Čtvrtá křížová výprava

Rozbalit box

Obsah boxu

Čtvrtá křížová výprava (1202–1204) byla původně vojenská expedice svolaná papežem Inocencem III. s cílem dobýt muslimy ovládaný Jeruzalém prostřednictvím invaze do Egypta. Série ekonomických a politických událostí však vedla k tomu, že křižácká armáda nejprve na žádost Benátčanů dobyla křesťanské město Zadar a následně, po intervenci byzantského prince v exilu, obrátila svůj útok proti Konstantinopoli, hlavnímu městu Byzantské říše. Výprava vyvrcholila v dubnu 1204 dobytím a brutálním vypleněním Konstantinopole, což vedlo k dočasnému zániku Byzantské říše a založení Latinského císařství. Tato událost je považována za jeden z nejtragičtějších momentů v dějinách křesťanství, který fatálně prohloubil schizma mezi západní a východní církví.

📜 Pozadí a příčiny

Po neúspěchu Třetí křížové výpravy (1189–1192), která nedokázala dobýt zpět Jeruzalém, byla touha po osvobození Svaté země v Evropě stále silná. Mocný a energický papež Inocenc III. nastoupil na papežský stolec v roce 1198 a jednou z jeho hlavních priorit bylo zorganizování nové, úspěšné výpravy.

🙏 Výzva papeže Inocence III.

Inocenc III. vydal řadu papežských bul, v nichž vyzýval evropské panovníky a šlechtu k účasti na nové výpravě. Na rozdíl od předchozích výprav se však králové Anglie a Francie potýkali s vlastními konflikty a Svatá říše římská byla zmítána bojem o císařský trůn. Vedení výpravy se tak ujali mocní šlechtici, především z Francie, jako byli Theobald III. ze Champagne, Ludvík z Blois a Balduin Flanderský. Po Theobaldově předčasné smrti se hlavním velitelem stal italský šlechtic Bonifác z Montferratu.

Původní plán, navržený francouzskými barony, byl strategicky prozíravý: zaútočit na centrum moci ajjúbovského sultanátu v Egyptě. Dobytí Egypta by křižákům poskytlo bohaté zdroje a strategickou základnu pro následný útok na Jeruzalém.

💰 Dohoda s Benátčany

Pro transport tak velké armády přes Středozemní moře bylo nutné zajistit obrovskou flotilu. Křižáčtí vůdci se proto obrátili na námořní velmoc, Benátskou republiku. V roce 1201 byla uzavřena dohoda: Benátky se zavázaly postavit a vybavit flotilu schopnou přepravit 33 500 křižáků a 4 500 koní. Cena byla stanovena na 85 000 stříbrných marek.

Problém nastal v létě 1202, kdy se v Benátkách shromáždila jen asi třetina očekávaného počtu křižáků (přibližně 12 000). Mnoho rytířů se rozhodlo cestovat do Svaté země po vlastní ose nebo se výpravy vůbec nezúčastnilo. Shromážděná armáda tak nebyla schopna zaplatit Benátčanům dohodnutou částku. Křižáci se ocitli v pasti – zadlužení a uvěznění na ostrově Lido.

V této chvíli přišel starý a slepý benátský dóže Enrico Dandolo s návrhem. Navrhl odložení splátky dluhu pod podmínkou, že mu křižáci pomohou dobýt město Zadar (dnešní Chorvatsko) na pobřeží Jadranu. Zadar byl křesťanským městem a obchodním rivalem Benátek, který se nacházel pod ochranou uherského krále Imricha, jenž sám přijal kříž a byl tak pod ochranou papeže.

⚔️ Průběh výpravy

Dandolův návrh způsobil v křižáckém táboře hluboký rozkol. Mnozí, v čele s Šimon IV. z Montfortu, odmítli pozvednout zbraň proti křesťanům a opustili výpravu. Většina však, vidíc v tom jedinou možnost, jak výpravu zachránit, souhlasila.

