Verejnosť proti násiliu

Rozbalit box

Obsah boxu

Verejnosť proti násiliu (česky Veřejnost proti násilí, zkratka VPN) bylo slovenské občanské politické hnutí, které vzniklo během Sametové revoluce v listopadu 1989. Představovalo hlavní protikomunistickou opoziční sílu na Slovensku a bylo sesterským hnutím českého Občanského fóra (OF). Cílem hnutí bylo odstranění mocenského monopolu Komunistické strany Československa (KSČ) a přechod k demokratické společnosti. Po vítězství v prvních svobodných volbách v roce 1990 se hnutí dostalo do vlády, ale vnitřní spory, především konflikt s Vladimírem Mečiarem, vedly k jeho rychlému rozpadu.

📜 Historie

🎭 Vznik a formování

Hnutí Verejnosť proti násiliu bylo založeno v neděli 19. listopadu 1989 v prostorách Umělecké besedy slovenské v Bratislavě, jen dva dny po brutálním potlačení studentské demonstrace na Národní třídě v Praze. U jeho zrodu stáli především umělci, intelektuálové a disidenti, kteří reagovali na události v Praze a na rostoucí společenské napětí. Mezi zakládající osobnosti patřili například Milan Kňažko, Ján Budaj, Fedor Gál, Peter Zajac, Martin Bútora, Jozef Kučerák a mnoho dalších.

První prohlášení VPN bylo zveřejněno 20. listopadu a obsahovalo základní požadavky: vyšetření zásahu z 17. listopadu, propuštění politických vězňů, svobodu slova a shromažďování a dialog s mocí. Hnutí se od počátku profilovalo jako nenásilné a otevřené pro všechny občany bez ohledu na jejich politické přesvědčení, kteří odmítali násilí a totalitní režim. Jeho název "Verejnosť proti násiliu" přesně vystihoval étos celého hnutí.

🤝 Koordinace s Občanským fórem

VPN od samého počátku úzce spolupracovalo s Občanským fórem (OF), které vzniklo v Praze ve stejný den. Obě hnutí sdílela společné cíle a postupovala v koordinaci při jednáních s představiteli komunistického režimu. Zástupci VPN a OF společně vedli klíčová jednání, která vedla k pádu komunistické vlády, zrušení vedoucí úlohy KSČ v ústavě a volbě Václava Havla prezidentem Československa. Zatímco OF bylo dominantní silou v českých zemích, VPN se stalo hlavním aktérem politických změn na Slovensku.

🗳️ Cesta k moci a volby 1990

VPN rychle získalo masovou podporu veřejnosti a stalo se organizátorem masových demonstrací v Bratislavě a dalších slovenských městech. Největší demonstrace se konala na Náměstí SNP v Bratislavě, kde vystoupili klíčoví představitelé hnutí i hosté z Prahy, včetně Václava Havla.

Hnutí se stalo hlavním partnerem při jednáních u "kulatého stolu" s komunistickou mocí. Výsledkem bylo jmenování vlády národního porozumění, v níž mělo VPN své zástupce. Prvním nekomunistickým předsedou slovenské vlády se stal Milan Čič, nominovaný VPN.

🏆 Volební vítězství

Do prvních svobodných parlamentních voleb v červnu 1990 šlo VPN s programem demokratických reforem, zavedení tržní ekonomiky a obnovy právního státu. Hnutí ve volbách na Slovensku drtivě zvítězilo. Ve volbách do Slovenské národní rady získalo 29,35 % hlasů a 48 mandátů. Ve volbách do Sněmovny lidu Federálního shromáždění získalo na Slovensku 32,5 % a do Sněmovny národů 37,3 % hlasů. Tento výsledek umožnil VPN sestavit slovenskou vládu a významně se podílet na federální vládě.

📉 Vnitřní rozpory a rozpad

Krátce po volebním vítězství se uvnitř široce rozkročeného hnutí začaly projevovat ideologické a personální rozpory. VPN sdružovalo lidi s různými názory – od liberálních intelektuálů přes křesťanské demokraty až po pragmatické manažery. Jednotícím prvkem byl odpor proti komunismu, ale po jeho pádu se začaly lišit představy o dalším směřování země.

💥 Konflikt s Vladimírem Mečiarem

Klíčovou postavou rozpadu VPN se stal Vladimír Mečiar. Původně málo známý podnikový právník byl hnutím katapultován do funkce slovenského ministra vnitra a později předsedy slovenské vlády. Mečiar si rychle získal popularitu díky svému populistickému stylu a razantnímu vystupování. Postupně se však dostával do konfliktu s vedením VPN, které reprezentovali především Fedor Gál a Peter Zajac.

