Záchvatovité přejídání

Rozbalit box

Obsah boxu

Záchvatovité přejídání (anglicky Binge Eating Disorder – BED) je závažná psychiatrická porucha příjmu potravy, která je definována opakujícími se epizodami konzumace abnormálně velkého množství jídla v krátkém časovém úseku, doprovázenými pocitem naprosté ztráty kontroly. Na rozdíl od prostého "přejedení se u babičky" je tento stav charakteristický silným psychickým utrpením, studem a vinou.

K lednu 2026 je BED uznávána jako nejčastější porucha příjmu potravy v západní populaci (postihuje asi 3–5 % lidí), což je více než anorexie a bulimie dohromady. Zásadním rozdílem oproti bulimii je absence kompenzačních mechanismů (pacient nezvrací, neužívá projímadla ani nadměrně necvičí). V důsledku toho většina pacientů trpí nadváhou nebo obezitou, což často vede k mylné diagnóze – lékaři řeší pouze jejich váhu, nikoliv psychickou příčinu, která k ní vede.

🔄 Anatomie záchvatu: Když jídlo není potravou

Pro pochopení BED je nutné si uvědomit, že jídlo zde neplní funkci výživy, ale funkci emočního regulátoru (anestetika).

Průběh epizody

Epizoda záchvatovitého přejídání musí splňovat specifická kritéria:

Rychlost: Pacient jí mnohem rychleji než normálně.
Sytost: Jí až do pocitu nepříjemné plnosti a bolesti břicha.
Absence hladu: Jí velké dávky jídla, aniž by fyzicky cítil hlad.
Tajnost: Jí o samotě, protože se stydí za množství zkonzumované potravy.
Následky: Po jídle cítí odpor k sobě samému, depresi a silnou vinu.

Během záchvatu dochází k disociaci – pacient popisuje stav "jako v tranzu" nebo "autopilota", kdy si sotva uvědomuje, co a jak jí. Mozek je v tu chvíli zaplaven dopaminem, který dočasně přehluší negativní emoce (úzkost, smutek, osamělost).

🧠 Příčiny: Proč "přestat jíst" nefunguje

BED není selháním vůle. Je to komplexní neurobiologický a psychologický problém.

Cyklus restrikce a přejídání

Paradoxně je jedním z hlavních spouštěčů BED dietní kultura. Mnoho pacientů začíná přísnou dietou. Odepírání jídla zvyšuje psychologickou touhu (craving) a fyziologický hlad. V momentě, kdy vůle povolí (např. při stresu), nastane efekt "prasklé hráze". Pacient se přejí, cítí vinu, znovu si naordinuje přísnou dietu a cyklus se opakuje.

Neurobiologie závislosti

Studie ukazují, že u pacientů s BED vykazuje mozek podobné vzorce jako u drogové závislosti.

Systém odměny: Dochází k dysfunkci ve ventrálním striatu. Jídlo (zejména vysoce kalorické – cukr a tuk) vyvolává nadměrnou dopaminovou reakci, na kterou si mozek vybuduje toleranci, takže pacient potřebuje stále více jídla k dosažení stejného uklidňujícího efektu.
Regulace impulzů: Oslabena je funkce prefrontální kůry, která má za úkol říct "stop".

⚠️ Zdravotní rizika

Protože u BED nedochází k očistě, kalorie zůstávají v těle. To vede k masivnímu nárůstu hmotnosti a s tím spojeným komplikacím (tzv. metabolický syndrom):

Diabetes mellitus 2. typu.
Arteriální hypertenze (vysoký krevní tlak) a srdeční choroby.
Kloubní potíže a chronická bolest zad.
Spánková apnoe.
Psychická rizika: Extrémní riziko deprese, sociální izolace a suicidálních myšlenek v důsledku hlubokého studu a stigmatu obezity.

🛠️ Diagnostika a léčba v roce 2026

Léčba musí být komplexní. Pouhé doporučení "zhubněte" je u pacienta s BED nejen neúčinné, ale škodlivé, protože posiluje cyklus viny.

Psychoterapie

Léčbou první volby je Kognitivně-behaviorální terapie (CBT), specificky upravená pro BED. Zaměřuje se na:

Identifikaci spouštěčů (emoce, situace).
Zavedení pravidelného stravovacího režimu (mechanické jedení), aby se předešlo vlčímu hladu.
Práci s "černobílým myšlením" (buď držím dokonalou dietu, nebo se přejím k prasknutí).

Farmakoterapie

Lisdexamfetamin (Vyvanse): Stimulant původně na ADHD, který je schválen pro léčbu středně těžké až těžké BED. Snižuje počet záchvatů.
GLP-1 agonisté (Semaglutid, Tirzepatid): V roce 2026 hrají tyto léky (původně na diabetes) zásadní roli. Nejenže pomáhají s redukcí váhy, ale působí přímo v mozku na centra sytosti a snižují "food noise" (neustálé vtíravé myšlenky na jídlo), což pacientům s BED přináší obrovskou úlevu.

Intuitivní stravování

Cílem dlouhodobé léčby je návrat k naslouchání tělu. Pacient se učí jíst, když má hlad, a přestat, když je sytý, bez striktních zákazů určitých potravin (protože zákaz vyvolává touhu).

💡 Pro laiky: Tlumič bolesti

Představte si, že vás bolí duše tak strašně, jako byste měli otevřenou zlomeninu. Nemáte prášky na bolest, ale zjistíte, že když sníte tabulku čokolády, bolest na 5 minut zmizí. Svět se rozostří, problémy se odsunou. Je to úleva. Tak si dáte další. A další. Záchvatovité přejídání není o tom, že by člověk byl "nenažraný" nebo "mlsný". Je to zoufalý pokus o samoléčbu. Jídlo je v tu chvíli emoční anestetikum. Pacient s BED se nepřejídá proto, aby si jídlo užil (často ho ani nevnímá), ale proto, aby na chvíli necítil nic. A daň za tuto chvilkovou úlevu – v podobě nenávisti k vlastnímu tělu – je krutá.

📚 Zdroje