🇭🇷 Obléhání Zadaru

V listopadu 1202 křižácko-benátská flotila oblehla Zadar. Obyvatelé města vyvěsili na hradby kříže na znamení, že jsou také křesťané, ale marně. Po krátkém obléhání bylo město dobyto a vypleněno. Když se o tom dozvěděl papež Inocenc III., byl zděšen a okamžitě exkomunikoval všechny účastníky útoku, včetně celé benátské republiky. Později sice křižákům (nikoliv však Benátčanům) pod podmínkou pokání rozhřešení udělil, ale zakázal jim jakékoliv další útoky na křesťany.

👑 Byzantská nabídka

Během zimování v Zadaru dorazili k vůdcům výpravy poslové od byzantského prince Alexia Angela. Alexios byl synem sesazeného a oslepeného byzantského císaře Izáka II. Angela. Uprchl na Západ hledat pomoc proti svému strýci, uzurpátorovi Alexiovi III. Angelovi.

Mladý Alexios učinil křižákům a Benátčanům neuvěřitelnou nabídku:

Zaplatí jim obrovskou sumu 200 000 stříbrných marek.
Poskytne armádě zásoby na cestu do Egypta.
Přidá k výpravě 10 000 byzantských vojáků.
Bude udržovat 500 rytířů ve Svaté zemi.
Podřídí pravoslavnou církev autoritě papeže v Římě.

Tato nabídka byla pro zadlužené křižáky a pragmatické Benátčany, kteří měli s Byzancí nevyřízené obchodní účty, nesmírně lákavá. Přes odpor některých vůdců a papežův nesouhlas se většina rozhodla nabídku přijmout a zamířit ke Konstantinopoli. Původní cíl výpravy – Egypt – byl definitivně opuštěn.

🔥 První dobytí Konstantinopole (1203)

V červnu 1203 dorazila křižácká flotila před hradby Konstantinopole, největšího a nejbohatšího města křesťanského světa. Po sérii útoků, při nichž se vyznamenali zejména Benátčané při útoku z moře, císař Alexios III. uprchl z města. Křižáci osvobodili slepého Izáka II. a dosadili ho na trůn spolu s jeho synem jako spoluvládcem Alexiem IV.

Brzy se však ukázalo, že Alexios IV. své sliby nemůže splnit. Byzantská státní pokladna byla prázdná a jeho pokusy získat peníze zdaněním obyvatelstva a tavením církevních relikvií vyvolaly v Konstantinopoli silný odpor jak vůči němu, tak vůči "latinským" křižákům tábořícím za hradbami. Napětí mezi Řeky a křižáky rostlo a přerostlo v otevřené střety.

💥 Druhé dobytí a vyplenění (1204)

Na začátku roku 1204 došlo v Konstantinopoli k palácovému převratu. Vlivný dvořan Alexios V. Dukas, přezdívaný "Murtzuflos" (Srostlé obočí), svrhl, uvěznil a nakonec nechal uškrtit Alexia IV. a prohlásil se císařem. Okamžitě zaujal nepřátelský postoj vůči křižákům a odmítl jim cokoliv zaplatit.

Křižáci a Benátčané, kteří se cítili podvedeni a byli bez prostředků, se rozhodli pro radikální krok: dobýt město pro sebe a rozdělit si Byzantskou říši. V březnu 1204 uzavřeli dohodu (Partitio terrarum imperii Romaniae), která stanovila, jak si rozdělí kořist a území.

Dne 9. dubna 1204 zahájili generální útok. Po třech dnech urputných bojů, 12. dubna, se křižákům podařilo prolomit hradby. Následovalo třídenní plenění, které patří k nejtemnějším kapitolám evropských dějin. Vojáci, kteří přísahali osvobodit Kristův hrob, vraždili, znásilňovali a rabovali v největším křesťanském městě. Byly zničeny a ukradeny nesčetné poklady, umělecká díla a svaté relikvie. Mnoho antických bronzových soch bylo roztaveno na mince. Čtyři bronzoví koně, kteří dnes zdobí baziliku svatého Marka v Benátkách, pocházejí právě z této loupeže.

