Saginaw Hawks

Saginaw Hawks
Liga	International Hockey League (IHL)
Konference	Východní divize (East Division)
Zanikl	1989
Kapacita	5 500 diváků
Město	Saginaw, Michigan, USA
Trenér	Darryl Sutter

Saginaw Hawks byl americký profesionální klub ledního hokeje, který sídlil v průmyslovém městě Saginaw ve státě Michigan. Tým působil v soutěži International Hockey League (IHL) v letech 1987 až 1989. Ačkoliv jeho existence pod tímto názvem trvala pouze dvě sezóny, klub zanechal nesmazatelnou stopu v historii nižších zámořských soutěží, především díky tomu, že sloužil jako primární vývojová farmářská základna pro tým National Hockey League (NHL) Chicago Blackhawks.

Tým byl přímým nástupcem klubu Saginaw Generals a hrál své domácí zápasy v aréně Wendler Arena, která byla proslulá svou bouřlivou, až nepřátelskou atmosférou vůči hostujícím celkům. Saginaw Hawks jsou v hokejových kronikách připomínáni zejména jako "líheň talentů", kde pod vedením tehdy začínajícího trenéra Darryla Suttera (pozdějšího dvojnásobného vítěze Stanley Cupu) odstartovala kariéra legendárního brankáře Eda Belfoura.

Klub zanikl v roce 1989 v důsledku širších strukturálních a ekonomických změn v lize IHL, která začala opouštět menší trhy na středozápadě USA ve prospěch velkých metropolí, což se stalo osudným mnoha tradičním hokejovým baštám v Michiganu.

🏙️ Historický kontext: Hokej v Saginaw

Abychom pochopili význam Saginaw Hawks, je nutné zasadit jejich existenci do širšího kontextu hokejové kultury v oblasti "Tri-Cities" (Saginaw, Bay City, Midland) ve státě Michigan. Toto regionální centrum bylo po desetiletí líhní tvrdého, dělnického hokeje, který odrážel charakter místního automobilového průmyslu.

Dědictví Saginaw Gears

Před příchodem Hawks kraloval městu tým Saginaw Gears, který v IHL působil v letech 1972 až 1983. Gears byli fenoménem – získali dva Turner Cupy (trofej pro vítěze IHL) a vybudovali si jednu z nejloajálnějších fanouškovských základen v lize. Když Gears v roce 1983 kvůli finančním problémům zanikli, vytvořilo se ve městě hokejové vakuum. Místní fanoušci, zvyklí na pravidelné dávky profesionálního hokeje, volali po návratu soutěže.

Přesun z Flintu: Saginaw Generals

Hokej se do města vrátil v roce 1985, ovšem poněkud kontroverzním způsobem. Majitelé týmu Flint Generals, velkého rivala původních Gears, se rozhodli svůj klub přestěhovat ze sousedního města Flint do Saginaw. Tým přijal název Saginaw Generals. Pro mnoho fanoušků bylo zpočátku těžké fandit týmu, který nesl jméno jejich bývalého úhlavního nepřítele.

Generals v Saginaw působili dvě sezóny (1985–1987). Ačkoliv se snažili navázat na tradici, identita klubu nebyla silná. To se změnilo až v momentě, kdy do hry vstoupil silný partner z NHL – organizace Chicago Blackhawks.

🤝 Partnerství s Chicago Blackhawks

V polovině 80. let procházela organizace Chicago Blackhawks výraznými změnami. Vedení klubu si uvědomovalo, že pro úspěch v moderní NHL je klíčový jednotný systém výchovy mládeže. Cílem bylo vytvořit farmářský tým, který by fungoval jako zmenšená kopie hlavního mužstva – hrál stejným systémem, vyznával stejné hodnoty a dokonce nosil stejné dresy.

Rebranding na Hawks

Před sezónou 1987/1988 došlo k dohodě, která Saginaw Generals proměnila v Saginaw Hawks. Nešlo jen o kosmetickou úpravu.

Logo a dresy: Klub převzal ikonické barvy Chicaga (červená, černá, bílá) a logo s hlavou indiána, které je považováno za jedno z nejklasičtějších ve sportovní historii. Pro fanoušky v Saginaw to bylo znamení prestiže – už nebyli jen "nějakým týmem z IHL", byli součástí rodiny "Original Six".
Personální propojení: Chicago dosadilo do vedení své lidi a zajistilo přísun kvalitních prospektů (mladých talentů). Trenérem se stal Darryl Sutter, bývalý kapitán Blackhawks, jehož úkolem bylo vštípit mladíkům tvrdou pracovní morálku.

Tento krok byl součástí širšího trendu v IHL, kdy se liga postupně měnila z nezávislé soutěže veteránů na ligu, která sloužila jako hlavní vývojová platforma pro NHL (předtím, než tuto roli plně převzala AHL).

🦅 Sezóna 1987/1988: Cesta na vrchol

První sezóna pod novou identitou se stala tou nejúspěšnější v historii klubu. Darryl Sutter dokázal vytvořit tým, který byl nepříjemný pro soupeře a zároveň oplýval talentem.

