Přeskočit na obsah

Marta Kubišová: Porovnání verzí

Z Infopedia
založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} {{Infobox Osobnost | jméno = Marta Kubišová | obrázek = Marta Kubišová (2016).jpg | popisek = Marta Kubišová v roce 2016 | datum narození = 1. listopadu 1942 | místo narození = České Budějovice, Protektorát Čechy a Morava | národnost = česká | profese = zpěvačka, herečka, moderátorka | aktivní roky = 1961–1970<br>1989–2017 | manžel = Jan Němec (1969–1973)<br>Jan Moravec (1974–1981) | děti = Kate…“
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 17. 11. 2025, 20:07

Rozbalit box

Obsah boxu

Marta Kubišová
Soubor:Marta Kubišová (2016).jpg
Marta Kubišová v roce 2016
Datum narození1. listopadu 1942
Místo narozeníČeské Budějovice, Protektorát Čechy a Morava
Národnostčeská
ManželJan Němec (1969–1973)
Jan Moravec (1974–1981)
DětiKateřina Moravcová
Profesezpěvačka, herečka, moderátorka
OceněníZlatý slavík (1966, 1968, 1969)
Medaile Za zásluhy II. stupně (1995)
Řád čestné legie, Rytíř (2012)
Řád bílého dvojkříže II. třídy (2018)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (2023)

Marta Kubišová (* 1. listopadu 1942, České Budějovice) je česká zpěvačka, signatářka a mluvčí Charty 77 a jedna z nejvýznamnějších osobností československé kultury a občanského odporu proti komunistickému režimu. Její sytý alt a emotivní projev ji v 60. letech katapultovaly na vrchol popularity, zatímco její píseň „Modlitba pro Martu“ se stala symbolem odporu proti okupaci v roce 1968 a neoficiální hymnou Sametové revoluce v roce 1989. [3, 23]

Po dvacetiletém zákazu umělecké činnosti během normalizace se stala jednou z klíčových tváří pádu komunismu. [8, 11] Je trojnásobnou vítězkou ankety Zlatý slavík a nositelkou nejvyšších státních vyznamenání České i Slovenské republiky a Francie. [1, 18]

🎤 Umělecké začátky a vrchol v 60. letech

Narodila se v Českých Budějovicích do rodiny lékaře. [5] Po maturitě na gymnáziu se nedostala na vysokou školu a pracovala ve sklárnách v Poděbradech. [4] Její pěvecká kariéra začala v tanečních kapelách v Poděbradech a Nymburku. [4] Po úspěchu v soutěži „Hledáme nové talenty“ získala angažmá v pardubickém Stop divadle (1962), plzeňském Divadle Alfa (1963) a nakonec v pražském divadle Rokoko (1964). [4]

V Rokoku se setkala s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou, se kterými v roce 1965 začala vystupovat. [4, 7] Její sólová kariéra strmě stoupala. Hity jako „Loudá se půlměsíc“, „Depeše“ nebo „Nechte zvony znít“ ji vynesly na vrchol popularity. V roce 1966 poprvé zvítězila v anketě Zlatý slavík. [4, 12]

Golden Kids

Dne 1. listopadu 1968 založila spolu s Neckářem a Vondráčkovou populární vokální trio Golden Kids. [1, 7] Skupina se rychle stala fenoménem, vystupovala doma i v zahraničí a natáčela úspěšné desky. [7] Jejich existence však byla krátká, po pouhých 15 měsících byla nuceně ukončena zákazem činnosti pro Martu Kubišovou v únoru 1970. [2, 7]

Modlitba pro Martu

Píseň „Modlitba pro Martu“ vznikla původně pro televizní seriál Píseň pro Rudolfa III.. [2, 3] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se píseň s nadčasovým textem Petra Rady, inspirovaným dílem Jana Amose Komenského, stala okamžitým symbolem národního odporu a naděje. [2, 3, 30] Její naléhavé poselství „Ať mír dál zůstává s touto krajinou“ rezonovalo celou společností a z písně se stal celonárodní protestsong. [2, 19]

