Ryby (znamení)
Šablona:Infobox Astrologické znamení Ryby (latinsky Pisces, astronomická zkratka Psc) představují dvanácté a závěrečné astrologické znamení západního zvěrokruhu. Původně bylo toto znamení v období antiky pevně spjato se stejnojmenným astronomickým souhvězdím Ryb, avšak v důsledku precese zemské osy se v současné epoše pozice astrologického znamení a fyzického hvězdného uskupení na obloze absolutně neshodují. Z astrologického hlediska zaujímají Ryby na matematické ekliptice přesný úsek mezi 330. a 360. úhlovým stupněm, kterým se uzavírá celý astrologický rok. Slunce tímto sektorem v takzvaném tropickém zodiaku prochází zpravidla od 19. února do 20. března každého kalendářního roku. Jeho přesun z tohoto znamení do nadcházejícího znamení Berana následně exaktně definuje okamžik jarní rovnodennosti na severní polokouli.
V rámci astrologické strukturální klasifikace jsou Ryby řazeny mezi vodní znamení a spadají do kategorie znamení proměnlivých. Tradiční historická hermetická astrologie jim přisuzovala jako hlavní vládnoucí planetu plynného obra Jupiter, avšak po astronomickém objevu planety Neptun v polovině 19. století byla moderními západními astrology převedena primární vláda právě na toto těleso. Z hlediska mytologického a kulturního je vizuál znamení spojen se starověkými blízkovýchodními a řeckými mýty a na globální historické časové ose symbolicky reprezentuje celou kulturní epochu trvající posledních dvou tisíc let, se kterou se v historii západní civilizace bezprostředně pojí nástup a expanse křesťanství (označovanou jako Věk Ryb).
🗓 Současnost a astronomická data pro rok 2026
V současnosti v roce 2026 přetrvává stav asynchronie mezi astrologickým výpočtem a astronomickou realitou. Zatímco v astrologickém kalendáři vstupuje Slunce do znamení Ryb 19. února, skutečný sluneční kotouč fyzicky přechází přes hranici definovanou Mezinárodní astronomickou unií (IAU) do souhvězdí Ryb až o několik týdnů později, přesně 11. března. Následně toto souhvězdí opouští 18. dubna, kdy vstupuje do sousedního souhvězdí Berana.
Současně se jarní bod (bod, v němž sluneční dráha na jaře překračuje z jihu na sever nebeský rovník) stále fyzicky nachází uvnitř hranic souhvězdí Ryb, kde dlí již od prvního století před naším letopočtem. Vlivem precesního cyklu se tento bod velmi pomalu sune směrem k západu. Matematické modely dokládají, že hranici fyzického souhvězdí opustí a vstoupí do sousedního hvězdného útvaru v roce 2597, čímž z astronomického (nikoliv nezbytně astrologického) hlediska započne takzvaný Věk Vodnáře. Dnes se tento zásadní astronomický bod nachází zhruba na 9. stupni souhvězdí Ryb.
⏳ Historie a původ znamení
Původní kořeny astrologického znamení a astronomického souhvězdí Ryb jsou vystopovatelné na území starověké Mezopotámie. Nejstarší dochované klínopisné texty týkající se mezopotámské astronomie, známé pod označením hliněných tabulek MUL.APIN (tato kompilace je datována zhruba do období 1000 před naším letopočtem), dokumentují rozdělení ekliptiky a mapování a pojmenování konkrétních hvězdných uskupení. V tehdejší babylonské astronomii byl prostor dnešních Ryb rozdělen na dvě samostatná a nezávislá tělesa. Severní ryba na obloze byla označována jako "Vlaštovka" (v sumerském jazyce SIM.MAH) a rozsáhlá jižní ryba společně s páskou (která obě ryby spojuje) nesla název KUN.MES neboli "Ocasy", případně Anunitum (což zastupovalo a oslavovalo lokální bohyni plodnosti). Později, jak se babylonská astronomie sjednocovala, se pro celé souhvězdí svázané stuhou začal používat sjednocující termín DU.NU.NU, což lze přeložit jako "Ocasní stuha".
