Vláda Stanislava Grosse
Vláda Stanislava Grosse byla v pořadí pátou vládou České republiky v rámci samostatné existence státu. Jednalo se o koaliční kabinet složený ze zástupců ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. Vláda úřadovala od srpna 2004 do dubna 2005. Vznikla po demisi předchozího premiéra Vladimíra Špidly, který odstoupil v důsledku neúspěchu ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu.
Kabinet vedený tehdy čtyřiatřicetiletým Stanislavem Grossem (ČSSD), který se stal nejmladším premiérem v historii země, měl být "vládou s novým elánem". Zpočátku se těšil vysoké popularitě veřejnosti. Jeho působení však po pouhých osmi měsících ukončila rozsáhlá politická krize vyvolaná nejasným financováním Grossova bytu a podnikáním jeho rodiny. Tato aféra vedla k rozpadu důvěry v rámci koalice a k následné rezignaci premiéra.
🐣 Vznik a politický kontext
Léto roku 2004 bylo v české politice ve znamení turbulence uvnitř nejsilnější vládní strany, sociální demokracie.
Pád Vladimíra Špidly
Předchozí premiér Vladimír Špidla vedl koalici na stejném půdorysu (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) s těsnou většinou 101 poslanců. Ačkoliv dovedl zemi do Evropské unie, jeho pozice uvnitř ČSSD slábla. Poslední kapkou byly eurovolby v červnu 2004, kde ČSSD propadla. Špidla, čelící vnitrostranickému tlaku (vedenému mimo jiné i Grossem), podal demisi.
Nástup Stanislava Grosse
Prezident Václav Klaus pověřil sestavením nové vlády dosavadního ministra vnitra a nejpopulárnějšího politika té doby, Stanislava Grosse. Gross se rozhodl zachovat stávající koaliční formát, ačkoliv vztahy mezi stranami byly napjaté.
- ČSSD: Chtěla zastavit propad preferencí a vsadila na Grosse jako na svou "mediální tvář".
- KDU-ČSL: Pod vedením Miroslava Kalouska souhlasila s pokračováním, ale kladla si podmínky ohledně programových priorit.
- US-DEU: Nejmenší koaliční partner bojoval o politické přežití a setrvání ve vládě pro něj bylo klíčové.
Vláda byla jmenována 4. srpna 2004. Dne 24. srpna 2004 předstoupila před Poslaneckou sněmovnu a získala důvěru poměrem 101 hlasů (všichni koaliční poslanci) proti 99 (ODS, KSČM).
🏗️ Program a činnost vlády
Vláda se v programovém prohlášení zavázala ke kontinuitě s předchozím kabinetem, ale kladla větší důraz na komunikaci s veřejností a "rozumové" řešení problémů.
Ekonomika a sociální věci
Vláda působila v době začínajícího hospodářského růstu.
- Podpora rodin: Zvýšení porodného a rodičovského příspěvku.
- Platy: Zvyšování platů ve státní sféře, zejména policistům a hasičům (což byla Grossova dlouhodobá agenda z ministerstva vnitra).
- Privatizace: Pokračovala příprava privatizace Českého Telecomu, která byla dokončena až následující vládou.
Zahraniční politika
Vláda se musela vypořádat s otázkou ratifikace Evropské ústavy. Grossův kabinet původně zvažoval referendum, ale vzhledem k vlažnému postoji veřejnosti a opozice (zejména ODS a prezidenta Klause) se tento proces začal komplikovat a po zamítnutí ústavy ve Francii a Nizozemsku byl fakticky odložen.
📉 Aféra s bytem a pád vlády
To, co vstoupilo do historie jako "Grossova aféra", začalo nenápadně v lednu 2005, ale během tří měsíců to vedlo k pádu celého kabinetu.
1,2 milionu korun
Deník Mladá fronta DNES zveřejnil informaci, že Stanislav Gross si pořídil luxusní byt na pražském Barrandově za cenu, která neodpovídala jeho oficiálním příjmům poslance a ministra. Chybělo vysvětlit původ přibližně 1,2 milionu korun. Gross se do vysvětlování zamotával:
- Nejprve tvrdil, že si peníze půjčil.
