New Jersey Devils

Rozbalit box

Obsah boxu

New Jersey Devils jsou profesionální americký hokejový klub hrající v Metropolitní divizi Východní konference National Hockey League (NHL). Klub byl založen v roce 1974 a sídlí ve městě Newark, ve státě New Jersey. Své domácí zápasy hraje v aréně Prudential Center. Tým je známý svou historií, která zahrnuje období naprosté dominance na přelomu 20. a 21. století, během něhož získal třikrát Stanley Cup (1995, 2000, 2003).

Klubová identita byla po desetiletí definována přísnou defenzivní filozofií, kterou zavedl legendární generální manažer Lou Lamoriello, a brankářskými výkony jednoho z nejlepších gólmanů všech dob, Martina Brodeura. Po letech ústupu a přestavby se v současnosti klub vrací na výsluní s novou generací mladých ofenzivních hvězd.

New Jersey Devils
Soubor:New Jersey Devils logo.svg
Logo New Jersey Devils
Liga	National Hockey League
Konference	Východní konference
Divize	Metropolitní divize
Založeno	1974 (jako Kansas City Scouts) 1982 (jako New Jersey Devils)
Aréna	Prudential Center
Město	Newark, New Jersey, USA 🇺🇸
Barvy	Červená, černá, bílá
GM	Tom Fitzgerald
Trenér	Sheldon Keefe
Kapitán	Nico Hischier
Farmy	Utica Comets (AHL) Adirondack Thunder (ECHL)
Stanley Cupy	3 (1995, 2000, 2003)
Web	[1]

📜 Historie (Část 1: Vznik a cesta na vrchol)

Kočovné kořeny: Kansas City a Colorado

Historie klubu je netypická a začala daleko od New Jersey. V roce 1974 vstoupil do NHL tým Kansas City Scouts. Klub se však od počátku potýkal s obrovskými finančními problémy a sportovním neúspěchem – za dvě sezóny v Kansas City vyhrál pouhých 27 z 160 zápasů. V roce 1976 byl klub prodán a přestěhován do Denveru, kde přijal název Colorado Rockies.

Ani v Coloradu se však situace výrazně nezlepšila. Ačkoliv se týmu v sezóně 1977-78 podařilo postoupit do play-off, byla to jen anomálie v jinak neúspěšném působení. Klub nadále trpěl nestabilitou vlastníků a špatnými sportovními výsledky. Po šesti sezónách v Denveru byl tým opět prodán, tentokrát přepravnímu magnátovi Johnu McMullenovi, který se rozhodl klub přestěhovat blíže ke svému domovu.

Přesun do New Jersey a "Mickey Mouse" éra

V roce 1982 se klub definitivně přestěhoval do East Rutherfordu v New Jersey. Nový název New Jersey Devils byl vybrán fanoušky v hlasování a odkazuje na mytologickou bytost, tzv. Ďábla z Jersey (Jersey Devil), která má údajně obývat lesy na jihu státu. První léta v New Jersey byla pokračováním předchozí mizérie. Tým byl pravidelně na dně ligy a stal se terčem posměchu.

Tato éra vyvrcholila 19. listopadu 1983, kdy tehdejší největší hvězda ligy, Wayne Gretzky, po vítězství svých Edmonton Oilers 13:4 nad Devils pronesl do médií slavnou a zničující kritiku:

"Už by se měli dát dohromady. Ničí celou ligu. Je na čase, aby přestali provozovat tuhle Mickey Mouse organizaci a dali na led něco pořádného."

Tento výrok, ačkoliv potupný, se stal nechtěným katalyzátorem změny a symbolem dna, od kterého se klub musel odrazit.

Příchod Lou Lamoriella a zrod identity

Absolutní zlom v historii klubu nastal 30. dubna 1987, kdy majitel John McMullen jmenoval Loua Lamoriella prezidentem a generálním manažerem. Lamoriello, který přišel z univerzitního hokeje bez jakýchkoliv zkušeností z NHL, okamžitě zavedl v organizaci železnou disciplínu a novou filozofii. Jeho mantra byla jednoduchá: tým je na prvním místě, jedinec až na druhém.