Během helénistického období byla babylonská astronomická pozorování, matematické výpočty zatmění a celý zodiakální systém převzaty starověkými Řeky prostřednictvím vojenských tažení Alexandra Velikého a následné kulturní fúze. Helénistická astrologie, jež se intenzivně formovala v ptolemaiovském Egyptě (především ve vědeckých kruzích ve městě Alexandrie), sjednotila obě ryby definitivně do jediného zvířetníkového znamení nazvaného v řečtině Ichthyes.
Klaudios Ptolemaios, řecký astronom, astrolog a matematik působící ve druhém století našeho letopočtu, fixoval znamení Ryb jako stálou a nezpochybnitelnou součást tehdejší vědy ve svém klíčovém astrologickém díle Tetrabiblos. V něm striktně matematicky definoval astrologické vlastnosti, určil planetární vládce a pevně zavedl 30stupňové rozdělení na ekliptice. Ptolemaios současně s tím provedl pečlivou katalogizaci hvězd tvořících příslušné fyzické souhvězdí ve svém obřím astronomickém traktátu Almagest.
Po pádu Západořímské říše s nástupem raného středověku byla astrologická a astronomická data ze starověku uchována a konzervována převážně prostřednictvím arabských učenců. V arabském světě neslo toto znamení přesný překladový název Al Hút. V průběhu 12. století došlo ve Španělsku a na Sicílii k masivním překladům těchto arabských děl zpět do latiny, což vedlo k renesanci astrologie a astronomie v tehdejší Evropě a k plnému ukotvení mezinárodního latinského názvu Pisces, který se v astronomii využívá dodnes. Z vědeckého hlediska je nutné konstatovat, že tyto historické starověké texty a jejich astrologické interpretace lidského osudu nepodléhají metodice empirického testování moderní vědy a mají čistě kulturně-historickou a antropologickou hodnotu.
🏛 Mytologie
Znamení Ryb je v dochované antické literatuře svázáno s několika příběhy, přičemž vůbec nejznámější verze pochází z řecké mytologie. Je detailně a úzce spjata s bojem hrůzného, oheň dštícího monstra zvaného Týfón (nebo Týfóeus) proti olympským bohům.
Podle starořeckých mýtů zapsaných autory, jakými byli Ovidius ve svém slavném epickém díle Proměny nebo Apollodóros z Athén v knize Bibliothéka, napadl Týfón (nejstrašlivější ze všech tvorů zrozených prapůvodní matkou Zemí Gaiou, vybavený stovkou dračích hlav) božskou horu Olymp. Olympskí bohové se před touto destrukční silou v panice dali na ústup a rozprchli se z Řecka směrem na východ, většinou se za účelem maskování transformovali do zvířecích podob, aby unikli obludě z pozornosti. Bohyně krásy, plodnosti a lásky Afrodita a její syn Eros (v římské mytologii tyto entity představují bohyně Venuše a Amor) uprchli do oblasti tehdejší Sýrie k hustě zarostlým břehům masivní řeky Eufrat. Zde, v bezprostřední blízkosti mohutného vodního toku, byli obklíčeni postupujícím monstrem a ocitli se v pasti.
Aby se zachránili před záhubou, skočili do řeky a okamžitě se proměnili ve dvě plovoucí ryby. Různé dochované papyrové a pergamenové verze mýtu uvádějí detaily tohoto děje odlišně – podle jedné textové větve k nim připlavaly dvě skutečné obří řeky, vzaly je na hřbet a odnesly je do bezpečí. Podle druhé, převládající verze došlo k přímé metamorfóze samotných bohů na tyto vodní obratlovce. Klíčovým prvkem celého mýtu, který se následně propsal do samotného vzhledu oblohy, je stuha nebo šňůra (zvaná latinsky linum), kterou se obě ryby k sobě svázaly za ocasy. Fyzickým důvodem tohoto svázání bylo zjištění, že by se bohyně a její syn v divokých, hlubokých a kalných proudech řeky Eufrat vzájemně ztratili, pokud by se rozdělili. Po konečné porážce Týfóna a záchraně olympských bohů byla podoba dvou pevně svázaných ryb nejvyšším bohem Zeusem na památku vyzvednuta na noční nebeskou klenbu jako stálé souhvězdí, a to jako pocta za ochranu a záchranu dvou takto významných božských osobností.
