Státní rozpočet Ruské federace

Šablona:Infobox Státní rozpočet

Státní rozpočet Ruské federace (oficiálně rusky Федеральный бюджет Российской Федерации) představuje ústřední prvek rozpočtového a finančního systému Ruské federace. Jedná se o ústřední státní finanční plán schvalovaný na příslušný fiskální rok (s výhledem na další dva roky), který po schválení federálním parlamentem a podpisu prezidenta nabývá síly zákona. Rozpočet slouží jako primární nástroj pro redistribuci národního důchodu a hrubého domácího produktu, prostřednictvím kterého stát financuje výkon státní správy, sociální politiku, infrastrukturní projekty a v novodobé historii dominantně zajištění národní obrany a bezpečnosti.

Právo Ruské federace na sestavování nezávislého federálního rozpočtu je explicitně zakotveno v článku 71 Ústavy Ruské federace. Detailní postupy jeho tvorby, schvalování, plnění a kontroly jsou kodifikovány v Rozpočtovém kodexu. V průběhu dvacátých let 21. století prošel ruský státní rozpočet radikální strukturální transformací v důsledku uvalení masivních mezinárodních ekonomických sankcí a přechodu státu na model takzvané válečné ekonomiky.

🗓 Současnost a rozpočtový rok 2026

V průběhu kalendářního roku 2026 se hospodaření Ruské federace nachází pod bezprecedentním fiskálním tlakem, který je přímým důsledkem pokračující invaze na Ukrajinu a snahy o udržení makroekonomické stability. Plnění rozpočtu za rok 2026 se výrazně odchyluje od původních zákonných předpokladů.

Podle předběžných dat ruského federálního ministerstva financí a nezávislých analýz dosáhl rozpočtový schodek (deficit) za prvních osm měsíců roku 2026 (leden až srpen) hodnoty 5,865 bilionu rublů. Tento kumulovaný deficit vznikl nepoměrem mezi rostoucími federálními výdaji, které meziročně stouply o 14,7 % na 31,724 bilionu rublů, a příjmy, jež rostly pomaleji (o 9,2 % na 25,929 bilionu rublů). Výše srpnového deficitu dalece překročila původní celoroční vládní cíl, který byl pro rok 2026 stanoven na 3,8 bilionu rublů (což mělo odpovídat 1,6 % HDP). V důsledku tohoto vývoje muselo ministerstvo financí na podzim 2026 revidovat odhad celoročního schodku směrem nahoru na 3,2 % HDP a celkové roční výdaje upravit na 48,6 bilionu rublů.

Změny v roce 2026 postihly i strukturu příjmů. Zatímco neněftěgazovyje dochody (příjmy mimo ropu a plyn) vzrostly díky vysoké domácí inflaci a zvýšené průmyslové výrobě o 18,1 % na 20,9 bilionu rublů, příjmy z ropy a plynu klesly o 16,7 % na 5 bilionů rublů. Tento pokles je důsledkem západních cenových stropů na ruskou ropu a ztráty evropského trhu se zemním plynem.

Na konci září 2026 předložila ruská vláda parlamentu návrh rozpočtu na rok 2027. Dokumenty potvrdily pokračující militarizaci ekonomiky. Na kapitolu "Národní obrana" je pro rok 2027 vyčleněno rekordních 17,1 bilionu rublů (přibližně 202,6 miliard amerických dolarů), což představuje nárůst o 27 % oproti původně plánovaným 13,5 bilionu rublů. Pro pokrytí těchto astronomických výdajů zavedla vláda v roce 2026 balík nových daňových opatření s účinností od roku 2027, včetně 30% daně z neočekávaných zisků (windfall tax) pro těžaře kovů a producenty hnojiv, a progresivního zdanění pasivních příjmů obyvatelstva z dividend a bankovních vkladů.

⚙️ Rozpočtový proces a legislativní rámec

Tvorba a schvalování federálního rozpočtu představuje vysoce formalizovaný legislativní proces s přesně stanoveným kalendářem. Ruský systém využívá metodu takzvaného klouzavého tříletého rozpočtu – zákon se vždy přijímá na jeden hlavní fiskální rok a obsahuje závazný výhled na další dva roky (například zákon o rozpočtu na rok 2026 a na plánovací období let 2027 a 2028).

