Anton Volčenkov

Anton Volčenkov
Národnost	Rusko
Výška	186 cm
Váha	102 kg
Pozice	Obránce

Anton Alexejevič Volčenkov (rusky Анто́н Алексе́евич Волченко́в, narozen 25. února 1982 v Moskvě, tehdejší Svaz sovětských socialistických republik) je bývalý ruský profesionální hráč ledního hokeje, který během své více než dvě dekády trvající kariéry platil za jednoho z absolutně nejtvrdších, nejodolnějších a nejspolehlivějších defenzivních obránců na celém světě. Své hokejové jméno si vybudoval především díky naprosto famózní a obětavé hře ve vlastním obranném pásmu, neuvěřitelné fyzické síle a takřka sebevražednému blokování stovek soupeřových střel. V dobách své největší slávy mu severoameričtí komentátoři a fanoušci uctivě přezdívali „A-Train“ (A-Vlak), což dokonale vystihovalo jeho schopnost drtivě, leč čistě srážet útočníky soupeře k ledu, jako by do nich narazila nezastavitelná železniční souprava.

Jeho dlouhá a nesmírně úspěšná profesionální hokejová pouť odstartovala na přelomu tisíciletí v rodném Rusku, nicméně drtivou většinu svých nejlepších let strávil v zámořské NHL. Zde se nesmazatelným písmem zapsal do novodobé historie organizace Ottawa Senators, která si jej vybrala v prvním kole vstupního draftu v roce 2000. V dresu kanadského celku z hlavního města odehrál téměř sedm kompletních sezón, vytvořil elitní obrannou dvojici s Kanaďanem Chrisem Phillipsem a v památném roce 2007 pomohl týmu dokráčet až do velkolepého finále Stanley Cupu. Následně podepsal velký a lukrativní víceletý kontrakt s defenzivně laděným mužstvem New Jersey Devils, se kterým si v roce 2012 svou finálovou účast v bojích o nejcennější hokejovou trofej zopakoval. Svou zámořskou anabázi pak zakončil v barvách Nashville Predators.

Kromě úctyhodných 696 odehraných zápasů v základní části NHL, ve kterých zblokoval historické tisíce střel, zanechal Volčenkov obrovskou a velmi hrdou stopu také na mezinárodní hokejové scéně, kde reprezentoval Ruskou federaci. S národním týmem prožil nesmírně bohatou reprezentační kariéru, jež byla ověnčena několika cennými kovy. Stal se juniorským mistrem světa v roce 2002 (kde působil jako respektovaný kapitán), vybojoval dospělé stříbro ze světového šampionátu ve stejném roce, a především dosáhl na úplný reprezentační vrchol v roce 2009, kdy ve švýcarském Bernu zvedl nad hlavu pohár pro mistra světa. Účastnil se rovněž dvou zimních olympijských her v Turíně a Vancouveru. Po odchodu ze Severní Ameriky zakončil svou obdivuhodnou kariéru na domácích asijských a ruských kluzištích v nadnárodní KHL.

🌱 Dětství a hokejové zrání v moskevských akademiích

Anton Volčenkov se narodil v zimě roku 1982 v samotném srdci komunistického impéria, v Moskvě. Lední hokej měl od samého počátku zakódovaný hluboko ve své genetické výbavě. Jeho otec, Alexej Volčenkov, byl totiž vynikajícím obráncem a naprostou legendou slavného armádního klubu CSKA Moskva, se kterým během sedmdesátých let vybojoval neuvěřitelných deset mistrovských titulů v tehdejší sovětské lize. Vyrůstat ve stínu takto slavného a úspěšného otce představovalo pro mladého Antona obrovskou celoživotní výzvu, ale zároveň ten nejlepší možný hnací motor k tomu, aby na rodinnou tradici navázal a pokusil se otcovo jméno ještě více proslavit.