Přední badatelé z oblasti historie náboženství a starověkých kultů (například belgický archeolog Franz Cumont) ve svých studiích upozorňují na doložený fakt, že výše popsaný řecký mýtus představuje adaptaci a helenizaci staršího syrského a prapůvodně babylonského kultu. Starořecký příběh u břehů řeky vykazuje absolutní paralely se syrskou vrchní bohyní nesoucí jméno Atargatis. Ta byla v regionu Blízkého východu uctívána v podobě mořské panny nebo ženy s masivním rybím ocasem a ryby byly považovány za její přímé posvátné zástupce na zemi. V antické Sýrii a Mezopotámii platil v chrámech a posvátných vodních nádržích pro všechny její stoupence přísný zákaz lovu a konzumace rybího masa, jehož porušení se trestalo smrtí.
🔭 Astronomie: Fyzické souhvězdí a precese
Je nezbytné striktně pojmově oddělovat stejnojmenné astrologické znamení (tedy matematický 30stupňový sektor na ekliptice) od fyzického obřího astronomického uskupení hvězd. Fyzické Souhvězdí Ryb (Pisces) je plošně velmi rozsáhlé, nicméně vizuálně poměrně tmavé a nevýrazné souhvězdí ležící na takzvaném nebeském rovníku. Patří mezi 88 moderních standardizovaných souhvězdí plně definovaných a zmapovaných Mezinárodní astronomickou unií (IAU) v roce 1930. Rozprostírá se na masivní ploše 889 čtverečních stupňů (což činí zhruba 2,15 % noční oblohy), což jej na žebříčku velikosti činí celkově čtrnáctým největším souhvězdím na celé pozorovatelné sféře.
V důsledku čistě fyzikálního astronomického jevu zvaného precese zemské osy (pohyb samotné rotační osy planety Země opisující v prostoru plášť pomyslného kužele působením gravitačních sil Měsíce a Slunce s periodou zhruba 25 772 let) dochází k postupnému pomalému posunu jarního bodu vůči hvězdnému pozadí, tedy oproti nehybným vzdáleným hvězdám. Jarní bod (v odborné literatuře historicky též označovaný jako první bod Berana), kde se exaktně protíná nebeský rovník s linií ekliptiky, se od dob antiky na obloze posunul. V období formování helénistické astrologie ležel tento zásadní definiční bod v souhvězdí Berana. Nicméně propočty ukazují, že zhruba od 1. století před naším letopočtem vstoupil jarní bod fyzicky do prostoru hvězd tvořících Souhvězdí Ryb.
Pro zkoumání vesmíru obsahuje tento sektor oblohy pro astronomy několik klíčových bodů a těles. Významné astronomické objekty a konkrétní sledované cíle ležící z pohledu ze Země v souhvězdí Ryb zahrnují:
- Alrescha (Alpha Piscium): Samotný název v překladu z arabštiny znamená „provaz“. Je to primární hvězda symbolizující onen fyzický mýtický uzel na stuze, která v nákresech obě ryby spojuje. Jedná se o těsnou binární soustavu (dvojhvězdu) složenou z hvězd o teplotě 9700 K a 8200 K, vzdálenou od planety Země exaktně 139 světelných let.
- Alpherg (Eta Piscium): Proti logice označování (kde alfa většinou značí nejjasnější hvězdu) je Eta Piscium zdaleka nejjasnější hvězdou celého souhvězdí s naměřenou pozorovanou magnitudou 3,62. Jde o masivního, chladnoucího žlutého obra svítícího 316krát jasněji než naše Slunce, vzdáleného 294 světelných let v galaktickém prostoru.
- Omega Piscium: Hvězda tvořící na nákresech část takzvaného kroužku neboli „cirkletu“ (samotné hlavy jedné z ryb, takzvané jižní ryby), jde o stálou hvězdu na hlavní posloupnosti vzdálenou zhruba 106 světelných let.
- Messier 74 (M74, jinak též NGC 628): Obří objekt hlubokého vesmíru, v literatuře označovaný jako Fantomová galaxie. Jedná se o ohromnou, ukázkovou spirální galaxii typu SA(s)c viditelnou vzhledem k Zemi naprosto čelně (takzvaně face-on), vzdálenou plných 32 milionů světelných let od Mléčné dráhy. Obsahuje podle měření odhadem 100 miliard hvězd. Díky prachovým mračnům v jejích ramenech se M74 stala zcela dominantním a populárním cílem pro hloubkové pozorování a kalibraci pomocí přístrojů na Vesmírném dalekohledu Jamese Webba po jeho vypuštění do vesmíru.