Zavedl přísná pravidla: hráči nesměli mít dlouhé vlasy ani vousy a museli nosit jednotné týmové oblečení. Čísla na dresech nesměla být příliš vysoká, aby se zdůraznila podřízenost týmu. Lamoriello se soustředil na budování týmu skrze draft a trpělivou práci. Jeho klíčovými tahy v raném období bylo angažování skvělých skautů, draftování budoucích legend jako brankáře Martina Brodeura (1990) a obránce Scotta Niedermayera (1991), a především přivedení trenéra Jacquese Lemaira v roce 1993.

Právě Lemaire implementoval herní systém, který se stal synonymem pro Devils na další dvě dekády: past ve středním pásmu (neutral zone trap). Tento defenzivní systém byl navržen tak, aby zpomalil soupeře, ucpal střední pásmo a nutil ho k chybám. Ačkoliv byl tento styl často kritizován jako nudný a "antihokej", byl neuvěřitelně efektivní a dokonale seděl na soupisku, kterou Lamoriello vybudoval kolem pevných obránců jako Scott Stevens a Ken Daneyko a fenomenálního mladého brankáře Brodeura. Během několika let se z "Mickey Mouse" organizace stal jeden z nejobávanějších a nejrespektovanějších týmů v celé NHL.

🏆 Dynastie a tři Stanley Cupy (Část 2: 1995–2012)

Éra, která následovala po příchodu Lou Lamoriella, přeměnila New Jersey Devils z ligového otloukánka na jednu z nejdominantnějších organizací v NHL. Toto období je charakterizováno ziskem tří Stanley Cupů v rozmezí devíti sezón a vytvořením dynastie postavené na neprostupné obraně, legendárním brankáři a neochvějné týmové disciplíně.

První triumf: Překvapení z roku 1995

První velký úspěch přišel ve výlukou zkrácené sezóně 1994-95. Tým, vedený z pozice kapitána obráncem Scottem Stevensem, jehož drtivé a často až hraniční hity se staly postrachem ligy, a mladým brankářem Martinem Brodeurem, který se rychle etabloval jako hvězda, dokonale ovládl defenzivní systém trenéra Jacquese Lemaira. V play-off, do kterého vstupovali jako pátý nasazený tým, postupně vyřadili Boston Bruins, Pittsburgh Penguins a ve finále Východní konference v dramatické sérii i favorizované Philadelphia Flyers.

Ve finále Stanley Cupu se utkali s ofenzivně laděnými a favorizovanými Detroit Red Wings. Devils však šokovali celý hokejový svět, když svého soupeře naprosto přehráli a zvítězili hladce 4:0 na zápasy. Tento triumf byl dokonalým potvrzením správnosti Lamoriellovy a Lemairovy filozofie. Útočník Claude Lemieux získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

Druhý pohár a ofenzivní transformace (2000)

Po vítězství v roce 1995 se Devils pevně usadili mezi elitou ligy. Ikonický defenzivní systém byl však doplněn o novou generaci talentovaných útočníků, jako byli Patrik Eliáš a Jason Arnott, kteří vytvořili slavnou "A-Line" s Petrem Sýkorou. V sezóně 1999-2000, nyní pod vedením trenéra Larryho Robinsona, se Devils opět probojovali do finále. Tam je čekal obhájce titulu Dallas Stars.

Finálová série byla nesmírně vyrovnaná a napínavá. Rozhodnutí přišlo až v šestém zápase. Ve druhém prodloužení, za stavu 1:1, vstřelil Jason Arnott po přihrávce Patrika Eliáše jeden z nejslavnějších gólů v historii finále a zajistil Devils jejich druhý Stanley Cup. Kapitán Scott Stevens získal Conn Smythe Trophy, což bylo ocenění za jeho dominantní a nekompromisní hru během celého play-off.

