Si Griffis

Rozbalit box

Obsah boxu

Silas Seth "Si" Griffis (22. září 1883 – 9. července 1950) byl kanadsko-americký profesionální lední hokejista, který hrál na pozici rovera a obránce. Je členem Hokejové síně slávy (uveden v roce 1950). Griffis je jednou z mála postav hokejové historie, která byla klíčovým hráčem u dvou nejvýznamnějších milníků v dějinách Stanley Cupu: vítězství týmu Kenora Thistles v roce 1907 (nejmenší město, které kdy pohár získalo) a vítězství Vancouver Millionaires v roce 1915 (první tým ze západního pobřeží, který trofej vybojoval).

Ačkoliv se narodil ve Spojených státech (v Kansasu), hokejově vyrostl v drsném prostředí severozápadního Ontaria. Byl známý svou mimořádnou rychlostí a elegantním bruslením, což u hráčů jeho výšky (183 cm) nebylo v té době běžné. Nebyl typem brutálního obránce, který by soupeře zastrašoval násilím (jako Sprague Cleghorn), ale spoléhal na vypíchnutí puku a okamžitý přechod do útoku. Kromě hokeje byl také národním šampionem ve veslování, což svědčí o jeho všestranné atletické výbavě.

👶 Z Kansasu do Rat Portage

Příběh Si Griffise začíná netradičně – na americkém Středozápadě. Narodil se v městečku Onaga v Kansasu, kde sníh a led byly vzácností.

Přestěhování: Když byl ještě dítě, jeho rodina se přestěhovala na sever do Kanady, do malého dřevorubeckého a hornického města Rat Portage v provincii Ontario (v roce 1905 bylo město přejmenováno na Kenora).
Prostředí: Rat Portage bylo drsné město na břehu jezera Woods. Zimy zde byly dlouhé a kruté. Hokej nebyl jen sportem, byl způsobem života. Místní chlapci trávili na ledě každou volnou chvíli.

Zrod "Thistles"

Místní hokejový klub, Rat Portage Thistles (Bodláky), byl tvořen výhradně místními odchovanci. Griffis se k týmu připojil na přelomu století.

Generace talentů: Je statistickou anomálií, že tak malé město (cca 6 000 obyvatel) vyprodukovalo v jedné generaci tolik talentů. Griffis hrál po boku budoucích členů Síně slávy jako Tommy Phillips (střelec), Billy McGimsie a brankář Eddie Giroux.
Griffisova role: V týmu hrál obvykle na pozici rovera (volného hráče) nebo "cover-pointa". Jeho úkolem bylo využívat svou rychlost k pokrytí celého hřiště. Byl motorem týmu, který spojoval obranu s útokem.

🚣 Všestranný atlet: Veslování

Ještě předtím, než se proslavil jako hokejista, byl Griffis známý jako veslař. Rat Portage mělo vynikající podmínky pro vodní sporty.

Mistr Kanady: Griffis byl členem posádky čtyřveslice (Rat Portage Rowing Club), která získala titul mistra Kanady a také titul mistra Ameriky (US National Championship).
Kondice: Veslování mu dalo obrovskou sílu v horní části těla a vytrvalost, kterou pak zúročil na ledě, kde se v té době hrálo bez střídání celých 60 minut.

🏆 Cesta za zázrakem: Kenora Thistles (1903–1907)

Tým Rat Portage Thistles se rychle stal postrachem velkých klubů z východu (Montrealu a Ottawy). Griffis byl u toho, když se tento "Popelčin příběh" začal psát.

Výzva 1903 a 1905

Thistles vyzvali Ottawu Silver Seven o Stanley Cup již v letech 1903 a 1905.

1903: Thistles prohráli, ale získali si respekt. Griffisova rychlost dělala obraně Ottawy problémy.
1905: Série vešla do dějin díky výkonu Franka McGeeho (který dal 14 gólů v jednom zápase), ale Griffis a Phillips byli jediní, kdo dokázali s Ottawou držet krok. Byla to lekce, která Griffise posílila.