♈ Astrologická charakteristika a dignita
Z hlediska hermetické a astrologické tradice sestavené ve starověku je znamení Ryb popisováno pomocí pevně daných kategorizací, systémových kódů a exaktních vztahů k alchymistickým elementům a planetám.
Ryby jsou třetím a současně posledním znamením zvěrokruhu spadajícím pod živel vody (v časové ose zvěrokruhu mu předchází znamení Raka v létě a Štíra na podzim). Vodní element v astrologických rozborech plošně reprezentuje a řídí oblast lidských emocí, projevů intuice, nevědomí, instinktů a mezilidské empatie spojené se sympatiemi. Současně se v rámci dělení podle vnitřní dynamiky jedná o takzvané proměnlivé znamení (spolu se znameními Blíženců, Panny a Střelce). Proměnlivá (mutabilní) znamení v ročním přírodním cyklu vždy ukončují dané roční období (v případě Ryb jde o závěr meteorologické zimy na severní polokouli) a v astrologické terminologii tak symbolizují kritickou fázi adaptace, uvolnění napětí, rozpadu starých zkostnatělých forem a nutného přechodu do nového slunečního cyklu představovaného jarem.
Vládcovské planetární domicily (systém, ve kterém znamení podléhá silám určité planety na oběžné dráze) jsou pro toto znamení definovány následovně. Klasická helénistická, středověká a renesanční astrologie (založená výhradně na planetách viditelných na nebi prostým pouhým okem bez dalekohledů, definovaná modelem od řeckého zeměpisce a vědce Ptolemaia) přidělovala vládnutí nad celým znamením Ryb planetě Jupiter. Znamení Ryb fungovalo jako takzvaný noční (ženský) domicil Jupiteru, přičemž jeho denní domicil náležel ohnivému znamení Střelce. Po astronomickém objevu ledového plynného obra, planety Neptun, v roce 1846 německým astronomem Johannem Gallem provedli západní astrologové v 19. století celosvětovou revizi starého systému a učinili z nově objeveného Neptuna primárního vládce Ryb.
Další planetární hodnosti (takzvané esenciální důstojnosti, které určují, jak silně nebo naopak destruktivně se určitá zkoumaná planeta projevuje, pokud se aktuálně nachází v Rybách) jsou historicky dány takto:
- Povýšení (exaltace): Zde má absolutní bod povýšení (nejlepší možný projev vlastní síly planety) planeta Venuše. Tato klasifikace napřímo odkazuje na dříve zmíněný antický mýtus o Afroditě (Venuši) transformované v říční rybu. Venuše se podle astrologů, nachází-li se v sektoru Ryb, projevuje naplno s maximální mírou bezpodmínečné lásky, uměleckého a hudebního talentu a nejvyššího estetického cítění bez agresivity.
- Exil (zničení): Do postavení úpadku a exilu se v Rybách dostává kamenná planeta Merkur. Vysvětlením v oboru astrologie je, že Merkur vládne přímo protilehlému znamení (180 stupňů vzdálenému znamení Panny).
- Pád: Merkur zde navíc jako jediná planeta zažívá i svůj absolutní astrologický pád (jelikož je naopak exaltován neboli povýšen v Panně). Astrologická a hermetická teorie to dlouze vysvětluje konstatováním, že čistě striktní matematika, nezaujatá logika a chladný pragmatický rozum (reprezentované Merkurem) se v iracionálním, emotivním a ryze symbolickém prostředí ovládaném oceánským principem (Ryby a Neptun) doslova zředí, rozpouští a ztrácí tak svou analytickou přesnost a komunikační funkčnost.