🚫 Léta v disentu (1970–1989)

Na vrcholu slávy byla kariéra Marty Kubišové násilně přerušena. Komunistický režim, utužující se v procesu tzv. normalizace, ji v únoru 1970 zakázal uměleckou činnost. [2, 19] Záminkou se stala série zfalšovaných pornografických fotografií, které měly zpěvačku zdiskreditovat. [2, 24, 26] I když soud později prokázal, že jde o podvrh, zákaz trval dál. [26]

Kubišová, která se odmítla podvolit politickému tlaku, byla na dvacet let vymazána z veřejného života. [34] Její písně zmizely z rádiového vysílání a ona sama byla nucena pracovat v manuálních profesích, například lepila sáčky nebo pracovala jako referentka zásobování. [8, 30, 34]

Charta 77

Ani perzekuce ji nezlomila. V roce 1977 podepsala Prohlášení Charty 77, stala se jednou z jejích prvních mluvčích a aktivně se zapojila do disidentského hnutí. [1, 8, 30] Byla pod neustálým dohledem Státní bezpečnosti (StB), opakovaně vyslýchána a šikanována. [21, 30] Vystupovala pouze příležitostně na neveřejných undergroundových akcích, například na festivalu druhé kultury na Hrádečku u Václava Havla. [30]

✌️ Sametová revoluce a velký návrat

Historický návrat Marty Kubišové na scénu se odehrál 21. listopadu 1989 během Sametové revoluce. [1, 23] Na pozvání Václava Havla vystoupila na balkoně paláce Melantrich na Václavské náměstí a před statisíci demonstrantů zazpívala a cappella „Modlitbu pro Martu“ a československou hymnu. [1, 19, 23] Tento moment se stal jedním z nejsilnějších a nejemotivnějších symbolů pádu komunistického režimu – hlas, který byl na dvacet let umlčen, se vrátil, aby doprovodil znovunabytí svobody. [19, 23]

Obnovená kariéra a Songy a balady

Po revoluci se okamžitě vrátila na hudební scénu. [4] Ještě v roce 1989 vyšla v reedici její legendární deska Songy a balady (původně vydaná v roce 1969 a následně zakázaná), která je dodnes považována za jeden z milníků československé populární hudby. [4] V následujících letech začala opět koncertovat, natáčela nové písně a alba. Vystupovala jak sólově, tak v rámci recitálů s básníkem a publicistou Karlem Krylem nebo v muzikálech (např. Líp se loučí v neděli). [4]

V roce 1994 došlo ke krátkému obnovení tria Golden Kids, které absolvovalo úspěšné turné. [7] Spolupráce však byla poznamenána spory a definitivně skončila. [7]

📺 Herectví a moderování

Marta Kubišová se uplatnila také jako herečka, a to zejména v divadle Ungelt, kde od roku 1995 účinkovala v komorní verzi muzikálu Líp se loučí v neděli po boku Milana Heina a Pavla Nového. [4, 25] Za roli v divadelní hře Sbohem, baby obdržela v roce 2002 Cenu Thálie. [1]

Široké veřejnosti je známá také jako moderátorka. Od roku 1992 byla tváří a průvodkyní televizního pořadu České televize Chcete mě?, který se věnuje opuštěným zvířatům a hledá pro ně nové domovy. [1, 20] Pořad se stal fenoménem a výrazně přispěl k popularizaci problematiky péče o zvířata v České republice. Moderovala jej téměř 30 let. [20]

🐾 Občanský aktivismus a odkaz

I po roce 1989 zůstala Marta Kubišová aktivní občankou, která se nebojí veřejně vyjadřovat k politickým a společenským tématům. Stala se výraznou a respektovanou osobností, jejíž názory mají v české společnosti velkou váhu. [30]