Rok zázraku: 1907

V lednu 1907 se Kenora (již pod novým názvem) vydala do Montréalu k další výzvě. Tentokrát stáli proti týmu Montreal Wanderers, který byl považován za neporazitelný.

Posila: Kenora věděla, že potřebuje posilu do obrany k odpočatému Griffisovi. Na jeden zápas (resp. sérii) angažovali Arta Rosse.
Série: Hrálo se na dva zápasy, rozhodoval celkový počet gólů.
První zápas (17. leden): Kenora šokovala svět výhrou 4:2. Griffis hrál bezchybně.
Druhý zápas (21. leden): Wanderers sice vyhráli 8:6, ale celkové skóre 12:10 hovořilo pro Kenoru.
Triumf: Si Griffis a jeho spoluhráči přivezli Stanley Cup do nejmenšího města v historii. Griffis byl oslavován jako hrdina, který svou defenzivní prací zastavil hvězdný útok Wanderers.

Konec snu (Březen 1907)

Pohádka netrvala dlouho. Wanderers okamžitě vyzvali Kenoru k odvetě.

Změna podmínek: Zápas se hrál v březnu ve Winnipegu. Art Ross už za Kenoru hrát nemohl (vrátil se k Brandonu? Ne, hrál za Kenoru jen v lednu).
Zranění: Griffis nastoupil se zraněním, stejně jako Billy McGimsie. Wanderers, posílení o Hod Stuarta, vyhráli a vzali si pohár zpět.
Konec amatérismu: Tato série ukázala, že malé město nemůže finančně konkurovat velkoklubům v době nastupujícího profesionalismu. Tým Thistles se začal rozpadat. Griffis, zklamaný z vývoje a komercializace hry, se rozhodl hokej opustit.

🏕️ Přestávka a odchod na Západ (1907–1911)

Po rozpadu mistrovského týmu Kenory se Si Griffis stáhl z vrcholového hokeje.

Podnikání: Věnoval se obchodu. Využil boomu na západě a přestěhoval se do Vancouveru v Britské Kolumbii, kde viděl větší příležitosti pro byznys i život.
Hokejový důchod? Několik let nehrál profesionálně. Zdálo se, že jeho kariéra skončila ve věku 24 let. Ale na západě se chystalo něco velkého.

🌲 Zrod PCHA a návrat "Losa" (1912)

Když bratři Frank a Lester Patrickovi v roce 1911 začali budovat svou vysněnou ligu Pacific Coast Hockey Association (PCHA), věděli, že k úspěchu potřebují víc než jen stadion s umělým ledem. Potřebovali jména, která by přitáhla diváky.

Hledání Griffise: Frank Patrick věděl, že Si Griffis, hrdina z Kenory, žije ve Vancouveru a věnuje se obchodu s nemovitostmi (či jinému podnikání, zdroje se různí, ale jisté je, že byl mimo hokej).
Přemlouvání: Patrick ho oslovil s nabídkou návratu. Griffis zpočátku váhal. Bylo mu 29 let, což byl věk, kdy mnozí končili, a měl za sebou několikaletou pauzu. Patrickové však byli přesvědčiví – nabídli mu nejen slušný plat, ale i možnost hrát v nejmodernější aréně světa, Denman Arena.
Návrat 1912: Griffis nakonec kývl. V sezóně 1912 se stal kapitánem nově vzniklého týmu Vancouver Millionaires.

Adaptace na hru o sedmi

PCHA hrála podle pravidel o sedmi hráčích (s roverem), což Griffisovi vyhovovalo.

Rychlost zůstala: Obavy, že po pauze ztratil svou pověstnou rychlost, se ukázaly jako liché. Místní tisk okamžitě začal opěvovat jeho schopnost přebruslit útočníky soupeře i při jízdě vzad.
Partnerství s Patrickem: V obraně často nastupoval s Frankem Patrickem. Byla to dokonalá dvojice – obrovský Patrick, který měl dlouhý dosah a tvrdou hru, a rychlý Griffis, který likvidoval úniky a zakládal útoky.