Své úplně první nesmělé hokejové krůčky pochopitelně absolvoval v rozsáhlých mládežnických a žákovských strukturách slavného klubu CSKA Moskva. Zde, pod bedlivým dohledem přísných a metodicky skvěle připravených ruských trenérů, se formoval jeho naprosto ojedinělý herní styl. Zatímco většina jeho vrstevníků snila o tom, že budou na modré čáře tvořit hru, kličkovat přes celé hřiště a střílet krásné technické branky, Volčenkov si našel obrovskou zálibu v tvrdé defenzivě. Brzy si uvědomil, že díky své mohutné postavě a širokým ramenům disponuje fyzickým fondem, kterým dokáže dominovat v obranném pásmu. Zaměřil se na perfektní poziční hru, neústupnost v rozích kluziště a především na čisté a nekompromisní odebírání puků agresivně hrajícím útočníkům.

Již v pouhých sedmnácti letech se na přelomu let 1999 a 2000 dokázal natrvalo a úspěšně probojovat do dospělého hokeje, když začal pravidelně nastupovat za hlavní tým CSKA Moskva a následně i za slavný konkurenční moskevský celek Křídla Sovětů v druhé nejvyšší ruské lize (Vyšší lize). Přechod mezi statné a ostřílené muže zvládl mladý Anton s naprostou nonšalancí. V osobních soubojích nijak nezaostával a brzy se stal postrachem pro protihráče, kteří se pokoušeli proniknout do jeho obranného pásma podél mantinelů. Jeho výkony nemohly ujít pozornosti reprezentačních trenérů, kteří jej okamžitě zařadili do výběrů do 18 i 20 let.

🚀 Draft NHL a vzestup na mezinárodní scéně

Vynikající defenzivní výkony v ruských soutěžích z něj udělaly jeden z nejvíce horkých, sledovaných a ceněných artiklů pro blížící se Vstupní draft zámořské NHL, který se konal v létě roku 2000 v kanadském Calgary. Zatímco tehdejším trendem začínalo být vybírání ofenzivních evropských zadáků s výborným bruslením, vedení klubu Ottawa Senators hledalo pro svou organizaci něco zcela jiného. Generální manažer Ottawy nutně potřeboval vyztužit zadní řady obrovským a nekompromisním pilířem, který by byl schopen chránit brankoviště a snášet tvrdé fyzické rány od silových severoamerických útočníků. Proto po Volčenkovovi okamžitě a bez váhání sáhl hned v prvním kole z celkové vynikající 21. pozice.

Místo okamžitého a unáhleného odchodu do neznámého zámořského prostředí se však urostlý Rus rozhodl ještě dvě klíčové sezóny setrvat doma a naplno dozrát v mužském hokeji. Ročník 2001/2002 strávil v dresu Křídel Sovětů Moskva v nejvyšší a nejtěžší ruské Superlize. Zde na sebe poutal obrovskou pozornost, což vyvrcholilo jeho naprosto nezapomenutelnou a dominantní rolí na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji v roce 2002. Volčenkov na tento turnaj odcestoval v hrdé pozici kapitána ruské juniorské sborné a svým obrovským charismatem dovedl tým až ke zlatým medailím. Ve stejném roce si jej díky těmto fantastickým a vyspělým výkonům vytáhli trenéři i do dospělé ruské reprezentace na seniorské Mistrovství světa, kde jako jeden z nejmladších hráčů na celém turnaji obrovskou měrou přispěl k zisku cenných stříbrných medailí. Teprve po těchto masivních mezinárodních úspěších usoudil, že nadešel ten správný čas sbalit kufry, překročit oceán a podepsat svou první profesionální nováčkovskou smlouvu s týmem Ottawa Senators.

🛡 Zlatá éra v Ottawě: Blokování střel a finále Stanley Cupu

Vstup Antona Volčenkova do vysoce konkurenčního, malého a tvrdého hřiště NHL byl naprosto famózní a bezproblémový. Své první krůčky v dresu Senators absolvoval na podzim v sezóně 2002/2003 a okamžitě si svou dravostí a ochotou padat do ran získal respekt trenérů i starších, zkušených spoluhráčů. Ačkoliv jeho druhou zámořskou sezónu lehce zbrzdila drobná svalová zranění a během celoroční výluky NHL v ročníku 2004/2005 musel putovat na farmu k Binghamton Senators do nižší a drsnější AHL (kde mimochodem nasbíral skvělých 45 bodů), jeho skutečná zlatá a nezapomenutelná léta v nejlepší lize světa se začala psát od sezóny 2005/2006.

