Vzpírání
Obsah boxu
Vzpírání je silový sport, jehož cílem je zvednout co nejtěžší činku ze země nad hlavu. Soutěží se ve dvou disciplínách – v trhu a v nadhozu. Vzpírání je součástí programu letních olympijských her již od jejich prvního moderního ročníku v roce 1896. Tento sport vyžaduje kombinaci maximální síly, rychlosti, koordinace, flexibility a precizní techniky.
📜 Historie
Zvedání těžkých břemen jako projev síly má kořeny již v starověku. Záznamy o silových soutěžích pocházejí ze starověkého Egypta, Číny i Řecka. Ve starověkém Řecku bylo zvedání těžkých kamenů součástí tréninku atletů a vojáků.
Moderní vzpírání se začalo formovat v 19. století v Evropě, zejména v zemích jako Německo, Rakousko a Francie. První oficiální mistrovství světa ve vzpírání se konalo v Londýně v roce 1891. V té době se soutěžilo v různých, často nejednotných disciplínách.
Klíčovým momentem bylo zařazení vzpírání na program prvních moderních olympijských her v Athénách. Zpočátku se soutěžilo v jednoručním a obouručním zdvihu. Postupem času se disciplíny standardizovaly. Od roku 1928 do roku 1972 se olympijská soutěž skládala z trojboje: tahu, trhu a nadhozu. Po LOH 1972 v Mnichově byl tah zrušen kvůli obtížnosti správného posuzování techniky a od té doby se soutěží v olympijském dvojboji (trh a nadhoz).
Ženy začaly na mezinárodní úrovni soutěžit výrazně později. První mistrovství světa žen se konalo v roce 1987 a na olympijských hrách se ženské vzpírání poprvé objevilo až na LOH 2000 v Sydney. Mezinárodní vzpěračskou federací (IWF - International Weightlifting Federation), která sport řídí, byla založena v roce 1905.
⚙️ Disciplíny
Soutěžní vzpírání se skládá ze dvou disciplín. O konečném pořadí rozhoduje součet nejlepšího platného pokusu z trhu a nejlepšího platného pokusu z nadhozu, tzv. olympijský dvojboj.
Trh (Snatch)
Trh je technicky náročnější a rychlejší ze dvou disciplín. Činka se zvedá ze země nad hlavu jedním plynulým a nepřerušovaným pohybem.
- Výchozí pozice: Závodník stojí rozkročmo nad činkou a uchopí ji širokým úchopem.
- Tah: Závodník explozivně napřímí nohy a trup, čímž udělí čince zrychlení směrem vzhůru.
- Podsed a fixace: Jakmile činka dosáhne maximální výšky, závodník pod ni rychle klesne do hlubokého dřepu a zafixuje ji na napnutých pažích nad hlavou.
- Vztyk: Ze dřepu se závodník plynule postaví do vzpřímené polohy se stabilizovanou činkou nad hlavou.
- Dokončení: Závodník musí stát klidně, s nohama a pažemi ve správné pozici, dokud rozhodčí nedají signál k položení činky.
Nadhoz (Clean and Jerk)
Nadhoz se skládá ze dvou oddělených pohybů: přemístění (clean) a výrazu (jerk). V této disciplíně závodníci obvykle zvednou o 20–25 % vyšší váhu než v trhu.
Přemístění (Clean)
- Výchozí pozice: Podobná jako u trhu, ale úchop je užší, přibližně na šířku ramen.
- Tah: Závodník zvedá činku ze země k ramenům. Pohyb je opět explozivní.
- Podsed a fixace: Závodník klesá do dřepu a "chytá" činku na ramena, přičemž lokty směřují dopředu a vzhůru.
- Vztyk: Závodník se z dřepu postaví a stabilizuje činku na ramenou.
Výraz (Jerk)
- Příprava: Ze stoje závodník mírně pokrčí kolena (dip).
- Výraz: Následuje explozivní napřímení nohou, které vymrští činku z ramen vzhůru.
- Podskok a fixace: Závodník pod činku rychle "podskočí" do nůžkové pozice (jedna noha vpřed, druhá vzad) a zafixuje ji na napnutých pažích nad hlavou.
- Dokončení: Závodník srovná nohy k sobě a vyčká na signál rozhodčích.
⚖️ Pravidla a soutěže
Soutěže ve vzpírání probíhají podle pravidel Mezinárodní vzpěračské federace (IWF).
Hmotnostní kategorie
Závodníci jsou rozděleni do hmotnostních kategorií, aby byla zajištěna spravedlivá soutěž. Tyto kategorie se v průběhu historie několikrát měnily. Podle pravidel platných k roku 2025 jsou kategorie následující:
- Muži: do 61 kg, do 73 kg, do 89 kg, do 102 kg, a nad 102 kg (na OH). Mimo OH existují i další kategorie.
- Ženy: do 49 kg, do 59 kg, do 71 kg, do 81 kg, a nad 81 kg (na OH). Mimo OH existují i další kategorie.