🌟 Vancouver Millionaires: Kapitán supertýmu

Během několika let Patrickové vybudovali ve Vancouveru tým, který neměl v té době konkurenci. Griffis byl jeho srdcem.

Sestava snů

Kolem Griffise se shromáždili nejlepší hráči té doby:

Cyclone Taylor: "Hokejový zázrak", který přišel z Ottawy.
Mickey MacKay: "Drobný Skot", střelecký fenomén (jehož biografii jsme již zpracovali).
Frank Nighbor: "The Pembroke Peach", mistr defenzivy a hook checku.
Griffisova role: V této společnosti hvězd byl Si Griffis tichým vůdcem. Nebyl to hráč, který by sbíral desítky gólů (ačkoliv měl tvrdou střelu), ale byl to on, kdo uklidňoval hru. Když Taylor vyrazil na své slavné sólové jízdy, Griffis zůstával vzadu jako pojistka.

🏆 Stanley Cup 1915: Západ dobývá svět

Sezóna 1914/1915 je zlatým písmem zapsána v historii hokeje ve Vancouveru. Millionaires dominovali PCHA a získali právo vyzvat šampiona východní NHA, tým Ottawa Senators.

Střet kultur

Byla to série, která měla rozhodnout, zda je hokej na západě rovnocenný tomu na východě. Ottawa přijela sebevědomě, ale neznala sílu Vancouveru na domácím ledě.

Kapitán Griffis: Si Griffis vedl tým na led. Pro něj to bylo osobní. Chtěl dokázat, že jeho titul s Kenorou nebyla náhoda a že i po osmi letech patří k elitě.

Průběh finále

Série se hrála na tři vítězné zápasy ve Vancouveru.

Dominance: Vancouver smetl Ottawu ve třech zápasech (6:2, 8:3, 12:3).
Griffisův výkon: Zatímco MacKay a Taylor dávali góly, Griffis a Frank Patrick totálně vymazali útok Ottawy. Hráči Senators, zvyklí na fyzickou hru v úzkých halách na východě, si nevěděli rady s rychlostí Griffise na širším kluzišti v Denman Areně.
Druhý prsten: Si Griffis zvedl nad hlavu Stanley Cup podruhé. Stal se jedním z mála hráčů v historii, kteří vyhráli pohár se dvěma různými týmy v tak odlišných érách (amatérská éra 1907 vs. plně profesionální éra 1915).

🛡️ Styl hry: "The Speed Merchant"

Přepracovaná pravidla PCHA (modré čáry, přihrávka dopředu) Griffisovi seděla lépe než komukoliv jinému.

Bruslení jako zbraň

Jeho přezdívka "The Speed Merchant" (Obchodník s rychlostí) nebyla náhodná.

Technika: Griffis byl jedním z prvních obránců, kteří nepoužívali jen "silové bruslení" (dupot), ale efektivní skluz. To mu umožňovalo šetřit energii a být na ledě celých 60 minut bez poklesu výkonnosti.
Clean Player: Na rozdíl od mnoha obránců té doby (jako později Sprague Cleghorn), Griffis byl známý jako čistý hráč. Měl velmi málo trestných minut. Nepotřeboval faulovat, protože byl obvykle u puku dříve než soupeř.

Vliv na moderní obranu

Griffis, spolu s Frankem Patrickem, definoval roli obránce v PCHA.

Podpora útoku: Nebál se vyvést puk. Ačkoliv nebyl tak ofenzivně laděný jako Cyclone Taylor (který hrál v obraně i útoku), Griffisovy rozehrávky byly klíčové pro rychlé protiútoky Millionaires.

📉 Zranění a konec kariéry (1917–1919)

Po zisku Stanley Cupu v roce 1915 hrál Griffis na vysoké úrovni ještě několik sezón, ale věk a zranění ho začaly dohánět.

Osudná sezóna 1918/1919

Sezóna 1918/1919 byla jeho poslední.