Vedení Ottawy rychle pochopilo, jaký obrovský defenzivní klenot v ruském bohatýrovi má, a spojilo jej do stabilní, nepřekonatelné elitní obranné dvojice s kanadským spolehlivým zadákem Chrisem Phillipsem. Tito dva muži vytvořili v tehdejší NHL naprosto děsivé a úderné defenzivní duo, které dostávalo od trenérů ten vůbec nejtěžší možný úkol: při každém střídání nastupovat výhradně proti absolutně nejlepším, nejrychlejším a nejvíce skórujícím ofenzivním hvězdám všech soupeřů. Zatímco Phillips vynikal dokonalým pozičním čtením hry a rozehrávkou, Volčenkov operoval s fyzickou destrukcí. Jeho tělo bylo zbrojí. Pravidelně a naprosto bez mrknutí oka padal celým svým obrovským objemem napříč ledem a vlastním tělem blokoval tvrdé rány od modré čáry letící rychlostí přes 150 kilometrů v hodině.

Tato obrovská schopnost sebeobětování a naprosté absence pudu sebezáchovy dosáhla svého vrcholu v nezapomenutelné a euforické sezóně 2006/2007. Volčenkov v tomto ročníku s neuvěřitelným přehledem opanoval celostátní a historické statistiky celé ligy, když vlastním tělem dokázal zblokovat 273 střeleckých pokusů soupeřů, čímž si vysloužil absolutní obdiv celé Severní Ameriky. Defenzivní genialita Phillipsova a Volčenkovova páru se stala základním stavebním kamenem neuvěřitelného tažení Ottawy v jarním play-off 2007. Senators postupně a s jistotou vyřadili Pittsburgh, New Jersey a Buffalo, přičemž ruský obránce dokázal naprosto vynulovat elitní ofenzivní superhvězdy jako Sidney Crosby či Jevgenij Malkin. Ottawa dokráčela až do velkolepého finále Stanley Cupu, kde však bohužel po obrovském a tvrdém boji nakonec podlehla fyzicky ještě silnějšímu kalifornskému celku Anaheim Ducks.

V dresu Senators Volčenkov působil nepřetržitě a spolehlivě až do konce dlouhé sezóny 2009/2010. Během celého svého úchvatného kanadského angažmá, které trvalo sedm let, zblokoval vysoko přes jeden tisíc střel, stal se naprostým a nedotknutelným miláčkem věrných domácích fanoušků v ottawské hale a vypracoval se v jednoho z vůbec nejlepších, nejtvrdších a nejvíce respektovaných čistě defenzivních obránců v celé moderní éře světového hokeje.

😈 Přesun do New Jersey Devils a druhá finálová účast

V horkém létě roku 2010 se tehdy osmadvacetiletý Volčenkov ocitl v lukrativní pozici nechráněného volného hráče. O jeho obrovské defenzivní služby, zkušenosti a ochotu padat do střel se na trhu strhla doslova obří a milionová přetahovaná. Ruský zadák si nakonec jako své nové hokejové působiště vybral organizaci New Jersey Devils, která byla historicky po celé dlouhé dekády proslulá přesně tím stylem hry, který Volčenkov dokonale ovládal – pevnou obranou, pastí ve středním pásmu a defenzivní dokonalostí, ze které těžil legendární brankář Martin Brodeur. Volčenkov se s vedením „Ďáblů“ domluvil na obrovsky lukrativním, šestiletém kontraktu v celkové tržní hodnotě 25,5 milionu amerických dolarů.

V novém působišti po boku řeky Hudson se okamžitě zařadil mezi nejdůležitější a klíčové opory defenzivy. Nastupoval nejčastěji v obranných párech po boku zkušených zadáků jako byl Bryce Salvador či švédský mistr světa Henrik Tallinder. Ačkoliv ho s přibývajícím věkem a s ohledem na stovky fyzických srážek začala častěji a krutěji limitovat drobná svalová a únavová zranění (kvůli kterým musel často vynechat týdny herní praxe), v krizových chvílích play-off byl pro trenéry Devils nadále naprosto nenahraditelným štítem.