Mečiar kritizoval rychlost ekonomických reforem (tzv. kupónové privatizace) a prosazoval pomalejší, více sociálně orientovaný přístup a větší autonomii pro Slovensko v rámci federace. Vedení VPN ho naopak obviňovalo z autoritářských sklonů, populismu a zneužívání moci. Spor vyvrcholil na sněmu VPN v březnu 1991. Mečiar a jeho stoupenci platformu opustili a založili vlastní hnutí – Hnutie za demokratické Slovensko (HZDS). Tím se VPN rozštěpilo.

🔚 Zánik a nástupnické strany

Po odchodu Mečiarova křídla bylo v dubnu 1991 odvoláno předsednictvo Slovenské národní rady a Mečiarova vláda. Novým slovenským premiérem se stal Ján Čarnogurský z Křesťanskodemokratického hnutí (KDH). Zbytek VPN, který zůstal věrný původnímu liberálnímu programu, se přetransformoval na politickou stranu s názvem Občianska demokratická únia-VPN (ODÚ-VPN).

V parlamentních volbách v roce 1992 však ODÚ-VPN zcela propadla a se ziskem 4,03 % hlasů se nedostala do parlamentu. Vítězem voleb na Slovensku se stalo Mečiarovo HZDS. Strana ODÚ-VPN v listopadu 1992 formálně zanikla. Její členové se rozešli do jiných politických stran nebo z politiky odešli.

💡 Ideologie a program

Verejnosť proti násiliu nebylo klasickou politickou stranou s pevnou ideologií, ale širokým občanským hnutím. Jeho programovými pilíři byly:

Nenásilí: Základní princip, který dal hnutí jméno.
Demokracie a právní stát: Obnova demokratických institucí, svobodných voleb a nezávislého soudnictví.
Lidská práva: Zajištění svobody slova, tisku, shromažďování a náboženského vyznání.
Tržní ekonomika: Přechod od centrálně plánovaného hospodářství k tržnímu systému.
Prozápadní orientace: Návrat Československa do Evropy a navázání standardních vztahů se západními demokraciemi.
Společný stát Čechů a Slováků: Hnutí podporovalo zachování československé federace na principu rovného s rovným.

👥 Klíčové osobnosti

Ján Budaj – Jeden z prvních a nejznámějších mluvčích VPN, ekologický aktivista.
Milan Kňažko – Populární herec, jedna z hlavních tváří revoluce, později politik a ministr.
Fedor Gál – Sociolog, po revoluci se stal předsedou VPN a hlavním oponentem Vladimíra Mečiara.
Peter Zajac – Literární vědec, jeden z hlavních ideologů a stratégů hnutí.
Martin Bútora – Sociolog, aktivista a později diplomat.
Jozef Kučerák – Ekonom, autor radikální ekonomické reformy na Slovensku.
Vladimír Mečiar – Původně člen VPN, později jeho největší rival a trojnásobný slovenský premiér.

🏛️ Historický odkaz

Verejnosť proti násiliu sehrálo klíčovou a nezastupitelnou roli v přechodu Slovenska od totality k demokracii. Během několika měsíců dokázalo sjednotit slovenskou společnost, zorganizovat pád komunistického režimu a vyhrát první svobodné volby.

Jeho rychlý rozpad je však zároveň varovným příběhem o křehkosti nových demokracií a o nebezpečí populismu. Konflikt mezi liberálně-intelektuálním křídlem VPN a pragmaticko-nacionálním křídlem Vladimíra Mečiara předznamenal hlavní politický spor na Slovensku v 90. letech, který nakonec vedl i k rozdělení Československa. Přesto zůstává VPN symbolem naděje a občanské statečnosti z listopadu 1989.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že v zemi vládne jedna jediná strana, která kontroluje úplně všechno – co se smí říkat v televizi, co se píše v novinách i kdo může pracovat na lepším místě. Lidé se bojí říkat nahlas své názory. Přesně tak to bylo v Československu před rokem 1989.

Když policie v Praze surově zbila studenty, kteří pokojně demonstrovali, lidem na Slovensku došla trpělivost. Skupina umělců a myslitelů se sešla a založila hnutí, které nazvali "Verejnosť proti násiliu". Chtěli tím říct: "My, obyčejní lidé, jsme proti tomu, aby vláda používala násilí proti vlastním občanům."

VPN nebylo jako běžná politická strana. Bylo to spíš jako obrovský klub pro všechny, kteří chtěli změnu. Pořádali obrovské demonstrace, kde lidé zvonili klíči, aby dali najevo, že komunistické vládě "odzvonilo". Díky tomuto tlaku se komunisté vzdali moci bez velkého boje. VPN pak vyhrálo první svobodné volby a začalo budovat demokracii. I když se později rozpadlo, jeho hlavní úkol – skoncovat s totalitou – se mu podařilo splnit.

Šablona:Aktualizováno