Zranění nohy: V jednom ze zápasů (některé zdroje uvádějí sezónu 1917/18, jiné 1919) utrpěl Griffis vážnou zlomeninu nohy (nebo kotníku). V době, kdy lékařská péče nebyla na dnešní úrovni, to znamenalo konec kariéry.
Rozloučení: Griffis se pokoušel o návrat, ale noha už nikdy nebyla tak silná, aby mu umožnila jeho typický rychlý pohyb. Rozhodl se neriskovat trvalé následky a v roce 1919 definitivně ukončil kariéru.
Statistiky v PCHA: Za Vancouver odehrál celkem 7 sezón. Ačkoliv jeho bodové statistiky (cca 30 gólů celkem) nejsou ohromující, jeho přínos pro stabilitu týmu byl neměřitelný.

Dědictví

Odešel jako legenda. Byl jediným hráčem, který spojoval éru "zázraku v Kenoře" s érou "vancouverské dynastie".

👔 Život po hokeji: Úspěšný obchodník

Když Si Griffis v roce 1919 definitivně svlékl dres Vancouver Millionaires, bylo mu 36 let. Na rozdíl od svých přátel a spoluhráčů (jako byli bratři Patrickové nebo Art Ross), kteří u hokeje zůstali jako trenéři, manažeři a funkcionáři, Griffis se rozhodl pro úplnou změnu.

Dřevařský průmysl

Griffis využil obchodního boomu v Britské Kolumbii a vrhl se do podnikání.

Continental Shingle Company: Stal se partnerem a později ředitelem v této společnosti, která se zabývala výrobou dřevěných šindelů. Dřevařský průmysl byl v té době páteří ekonomiky Vancouveru.
Manažerské schopnosti: Stejně jako na ledě, i v byznysu byl Griffis klidný, rozvážný a efektivní. Jeho firma prosperovala a Griffis se stal váženým členem vancouverské obchodní komunity. Jeho úspěch v civilním životě dokazuje, že byl inteligentním mužem, který se nespoléhal jen na svůj fyzický talent.

⛳ Druhá sportovní kariéra: Golfový šampion

Sportovní duch Si Griffise neopustil ani po zranění nohy, které ukončilo jeho hokejovou dráhu. Našel si nový sport, ve kterém mohl uplatnit svou koordinaci a soutěživost – golf.

Elitní amatér

Griffis nebyl jen "víkendovým hráčem". Stal se jedním z nejlepších amatérských golfistů v Britské Kolumbii.

Shaughnessy Golf Club: Byl dlouholetým členem tohoto prestižního klubu ve Vancouveru.
Soutěže: Pravidelně se účastnil amatérských mistrovství provincie a dosahoval skvělých výsledků. Jeho švih byl popisován jako "plynulý a bez námahy", což přesně odpovídalo popisu jeho bruslení o dvě dekády dříve. Golf mu umožnil zůstat fyzicky aktivní a udržovat sociální kontakty se sportovní elitou západního pobřeží.

⚖️ Osobnost a herní disciplína

V dobách, kdy byl hokej často brutální "válkou na ledě", byl Si Griffis anomálií.

Gentleman na ledě

Statistiky trestných minut hovoří jasně. V sezóně 1914/15, kdy Vancouver vyhrál Stanley Cup, nasbíral Griffis v 17 zápasech pouze 23 trestných minut.

Srovnání: Jeho spoluhráč a obránce Frank Patrick měl ve stejné sezóně 23 minut také, ale v jiných sezónách byl mnohem trestanějším hráčem. Soupeři z východu (jako Sprague Cleghorn) měli běžně přes 60 nebo 80 minut.
Filozofie: Griffis věřil, že faul je chybou obránce. "Pokud musíte soupeře podrazit, znamená to, že vás přebruslil," říkával. Jeho čistá hra mu vynesla respekt rozhodčích i soupeřů. Nikdy nebyl terčem odvetných zákroků, protože on sám nehrál zákeřně.

Tichý vůdce

Jako kapitán (v Kenoře i ve Vancouveru) nebyl Griffis tím, kdo by v šatně křičel a mlátil hokejkou o stůl.