Třetí vrchol a finálové zklamání (2001, 2003)

Hned v následující sezóně (2000-01) Devils opět dokráčeli až do finále, kde byli považováni za favority proti Colorado Avalanche. Ačkoliv vedli v sérii 3:2 na zápasy, nedokázali ji ukončit a nakonec prohráli v rozhodujícím sedmém zápase. Toto finále je památné především díky emotivnímu momentu, kdy kapitán Colorada Joe Sakic předal pohár veteránu Rayi Bourqueovi, který tak na konci své dlouhé kariéry konečně dosáhl na Stanley Cup.

Chuť si Devils spravili v sezóně 2002-03 pod vedením trenéra Pata Burnse. Tým, jehož jádro stále tvořili Brodeur, Stevens, Niedermayer a Eliáš, doplněný o hráče jako Jeff Friesen a Jamie Langenbrunner, znovu dominoval. Ve finále se utkali s překvapením play-off, týmem Mighty Ducks of Anaheim. Série dospěla až do sedmého zápasu, který Devils na domácím ledě zvládli a vyhráli 3:0. Byl to jejich třetí Stanley Cup během devíti let. Martin Brodeur, který v play-off vychytal neuvěřitelných sedm čistých kont (z toho tři ve finále), byl jasnou volbou pro Conn Smythe Trophy.

Konec jedné éry (2004–2012)

Zisk třetího poháru se ukázal být vrcholem i koncem této dynastické éry. Po výluce v sezóně 2004-05 odešly klíčové postavy jako Scott Niedermayer a Scott Stevens ukončil kariéru kvůli zranění. I přes tyto ztráty zůstávali Devils díky Martinu Brodeurovi a stálé přítomnosti Lou Lamoriella konkurenceschopným týmem.

Poslední velký záblesk této generace přišel v sezóně 2011-12. Tým, který byl tehdy považován za outsidera, se pod vedením trenéra Petera DeBoera a s přispěním hvězd jako Ilja Kovalčuk, Zach Parise a Patrik Eliáš nečekaně probojoval až do finále Stanley Cupu. Tam však nestačil na Los Angeles Kings a prohrál 2:4 na zápasy. Toto finále symbolicky uzavřelo nejúspěšnější kapitolu v historii klubu. V následujícím létě odešli Parise a Kovalčuk, a pro Devils začalo dlouhé období ústupu a přestavby.

🔄 Přestavba a nová éra (Část 3: 2012–současnost)

Finálová účast v roce 2012 byla labutí písní jedné velké generace. Následující dekáda se pro New Jersey Devils nesla ve znamení bolestivého ústupu, generační výměny a hledání nové identity v rychle se měnící NHL.

Konec legend a léta temna

Léto 2012 znamenalo pro klub tvrdý úder. Kapitán a nejlepší střelec týmu, Zach Parise, odešel jako volný hráč do Minnesoty Wild. Ještě citelnější byla ztráta ruského superstřelce Ilji Kovalčuka, který v roce 2013 nečekaně ukončil svou lukrativní smlouvu a vrátil se do Ruska hrát v KHL. Tým tak přišel o své dva nejproduktivnější hráče a ofenziva se zhroutila.

Definitivní tečkou za slavnou érou byl postupný odchod dvou největších ikon. V roce 2014, po 21 sezónách v dresu Devils, klub neprodloužil smlouvu s brankářem Martinem Brodeurem, který svou kariéru symbolicky dochytal v St. Louis Blues. V květnu 2015 pak organizaci po 28 letech opustil i architekt všech úspěchů, generální manažer Lou Lamoriello, a přijal novou výzvu v Toronto Maple Leafs.

Tato ztráta klíčových postav uvrhla klub do jednoho z nejhorších období v jeho historii. Devils se stali jedním z nejslabších týmů ligy, s neatraktivním herním projevem a zastaralou soupiskou. V letech 2013 až 2022 se do play-off probojovali pouze jednou (v roce 2018), a i tehdy vypadli hned v prvním kole.

