Sergio Agüero

Sergio Agüero
Celé jméno	Sergio Leonel Agüero del Castillo
Datum narození	2. června 1988
Místo narození	Quilmes, Argentina
Státní příslušnost
Povolání	fotbalista (bývalý)
Aktivní od	2003

Sergio Agüero, celým jménem Sergio Leonel Agüero del Castillo a často přezdívaný Kun Agüero, je bývalý argentinský profesionální fotbalista, který nastupoval na pozici středního útočníka [cite: 1.2.3]. Narodil se 2. června 1988 ve městě Quilmes v Argentině [cite: 1.2.3]. Je všeobecně považován za jednoho z nejlepších útočníků své generace a za jednu z největších legend v historii anglické nejvyšší soutěže Premier League. Svou bohatou a nesmírně úspěšnou kariéru, během níž získal dvacet velkých týmových trofejí [cite: 1.1.5], musel předčasně ukončit v prosinci roku 2021 ze zdravotních důvodů, konkrétně kvůli odhaleným problémům se srdcem [cite: 1.1.4].

Agüero zahájil svou profesionální kariéru ve své rodné zemi v klubu Independiente [cite: 1.1.5]. Do velkého fotbalu naskočil v roce 2003 jako vůbec nejmladší hráč v historii argentinské nejvyšší soutěže, čímž překonal dlouholetý rekord, který do té doby držel legendární Diego Maradona. Jeho obrovský talent nezůstal bez povšimnutí evropských gigantů a v roce 2006 přestoupil do španělského celku Atlético Madrid [cite: 1.1.5]. V hlavním městě Španělska se vypracoval v jednoho z nejobávanějších střelců v Evropě a s týmem dokázal ovládnout Evropskou ligu UEFA i Superpohár UEFA [cite: 1.1.5].

Největší část své kariéry a absolutní vrchol své výkonnosti však prožil v anglickém klubu Manchester City, kam přestoupil v červenci roku 2011 [cite: 1.1.4]. V bleděmodrém dresu strávil dlouhých deset sezón a stal se nejlepším střelcem v celé historii tohoto klubu. Získal zde celkem pět mistrovských titulů v Premier League [cite: 1.1.5], šest triumfů v domácím ligovém poháru EFL Cup [cite: 1.1.5] a jeden triumf v prestižním FA Cupu [cite: 1.1.5]. V anglické nejvyšší soutěži zaznamenal úctyhodných 184 branek a 47 asistencí ve 275 odehraných zápasech [cite: 1.1.3]. V létě roku 2021 se přesunul jako volný hráč do katalánského velkoklubu Barcelona [cite: 1.1.5], kde však kvůli srdeční arytmii odehrál pouze několik utkání, než musel svou profesionální dráhu s konečnou platností uzavřít [cite: 1.1.4]. Na mezinárodní úrovni reprezentoval Argentinu ve 101 utkáních, ve kterých vstřelil 41 gólů [cite: 1.1.4].

🗓 Současnost a život po kariéře

Sergio Agüero oficiálně oznámil konec své profesionální fotbalové dráhy na emotivní tiskové konferenci dne 15. prosince 2021 [cite: 1.2.3]. Stalo se tak necelý půlrok po jeho vysněném přestupu do klubu Barcelona. Během ligového utkání proti týmu Deportivo Alavés na konci října 2021 se Agüero chytil za hrudník a stěžoval si na potíže s dýcháním. Následná podrobná lékařská vyšetření odhalila srdeční arytmii, která nebyla slučitelná s pokračováním ve vrcholovém sportu. Na doporučení špičkových kardiologů se tak rozhodl neriskovat svůj život a zavěsil kopačky na hřebík.

Po ukončení aktivní kariéry se Agüero nestáhl do ústraní, ale naopak se velmi rychle adaptoval na nové trendy v digitálním světě. Začal se intenzivně věnovat streamování na platformě Twitch, kde komunikoval s fanoušky, hrál videohry a komentoval fotbalové dění s obrovskou dávkou humoru a bezprostřednosti. Jeho kanál si získal miliony sledujících po celém světě. Založil také vlastní organizaci zaměřenou na elektronické sporty (esports) s názvem KRÜ Esports, která zaznamenala značné úspěchy na mezinárodní scéně.

Během světového šampionátu Mistrovství světa v Kataru 2022 působil jako neoficiální člen realizačního týmu a obrovská morální podpora pro argentinskou reprezentaci. Během celého turnaje bydlel na hotelovém pokoji se svým dlouholetým nejlepším přítelem, kterým je Lionel Messi, a po vítězném finále proti Francii slavil s týmem přímo na hrací ploše, jako by byl stále aktivním hráčem na soupisce.