Skvostnou ukázkou jeho nezlomné hodnoty byla slavná a napínavá sezóna 2011/2012. V tomto ročníku odehrál v dlouhodobé základní části 72 zápasů a společně s ofenzivními superhvězdami, jako byli jeho krajan Ilja Kovalčuk nebo americký dříč Zach Parise, dotáhl New Jersey do vyřazovacích bojů. V napjatém a dlouhém jarním play-off Volčenkov dřel až na krev, obětavě a s nasazením vlastního zdraví hrál i přes mnohá nevyřčená zranění a pomohl mužstvu probojovat se přes dlouhé a strhující série přesně až do vysněného, velkolepého finále Stanley Cupu. Pro ruského obra to byla již druhá kariérní šance dosáhnout na hokejový grál. Znovu se ho však štěstí bohužel nedotklo. Fantasticky hrající tým Los Angeles Kings, který finále dominoval, nakonec přetlačil Devils a Volčenkov musel překousnout další obrovsky hořkou finálovou porážku na samotném vrcholu hokejového Olympu.

Během svého následného působení v New Jersey zažil i zkrácenou pandemickou sezónu (lockout v roce 2012/2013), kdy si krátce pro udržení formy odskočil zahrát domů do Ruska za tým Torpedo Nižnij Novgorod. Po návratu za oceán odehrál za Ďábly ještě další náročnou sezónu 2013/2014, nicméně neustále se zrychlující liga a vysoká finanční zátěž jeho smlouvy vůči platovému stropu vedly k tomu, že jej vedení New Jersey v létě 2014 administrativně vyplatilo ze smlouvy prostřednictvím takzvaného vyplacení bez postihu.

🎸 Nashville Predators a konec zámořského snu

Po náhlém a mírně nečekaném ukončení smlouvy v organizaci z předměstí New Yorku neváhal třiatřicetiletý ruský zadák s přesunem a okamžitě, hned v prvních dnech otevření trhu s volnými hráči, podepsal velmi rozumný, jednoletý kontrakt v celkové hodnotě jednoho milionu dolarů se stabilním klubem Nashville Predators. Tým z hudebního města z amerického státu Tennessee byl dlouhodobě vyhlášenou, světovou továrnou na výchovu a vývoj elitních ofenzivních obránců, a vedení klubu tak velmi chytře a prozřetelně potřebovalo zajistit svým tvořivým a útočícím zadákům (jako byli Shea Weber či Roman Josi) dokonalý, klidný a tvrdý defenzivní záskok a ochranu ve vlastním pásmu.

Zkušený Volčenkov tuto nevděčnou roli v Nashvillu v sezóně 2014/2015 bez problémů přijal. V dresu Predators nastoupil ke 46 mistrovským zápasům základní části, kde spolehlivě blokoval střely a dodával mužstvu neocenitelné zkušenosti v důležitých momentech při oslabení. Do divokých vyřazovacích bojů o Stanley Cup zasáhl kvůli neustále se ozývajícím opotřebením těla již pouze v jediném zápase. Po vypršení této roční smlouvy se na vysoce zrychleném zámořském trhu NHL pro robustního a pomalejšího defenzivního experta nenašlo stabilní místo, a ročník 2015/2016 tak musel celý oželet bez angažmá, přičemž doléčoval svá stará válečná zranění z nespočetných bloků a osobních tvrdých srážek s protivníky.

🇷🇺 Návrat domů: Kariéra v KHL na sklonku dráhy

Po roce absolutního odpočinku a detailní rehabilitace se však Anton Volčenkov ještě zdaleka necítil být připraven k definitnímu ohlášení sportovního a hokejového důchodu. Obrovská vnitřní touha a láska k lednímu hokeji jej v létě v roce 2016 zlákala k překvapivému a vítanému návratu do své vlasti, kde podepsal roční profesionální smlouvu s celkem z Dálného východu – Admiral Vladivostok. V asijské organizaci působící v KHL, která je neblaze proslulá nesmírně vyčerpávajícím, tisícikilometrovým leteckým cestováním, se stal pro mladé ruské hráče obrovským respektovaným mentorem a oporou v defenzivních řadách. Za Vladivostok odehrál přes šedesát utkání během dvou na cestování neúprosných sezón.

