Přeskočit na obsah

Søren Kierkegaard

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - filozof

Søren Aabye Kierkegaard (* 5. května 1813, Kodaň – 11. listopadu 1855, tamtéž) byl dánský filozof, teolog, básník, sociální kritik a náboženský spisovatel, který je všeobecně považován za prvního existencialistického filozofa. Jeho dílo se zaměřuje na témata jako subjektivita, individuální svoboda, odpovědnost, víra, úzkost a zoufalství.

Kierkegaard ostře kritizoval jak abstraktní a systematickou filozofii G. W. F. Hegela, tak i formální a povrchní praxi dánské státní církve. Velká část jeho filozofické práce se zabývá otázkou, jak člověk žije jako "jednotlivec" (den Enkelte), který dává přednost konkrétní lidské realitě před abstraktním myšlením a osobní odpovědnosti před společenskými konvencemi. Často psal pod různými pseudonymy, aby představil odlišné životní postoje a myšlenkové světy v komplexním dialogu. Jeho myšlenky měly hluboký dopad na filozofii 20. století, teologii (zejména dialektickou teologii), psychologii a literaturu.

📜 Život

Kierkegaardův život byl relativně krátký a navenek chudý na události, ale jeho vnitřní svět, poznamenaný rodinnou zátěží, nešťastnou láskou a hlubokou religiozitou, se stal hlavním zdrojem jeho filozofické tvorby.

👶 Dětství a mládí

Søren Kierkegaard se narodil v Kodani do bohaté, ale přísně pietistické rodiny. Jeho otec, Michael Pedersen Kierkegaard, byl hluboce melancholický a nábožensky založený muž, který věřil, že na jeho rodině leží Boží kletba. Tento pocit viny pramenil z toho, že v mládí proklel Boha a že Sørenova matka, Ane Sørensdatter Lund Kierkegaard, otěhotněla před svatbou. Otec svému synovi vštípil představu těžkého, hříšného křesťanství a zároveň ho intelektuálně stimuloval sokratovskými dialogy. Tato atmosféra melancholie, viny a intelektuální přísnosti hluboce ovlivnila celý Kierkegaardův život a dílo.

🎓 Studium a raná tvorba

V roce 1830 se Kierkegaard zapsal na teologickou fakultu Kodaňské univerzity. Jeho studium bylo zpočátku pomalé a neuspořádané; více než teologii se věnoval filozofii, literatuře a bohémskému životu. Po otcově smrti v roce 1838 zdědil značné jmění, které mu umožnilo věnovat se psaní po zbytek života. Své studium završil v roce 1841 disertační prací O pojmu ironie se stálým zřetelem k Sokratovi (Om Begrebet Ironi med stadigt Hensyn til Socrates), v níž analyzoval Sókratovu metodu jako nástroj k odhalení prázdnoty a iluzí.

❤️ Vztah s Reginou Olsen

V roce 1840 se zasnoubil s Reginou Olsen (1822–1904), mladou ženou, kterou hluboce miloval. Po necelém roce však zasnoubení zrušil. Důvody tohoto kroku nebyly nikdy plně objasněny, ale Kierkegaard sám naznačoval, že jeho melancholie, pocit náboženského poslání a vědomí vlastní "těžkosti" by ji učinily nešťastnou. Tento traumatický zážitek se stal ústředním bodem jeho života a klíčovým tématem jeho děl, zejména v knihách jako Opakování a Bázeň a chvění. Postava Reginy a dilema lásky a oběti se prolínají celou jeho tvorbou.

✍️ "Roky autorství" (1843–1846)

Po zrušení zasnoubení vstoupil Kierkegaard do neuvěřitelně plodného tvůrčího období. Během několika let vydal pod různými pseudonymy svá nejznámější díla, která zkoumala různá stadia a možnosti lidské existence:

  • Buď - anebo (Enten – Eller, 1843) – pod pseudonymem Victor Eremita, představuje konflikt mezi estetickým a etickým způsobem života.
  • Bázeň a chvění (Frygt og Bæven, 1843) – pod pseudonymem Johannes de silentio, analyzuje biblický příběh Abraháma a Izáka jako paradox náboženské víry, která přesahuje etiku.
  • Opakování (Gjentagelsen, 1843) – pod pseudonymem Constantin Constantius, zkoumá možnost duchovního znovunalezení sebe sama.
  • Pojem úzkosti (Begrebet Angest, 1844) – pod pseudonymem Vigilius Haufniensis, psychologická studie o úzkosti jako důsledku lidské svobody.
  • Filosofické drobky (Philosophiske Smuler, 1844) – pod pseudonymem Johannes Climacus, kritika Hegelova systému a otázka, jak se jednotlivec může stát křesťanem.

