Výtvarné umění: Porovnání verzí

Aktuální verze z 22. 11. 2025, 06:37

Šablona:O jiných významech Výtvarné umění je základní a historicky nejstarší druh umění, jehož díla jsou vnímána primárně zrakem (vizuálně), případně hmatem. Tradičně se dělí na umění volné (jehož jediným účelem je estetický účinek) a užité (které plní i praktickou funkci). Mezi hlavní obory patří malířství, sochařství, architektura, kresba a grafika. V moderní a současné době se hranice mezi jednotlivými druhy stírají a vznikají nové formy, jako je performance, videoart nebo digitální umění.

Od pouhého řemesla se výtvarné umění odlišuje originálním vkladem autora a snahou sdělit divákovi emoce, myšlenky nebo specifický pohled na svět.

Dějiny výtvarného umění

Dějiny výtvarného umění sahají až do pravěku a jsou svědectvím o vývoji lidské civilizace, jejích hodnotách, víře a technologiích.

Pravěk a starověk

První umělecké projevy pocházejí z období paleolitu a zahrnují jeskynní malby (např. v jeskyních Lascaux a Altamira) a drobné sošky, tzv. venuše, které symbolizovaly plodnost. V období neolitu se rozvíjí keramika a stavba megalitických monumentů.

Starověké civilizace v Mezopotámii a Egyptě vytvářely monumentální architekturu (pyramidy, zikkuraty) a sochařství, které sloužily především náboženským a panovnickým kultům. Antické Řecko položilo základy evropského umění důrazem na harmonii, řád a ideál lidské krásy, což se projevilo v sochařství (Feidiás, Praxiteles) i architektuře (Parthenón). Římské umění navázalo na řecké vzory, ale obohatilo je o technické inovace (oblouk, klenba) a realistický portrét.

Středověk

Po pádu Říma se centrum umění přesunulo do služeb křesťanství. Vznikly dva hlavní slohy:

Románský sloh (cca 1000–1250) se vyznačuje masivními, pevnostními stavbami kostelů s valenou klenbou a nástěnnými malbami s náboženskými výjevy.
Gotika (cca 1150–1500) přinesla odlehčení staveb pomocí lomeného oblouku, žeberové klenby a vnějších opěrných systémů. To umožnilo stavět vysoké katedrály s velkými okny vyplněnými barevnými vitrážemi. Rozvíjelo se deskové a knižní malířství.

Novověk

Renesance (14.–16. století) znamenala návrat k antickým ideálům, zájem o člověka (humanismus) a vědecké poznání (perspektiva, anatomie). Centrem byla Itálie a jejími hlavními představiteli byli Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti a Raffael Santi.
Baroko (17.–18. století) bylo charakteristické monumentalitou, dramatičností, emotivností a bohatou zdobností. V malířství vynikli Caravaggio, Rembrandt a Peter Paul Rubens.
Rokoko a klasicismus v 18. století přinesly zjemnění (rokoko) a následný návrat k antickému řádu a jednoduchosti (klasicismus).

19. století

Devatenácté století bylo érou rychlých změn a střídání uměleckých směrů: romantismus (důraz na emoce a individualitu), realismus (zobrazení skutečnosti bez idealizace) a impresionismus, který znamenal revoluci v malířství snahou zachytit okamžitý dojem a světlo (Claude Monet, Auguste Renoir). Na něj navázaly další směry jako symbolismus a secese.

20. století a současnost

Dvacáté století přineslo radikální experimenty a vznik moderního umění. Mezi klíčové směry patří:

Kubismus (Pablo Picasso) – rozkládal předměty na geometrické tvary.
Abstraktní umění (Vasilij Kandinskij, František Kupka) – opustilo zobrazování reality a soustředilo se na barvy a tvary.
Surrealismus (Salvador Dalí) – inspiroval se sny a podvědomím.

Po druhé světové válce se objevily směry jako abstraktní expresionismus, pop-art (Andy Warhol), minimalismus a konceptuální umění, kde je nejdůležitější myšlenka (koncept) díla.

Současné umění, označované jako postmoderní nebo kontemporární, je charakteristické pluralitou stylů, stíráním hranic mezi uměleckými druhy a využíváním nových médií, jako je videoart, digitální umění a performance. Mezi trendy pro rok 2025 patří umění inspirované přírodou (Biophilic Art), využívání smíšených médií a návrat k retro stylům v moderním pojetí.

Druhy a disciplíny

Výtvarné umění se dělí do několika základních oborů, které se často prolínají.

Malířství: Tvorba obrazů pomocí barev nanášených na plochu (plátno, zeď, dřevo). Zahrnuje techniky jako olejomalba, akvarel nebo freska.
Sochařství: Trojrozměrné umělecké dílo vytvořené modelováním (plastika) nebo odebíráním materiálu (skulptura). Materiály mohou být kámen, dřevo, kov nebo moderní materiály.
Architektura: Umění navrhování a stavby budov a jiných struktur. Spojuje estetickou a funkční stránku.
Kresba a Grafika: Kresba je základní výtvarnou technikou využívající linie. Grafika označuje techniky umožňující umělecký tisk a rozmnožování díla (např. dřevořez, lept).
Užité umění: Zahrnuje design předmětů denní potřeby, jako je keramika, sklářství, nábytek, šperky nebo módní návrhářství.
Nová média: Kategorie zahrnující umělecké formy, které využívají moderní technologie, jako je umělecká fotografie, film, videoart a digitální umění.

Funkce umění

Výtvarné umění plní ve společnosti řadu funkcí, které se v průběhu historie měnily.

Estetická funkce: Umění poskytuje estetický zážitek, pocit krásy a harmonie.
Komunikativní a expresivní funkce: Slouží jako prostředek vyjádření myšlenek, emocí a postojů umělce.
Sociální a politická funkce: Umění může kritizovat společnost, reflektovat politické události nebo sloužit jako propaganda. Často také funguje jako statusový symbol.
Náboženská a rituální funkce: Historicky bylo umění úzce spjato s náboženstvím, sloužilo k uctívání bohů a zprostředkování duchovních zážitků.
Poznávací (kognitivní) funkce: Umění nabízí nový pohled na svět a rozšiřuje lidské poznání a vnímání reality.
Ekonomická funkce: Umělecká díla se stávají předmětem obchodu a investicí.

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy

Další soubory ve Wikimedia Commons: arts Visual arts