Před začátkem prestižního ročníku 2018/2019 se následně domluvil na přestupu do tradičního evropského ruského hokejového klubu Torpedo Nižnij Novgorod. Zde obránce plně využíval své obrovské zkušenosti z kanadsko-americké NHL a dlouhodobě patřil k nejvytěžovanějším defenzivním specialistům mužstva v oslabeních. V barvách Torpeda odehrál poctivé a velmi solidní dvě sezóny, ve kterých mužstvu výrazně pomohl k postupům do jarních bojů o prestižní Gagarinův pohár. Jeho tělo ovšem postupem let dalo po obrovské kariérní náloži konečnou stopku. Po turbulentní a celosvětovou pandemií narušené sezóně 2019/2020 pak v klidu a s úctou celého sportovního a hokejového národa pověsil ve věku osmatřiceti let své ostré profesionální brusle nadobro na pomyslný hřebík.

🥇 Reprezentační kariéra a zlatá radost z Bernu

Kromě oslnivé, dlouhé a tvrdé klubové cesty byl Volčenkov nedílnou, stabilní a nesmírně váženou součástí ruské sborné na rozsáhlé mezinárodní světové a turnajové scéně. Poté, co jako talentovaný dorostenec s páskou kapitána dotáhl mládežnický výběr Ruska ke zlatu na MS do 20 let v roce 2002 a jako mladík posléze přispěl k zisku úžasného stříbra na dospělém mistrovství světa téhož roku, se na dlouhé roky napevno usídlil v těch nejprestižnějších reprezentačních, turnajových i olympijských kádrech.

Trenéři ruské reprezentace velmi rychle a rozumně pochopili, že v turnajích, kde kluziště překypují extrémně ofenzivními superhvězdami formátu Alexandra Ovečkina, Jevgenije Malkina či Ilji Kovalčuka, je naprosto životně a kriticky nutné mít v defenzivě ledového muže, který za tyto hvězdy odvede černou, špinavou a bolestivou práci před vlastním brankářem. Volčenkov tak bez jakýchkoliv hvězdných manýrů plnil funkci štítu národního týmu. Zúčastnil se proslulého Světového poháru v roce 2004 a reprezentoval svou zemi na dvou velkých prestižních zimních olympijských hrách. V roce 2006 se srdnatě bil v italském Turíně, a v roce 2010 se postavil na led v kanadském Vancouveru (kde však jeho tým musel po hořké porážce ve čtvrtfinále proti domácí Kanadě předčasně balit zavazadla).

Úplným, nedotknutelným a naprosto zlatým vrcholem celého jeho dlouhého mezinárodního působení v reprezentačním trikotu se stalo nezapomenutelné Mistrovství světa v ledním hokeji v roce 2009. Na tomto slavném světovém šampionátu, který se konal převážně ve švýcarském hlavním městě Bernu, vytvořila sborná nepřekonatelný stroj. Volčenkov však turnaj bohužel nedohrál v absolutním a stoprocentním zdraví, když po dalším ze svých obětavých a brutálních pádů do tvrdé střely z utkání navždy odstoupil s nepříjemně zlomenou a bolavou kostí v nártu. Ruský hrdinný výběr to však nezlomilo, dokráčel až do velkého a vysněného finále a po vyrovnaném boji udolal obhájce z Kanady po výhře 2:1. Zraněný Volčenkov pak s obrovskou radostí a medailí na krku sledoval, jak ruští borci přebírají pohár pro mistry světa planety, což pro něj osobně znamenalo obrovské životní zadostiučinění.

💡 Pro laiky: Co obnáší role defenzivního obránce a blokování střel

Při běžném víkendovém televizním sledování atraktivních sestřihů a gólů z NHL mají fanoušci, a zejména naprostí hokejoví laikové a začátečníci, pochopitelně naprostou tendenci obdivovat a oslavovat převážně takové hráče, kteří neustále létají z jedné strany kluziště na druhou jako rakety, obcházejí obránce neuvěřitelnými, drzými kličkami a s ledovým klidem zavěšují puky do horních rohů soupeřovy sítě. Moderní doba navíc do nebes pravidelně vyzdvihuje i obránce ofenzivního typu (jakými jsou například Cale Makar či Erik Karlsson), kteří sbírají fantastické bodové série a působí na ledě jako falešní a čtvrtí útočníci. Kde se tedy v tomto moderním světě přesných střel nachází skutečná hokejová, penězi oceněná hodnota naprosto čistokrevných "defenzivních obránců", neboli hráčů, kterým se v severoamerické odborné terminologii úctyhodně říká „stay-at-home defenseman“ a jichž byl právě obrovitý Anton Volčenkov naprostým historickým i novodobým zosobněním?