Přestavba skrze draft: Zrození nové generace

Nový generální manažer Ray Shero, a po něm i jeho nástupce Tom Fitzgerald, zahájili proces kompletní přestavby. Strategie byla jasná: omladit tým a získat elitní talenty prostřednictvím vysokých pozic na draftu. Štěstí se na Devils usmálo hned dvakrát, když vyhráli draftovou loterii a mohli vybírat jako první.

• **Draft 2017:** Získali švýcarského centra Nica Hischiera. Ten se rychle stal klíčovým obousměrným centrem a v roce 2021 byl jmenován kapitánem týmu, čímž se stal nejmladším kapitánem v celé NHL.
• **Draft 2019:** Zvolili amerického centra Jacka Hughese. Po pomalejším startu se Hughes vyvinul v jednoho z nejdynamičtějších a nejproduktivnějších útočníků celé ligy. Jeho rychlost, kreativita a schopnost tvořit hru z něj udělaly novou tvář a superhvězdu celé organizace.

Kolem těchto dvou pilířů začal management budovat nový tým. Získal šikovné hráče jako Jesper Bratt (draft 2016), a prostřednictvím výměn přivedl klíčové postavy jako obránce Dougieho Hamiltona nebo útočníka Tima Meiera.

Návrat na scénu a současnost

Plody trpělivé přestavby se naplno ukázaly v sezóně 2022-23. Tým pod vedením trenéra Lindyho Ruffa hrál rychlý, ofenzivní a atraktivní hokej, který byl naprostým opakem defenzivního stylu z minulosti. Devils překonali klubové rekordy v počtu vítězství (52) a bodů (112) v základní části a poprvé po 11 letech vyhráli sérii v play-off, když v sedmizápasové bitvě vyřadili svého úhlavního rivala New York Rangers.

Následující sezóna 2023-24 byla zklamáním, když se tým potýkal se zraněními a slabými výkony brankářů a do play-off nepostoupil. Vedení klubu však v létě 2024 reagovalo. Angažovalo nového, vysoce ceněného trenéra Sheldona Keefea a získalo elitního brankáře Jacoba Markströma.

K říjnu 2025 vstupují New Jersey Devils do nové sezóny s jedním z nejtalentovanějších a nejperspektivnějších týmů v celé NHL. S jádrem tvořeným hvězdami jako Jack Hughes, Nico Hischier, Jesper Bratt a Dougie Hamilton, a s nově nalezenou stabilitou v brankovišti, jsou považováni za jednoho z favoritů na zisk Stanley Cupu v nadcházejících letech. Cílem organizace je navázat na slavnou minulost a zahájit novou éru vítězství.

Pro laiky

Představte si, že kdysi slavný fotbalový tým, který vyhrál několik titulů, začal stárnout. Jeho největší hvězdy, jako legendární brankář a nekompromisní obránce, odešly do důchodu a mozek celého týmu (generální manažer) odešel ke konkurenci. Tým se propadl na úplné dno tabulky a několik let jen prohrával.

Vedení se tedy rozhodlo pro radikální řez. Začali sázet na úplně mladé, supertalentované hráče z juniorských akademií (draft). Měli velké štěstí a podařilo se jim získat dva budoucí kapitány – šikovného Švýcara (Nico Hischier) a neuvěřitelně rychlého a kreativního Američana (Jack Hughes).

Okolo těchto dvou mladíků postupně postavili úplně nový tým. Změnili i herní styl – místo staré, nudné obrany začali hrát super rychlý a útočný fotbal, na který je radost se dívat. Po několika letech se jim to konečně vyplatilo. Vrátili se mezi nejlepší týmy, vyhráli důležitý zápas v play-off a ukázali, že jsou zpět. Dnes jsou považováni za tým, který má na to, aby v blízké budoucnosti znovu vyhrál titul.