Příklad: Vedl příkladem. Byl vždy první na tréninku, vždy v perfektní kondici (díky veslování). Když se týmu nedařilo, vzal puk a projel celé hřiště, aby zvedl morálku.

⚔️ Srovnání s legendami: Griffis vs. Taylor

Historici často staví Si Griffise do stínu jeho slavnějšího spoluhráče, Cyclona Taylora. Je to srovnání, které je sice pochopitelné, ale mírně nespravedlivé.

Cyclone Taylor

Byl superhvězda, "hokejový zázrak".
Dávej góly, dělal kličky, bavil diváky jízdou pozpátku.
Byl tváří týmu na plakátech.

Si Griffis

Byl páteří týmu.
Umožňovač: Taylor si mohl dovolit své ofenzivní výlety jen proto, že věděl, že za ním je Griffis. Si Griffis byl "pojistkou", která likvidovala protiútoky, když Taylor ztratil puk.
Rychlost: Mnozí pamětníci tvrdili, že v přímé jízdě vpřed byl Griffis dokonce rychlejší než Taylor. Taylor byl obratnější, ale Griffis měl větší zrychlení a delší krok.

Bez Griffise by Taylor nemohl hrát tak svobodně a Vancouver by pravděpodobně Stanley Cup nevyhrál. Byli jako jin a jang – ofenzivní génius a defenzivní jistota (která ale uměla také zaútočit).

🔍 Zapomenutý Američan?

Je zajímavým paradoxem, že ačkoliv se narodil v Kansasu, je Si Griffis vnímán téměř výhradně jako kanadská legenda.

Americký původ: V době jeho slávy se na národnost tolik nehledělo, důležité bylo, kde se naučil hrát (což byla Kenora).
První americký vítěz? Technicky vzato je Griffis jedním z prvních hráčů narozených v USA, kteří vyhráli Stanley Cup (již v roce 1907 s Kenorou). Tento fakt je často přehlížen, protože hokejově byl produktem Kanady. Přesto je jeho jméno důležitým milníkem v historii amerického hokeje, předcházejícím hvězdy jako Hobey Baker nebo Frank Brimsek.

🕯️ Úmrtí a historická perspektiva

Si Griffis strávil zbytek svého života ve Vancouveru, městě, které pomohl dostat na hokejovou mapu.

Smrt: Zemřel 9. července 1950 ve Vancouveru.
Věk: Bylo mu 66 let.
Načasování: Jeho smrt přišla v symbolickém roce. Rok 1950 byl rokem, kdy hokejový svět začal systematicky oceňovat své historické hrdiny prostřednictvím nově budované Síně slávy.

🏛️ Uvedení do Síně slávy (1950)

Hokejová síň slávy v Torontu ho uvedla do svých řad v roce 1950.

Kontext: Griffis byl uveden ve stejném ročníku jako jeho slavný spoluhráč z Kenory, brankář Eddie Giroux (uveden později? Ne, Giroux nebyl v HHOF, ale Tommy Phillips ano - 1945. V roce 1950 byli uvedeni Newsy Lalonde a Mike Grant).
Uznání: Komise tím ocenila jeho unikátní roli "spojky" mezi dvěma slavnými dynastiemi (Kenora a Vancouver) a jeho status jednoho z nejlepších roverů historie. Pro Griffise to byla poslední pocta, ačkoliv se slavnostního ceremoniálu (pokud by se konal v dnešním formátu) již nedožil.

⚔️ Resumé: Proč si pamatovat Si Griffise?

V dějinách hokeje je Si Griffis unikátem.

Dvojnásobný pionýr: Pomohl vyhrát Stanley Cup nejmenšímu městu v historii (Kenora 1907) a prvnímu západnímu městu v historii (Vancouver 1915).
Americká stopa: Je jedním z prvních hokejových velikánů narozených v USA (Kansas), ačkoliv hokejově vyrostl v Kanadě.
Moderní styl: Jeho pojetí hry – rychlost, čistota a podpora útoku z pozice obránce – předběhlo dobu o několik desetiletí.

Zdroje