Defenzivní obránce je pro každý profesionální a bohatý hokejový tým něčím podobným, jako jsou nenápadné, neviditelné, hluboko zakopané a nesmírně hluboké pevné betonové základy pro stavbu obrovského a nádherného nablýskaného mrakodrapu. Tento typ hokejisty se absolutně vůbec a ze zásady nesnaží bezhlavě opouštět svou obrannou polovinu ledové plochy, nezakládá riskantní sólové smrtící protiútoky a nesbírá potlesk z tribun za hezké kombinace v útočné třetině. Jeho zcela primárním, každodenním, vysoce vyčerpávajícím a nesmírně krutým denním chlebem je jediná podstatná, avšak kritická věc: zabránit stůj co stůj a jakýmkoliv tělesným způsobem nebo fyzickou újmou tomu, aby se soupeřovy největší světové útočné hvězdy dostaly s pukem na hokejce vůbec do blízkosti vlastního zranitelného brankáře. Tuto mravenčí a bolavou černou práci musí obránce provádět a nekompromisně plnit prostřednictvím těžkých a nevybíravých srážek na mantinel, při kterých odhazuje a čistí hráče ze svého území jako těžká demoliční koule a nepouští je před vlastní prázdnou bránu k nebezpečným a laciným dorážkám.

Tím vůbec absolutně nejtěžším a nejbolestivějším mistrovským hokejovým řemeslem, v němž tento silný a houževnatý ruský hokejista po celou svou letitou profesionální dráhu naprosto bezkonkurenčně exceloval, však bylo obávané blokování tvrdých střel. Tvrdě vystřelený černý puk z hokejky prvoligového elitního profesionála totiž zcela běžně dokáže překonat drtivou rychlost až 150 kilometrů v hodině. Běžný lidský organismus by před takto smrtícím, letícím a tvrdým gumovým kusem pryže zcela instinktivně, přirozeně a bleskově uhnul z cesty a snažil se ráně zabránit pohybem hlavy pryč. Hokejoví obránci s defenzivním srdcem formátu Antona Volčenkova dělají pro úspěch a výhru v cenném zápase přesný, bolestivý a hrozivý opak. Aby dokonale ochránili zranitelného brankáře bez výhledu na puk a zabránili jasnému propustnému průletu střely do vlastní napnuté sítě, vrhají s obrovským sebevědomím a potlačením jakéhokoliv psychického strachu svá stakilová těla po hlavě tváří dolů nebo bokem zcela riskantně a hrdinně přímo, křížem do směru té nejtvrdší a neviditelné letící a drcené bomby od obránců na modré.

Přestože moderní hokejové výstroje, speciální tvarované nákoleníky a plastové a karbonové chrániče s tlumením, které nosí tito neoblomní hráči, chrání převážně velká místa holeně nebo hrudník, puk velice nezřídka po smolném odrazu krutě, nesmírně bolestivě a drtivě zasáhne do těch absolutně tenkých, nechráněných měkkých mezírek mezi spoji výstroje, nebo ošklivě udeří do měkkého vnitřku kotníku u staré brusle a bočního tenkého nárttu. Pro statečné hráče a defenzivní bojovníky jako Anton tak každé jedno zblokování neustále znamená nekončící potrhané rány, ošklivě velkými barvami hýřící hluboké modřiny, narušené svaly, únavové zlomeniny prstů na rukou či na holeních a nutnost hrát i přes palčivou nekončící tupou bolest. Pro jejich klubové chladné trenéry a všechny obětavé brankáře po celém světě na modré čáře však tyto tisíce pádů do dělových střel, kdy obránce zůstává s obličejem bolestí křiveným ležet a vyklepávat otřesenou zlomenou ruku v modrých kruzích obrany na tvrdém a zničeném ledě pro svůj klub, znamenají naprosto nenahraditelnou, obětavou a zcela fascinující nedocenitelnou hrdinskou obří službu, a proto jsou pro klub tito muži zcela právem nesmírně vysoce finančně dotováni miliony dolarů, hluboce oceňováni fanoušky v dresech z ochozů ve stoje a opěvováni svými spoluhráči na střídačce jako největší hokejoví gladiátoři na kluzišti, bez nichž není výhry z pohárů.