👤 Životopis a raná léta

Sergio Agüero vyrůstal ve velmi skromných a chudých poměrech na předměstí Buenos Aires ve čtvrti zvané Los Eucaliptus. Fotbal se pro něj, stejně jako pro mnoho jiných jihoamerických chlapců, stal hlavním únikem z každodenní reality a možnou cestou k lepšímu životu pro celou jeho početnou rodinu. Své první fotbalové kroky dělal na prašných pláccích a ulicích, kde si vypěstoval svůj typický styl založený na nízkém těžišti, skvělé rovnováze a schopnosti udržet míč i pod tvrdým tlakem soupeřů. Přezdívku "Kun", kterou později nosil na dresech během celé své kariéry, získal už v dětství od svých prarodičů podle postavy z japonského animovaného seriálu "Kum-Kum", kterou svým vzhledem a neustálým pobíháním připomínal.

Ve věku pouhých devíti let se připojil k prestižní mládežnické akademii klubu Independiente [cite: 1.1.5], jednoho z nejtradičnějších argentinských celků. V akademii rychle převyšoval své vrstevníky i o několik let starší chlapce, a brzy se začalo šeptat o tom, že klub vychovává generační talent.

💼 Klubová kariéra

CA Independiente

Agüerův nástup do dospělého fotbalu byl naprosto raketový. V prvním týmu Independiente debutoval v červenci roku 2003, tedy měsíc po svých patnáctých narozeninách [cite: 1.1.5]. Tímto momentem se stal nejmladším hráčem, který kdy nastoupil do utkání argentinské Primera División, čímž překonal dlouholetý a zdánlivě nedotknutelný rekord Diega Maradony. Přestože byl fyzicky mnohem menší a subtilnější než dospělí obránci, dokázal se s tvrdostí dospělého fotbalu neuvěřitelně rychle vyrovnat.

Během následujících tří let se vypracoval v klíčového hráče svého týmu. Za Independiente odehrál desítky ligových utkání a prokazoval nevídanou chladnokrevnost v zakončení. Jeho výkony logicky přilákaly obrovskou pozornost skautů z předních evropských lig, kteří v něm viděli obrovský potenciál pro budoucnost světového fotbalu.

Atlético Madrid

V květnu 2006, krátce před svými osmnáctými narozeninami, zkompletoval Agüero velký přestup do španělského klubu Atlético Madrid [cite: 1.1.5]. Přestupová částka tehdy činila přibližně dvacet milionů eur, což z něj udělalo nejdražší posilu v tehdejší historii madridského celku. V La Lize se zpočátku rozkoukával, ale velmi brzy vytvořil údernou a naprosto smrtící ofenzivní dvojici s uruguayským kanonýrem, kterým byl Diego Forlán.

Agüero se v Madridu stal miláčkem fanoušků. Během svého pětiletého působení v klubu nastřílel úctyhodný počet branek a pomohl vrátit Atlético Madrid zpět na fotbalové výsluní. V sezóně 2009/10 měl lví podíl na zisku Evropské ligy UEFA [cite: 1.1.5], když tým ve finále porazil anglický Fulham. Následně v srpnu 2010 dokázal s týmem ovládnout také Superpohár UEFA [cite: 1.1.5], kde Atlético překvapivě porazilo favorizovaný Inter Milán. Jeho výkony ve Španělsku ho definitivně zařadily mezi elitní světové útočníky.

Manchester City

V červenci 2011 se Sergio Agüero rozhodl pro další krok ve své kariéře a přestoupil do anglického Manchesteru City za částku pohybující se kolem 35 milionů liber [cite: 1.1.4]. Tento přestup se ukázal jako jeden z nejdůležitějších milníků v moderní historii celé anglické Premier League. Agüero se ihned při svém debutu představil v naprosto fantastickém světle, když proti týmu Swansea City po příchodu z lavičky dvakrát skóroval a na další branku přihrál.

Nejslavnější a nejikoničtější moment jeho celé kariéry přišel v úplně posledním zápase jeho premiérové sezóny 2011/12 [cite: 1.1.5]. Manchester City nutně potřeboval zvítězit v domácím utkání proti londýnskému Queens Park Rangers, aby získal svůj první mistrovský titul po dlouhých 44 letech a odvrátil triumf svého městského rivala Manchesteru United. V infarktovém závěru zápasu, kdy tým prohrával, se podařilo nejprve vyrovnat, a v neuvěřitelném čase 93 minut a 20 sekund vstřelil právě Sergio Agüero rozhodující postupovou branku na 3:2. Tento legendární gól, doprovázený extatickým křikem komentátora Martina Tylera "Agüeroooooo!", vstoupil do dějin jako jeden z nejdramatičtějších okamžiků ve fotbalové historii.