Základní část

Hawks dominovali Východní divizi. V 82 zápasech si připsali 45 výher, 28 porážek a 9 remíz (tehdy ještě remízy existovaly). Se ziskem 98 bodů ovládli svou divizi a skončili druzí v celé lize, hned za Muskegon Lumberjacks. Tým se prezentoval stylem hry, který byl typický pro tehdejší Chicago – neústupná obrana, fyzická hra u mantinelů a rychlý přechod do útoku. Wendler Arena se stala nedobytnou tvrzí.

Hvězda v masce: Ed Belfour

Klíčovým faktorem úspěchu byl brankář Ed Belfour. Ten do Saginaw přišel jako nedraftovaný volný hráč z univerzity (University of North Dakota). Mnozí skauti o něm pochybovali kvůli jeho neortodoxnímu stylu a výbušné povaze. V Saginaw však Belfour umlčel všechny kritiky. Odchytal 61 zápasů (obrovská porce) s průměrem 3.19 gólu na zápas, což bylo v té době v ofenzivní IHL vynikající číslo. Získal Garry F. Longman Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka ligy a byl zařazen do prvního All-Star týmu. Právě v Saginaw získal svou přezdívku "Eddie the Eagle" (Orel), která korespondovala s názvem týmu i malbou na jeho masce.

Play-off 1988

Vyřazovací boje přinesly drama, na které se v Saginaw vzpomíná dodnes.

1. kolo: Hawks narazili na svého geografického rivala a bývalé "dvojče" – tým Flint Spirits. Série, nazývaná "Bitva o dálnici I-75", byla extrémně vyhrocená. Saginaw zvítězilo 4:0 na zápasy, ale průběh byl mnohem těsnější a tvrdší, než napovídá výsledek.
Semifinále: Tým si poradil s další překážkou a postoupil do finále.
Finále Turner Cupu: Hawks narazili na vítěze Západní divize, Salt Lake Golden Eagles. Finálová série byla soubojem dvou nejlepších týmů základní části. Bohužel pro fanoušky Saginaw, Golden Eagles, vedeni zkušenějším kádrem, zvítězili v sérii 4:2 na zápasy. I přes prohru byl postup do finále v první sezóně považován za obrovský úspěch.

📉 Sezóna 1988/1989: Ústup ze slávy a zánik

Druhý ročník existence klubu byl poznamenán nestabilitou hráčského kádru a ekonomickými tlaky.

Problémy na ledě i mimo něj

Chicago Blackhawks, spokojeno s rozvojem některých hráčů, si řadu opor vytáhlo do NHL nebo je přesunulo jinam. Tým v Saginaw tak ztratil část své síly. Darryl Sutter měl k dispozici méně kompaktní kádr. Přesto se týmu podařilo vybojovat postup do play-off, když v základní části nasbíral 46 výher (více než v předchozí sezóně), ale konkurence v lize výrazně posílila.

V play-off narazili Hawks v prvním kole na Fort Wayne Komets, tradičního hegemona IHL. Komets byli nad síly Saginaw a vyřadili je poměrem 4:2 na zápasy.

Ekonomický konec

Zatímco sportovně byl tým stále konkurenceschopný, ekonomická realita byla neúprosná. IHL pod vedením komisionáře Buda Poilea měla ambiciózní plány expandovat do velkých měst (jako Atlanta, Cincinnati, Phoenix). Malé trhy, jako bylo padesátitisícové Saginaw, se stávaly pro ligu přítěží.

Návštěvnost: I přes úspěchy na ledě návštěvnost stagnovala. Stará Wendler Arena s kapacitou 5 500 diváků neposkytovala dostatečné příjmy z VIP boxů a reklamy, které moderní hokej vyžadoval.
Rozhodnutí Chicaga: Organizace Blackhawks se rozhodla přesunout svou farmu do Indianapolis (tým Indianapolis Ice), což byl větší trh s novější halou. Bez podpory z NHL a bez výhledu na udržitelný rozpočet nemohli Hawks pokračovat.

V létě 1989 klub oficiálně ukončil činnost.

🏟️ Wendler Arena: Domov jestřábů

Domácí stánek Saginaw Hawks, Wendler Arena (součást Saginaw Civic Center), hrál v identitě týmu klíčovou roli.

Specifika haly: Jednalo se o stadion ze "staré školy". Ledová plocha byla standardních rozměrů, ale tribuny byly postaveny strmě vzhůru, což vytvářelo efekt "kotle". Diváci byli velmi blízko ledu, což v kombinaci s nízkým stropem vytvářelo ohlušující akustiku.
Atmosféra: Pro soupeře bylo Saginaw jedním z nejméně oblíbených míst k hraní. Fanoušci byli známí svou hlučností a agresivitou vůči hostujícím hráčům. Tradicí bylo házení konfet a hlasité povzbuzování, které často přehlušilo i pokyny trenérů na střídačce.
Dnešní stav: Aréna stojí dodnes pod názvem Dow Event Center a po rozsáhlých rekonstrukcích je domovem juniorského týmu Saginaw Spirit (OHL), který v roce 2024 hostil a vyhrál prestižní Memorial Cup. Duch Saginaw Hawks tak v budově stále přežívá.