Před soutěží probíhá oficiální vážení, které určí, ve které kategorii bude závodník soutěžit.
Průběh soutěže
Každý závodník má v každé disciplíně (trh i nadhoz) tři pokusy. Závodníci si sami volí základní váhu, na které chtějí začít. Pořadí na činku se určuje podle nahlášené váhy – od nejlehčí po nejtěžší. Pokud závodník úspěšně zvedne činku, musí pro další pokus nahlásit váhu minimálně o 1 kg vyšší. Pokud neuspěje, může pokus opakovat na stejné váze, nebo si nechat naložit vyšší. Do celkového hodnocení (dvojboje) se započítává pouze nejvyšší úspěšně zvednutá váha z každé disciplíny. Vítězem se stává závodník s nejvyšším součtem.
Rozhodování
Každý pokus hodnotí tři rozhodčí. Každý z nich má k dispozici systém se dvěma světly – bílým pro platný pokus a červeným pro neplatný. Pokus je platný, pokud jej alespoň dva ze tří rozhodčích schválí (zobrazí se bílé světlo). Důvody pro neplatný pokus zahrnují například nedokončení pohybu, dotlak pažemi (dotlačení činky po fixaci) nebo pohyb nohou před signálem rozhodčího.
🏆 Vzpírání na olympijských hrách
Vzpírání je jedním z klasických olympijských sportů. Bylo přítomno již na prvních hrách v Athénách. S výjimkou let 1900, 1908 a 1912 bylo součástí každých letních her. Historicky nejúspěšnějšími zeměmi jsou Sovětský svaz (a jeho nástupnické státy, zejména Rusko), Čína, Bulharsko, Turecko a Írán. V posledních desetiletích dominuje především Čína, a to jak v mužské, tak ženské kategorii.
Ženské vzpírání bylo na olympijské hry zařazeno v roce 2000 v Sydney, což znamenalo významný krok pro rovnost v tomto sportu.
💪 Trénink a příprava
Trénink vzpěrače je vysoce specializovaný a zaměřuje se na rozvoj explozivní síly, techniky a flexibility.
- Technický trénink: Opakované provádění trhu, nadhozu a jejich variant s různou zátěží pro zdokonalení pohybových vzorců.
- Silový trénink: Zahrnuje základní cviky jako dřep (přední i zadní), mrtvý tah, tlaky a přítahy. Tyto cviky budují základní sílu potřebnou pro soutěžní zdvihy.
- Doplňkové cviky: Cviky zaměřené na posílení středu těla (core), ramen a zad.
- Flexibilita a mobilita: Intenzivní strečink a cvičení na mobilitu jsou klíčové pro dosažení správných pozic, zejména v hlubokém dřepu s činkou nad hlavou, a pro prevenci zranění.
- Regenerace: Důležitou součástí přípravy je také odpočinek, správná výživa a spánek.
🌍 Vzpírání ve světě a v Česku
Mezi legendy světového vzpírání patří například turecký vzpěrač Naim Süleymanoğlu ("Kapesní Herkules"), řecký Pyrros Dimas nebo íránský supertěžký šampion Hossein Rezazadeh. V posledních letech je ikonou gruzínský vzpěrač Laša Talachadze, držitel světových rekordů v supertěžké váze.
V Československu dosáhlo vzpírání největších úspěchů v 70. a 80. letech 20. století. Nejznámějším československým vzpěračem je Ota Zaremba, který získal zlatou medaili na LOH 1980 v Moskvě. Mezi další úspěšné reprezentanty patřili například Hans Zdražila (zlato z LOH 1964), Bohumil Samek nebo Pavel Pospíšil. V současné době patří k nejlepším českým vzpěračům Jiří Orság.
💡 Pro laiky
- Proč si vzpěrači třou ruce bílým práškem?
- Jedná se o uhličitan hořečnatý (magnézium). Používá se k vysušení potu na dlaních a zlepšení úchopu činky, aby neprokluzovala.
- Proč vzpěrači pouštějí činku z výšky na zem?
- Po úspěšném pokusu je puštění činky z výšky nad hlavou standardní a bezpečný způsob, jak se zbavit zátěže. Speciální pogumované kotouče a vzpěračská platforma jsou navrženy tak, aby tento dopad bez poškození vydržely. Zvedat a kontrolovaně pokládat takto těžké váhy by bylo extrémně náročné a nebezpečné.
- Jaký je rozdíl mezi trhem a nadhozem?
- Zjednodušeně řečeno, v trhu letí činka ze země nad hlavu jedním plynulým pohybem. U nadhozu se pohyb skládá ze dvou částí: nejprve se činka zvedne na ramena (přemístění) a teprve poté se z ramen vytlačí nad hlavu (výraz). Proto se v nadhozu zvedají vyšší váhy.
- Není to jen o síle v rukou?
- Naopak. Síla paží hraje relativně malou roli. Většina práce je odvedena nohama, zády a boky, které fungují jako katapult. Paže slouží spíše jako "lana", která přenášejí sílu na činku a stabilizují ji nad hlavou. Je to sport celého těla.