Zubní sklovina
Obsah boxu
Šablona:Infobox anatomie Zubní sklovina (latinsky enamelum) je vnější, viditelná vrstva korunky zubu. Jedná se o nejtvrdší a nejvíce mineralizovanou tkáň v lidském těle. Její hlavní funkcí je chránit citlivější vnitřní části zubu, jako je zubovina (dentin) a zubní dřeň (pulpa), před mechanickým poškozením, teplotními změnami a chemickými vlivy, zejména kyselinami. Na rozdíl od kostí nebo zuboviny neobsahuje živé buňky, a proto nemá schopnost regenerace. Jakékoliv její poškození je trvalé.
🔬 Struktura a složení
Sklovina je vysoce organizovaná tkáň, jejíž unikátní vlastnosti jsou dány jejím specifickým složením a mikrostrukturou.
💎 Krystalická struktura
Základní stavební jednotkou skloviny jsou krystaly hydroxyapatitu (Ca₁₀(PO₄)₆(OH)₂). Tyto krystaly jsou mnohem větší a lépe uspořádané než ty, které se nacházejí v kostech nebo zubovině, což sklovině propůjčuje její extrémní tvrdost.
Krystaly hydroxyapatitu se shlukují do struktur nazývaných sklovinná prizmata (nebo také sklovinné hranoly). Jedná se o tenké, protáhlé útvary o průměru 4–8 mikrometrů, které se táhnou od dentino-sklovinné hranice až k povrchu zubu. Uspořádání těchto prizmat je velmi komplexní a připomíná svazky klíčů, což dále zvyšuje odolnost skloviny proti praskání. Mezi prizmaty se nachází interprizmatická substance, která má mírně odlišné složení a orientaci krystalů.
🧪 Chemické složení
Sklovina je z drtivé většiny tvořena anorganickými látkami, což vysvětluje její tvrdost a zároveň křehkost.
- Anorganické látky (cca 96 % hmotnosti): Převážně hydroxyapatit. V menší míře se zde nacházejí i další ionty a minerály, jako jsou uhličitany, hořčík, sodík, draslík a stopové prvky. Přítomnost fluoridových iontů, které mohou nahradit hydroxylové skupiny v krystalu a vytvořit tak odolnější fluorapatit, je klíčová pro prevenci zubního kazu.
- Organické látky (cca 1 % hmotnosti): Tvořeny převážně proteiny specifickými pro sklovinu, jako jsou amelogeniny a enameliny. Tyto proteiny hrají zásadní roli během vývoje skloviny (amelogeneze), ale ve zralé sklovině tvoří jen malou část.
- Voda (cca 3 % hmotnosti): Voda se nachází mezi krystaly hydroxyapatitu a v organické matrix.
⚙️ Funkce a vlastnosti
Sklovina plní několik klíčových rolí, které jsou nezbytné pro správnou funkci zubu.
🛡️ Ochranná funkce
Hlavním úkolem skloviny je chránit zub.
- Mechanická ochrana: Odolává obrovským silám vznikajícím při žvýkání, kousání a skřípání zubů (bruxismus). Její tvrdost zabraňuje opotřebení měkčí zuboviny.
- Chemická ochrana: Působí jako bariéra proti kyselinám produkovaným bakteriemi v zubním plaku nebo kyselinám z potravy a nápojů.
- Tepelná ochrana: Izoluje zubní dřeň a nervy v ní obsažené před bolestivými podněty z horkých a studených jídel a nápojů.
💪 Fyzikální vlastnosti
- Tvrdost: Sklovina je nejtvrdší látkou v lidském těle. Na Mohsově stupnici dosahuje hodnoty 5, což je srovnatelné s apatitem.
- Křehkost: Navzdory své tvrdosti je sklovina poměrně křehká. Její odolnost proti prasknutí je zajištěna tím, že nasedá na pružnější a houževnatější zubovinu, která tlumí nárazy.
- Průsvitnost (translucence): Sklovina je poloprůsvitná. Její barva se pohybuje od šedobílé po namodralou. Celková barva zubu je však dána především barvou podkladové zuboviny, která prosvítá skrze sklovinu. S věkem se sklovina ztenčuje a zubovina tmavne, což vede k tomu, že zuby vypadají žlutější.
- Propustnost: Sklovina funguje jako polopropustná membrána, která umožňuje výměnu iontů mezi povrchem zubu a ústním prostředím, zejména slinami. Tento proces je základem demineralizace a remineralizace.
🔄 Procesy demineralizace a remineralizace
Sklovina je v neustálé dynamické rovnováze s prostředím v dutině ústní. Neustále zde probíhají dva protichůdné procesy.
📉 Demineralizace
Demineralizace je proces, při kterém se ze skloviny uvolňují minerály, především vápník a fosfáty. Tento proces je způsoben kyselinami. Kyseliny v ústech pocházejí ze dvou hlavních zdrojů: 1. Bakteriální metabolismus: Bakterie v zubním plaku (např. Streptococcus mutans) metabolizují sacharidy (cukry) z potravy a jako vedlejší produkt vytvářejí kyseliny (např. kyselina mléčná). 2. Kyseliny z potravy: Přímý přísun kyselých nápojů (džusy, limonády) a potravin (citrusy).