👥 Klíčové osobnosti a hráči

Kádr Saginaw Hawks byl směsicí veteránů IHL a budoucích hvězd NHL.

Ed Belfour

Nejvýraznější postava historie klubu. V Saginaw se naučil zvládat vztek a soustředit se na hru pod tlakem. Darryl Sutter na něj byl extrémně přísný, což Belfour později označil za klíčové pro svou kariéru. V dresu Hawks odchytal svou první kompletní profesionální sezónu.

Darryl Sutter

Jako trenér v Saginaw položil základy svého stylu. Vyžadoval absolutní nasazení, blokování střel a týmovou hru. Jeho pověstné "smrtící pohledy" na hráče, kteří neplnili pokyny, se staly legendárními už zde. Sutter později prohlásil, že v Saginaw se naučil, jak budovat vítěznou mentalitu v týmu, který nemá největší hvězdy.

Steve Ludzik

Steve Ludzik plnil v sezóně 1988/89 roli hrajícího asistenta trenéra. Byl to bývalý hráč Chicaga, jehož kariéru brzdila zranění a Parkinsonova choroba (která mu byla diagnostikována až mnohem později). V Saginaw byl mentorem pro mladší hráče a prodlouženou rukou trenéra Suttera na ledě.

Bill Gardner

Útočník Bill Gardner byl jedním z ofenzivních lídrů týmu. V sezóně 1987/88 nasbíral v 24 zápasech 29 bodů, ale často pendloval mezi Saginaw a Chicagem. Jeho přítomnost na ledě vždy zvedala úroveň hry celého týmu.

Marc Bergevin

Mladý obránce Marc Bergevin, známý později jako generální manažer Montreal Canadiens, strávil v Saginaw část sezóny 1988/89. V 10 zápasech si připsal 6 bodů. Pro Bergevina to byla cenná lekce z dospělého hokeje, kde se musel naučit hrát proti tvrdým chlapům z IHL.

⚔️ Rivalita: Bitva o I-75

Působení Saginaw Hawks nelze oddělit od jejich rivality s týmem Flint Spirits. Města Saginaw a Flint dělí po dálnici Interstate 75 jen asi 40 minut jízdy.

Historické kořeny: Rivalita pramenila už z dob Saginaw Gears a Flint Generals v 70. letech. Přesun Generals do Saginaw v roce 1985 (a vznik nových Spirits ve Flintu) přilil olej do ohně.
Násilí na ledě: Zápasy mezi Hawks a Spirits byly často spíše válkou než sportem. Hromadné bitky nebyly výjimkou. V sezóně 1987/88, kdy se oba týmy střetly v play-off, musela být na stadionu posílena ochranka, aby oddělila tábory fanoušků.
Význam: Tato rivalita držela hokej v regionu při životě i v dobách ekonomické recese. Fanoušci byli ochotni přijít na zápas, jen aby viděli svůj tým porazit sousedy.

🔄 Odkaz a dědictví

Ačkoliv Saginaw Hawks existovali jen krátce, jejich odkaz je pro hokej v Michiganu zásadní. 1. Důkaz o talentu: Úspěch Eda Belfoura a dalších ukázal, že i v malém městě v IHL mohou vyrůst hráči pro Síň slávy. 2. Most k OHL: Po zániku Hawks se ukázalo, že Saginaw je příliš malé pro "velkou" IHL, která se chtěla rovnat NHL, ale ideální pro špičkový juniorský hokej. To v roce 2002 vedlo k příchodu Saginaw Spirit (OHL), kteří navázali na tradici Hawks a hrají ve stejné hale. 3. Vzpomínky fanoušků: Dresy Saginaw Hawks s indiánem na prsou jsou dodnes ceněným sběratelským artiklem a na zápasech dnešních Spirit lze stále potkat pamětníky v těchto historických trikotech.

🐣 Pro laiky

Proč je tento zaniklý tým důležitý? Představte si malý klub na okresním městě, kde svou kariéru odstartoval budoucí nejlepší fotbalový brankář světa a trenér, který později vyhrál Ligu mistrů. To přesně byli Saginaw Hawks pro hokej. V letech 1987–1989 se v nenápadném městě Saginaw sešla skupina lidí (Belfour, Sutter), kteří v následujících 20 letech formovali tvář světového hokeje. Klub fungoval jako "inkubátor" – Chicago Blackhawks tam poslalo svá "vajíčka" (mladé talenty) a trenér Sutter se staral o to, aby se z nich vylíhli odolní "jestřábi" připravení pro NHL. To, že klub zanikl, nebylo kvůli tomu, že by byl špatný, ale proto, že hokejový byznys se změnil a malé stadiony už nedokázaly zaplatit rostoucí náklady.

Zdroje