikoli jako dialekt polštiny.

Kromě toho existují nové smíšené dialekty na západních a severních územích Polska, která byla osídlena po druhé světové válce.

🔡 Abeceda a výslovnost

Polská abeceda používá latinku a skládá se z 32 písmen. Oproti základní latince obsahuje písmena s diakritickými znaménky: kreska (čárka) u ć, ń, ó, ś, ź, kropka (tečka) u ż a ogonek (ocásek) u nosových samohlásek ą, ę. Specifickým písmenem je také přeškrtnuté ł. Písmena Q, V a X se používají pouze v cizích slovech.

Některé klíčové rysy polské výslovnosti:

• Nosové samohlásky (ą, ę): ą se vyslovuje zhruba jako [on] nebo [om] před souhláskami, ę jako [en] nebo [em].
• Přízvuk: Je pevně na předposlední slabice (penultimě).
• Tvrdé a měkké souhlásky: Podobně jako v češtině existuje rozdíl mezi tvrdými a měkkými souhláskami. Změkčení se vyznačuje čárkou (ś, ź, ć, ń) nebo následujícím písmenem i.
• Spřežky: Polština hojně využívá spřežky, jako jsou cz (č), sz (š), rz (vyslovuje se jako ż, tedy [ž]), dż (dž) a ch (ch).
• Výslovnost ł: Písmeno ł se vyslovuje jako neslabičné [u], podobně jako anglické "w" ve slově "what".
• Rozdíl mezi u a ó: Obě písmena se vyslovují stejně jako české [u]. Písmeno ó se historicky vyvinulo z dlouhého 'o' a v některých tvarech slov se mění na 'o' (např. Kraków – w Krakowie).
• Rozdíl mezi ż a rz: Obě varianty se vyslovují stejně jako [ž]. Jejich psaní je etymologické, což může činit potíže i rodilým mluvčím.

📜 Gramatika

Polská gramatika je flektivní a má mnoho společných rysů s gramatikou ostatních slovanských jazyků, včetně češtiny.

• Pády: Polština má 7 pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, instrumentál, lokál a vokativ), jejichž použití je velmi podobné jako v češtině. Významným rozdílem je tzv. záporový genitiv, kdy se po záporovém slovese používá 2. pád místo 4. pádu (např. Mam kota - Mám kočku, ale Nie mam kota - Nemám kočku).
• Číslo: Rozlišuje se jednotné (liczba pojedyncza) a množné číslo (liczba mnoga).
• Rody: V jednotném čísle se rozlišují tři rody: mužský (dále dělený na životný a neživotný), ženský a střední. V množném čísle se gramatika komplikuje rozlišením na rod mužský-osobní (rodzaj męskoosobowy) pro skupiny zahrnující muže a rod ne-mužský-osobní (rodzaj niemęskoosobowy) pro všechny ostatní případy (ženy, zvířata, věci).
• Slovesa: Časují se podle osoby, čísla, času a vidu (dokonavý a nedokonavý). Minulý čas se tvoří pomocí příčestí, které má různé koncovky v závislosti na rodu podmětu.
• Přídavná jména: Skloňují se a musí se shodovat s podstatným jménem v pádě, čísle a rodě.

💡 Pro laiky

Představte si, že jazyky jsou jako velká rodina. Polština, čeština a slovenština jsou si v této rodině velmi blízcí sourozenci. Mluví podobně, používají spoustu stejných slov, ale každý má své vlastní "zvyky".

• Zvukomalba: Polština pro české ucho často zní, jako by někdo "šišlal" nebo mluvil velmi měkce. To je dáno tím, že používá hodně sykavek (sz, cz, ś, ć) a specifickou výslovnost některých hlásek.
• Nosovky jako francouzština: Polština má něco, co čeština nemá – nosové samohlásky "ą" a "ę". Zní to trochu, jako když si při mluvení zacpete nos, podobně jako ve francouzštině.
• Přízvuk jako hodinky: V polštině se nemusíte učit, kam dát přízvuk. Je skoro vždy na předposlední slabice. Ať je slovo jakkoli dlouhé, platí stejné pravidlo. Například slovo uniwersytet (univerzita) se vysloví s důrazem na "sy": u-ni-wer-SY-tet.
• Falešní přátelé: Stejně jako mezi sourozenci, i zde dochází k nedorozuměním. Některá slova znějí stejně, ale znamenají něco úplně jiného. Například když Polák řekne szukać, nehledá sex, ale něco hledá (česky "hledat"). Slovo czerstwy neznamená čerstvý, ale naopak starý nebo okoralý. A když vás někdo pošle do sklepu, nejde o sklep, ale o obchod.
• Gramatika pro odvážné: Polská gramatika je pro cizince oříšek, podobně jako ta česká. Skloňování a časování je složité. Velkou zvláštností je, že v množném čísle záleží na tom, jestli je ve skupině alespoň jeden muž. Pokud ano, použije se jiný tvar sloves a přídavných jmen, než když jsou ve skupině jen ženy, děti, zvířata nebo věci.

Stručně řečeno, polština je jazyk s bohatou historií, melodickým zvukem a gramatikou, která je pro Čechy sice výzvou, ale díky velké podobnosti zároveň jednou z nejsnadněji naučitelných.

🔗 Vliv na jiné jazyky a zajímavosti

Historicky měla polština významný vliv na formování běloruštiny a ukrajinštiny. Během existence Polsko-litevské unie byla polština jazykem vyšších vrstev a administrativy na rozsáhlých územích východní Evropy. Naopak čeština měla značný vliv na polštinu zejména ve středověku, a to v oblasti náboženské a administrativní terminologie. Do češtiny z polštiny pronikla slova jako ropa, bryčka nebo mazurka.

• Nejdelší polské slovo je údajně konstantynopolitańczykowianeczka (malá, neprovdaná dcera muže z Konstantinopole), i když jde spíše o jazykovou hříčku.
• Průměrný Polák aktivně používá kolem 30 000 slov a pasivně rozumí až 100 000 slov.
• Zájem o studium polštiny v Česku v posledních letech roste, což souvisí se sílící polskou ekonomikou a rostoucími obchodními i kulturními vazbami.

Zdroje

Wikipedie: Polština Instytuty Polskie: Polština lingvo.info: Polština 50languages: Zajímavá fakta o polském jazyce Knihy Dobrovský: Gramatika současné polštiny Martinus.cz: Gramatika současné polštiny Pompo.cz: Gramatika současné polštiny s praktickými příklady lingvo.info: Poľština Překladatelská agentura GERMA: Polština Překladatelská agentura GERMA: Jazyky, které umíme Lingea: Gramatika současné polštiny Presto.cz: Polština Talkpal: Polská gramatika Wikiwand: Polština Wikipédia: Poľština Culture.pl: Języki, dialekty, gwary Polski Wikipedie: Polsko Parakalo.cz: Polština získává na popularitě! Martin Adámek: Polská výslovnost a diakritika Polstina.com: Polština jako jazyk YouTube: Dialekty Polskie Novinky.cz: Polsko: Zajímavosti, historie a současnost Nový encyklopedický slovník češtiny: VLIV POLŠTINY NA ČEŠTINU DSpace ZČU: K VYBRANÝM ASPEKTŮM ČESKO-POLSKÉ INTERFERENCE Słowo Polskie: 45 milionów osób na całym świecie posługuje się językiem polskim Wikipedie: Seznam jazyků podle počtu mluvčích VOXPOT: Polština jako nová němčina Wereldreizigers.nl: Jakými jazyky se na světě mluví nejvíce? LingoHut: Naučte se polsky Seznam Slovník: orgán překlad