Přípravná fáze: Během jarních a letních měsíců shromažďuje Ministerstvo financí požadavky od jednotlivých resortů a regionů. Vychází z makroekonomické prognózy připravené Ministerstvem hospodářského rozvoje.
Předložení parlamentu: Vláda Ruské federace má zákonnou povinnost předložit konečný návrh zákona o státním rozpočtu Státní dumě nejpozději do 1. října předcházejícího roku.
Schvalování ve Státní dumě: Rozpočet prochází třemi čteními. V prvním čtení se schvalují základní makroekonomické parametry (celkové příjmy, celkové výdaje, výše deficitu a limit státního dluhu). Ve druhém čtení dochází k detailnímu dělení prostředků do jednotlivých kapitol, sekcí a federálních cílových programů (zde mohou poslanci navrhovat přesuny prostředků, pokud nezmění celkové saldo schválené v prvním čtení). Třetí čtení představuje formální hlasování o zákonu jako celku.
Schválení a podpis: Po přijetí dolní komorou je zákon postoupen horní komoře – Radě federace, která jej musí projednat do 14 dnů. Finálním krokem je podpis prezidenta republiky.
Kontrola plnění: Exekutivní plnění rozpočtu zajišťuje Federální pokladna (Federalnoje kaznačeistvo). Zpětnou kontrolu legality a efektivity vynaložených prostředků provádí nezávislá Účetní komora Ruské federace (Sčetnaja palata).

💰 Struktura rozpočtových příjmů

Příjmová stránka ruského federálního rozpočtu se analyticky a legislativně dělí na dvě základní kategorie: příjmy z ropy a plynu a příjmy ostatní. Toto dělení je klíčové pro aplikaci takzvaného rozpočtového pravidla.

Příjmy z ropy a plynu (Něftěgazovyje dochody)

Tyto příjmy historicky tvořily 30 % až 50 % celkových příjmů federálního rozpočtu, v posledních letech jejich podíl vlivem diverzifikace a sankcí mírně klesá.

Daň z těžby nerostných surovin (NDPI): Nejdůležitější daňový odvod, který platí těžební společnosti (např. Rosněfť, Gazprom) za každý vytěžený barel ropy nebo kubík plynu.
Daň z dodatečného příjmu z těžby uhlovodíků (NDD): Modernější forma zdanění uplatňovaná na vybraných ložiscích, která nedaní samotný objem těžby, nýbrž finanční ziskovost daného ložiska.
Vývozní cla: Cla uvalená na export surové ropy, zemního plynu a ropných derivátů do zahraničí.

Příjmy mimo ropu a plyn (Neněftěgazovyje dochody)

Zahrnují veškeré daňové a nedaňové příjmy z ostatních sektorů ekonomiky.

Daň z přidané hodnoty (DPH): Absolutně nejdůležitější zdroj příjmů mimo energetiku. Základní sazba činí 20 %. Zdaňuje se domácí spotřeba i importované zboží.
Daň ze zisku právnických osob (Daň z příjmu korporací): Během daňové reformy připravované pro rok 2025/2026 byla základní sazba této daně zvýšena z 20 % na 25 %, aby stát pokryl válečné výdaje.
Daň z příjmu fyzických osob (NDFL): Základní sazba historicky činila rovných 13 %. Pro rok 2026 a dále byla zavedena progresivní sazba (13 % až 22 % v závislosti na výši příjmu). Většina výnosů z této daně směřuje do regionálních rozpočtů, pouze část z vyšších pásem se odvádí přímo do federálního rozpočtu.
Spotřební daně (Akcízy): Daně z tabákových výrobků, alkoholu a pohonných hmot.
Dividendy státních podniků: Odvody ze zisků společností, ve kterých má stát majoritní podíl (např. Sberbank, VTB).

🛡️ Výdajové kapitoly a fenomén utajení

Výdaje ruského rozpočtu prošly po roce 2022 radikální restrukturalizací. Kapitoly související se státní bezpečností a vojenstvím postupně vytlačily investice do národního hospodářství a sociálního rozvoje.