🌍 Důsledky a odkaz

Čtvrtá křížová výprava naprosto změnila politickou a náboženskou mapu východního Středomoří a její důsledky byly dalekosáhlé a převážně negativní.

✝️ Vznik Latinského císařství

Na troskách Byzantské říše založili křižáci Latinské císařství s hlavním městem v Konstantinopoli. Prvním císařem byl zvolen Balduin Flanderský. Benátčané získali kontrolu nad klíčovými přístavy a ostrovy (včetně Kréty), čímž si zajistili dominanci ve východním Středomoří. Vznikly i další křižácké státy, jako Soluňské království nebo Achajské knížectví.

Byzantská šlechta však uprchla a založila exilové státy, z nichž nejvýznamnější bylo Nikájské císařství, Epirský despotát a Trapezuntské císařství. Právě z Nikájského císařství vzešel v roce 1261 Michael VIII. Palaiologos, který dobyl Konstantinopol zpět a obnovil Byzantskou říši, i když už nikdy nedosáhla své původní síly a velikosti.

💔 Prohloubení schizmatu

Vyplenění Konstantinopole zasadilo smrtelnou ránu vztahům mezi západním a východním křesťanstvím. Události z roku 1204 vytvořily mezi katolíky a pravoslavnými propast nenávisti a nedůvěry, která nebyla nikdy plně překonána. Pro pravoslavné se "latinští" křižáci stali symbolem zrady a barbarství. Papež Inocenc III. sice dobytí města odsoudil, ale následně přijal fait accompli v naději, že to povede k unii církví. Tento kalkul se ukázal jako naprosto mylný.

📉 Úpadek Byzance

Ačkoliv byla Byzantská říše v roce 1261 obnovena, byla jen stínem své bývalé slávy. Politicky roztříštěná, ekonomicky zruinovaná a vojensky oslabená se již nikdy plně nevzpamatovala. Čtvrtá křížová výprava tak paradoxně připravila půdu pro pozdější expanzi osmanských Turků na Balkán a konečný pád Konstantinopole v roce 1453.

🧐 Pro laiky

Představte si, že se skupina nadšených dobrovolníků rozhodne jet na druhý konec světa pomáhat v chudé oblasti (to je jako osvobodit Jeruzalém). Na cestu si najmou nejdražší cestovní kancelář (Benátčany), ale když přijde čas odjezdu, zjistí, že nemají dost peněz na zaplacení. Ředitel cestovky (dóže Dandolo) jim řekne: "Dobře, část dluhu vám odpustím, když mi pomůžete zničit konkurenční cestovku v sousedním městě (Zadar)." Dobrovolníci neochotně souhlasí.

Poté, co to udělají, potkají bohatého mladíka (prince Alexia), který jim slíbí obrovské peníze, pokud mu pomohou převzít vedení ve velké rodinné firmě (Byzantské říši), odkud ho vyhnal jeho strýc. Dobrovolníci, stále bez peněz, opět souhlasí a pomohou mu. Jenže když se mladík stane šéfem, zjistí, že firemní kasa je prázdná a nemůže jim zaplatit. Ostatní zaměstnanci ho za to svrhnou a zabijí.

Dobrovolníci a ředitel cestovky jsou teď naštvaní, bez peněz a daleko od domova. Rozhodnou se, že když jim nikdo nezaplatí, vezmou si celou tu firmu násilím pro sebe. Vtrhnou do sídla firmy, všechno rozbijí, ukradnou, co se dá, a původní cíl jejich cesty – pomáhat v chudé oblasti – je úplně zapomenut. Přesně takhle se z původně zbožné výpravy stala loupeživá akce, která zničila největší křesťanské město své doby.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 25.12.2025