⚔️ Spor s časopisem Corsaren

V roce 1845 se Kierkegaard stal terčem útoků satirického časopisu Corsaren (Korzár). Ačkoliv zpočátku sám k polemice přispěl, brzy se stal obětí soustavného zesměšňování a karikatur, které ho zobrazovaly jako hrbatého podivína s jednou nohavicí kratší. Tato zkušenost ho hluboce zranila, ale zároveň posílila jeho přesvědčení o negativní moci "davu" (Mængden) a anonymní veřejnosti, která ničí individualitu a odpovědnost.

⛪ Pozdní léta a útok na církev

V posledních letech svého života se Kierkegaard odklonil od pseudonymní tvorby a začal psát přímo pod svým jménem. Jeho díla se stávala stále více náboženskými a polemickými. Vrcholem tohoto období byl jeho frontální útok na dánskou státní církev, kterou obvinil z toho, že z křesťanství učinila pohodlnou, měšťáckou a pokryteckou instituci, která ztratila kontakt s radikálními požadavky Nového zákona. Tvrdil, že v "křesťanském světě" se skutečné křesťanství stalo nemožným. Své útoky publikoval v sérii pamfletů nazvaných Okamžik (Øieblikket).

⚰️ Smrt

V říjnu 1855, uprostřed své kampaně proti církvi, se Kierkegaard zhroutil na ulici a byl převezen do nemocnice. Zemřel o několik týdnů později, pravděpodobně na komplikace spojené s pádem ze stromu v dětství, který mu poškodil páteř. Bylo mu 42 let. Je pohřben na hřbitově Assistens Kirkegård v Kodani.

🧠 Filosofické myšlení

Kierkegaardova filozofie je záměrně nesystematická a osobní. Místo budování velkých teoretických systémů se soustředil na konkrétní existenci jednotlivce a jeho volby.

🎭 Pseudonymita

Používání pseudonymů je klíčovým prvkem Kierkegaardovy metody. Každý pseudonym představuje odlišný životní postoj a perspektivu (např. estetik 'A' v Buď - anebo, etik soudce Vilém, náboženský myslitel Johannes de silentio). Tímto způsobem Kierkegaard neprezentuje hotovou filozofickou doktrínu, ale nutí čtenáře, aby se sám aktivně zapojil do dialogu, zvážil různé možnosti a učinil vlastní volbu. Cílem není čtenáře poučit, ale probudit.

🚶 Tři stadia existence

Jedním z nejznámějších Kierkegaardových konceptů je teorie tří stadií (nebo sfér) existence, kterými může jednotlivec ve svém životě procházet. Nejde o nutný vývoj, ale o volbu.

  • Estetické stadium: Život je řízen smyslovými požitky, touhou po zajímavosti a snahou vyhnout se nudě. Estetik žije pro okamžik, je nezávazný a jeho život postrádá kontinuitu. Příkladem je postava svůdce Dona Juana. Toto stadium nevyhnutelně vede k zoufalství, protože neustálé hledání nových podnětů je neudržitelné a prázdné.
  • Etické stadium: Jednotlivec si volí sám sebe a přijímá odpovědnost za svůj život. Žije podle univerzálních morálních pravidel a povinností (např. v manželství, v práci). Etik nachází smysl v závazku a kontinuitě. Toto stadium je reprezentováno postavou soudce Viléma. I etický život však naráží na své meze, když si člověk uvědomí svou hříšnost a neschopnost plně dostát morálním zákonům. To vede k pocitu viny a otevírá cestu k náboženskému stadiu.
  • Náboženské stadium: Nejvyšší stadium, které vyžaduje "skok víry". Jednotlivec vstupuje do absolutního, paradoxního a osobního vztahu s Bohem, který přesahuje jak estetiku, tak etiku. Příkladem je Abrahám, který byl ochoten na Boží příkaz obětovat svého syna Izáka, čímž "pozastavil" platnost etického zákazu vraždy. Tento akt je z lidského hlediska absurdní, ale z hlediska víry je nejvyšším projevem oddanosti.

✝️ Subjektivní pravda a skok víry

Kierkegaard se stavěl proti Hegelově představě objektivní, racionální pravdy. Pro něj je nejdůležitější pravda subjektivní: "Subjektivita je pravda." Tím nemyslel, že pravda je relativní, ale že existenciální a náboženské pravdy se stávají skutečnými pouze tehdy, když si je jednotlivec vášnivě a osobně přivlastní. Nestačí vědět, že Bůh existuje; je třeba v něj věřit s nekonečnou vášní.

Tato víra není výsledkem racionálního důkazu, ale "skoku víry" (Springet). Jedná se o iracionální rozhodnutí překročit hranice rozumu a etiky a plně se odevzdat paradoxu (např. víře, že věčný Bůh se stal člověkem v čase).

