Sidi Bou Said
Obsah boxu
Sidi Bou Said (arabsky سيدي بو سعيد) je malebné městečko a turistické letovisko v severním Tunisku, které leží přibližně 20 km severovýchodně od hlavního města Tunis[1]. Je proslulé svou unikátní architekturou s typickými bílými domy, modrými okenicemi a dveřmi, která připomíná řecké ostrovy jako Santorini[2]. Městečko se rozkládá na vysokém útesu nad Středozemním mořem a nabízí panoramatické výhledy na Tuniský záliv[3]. Díky své kráse a bohémské atmosféře je dlouhodobě vyhledávaným cílem umělců, spisovatelů a turistů z celého světa[4].
| Sidi Bou Said | |
|---|---|
| Soubor:Sidi bou said 2010.jpg | |
| Charakteristická ulička v Sidi Bou Said | |
| Stát | 🇹🇳 Tunisko |
| Rozloha | 2,53 km² |
| Nadmořská výška | 130 m n. m. |
| Počet obyvatel | 5 911 (2014)[5] |
| Hustota zalidnění | 2 336 obyv./km² |
| Web | www.commune-sidibousaid.gov.tn |
🌍 Geografie a poloha
Sidi Bou Said leží na vrcholu skalnatého útesu Jebel El-Manar ("Hora ohně"), který je součástí pohoří Dorsale. Jeho strategická poloha na severním konci Tuniského zálivu mu v minulosti poskytovala kontrolu nad mořskými cestami. Město je součástí aglomerace hlavního města Tunisu a v jeho těsné blízkosti se nacházejí pozůstatky starověkého Kartága a prezidentský palác[6].
Podnebí je typicky středomořské, s horkými a suchými léty a mírnými, vlhčími zimami. Strmé dlážděné uličky se vinou mezi budovami a nabízejí nádherné výhledy na přístav a moře pod útesem.
⏳ Historie
🕌 Původ a duchovní centrum
Město vděčí za své jméno islámskému světci a učenci Abú Saídovi ibn Chálifovi ibn Jahjá al-Tamímí al-Bádžímu, známému jako Sidi Bou Said. Ten se zde usadil kolem roku 1207, aby zde meditoval, učil súfismus a střežil pobřeží před nájezdy pirátů[7]. Po jeho smrti v roce 1231 se jeho hrobka stala poutním místem a kolem ní postupně vyrostla malá osada[7]. Po staletí bylo místo známé především jako duchovní centrum.
🎨 Umělecká kolonie a ochrana
Na počátku 20. století objevili kouzlo Sidi Bou Said evropští umělci a intelektuálové. Zásadní postavou byl britský baron Rodolphe d'Erlanger, malíř a muzikolog, který se zde usadil v roce 1912[8]. Postavil si nádherný palác (dnes muzeum Ennejma Ezzahra) a zasloužil se o zavedení přísných pravidel na ochranu jedinečného architektonického stylu města[9]. Právě on inicioval a financoval zákon z roku 1915, který nařizuje, že všechny nové stavby a opravy musí respektovat tradiční modro-bílou barevnou kombinaci a andaluský styl[7].
Díky tomuto zákonu si Sidi Bou Said zachovalo svůj neporušený vzhled. Ve 20. století se stalo útočištěm a inspirací pro mnoho slavných umělců, jako byli malíři Paul Klee a August Macke nebo spisovatelé André Gide a Simone de Beauvoir[10].
🏛️ Architektura a hlavní zajímavosti
Architektonický styl Sidi Bou Said je unikátní směsí arabsko-andaluských vlivů. Dominantními prvky jsou:
- Bílé fasády: Všechny budovy jsou natřeny vápnem na zářivě bílou barvu, která odráží sluneční světlo a udržuje interiéry chladnější.
- Modré doplňky: Okenní rámy, mříže, okenice a dveře jsou natřeny charakteristickou sytě modrou barvou (tzv. "Sidi Bou Said blue"). Tato barva měla podle tradice chránit obyvatele před zlými duchy a hmyzem.
- Zdobené dveře: Dveře jsou často uměleckým dílem samy o sobě, zdobené černými kovovými cvočky, které tvoří geometrické vzory, půlměsíce nebo hvězdy.
- Mašrabíje: Zdobné dřevěné nebo kovové mříže v oknech, které umožňovaly ženám sledovat dění na ulici, aniž by byly samy viděny.
Mezi nejnavštěvovanější místa patří:
- Hlavní ulice (Rue Habib Thameur): Pulzující tepna města plná uměleckých galerií, obchodů se suvenýry a kaváren.
- Café des Nattes: Legendární kavárna na vrcholu schodiště, proslulá svými rohožemi (nattes) místo židlí a tradičním mátovým čajem s piniovými oříšky. Byla oblíbeným místem setkávání umělců[11].
- Palác Ennejma Ezzahra ("Zářící hvězda"): Bývalé sídlo barona d'Erlangera, dnes sídlo Centra arabské a středomořské hudby. Palác je přístupný veřejnosti a nabízí pohled do života evropské aristokracie v Tunisku na počátku 20. století[12].
- Dar El Annabi: Tradiční dům z 18. století přeměněný na muzeum, kde si návštěvníci mohou prohlédnout, jak žila typická tuniská rodina.
- Výhledy na záliv: Z několika teras a vyhlídkových bodů ve městě se otevírají dechberoucí panoramatické výhledy na přístav a Tuniský záliv.
🎨 Kultura a atmosféra
Sidi Bou Said si i přes velký nápor turistů zachovává svou bohémskou a poklidnou atmosféru, zejména ve večerních hodinách a mimo hlavní sezónu. Město je plné malých uměleckých ateliérů a galerií, které prodávají obrazy, keramiku a řemeslné výrobky.
K návštěvě neodmyslitelně patří ochutnávka místních specialit. Kromě slavného mátového čaje s piniovými oříšky je populární i bambalouni, tradiční tuniská kobliha smažená v oleji a obalená v cukru, která se prodává v malém stánku na hlavní ulici.
💡 Pro laiky
Představte si Sidi Bou Said jako dokonalou, živou pohlednici nebo muzeum pod širým nebem. Není to náhoda, že všechny domy vypadají tak sladěně. Na začátku 20. století jeden bohatý baron rozhodl, že si toto místo zamiloval natolik, že ho chce navždy ochránit. Prosadil zákon, který nařizuje všem obyvatelům používat pouze bílou a modrou barvu.
Díky tomu se městečko zakonzervovalo v čase a stalo se z něj dílo umění, kterým můžete volně procházet. Každá ulička, každé dveře a každé okno jsou součástí jedné velké, nádherné malby. Je to místo, které bylo navrženo tak, aby bylo krásné na pohled z každého úhlu.
Reference
- ↑ Sidi Bou Said. Britannica.
- ↑ Sidi Bou Said. Lonely Planet.
- ↑ Sidi Bou Said. Discover Tunisia.
- ↑ Sidi Bou Said. Britannica.
- ↑ Obyvatelstvo, domácnosti a obydlí podle administrativních jednotek (2014). Tuniský národní statistický institut.
- ↑ Sidi Bou Said. Britannica.
- ↑ 7,0 7,1 7,2 Histoire de la ville. Commune Sidi Bou Said.
- ↑ Baron d’Erlanger. Ennejma Ezzahra.
- ↑ Baron d’Erlanger. Ennejma Ezzahra.
- ↑ Sidi Bou Said. Britannica.
- ↑ The Guardian's review of Cafe des Nattes. The Guardian.
- ↑ Presentation of the Palace. Ennejma Ezzahra.