V následujících devíti sezónách Agüero neúnavně bořil jeden střelecký rekord za druhým. Pod vedením trenérů jako Roberto Mancini, Manuel Pellegrini a nakonec pod taktovkou španělského stratéga Pepa Guardioly se stal obávaným zakončovatelem, který dokázal skórovat oběma nohama i hlavou, přestože nedisponoval nijak ohromující výškou [cite: 1.2.3]. Během své dekády v Anglii pomohl klubu získat celkem pět titulů v Premier League [cite: 1.1.5], šest vítězství v ligovém poháru EFL Cup [cite: 1.1.5] a řadu dalších cenných trofejí. Překonal rekord v počtu vstřelených hattricků v historii ligy a stal se také nejlepším zahraničním (neanglickým) střelcem v dějinách Premier League, když v této statistice překonal legendárního Thierryho Henryho. Z klubu se po deseti letech s fanoušky rozloučil se slzami v očích na konci sezóny 2020/21.

FC Barcelona

Na konci května 2021 byl oficiálně oznámen Agüerův bezplatný přestup do španělského giganta Barcelona [cite: 1.1.5]. Podepsal smlouvu do léta 2023. Hlavním lákadlem pro něj byla možnost zahrát si v jednom klubu se svým velkým kamarádem Lionelem Messim. Bohužel, kvůli vážným finančním problémům katalánského klubu musel Messi v témže létě Barcelonu opustit. Agüero následně utrpěl zranění lýtka, které odložilo jeho debut.

Za Barcelonu tak zasáhl pouze do 5 utkání a dokázal vstřelit jedinou branku [cite: 1.1.5], a to ve slavném utkání El Clásico proti odvěkému rivalovi Real Madrid. Dne 30. října 2021 se v ligovém zápase s Alavésem projevil jeho srdeční problém, který následně vedl k oné předčasné a vynucené rezignaci na aktivní kariéru v prosinci 2021 [cite: 1.1.4].

🌍 Reprezentační kariéra

Sergio Agüero měl obrovský vliv nejen na klubové úrovni, ale byl po více než patnáct let také základním stavebním kamenem národního týmu Argentiny [cite: 1.1.5]. Své první velké úspěchy slavil už v mládežnických kategoriích. Získal dva tituly na Mistrovství světa do 20 let (v letech 2005 a 2007) a byl ústřední postavou týmu, který vybojoval cenné zlaté medaile na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu [cite: 1.1.5].

V seniorském národním týmu debutoval v roce 2006 [cite: 1.1.4]. Účastnil se celkem tří světových šampionátů: v letech 2010, 2014 a 2018. Na mistrovství v roce 2014 konaném v Brazílii se s týmem dostal až do samotného velkého finále, kde však Argentina podlehla Německu. Podobné zklamání zažil i na několika turnajích Copa América, kde tým opakovaně prohrál až ve finálových duelech.

Absolutního vrcholu se svou zemí dosáhl až na sklonku své kariéry, na turnaji Copa América 2021 [cite: 1.1.5]. Tento šampionát, na kterém Agüero plnil důležitou roli zkušeného mentora v kabině a několikrát zasáhl i do hry jako střídající hráč [cite: 1.1.1], Argentina ovládla po vítězství nad favorizovanou Brazílií [cite: 1.1.1]. Tento triumf byl pro argentinský národ prvním ziskem velké trofeje po dlouhých dvaceti osmi letech a stal se důstojnou reprezentační tečkou za Agüerovou úžasnou fotbalovou poutí. Celkově za národní tým odehrál 101 oficiálních utkání a se svými 41 přesnými zásahy se zařadil mezi nejlepší střelce argentinské historie [cite: 1.1.4].

📈 Kompletní statistiky

Následující tabulka obsahuje absolutně kompletní a nezkrácený přehled soutěžních klubových statistik Sergia Agüera ve všech fázích jeho fantastické profesionální kariéry [cite: 1.2.1]. Údaje pokrývají každou odehranou sezónu od jeho raných začátků až do úplného konce.

Sezóna	Klub	Soutěž	Zápasy	Góly
2002/03	CA Independiente	Primera División	1	0
2003/04	CA Independiente	Primera División	5	0
2004/05	CA Independiente	Primera División	12	5
2005/06	CA Independiente	Primera División	36	18
2006/07	Atlético Madrid	La Liga	42	7
2007/08	Atlético Madrid	La Liga	50	27
2008/09	Atlético Madrid	La Liga	47	21
2009/10	Atlético Madrid	La Liga	54	19
2010/11	Atlético Madrid	La Liga	41	27
2011/12	Manchester City	Premier League	48	30
2012/13	Manchester City	Premier League	40	17
2013/14	Manchester City	Premier League	34	28
2014/15	Manchester City	Premier League	42	32
2015/16	Manchester City	Premier League	44	29
2016/17	Manchester City	Premier League	45	33
2017/18	Manchester City	Premier League	39	30
2018/19	Manchester City	Premier League	46	32
2019/20	Manchester City	Premier League	32	23
2020/21	Manchester City	Premier League	20	6
2021/22	Barcelona	La Liga	5	1

Zdroje