😨 Úzkost a zoufalství

Kierkegaard provedl hluboké psychologické analýzy klíčových lidských stavů.

  • Úzkost (Angest) je pro něj "závrať svobody". Je to pocit, který zakoušíme tváří v tvář nekonečným možnostem naší svobody. Není to strach z něčeho konkrétního, ale úzkost z ničeho, z možnosti samotné. Ačkoliv je úzkost tíživá, je také nezbytnou podmínkou pro duchovní růst a skok víry.
  • Zoufalství (Fortvivlelse), které analyzuje v díle Nemoc k smrti, je "nemocí v duchu". Pramení z narušeného vztahu člověka k sobě samému. Může mít podobu neochoty být sám sebou (a chtít být někým jiným) nebo naopak křečovité snahy být sám sebou bez opory v Bohu. Jediným lékem na zoufalství je podle Kierkegaarda založit svou existenci na "moci, která člověka ustavila", tedy na Bohu.

👤 Jednotlivec vs. dav

Kierkegaard byl ostrým kritikem moderní společnosti, kterou vinil z nivelizace a potlačování individuality. "Dav," tvrdil, "je nepravda." V anonymitě davu se jednotlivec zbavuje osobní odpovědnosti. Veřejné mínění, tisk a masová kultura vytvářejí iluzi pravdy a odvádějí člověka od těžkého úkolu stát se sám sebou. Proti davu stavěl kategorii "jednotlivce" (den Enkelte), který stojí sám před Bohem a je plně odpovědný za svůj život.

📚 Hlavní díla

Kierkegaardovo dílo je rozsáhlé a komplexní. Zde je výběr nejdůležitějších spisů:

  • O pojmu ironie se stálým zřetelem k Sokratovi (1841) – disertační práce.
  • Buď - anebo (1843) – monumentální dílo představující estetický a etický životní postoj.
  • Bázeň a chvění (1843) – analýza víry na příkladu Abraháma.
  • Opakování (1843) – filozofická novela o lásce, paměti a duchovním opakování.
  • Filosofické drobky (1844) – polemika s hegelovským pojetím pravdy.
  • Pojem úzkosti (1844) – psychologická studie o svobodě a hříchu.
  • Stadia na cestě životem (1845) – další rozvinutí tří stadií existence.
  • Konečný nevědecký dodatek k Filosofickým drobkům (1846) – klíčové dílo o subjektivní pravdě.
  • Nemoc k smrti (1849) – hluboká analýza zoufalství.
  • Nácvik křesťanství (1850) – radikální výzva k následování Krista.

🌍 Vliv a odkaz

Za svého života byl Kierkegaard v Dánsku známý, ale mimo něj prakticky neznámý. Jeho dílo bylo znovuobjeveno na počátku 20. století a jeho vliv se stal obrovským.

🧑‍🏫 Pro laiky

Kierkegaardova filozofie se může zdát složitá, ale jeho základní myšlenky se týkají každodenního života každého z nás.

  • Tři způsoby života: Představte si, že si můžete vybrat, jak prožijete svůj život.
   1.  **Požitkář (estetik):** Žijete pro zábavu, nové zážitky, cestování, večírky. Snažíte se vyhnout nudě a závazkům. Problém je, že vás to časem přestane bavit a budete se cítit prázdní.
   2.  **Slušný člověk (etik):** Rozhodnete se "dospět". Najdete si partnera, vezmete se, máte stabilní práci, dodržujete zákony a morální pravidla. Váš život má řád a smysl. Ale občas si uvědomíte, že i když se snažíte, nejste dokonalí a děláte chyby.
   3.  **Věřící člověk (náboženský typ):** Uvědomíte si, že ani zábava, ani dokonalé dodržování pravidel vám nedá ten nejhlubší smysl. Rozhodnete se věřit v něco, co vás přesahuje (pro Kierkegaarda to byl Bůh). Není to logické rozhodnutí, je to "skok víry" do neznáma, který ale dává vašemu životu absolutní smysl.
  • Pravda musí být vaše: Nestačí si přečíst v knize, že "láska je důležitá". Tato věta se stane pravdou až ve chvíli, kdy ji sami prožijete, procítíte a začnete podle ní jednat. Pravda není jen informace, ale osobní prožitek.
  • Úzkost je dobré znamení: Ten nervózní pocit, když stojíte před velkým životním rozhodnutím (výběr školy, práce, partnera), je podle Kierkegaarda úzkost. Je to "závrať ze svobody" – uvědomujete si, že máte na výběr a vaše volba bude mít následky. Tento pocit je důkazem, že jste svobodní a na vašem životě záleží.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Søren_Kierkegaard&oldid=16680“