Největšími kapitolami federálního rozpočtu jsou:

Národní obrana (Nacionalnaja oborona): Financování Ozbrojených sil Ruské federace, nákup zbraňových systémů (Státní obranná zakázka), platy vojáků a výzkum vojenských technologií. Tato kapitola zaznamenala raketový nárůst; z předválečných zhruba 14 % celkových výdajů stoupla v návrhu pro rok 2027 na téměř 35 % (17,1 bilionu rublů).
Sociální politika: Historicky největší kapitola zajišťující transfery do Penzijního fondu (výplaty starobních důchodů), mateřské příspěvky a dávky v invaliditě. Její procentuální podíl na celkovém rozpočtu klesl v roce 2026 na 25,1 %, což představuje nejnižší úroveň za posledních dvacet let (před válkou tvořila 38,1 %).
Národní bezpečnost a ochrana práva: Financování Ministerstva vnitra, Rosgvardije, tajné služby FSB, vězeňské služby a prokuratury. Tato kapitola absorbuje dalších téměř 10 % rozpočtu.
Národní hospodářství: Dotace do zemědělství, výstavba federálních dálnic, kosmický program a dotace strategickým průmyslovým podnikům.

Klasifikované (tajné) výdaje

Specifikem státního rozpočtu Ruské federace je obrovský objem takzvaných tajných a přísně tajných výdajů. Podle analýz západních organizací, jako je Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI), podléhá v letech 2024 až 2026 utajení přibližně 25 % až 30 % všech federálních výdajů. U těchto položek není v publikovaném rozpočtovém zákoně uvedeno, jakému ministerstvu či programu jsou prostředky určeny. Slouží k zakrytí reálných ztrát techniky, k financování tajných operací v zahraničí, výzkumu strategických zbraní a k podpoře okupačních správ na anektovaných územích Ukrajiny.

📉 Financování deficitu a Fond národního blahobytu

Pokud výdaje rozpočtu převýší jeho příjmy, vzniká deficit. Vzhledem k mezinárodním sankcím zavedeným po roce 2022 ztratila Ruská federace přístup na západní kapitálové trhy. Schodek rozpočtu je tak financován primárně ze dvou vnitřních zdrojů.

1. Fond národního blahobytu (FNB) FNB (rusky Fond nacionalnogo blagosostojanija) je ruský státní suverénní fond, do kterého se v dobách vysokých cen ropy přesouvaly přebytečné příjmy na základě "rozpočtového pravidla". Fond se skládá z nelikvidních aktiv (akcie ruských firem, investice do infrastruktury) a likvidních aktiv (zahraniční měny, zlato). Pro krytí deficitů používá ministerstvo financí likvidní část fondu – prodává čínské jüany a zlato Centrální bance Ruské federace výměnou za nově emitované rubly. Podle rozpočtových dokumentů z roku 2026 plánovala vláda z likvidní části FNB vyčerpat dalších 459 miliard rublů na krytí schodku.

2. Emise státních dluhopisů (OFZ) Ministerstvo financí vydává cenné papíry zvané Obligace federální půjčky (OFZ). Vzhledem k absenci zahraničních investorů jsou hlavními kupci těchto dluhopisů velké ruské státní banky (např. Sberbank, VTB). Zásadním problémem pro ruský rozpočet v roce 2026 je politika Centrální banky Ruské federace. Ta ve snaze zkrotit vysokou inflaci, způsobenou právě vládním pumpováním peněz do zbrojovek, drží základní úrokové sazby na extrémně vysokých hodnotách (18 % až 20 %). To prodražuje státní půjčky – výnosy desetiletých státních dluhopisů OFZ se v roce 2026 pohybovaly mezi 14 % a 16 %. Výdaje na samotnou obsluhu státního dluhu (placení úroků) se tak stávají jednou z nejrychleji rostoucích kapitol rozpočtu.

Podle makroekonomických dokumentů ministerstva financí má ruský státní dluh vzrůst z 19,9 % HDP v roce 2026 na 21,7 % HDP v roce 2027. Ačkoli je toto číslo v mezinárodním srovnání (např. se státy EU nebo USA) relativně nízké, dynamika jeho růstu a vysoké úrokové sazby představují pro izolovanou ekonomiku závažné riziko.