Její největší vášní mimo hudbu se stala ochrana zvířat. [1, 20] Vedle pořadu Chcete mě? se dlouhodobě angažuje v boji za práva zvířat, proti jejich týrání a podporuje řadu útulků a organizací. [20] V roce 1999 založila nadaci na ochranu zvířat, která nesla její jméno. [1]

Díky svému statečnému postoji během normalizace a morální integritě je vnímána jako jedna z největších morálních autorit v zemi. [23, 30]

Závěr kariéry

V roce 2017, u příležitosti svých 75. narozenin, se Marta Kubišová rozhodla po rozsáhlém turné s názvem Marta naposledy ukončit svou pěveckou kariéru. [1, 14] Jako důvod uvedla zdravotní stav a únavu. [14] Poslední koncert se symbolicky konal v jejím rodném městě, Českých Budějovicích, 1. listopadu 2017. [14]

👪 Osobní život

Marta Kubišová byla dvakrát vdaná. Jejím prvním manželem byl v letech 1969–1973 filmový režisér české nové vlny Jan Němec. [4, 6] Toto manželství, uzavřené v době, kdy byla vystavena největším politickým tlakům, se po Němcově emigraci rozpadlo. [4]

Podruhé se vdala v roce 1974 za režiséra Jana Moravce. [4] V roce 1979, po dvou potratech, porodila dceru Kateřinu. [4, 34] Těhotenství bylo velmi komplikované, Kubišová během něj prodělala klinickou smrt. [34] S Janem Moravcem se rozvedla v roce 1981. [4]

🏅 Ocenění

Marta Kubišová je držitelkou řady prestižních ocenění, která odrážejí její umělecký přínos i občanské postoje.

  • Zlatý slavík: Zvítězila třikrát v kategorii zpěvaček (1966, 1968, 1969). V roce 1990 byla uvedena do Síně slávy. [1, 12]
  • Cena Thálie: Obdržela v roce 2002 za mimořádný výkon v činohře za roli v inscenaci Sbohem, baby v Divadle Ungelt. [1]

Státní vyznamenání

  • Medaile Za zásluhy: II. stupně, udělena prezidentem Václavem Havlem v roce 1995. [1, 18]
  • Čestná medaile T. G. Masaryka: Udělena v roce 1998 za věrnost jeho odkazu. [1]
  • Řád čestné legie: Nejvyšší francouzské státní vyznamenání v hodnosti Rytíř, uděleno v roce 2012 za mimořádný přínos k boji za svobodu a demokracii. [1]
  • Řád bílého dvojkříže: II. třídy, nejvyšší slovenské státní vyznamenání, uděleno v roce 2018. [1]
  • Řád Tomáše Garrigua Masaryka: I. třídy, druhé nejvyšší české státní vyznamenání, uděleno prezidentem Petrem Pavlem v roce 2023 za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. [16]

Pro laiky

Marta Kubišová je pro Čechy mnohem víc než jen zpěvačka. V 60. letech byla největší hvězdou, něco jako tehdejší Adele nebo Lady Gaga. Její hluboký, silný hlas znal každý.

Když v roce 1968 do Československa přijely ruské tanky, její píseň „Modlitba pro Martu“ se stala hymnou odporu. Zpívalo se v ní o míru a naději v době, kdy svoboda mizela. Komunistickému režimu se to nelíbilo, a tak jí zakázali zpívat. Na dlouhých 20 let ji naprosto vymazali z veřejného života.

Ona se ale nevzdala a bojovala za svobodu dál, i když v tichosti. Když v roce 1989 přišla Sametová revoluce, byl to právě její hlas, na který všichni čekali. Stoupla si na balkon na Václavském náměstí a zazpívala lidem „Modlitbu“. Byl to neuvěřitelně silný moment – hlas, který byl umlčen, se vrátil přesně ve chvíli, kdy se vrátila i svoboda. Proto je Marta Kubišová symbolem statečnosti a naděje.

Zdroje