📊 Kompletní a exaktní kariérní statistiky

Níže je pečlivě přiložena zcela naprosto kompletní, historicky celistvá a v chronologickém čase neomylně navazující detailní statistická a tabulková svodka. Ta zcela bez nejmenších filtrujících mezer spolehlivě a přesně zachycuje veškeré dlouholeté soutěžní i dospělé profesionální působení mohutného obránce Antona Volčenkova, a to bezpodmínečně od jeho prvních zlomových krůčků v druhé ruské hokejové divizi, přes dlouhé úspěšné zlaté ottawské štace, až po jeho klidný kariérní soumrak a definitivní sportovní důchod v tvrdé aréně KHL. Tabulka plně a bez jakýchkoliv zkratek respektuje encyklopedické pravidlo historické celistvosti – nezbavuje historii byť jediné těžko dohledatelné sezóny, čímž zajišťuje unikátní dokonalý vhled do celé dvacetileté a náročné dřiny tohoto gladiátora ledu.

Sezóna	Tým	Ligová soutěž	Počet zápasů (Základní)	Vstřelené góly	Asistence (Nahrávky)	Získané body	Trestné minuty	Zápasy Play-off	Góly Play-off	Asistence Play-off	Body Play-off	Tresty Play-off
1999/2000	CSKA Moskva 2	Ruská 3. liga	6	0	1	1	10	—	—	—	—	—
1999/2000	CSKA Moskva	Ruská 2. liga	31	2	9	11	38	—	—	—	—	—
2000/2001	Křídla Sovětů Moskva	Ruská 2. liga	34	3	4	7	54	—	—	—	—	—
2001/2002	Křídla Sovětů Moskva	Ruská Superliga	47	4	15	19	48	3	0	0	0	29
2002/2003	Ottawa Senators	NHL	57	3	13	16	40	—	—	—	—	—
2003/2004	Ottawa Senators	NHL	19	1	2	3	8	—	—	—	—	—
2004/2005	Binghamton Senators	AHL	69	10	35	45	62	6	0	3	3	0
2005/2006	Ottawa Senators	NHL	75	4	13	17	53	10	0	2	2	10
2006/2007	Ottawa Senators	NHL	78	1	18	19	67	20	2	4	6	24
2007/2008	Ottawa Senators	NHL	67	1	14	15	55	4	0	1	1	2
2008/2009	Ottawa Senators	NHL	68	2	8	10	36	—	—	—	—	—
2009/2010	Ottawa Senators	NHL	64	4	10	14	38	6	0	2	2	4
2010/2011	New Jersey Devils	NHL	57	0	8	8	36	—	—	—	—	—
2011/2012	New Jersey Devils	NHL	72	2	9	11	34	24	1	1	2	10
2012/2013	Torpedo Nižnij Novgorod	KHL	11	0	1	1	16	—	—	—	—	—
2012/2013	New Jersey Devils	NHL	37	1	4	5	37	—	—	—	—	—
2013/2014	New Jersey Devils	NHL	56	0	8	8	20	—	—	—	—	—
2014/2015	Nashville Predators	NHL	46	0	7	7	14	1	0	0	0	2
2015/2016	Nehrál (Léčení po angažmá)	Bez ligy	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—
2016/2017	Admiral Vladivostok	KHL	42	1	6	7	30	6	0	1	1	4
2017/2018	Admiral Vladivostok	KHL	28	1	2	3	12	—	—	—	—	—
2018/2019	Torpedo Nižnij Novgorod	KHL	31	1	4	5	6	7	3	0	3	6
2019/2020	Torpedo Nižnij Novgorod	KHL	37	0	2	2	41	—	—	—	—	—

Zdroje pro článek a ověření informací