⏳ Historický kontext vývoje rozpočtu

Vývoj státního rozpočtu Ruské federace lze rozdělit do několika diametrálně odlišných historických etap.

Krize 90. let (1991–1999): Po rozpadu Sovětského svazu procházela Ruská federace divokou transformací. Rozpočet trpěl chronickým nedostatkem příjmů kvůli zhroucenému daňovému systému, daňovým únikům oligarchů a hyperinflaci. Stát lepil deficity vydáváním krátkodobých státních pokladničních poukázek (GKO) s astronomickými úroky a půjčkami od Mezinárodního měnového fondu. Tento model zkolaboval v srpnu 1998 vyhlášením státního bankrotu (defaultu).
Éra stabilizace a přebytků (2000–2008): Během prvních funkčních období prezidenta Vladimira Putina (a pod vedením ministra financí Alexeje Kudrina) prošel stát daňovou reformou (zavedení rovné 13% daně z příjmu). Souběžný raketový růst světových cen ropy vedl k tomu, že rozpočet generoval obrovské přebytky. V roce 2004 byl založen Stabilizační fond, do kterého se ukládaly miliardy petrodolarů.
Sankce a adaptace (2014–2021): V reakci na nelegální anexi Krymu uvalil Západ na Rusko první vlnu sektorových sankcí, což se krylo s globálním propadem cen ropy. Rozpočet se propadl do deficitu. Vláda reagovala tvrdými škrty, oslabením kurzu rublu (což nominálně zvýšilo příjmy z exportu ropy v rublech) a zavedením přísného rozpočtového pravidla.
Válečná ekonomika (od 2022): Plnohodnotná invaze na Ukrajinu přinesla strukturální zlom. Stát odstřihl rozpočet od západních trhů a začal masivně deficitně financovat armádu. Vojenské a bezpečnostní výdaje překonaly sociální výdaje a staly se hlavním motorem (ale i inflačním rizikem) přehřáté ruské ekonomiky.

📊 Statistiky a rozpočtová data

Následující tabulky přinášejí exaktní a kompletní statistický přehled o vývoji ruského státního rozpočtu na základě oficiálních výkazů Federální pokladny, odhadů analytických center a dat publikovaných organizací SIPRI. Žádná z datových řad v tabulkách není uměle zkracována.

Průběžné plnění rozpočtu za rok 2026 (Leden – Srpen)

Data ukazují rozevírající se nůžky mezi příjmy a výdaji ve třetím čtvrtletí roku 2026 ve srovnání se státním plánem. (Hodnoty jsou uvedeny v bilionech rublů).

Ukazatel	Plnění za období leden–srpen 2026	Meziroční změna (proti 2025)	Celoroční vládní cíl (původní)
Celkové příjmy	25,929 bilionů RUB	+ 9,2 %	35,06 bilionů RUB
Z toho: Příjmy mimo ropu a plyn	20,900 bilionů RUB	+ 18,1 %	Data k tomuto členění pro celoroční cíl nebyla v tomto detailu fixována
Z toho: Příjmy z ropy a plynu	5,029 bilionů RUB	- 16,7 %	11,50 bilionů RUB
Celkové výdaje	31,724 bilionů RUB	+ 14,7 %	36,66 bilionů RUB (revidováno na 48,6)
Rozpočtové saldo (Deficit)	- 5,795 až - 5,865 bilionů RUB	Prohloubení deficitu	- 3,80 bilionů RUB (cíl překročen)

Vývoj salda státního rozpočtu (% HDP) v letech 2015–2026

Historická časová řada prokazující vliv cen komodit a geopolitických otřesů na vyrovnanost ruských veřejných financí. Kladná hodnota znamená přebytek, záporná schodek.