- Později uvedl, že mu půjčil jeho strýc František Vik.
- Novináři zjistili, že strýc Vik takovými prostředky nedisponuje.
- Vik následně tvrdil, že si peníze půjčil od svých známých v cizině.
- Nakonec se objevil novinář a bývalý podnikatel Rostislav Rod, který tvrdil, že peníze Vikovi půjčil on (směnka).
V této souvislosti zazněl Grossův legendární, byť často nepřesně citovaný výrok o tom, že původ peněz je "tak křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálovější být nemůže" (výrok se původně týkal podnikání jeho manželky, ale zlidověl v kontextu bytu).
Podnikání Šárky Grossové
Kromě bytu se média zaměřila i na podnikání premiérovy manželky Šárky Grossové. Ta koupila dům za 5,9 milionu korun, přičemž ručila směnkou vystavenou na společnost s nejasnou vlastnickou strukturou a vazbami na nevěstinec. To dále podkopalo premiérovu důvěryhodnost.
Rozpad koalice
Koaliční partner KDU-ČSL v čele s Miroslavem Kalouskem vyzval Grosse k odstoupení. Lidovci argumentovali, že premiér nemůže být vydíratelný a musí mít jasné majetkové poměry. Gross rezignaci dlouho odmítal a označoval kampaň za spiknutí. Krize vyvrcholila demisí ministrů za KDU-ČSL. Stanislav Gross nakonec tlaku podlehl a 25. dubna 2005 podal demisi. Ve funkci jej nahradil Jiří Paroubek.
👥 Seznam členů vlády
| Úřad | Ministr | Strana | Nástup do úřadu | Odchod z úřadu |
|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Stanislav Gross | ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Místopředseda vlády Ministr práce a sociálních věcí |
Zdeněk Škromach | ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Místopředseda vlády Ministr spravedlnosti |
Pavel Němec | US-DEU | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Místopředseda vlády Ministr dopravy |
Milan Šimonovský | KDU-ČSL | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Místopředseda vlády pro ekonomiku | Martin Jahn | nestraník za ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr financí | Bohuslav Sobotka | ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr vnitra | František Bublan | nestraník za ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr zahraničních věcí | Cyril Svoboda | KDU-ČSL | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr obrany | Karel Kühnl | US-DEU | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr průmyslu a obchodu | Milan Urban | ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy | Petra Buzková | ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministryně zdravotnictví | Milada Emmerová | ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr zemědělství | Jaroslav Palas | ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr životního prostředí | Libor Ambrozek | KDU-ČSL | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr kultury | Pavel Dostál | ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr pro místní rozvoj | Jiří Paroubek | ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Ministr informatiky | Vladimír Mlynář | US-DEU | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
| Předseda Legislativní rady vlády | Jaroslav Bureš | nestraník za ČSSD | 4. srpna 2004 | 25. dubna 2005 |
💡 Pro laiky
Příběh vlády Stanislava Grosse je jako příběh "zázračného dítěte", které vyrostlo příliš rychle a spálilo se. Představte si mladého, usměvavého manažera, kterého všichni mají rádi ("Standu"). Dostane na starost vedení velké firmy (státu), protože předchozí ředitel byl příliš nudný. Vypadá to na velký úspěch. Pak se ale ukáže, že si tento manažer koupil drahé auto (v tomto případě byt), na které si nemohl ze svého platu vydělat. Když se ho zeptají, kde na to vzal, začne vyprávět neuvěřitelné historky o strýčkovi, který má peníze od známých z ciziny, a o kufřících s penězi. Lidem ve firmě (koaličním partnerům) i zákazníkům (voličům) dojde trpělivost. Ne proto, že by ukradl miliardy, ale proto, že jim lhal do očí a dělal z nich hlupáky. Manažer musí odejít a na jeho místo nastoupí drsný krizový manažer (Jiří Paroubek).