Když pH v ústech klesne pod kritickou hodnotu (přibližně 5,5), krystaly hydroxyapatitu se začnou rozpouštět. Dlouhodobá převaha demineralizace vede ke vzniku zubního kazu.
📈 Remineralizace
Remineralizace je přirozený opravný proces, při kterém se ionty vápníku a fosfátů ze slin znovu ukládají do narušené krystalové mřížky skloviny. Sliny hrají klíčovou roli, protože neutralizují kyseliny a jsou přesyceny potřebnými minerály.
Tento proces může být výrazně podpořen přítomností fluoridových iontů. Fluoridy se zabudovávají do krystalové struktury a vytvářejí fluorapatit, který je odolnější vůči kyselinám než původní hydroxyapatit. Kritické pH pro rozpouštění fluorapatitu je nižší (cca 4,5).
💔 Poškození a onemocnění skloviny
Protože sklovina nemá schopnost regenerace, je její poškození nevratné.
🦷 Zubní kaz
Nejčastějším onemocněním je zubní kaz (caries). Začíná jako počáteční demineralizace, která se na povrchu zubu projeví jako bílá skvrna (white spot lesion). Pokud proces pokračuje, struktura skloviny se zhroutí a vzniká kavita (díra v zubu), která postupuje do zuboviny a případně až do zubní dřeně.
🌊 Zubní eroze
Zubní eroze je ztráta tvrdých zubních tkání způsobená chemickým působením kyselin, které nepocházejí z bakteriálního metabolismu. Příčinou mohou být:
- Vnější faktory: Kyselé nápoje (soft-drinky, energetické nápoje, ovocné šťávy), kyselé potraviny.
- Vnitřní faktory: Žaludeční kyseliny dostávající se do úst při gastroezofageálním refluxu nebo zvracení (např. u bulimie).
💥 Mechanické poškození
- Atrice: Opotřebení skloviny způsobené kontaktem zubů se zuby, typicky na žvýkacích ploškách. Zvýšená atrice je pozorována u lidí se skřípáním zubů (bruxismus).
- Abraze: Opotřebení způsobené vnějším faktorem, nejčastěji nesprávnou technikou čištění zubů s použitím příliš tvrdého kartáčku a abrazivní zubní pasty.
- Abfrakce: Ztráta skloviny v oblasti krčku zubu způsobená nadměrným ohybovým napětím zubu při žvýkání.
🧬 Vývojové vady
- Hypoplazie skloviny: Nedostatečné vytvoření skloviny během jejího vývoje. Sklovina je tenčí, má jamky nebo rýhy.
- Hypomineralizace: Sklovina má normální tloušťku, ale je měkká a nekvalitní kvůli nedostatečné mineralizaci. Je náchylnější k poškození.
- Zubní fluoróza: Vzniká při nadměrném příjmu fluoridů během vývoje zubů. Projevuje se bílými až hnědými skvrnami na sklovině.
🩺 Prevence a péče
Ochrana zubní skloviny je základem prevence zubních onemocnění.
- Důkladná ústní hygiena: Pravidelné čištění zubů měkkým zubním kartáčkem a fluoridovou zubní pastou dvakrát denně. Používání zubní nitě nebo mezizubních kartáčků k odstranění plaku z mezizubních prostor.
- Správná strava: Omezení konzumace sladkých a kyselých potravin a nápojů. Po konzumaci kyselého se doporučuje vypláchnout ústa vodou a s čištěním zubů počkat alespoň 30 minut, aby sliny mohly neutralizovat pH a sklovina nebyla poškozena mechanicky v oslabeném stavu.
- Používání fluoridů: Fluoridy posilují sklovinu a podporují remineralizaci. Jsou obsaženy v zubních pastách, ústních vodách a mohou být aplikovány i profesionálně v ordinaci zubního lékaře.
- Pravidelné preventivní prohlídky: Zubní lékař může včas odhalit počáteční poškození skloviny a doporučit vhodná opatření.
💡 Pro laiky
Zubní sklovinu si lze představit jako velmi tvrdý, ochranný krunýř nebo brnění, které pokrývá každý zub. Je to vlastně neživý materiál, podobný křemenu nebo porcelánu, a proto se sama nedokáže opravit, když se poškodí – podobně jako se neopraví škrábanec na skle.
Procesy v ústech můžeme přirovnat k neustálému boji. Když jíme sladkosti, bakterie v ústech hodují a produkují kyseliny, které tento "krunýř" naleptávají a rozpouštějí (demineralizace). Naopak naše sliny fungují jako opravná četa, která se snaží díry v krunýři zase "zasádrovat" minerály (remineralizace). Pokud je útoků kyselin příliš mnoho a oprava nestíhá, vznikne v krunýři díra – zubní kaz. Proto je důležité omezit cukry a zuby si pravidelně čistit pastou s fluoridem, který krunýř posiluje a dělá ho odolnějším.