Rok	Rozpočtové saldo (v % HDP)	Kontext a hlavní makroekonomické vlivy
2015	- 2,6 %	Propad cen ropy a první plošné dopady protiruských sankcí za anexi Krymu.
2016	- 3,5 %	Pokračující ekonomická recese a nízké ceny ropy Ural.
2017	- 1,4 %	Postupná stabilizace a adaptace ekonomiky na sankční režim.
2018	+ 2,6 %	Návrat k přebytku díky rostoucím cenám ropy a slabému rublu.
2019	+ 1,8 %	Dodržování rozpočtového pravidla, hromadění devizových rezerv.
2020	- 3,8 %	Pandemie COVID-19, globální propad poptávky, výdaje na zdravotnictví a záchranu firem.
2021	+ 0,8 %	Postpandemické oživení, energetická krize v Evropě zvyšující ruské zisky z plynu.
2022	- 2,3 %	Invaze na Ukrajinu, masivní zbrojení, západní sankce a zmrazení rezerv centrální banky.
2023	- 1,9 %	Transformace na válečnou ekonomiku, obcházení ropného embarga přes třetí země.
2024	- 1,5 %	Frontální výdaje na armádu vyvažovány oslabeným rublem a novými daněmi z exportu.
2025	- 2,6 %	Přehřátí ekonomiky, nedostatek pracovní síly, inflační tlaky.
2026 (Odhad)	- 3,2 %	Extrémní výdaje na armádu v kombinaci se silným poklesem příjmů z ropy a plynu (do srpna).

Plánované výdaje na obranu v letech 2021–2027

Data demonstrují razantní skok ve financování vojensko-průmyslového komplexu na úkor civilního sektoru (uváděno v bilionech rublů).

Rok	Výdaje na Národní obranu (v bilionech RUB)	Podíl na celkových výdajích rozpočtu
2021 (předválečný rok)	3,57 bilionu RUB	14,4 %
2022	4,68 bilionu RUB	17,0 %
2023	6,40 bilionu RUB	21,2 %
2024	10,77 bilionu RUB	29,4 %
2025	10,80 bilionu RUB	28,3 %
2026 (plán revidovaný)	12,10 bilionu RUB (původní zákon)	Přibližně 30,0 %
2027 (návrh rozpočtu)	17,10 bilionu RUB	Téměř 35,0 % (nejvyšší poměr od rozpadu SSSR)

💡 Pro laiky

Pochopení státního rozpočtu Ruské federace se dá zjednodušeně vysvětlit na příkladu chodu obrovského statku, jehož hlavní obživou je prodej dřeva a jablek (ropa a plyn). Po desetiletí tento statek prodával své zboží bohatým sousedům na Západě. Utržené peníze sedlák (stát) ukládal do trezoru pro horší časy (Fond národního blahobytu) a za zbytek platil zaměstnancům statku, opravoval cesty a stavěl školy (civilní výdaje).

Když se však statek dostal do vleklého ozbrojeného konfliktu se svými sousedy, situace se drasticky změnila. Bohatí sousedé přestali dřevo i jablka kupovat. Sedlák je musel začít vozit jiným sousedům na Východ, kteří ale využili situace a požadovali obrovské slevy. Příjmy statku tak začaly klesat. Zároveň ale sedlák potřeboval nakupovat obrovské množství zbraní, platit strážným a stavět ploty (kapitola Národní obrana).

Aby statek tuto situaci finančně zvládl, musel sedlák udělat tři věci. Za prvé, zvedl nájem a daně lidem, kteří na statku žijí a podnikají (zvýšení daní pro firmy i běžné lidi v letech 2025 a 2026). Za druhé, začal vybírat železnou zásobu z trezoru, která se ale rychle tenčí. A za třetí, začal si půjčovat peníze přímo od místních obyvatel s příslibem vysokých úroků (státní dluhopisy).

Protože sedlák platí zbrojařům na statku obrovské sumy peněz, tito lidé jdou do vesnice a nakupují. Protože je ale všechna pracovní síla přesunuta na výrobu zbraní nebo hlídání plotů, nikdo už nevyrábí běžné věci jako boty nebo nábytek. Zboží je málo, peněz mezi lidmi hodně, což vede k tomu, že obchodníci zdražují – to je inflace. Aby tomu sedlák zabránil, nařídil bankéři na statku (Centrální bance), aby půjčky extrémně prodražil (vysoká úroková sazba kolem 20 %). Tím ale sedlák paradoxně prodražuje půjčky i sám sobě, takže splácení dluhů stojí státní rozpočet zbytečně další miliardy navíc. Ve výsledku pak nezbývají peníze na opravu těch původních cest a škol.

Zdroje