Podle komerčních astrologických učebnic a příruček osobnostní typologie sdílejí lidé narození v období, kdy Slunce na ekliptice prochází matematickým sektorem Ryb, specifické společné povahové a psychologické rysy. Tyto knihy jim s naprostou jistotou přisuzují obrovskou senzitivitu a vysokou citlivost, schopnost okamžitě se vcítit do prožitků jiných bytostí, bohatou bezbřehou fantazii, sklony k mystice a hluboce založené tendence k tvůrčí umělecké činnosti (zejména hudba, tanec nebo poezie). Na straně takzvaných stínových nebo negativních charakteristik ty samé astrologické učebnice opakovaně uvádějí sklony k pasivní agresi, mučednické komplexy, tendence k fyzickým či psychickým únikům před drsnou realitou (často formou drogových závislostí, alkoholismu nebo chronického sebeklamu) a značné obtíže a selhávání při stanovování pevných osobních hranic ve vztazích a pracovních závazcích. Odborné psychiatrické a psychologické statistické studie prováděné na tisících subjektech ovšem doposud nepotvrzují absolutně žádnou prokazatelnou vědeckou korelaci mezi kalendářním měsícem narození a skutečnou neurobiologickou strukturou lidské osobnosti, čímž tyto astrology vytvořené charakteristiky prokazatelně spadají výhradně do rozsáhlé oblasti kulturního folklóru a takzvané pop-psychologie (Barnumův efekt).
🌍 Kulturní a mezinárodní kontext: Epocha zvaná Věk Ryb
Fascinující astrologický a historický koncept velkých světových epoch, v literatuře běžně označovaný jako zodiakální věky (Astrological Ages), vychází ze zjištění o pohybech zemské osy. Přesun a fyzický vstup pohyblivého jarního bodu do konkrétního ohraničeného astronomického souhvězdí na nebi plně definuje začátek nového, globálního "Věku". Doba trvání jednoho takového zodiakálního věku napříč dějinami civilizace činí zhruba 2 150 let, přičemž plný cyklus všech 12 znamení (celá jedna velká astronomická rotace osy o 360 stupňů) trvá výše zmíněných 25 772 let a nazývá se platónský rok (jeden věk je tedy takzvaný platónský měsíc). Podle propočtů zpětné historie odstartoval zodiakální Věk Ryb přibližně v průběhu 1. století před naším letopočtem a jeho počátek se zřetelně propsal do náboženství a symboliky, která definovala následující dvě milénia lidstva na planetě.
Z historického hlediska se samotný začátek tohoto Věku Ryb na časové ose dokonale a přesně překrývá s formováním, zrozením a posléze nezadržitelným expanzivním rozmachem globálního křesťanského náboženství na troskách Římské říše. Pro obory, jako jsou světová religionistika, kulturní antropologie a dějiny umění, je tento chronologický fakt plný symboliky a synchronizace naprosto klíčový k prostudování raného křesťanství. Prvotní tajní křesťané během svých brutálních perzekucí a krvavého pronásledování ze strany císařů římského impéria používali jako nenápadný, kódovaný dorozumívací vizuální znak nákres profilu jednoduché ryby do písku nebo na zeď. Tento tajný piktogram a heslo se v odborné literatuře označuje jako Ichthys. Původní slovo "Ichthys" (v klasické starořečtině doslovně znamenající mořská i sladkovodní ryba) zafungovalo pro křesťany jako perfektní kryptografický akronym pro slovní spojení "Iésús Christos Theú Hyios Sótér", jehož oficiální znění v českém jazyce v křesťanské tradici je "Ježíš Kristus, Syn Boží, Spasitel".
Motivy, atributy a symbolika ryb navíc doslova a hmotně prostupují celou zásadní biblickou tradicí Nového zákona. Zapsané příběhy o fyzickém nasycení pěti tisíců zástupců vyhladovělého davu pouhými dvěma rozmnoženými rybami a pěti chleby z Galilejského jezera, volba většiny apoštolů z profese prostých rybářů (mimo jiné přímo svatého Petra) nebo příkaz křesťanům působit misijně v zemi jako "rybáři lidských duší" plně demonstrují silné, organické vazby tohoto nastupujícího světového náboženství právě na vodní element a na rybí zvěrokruhovou symboliku.
Švýcarský hlubinný psycholog a samotný otec a zakladatel mezinárodní analytické psychologie Carl Gustav Jung ve svých vydaných statích a esejistických dílech (zejména ve svém složitém a vrcholném teoretickém díle pojmenovaném Aion - Příspěvky k symbolice bytostného Já z roku 1951) se do hloubky a extenzivně zabýval analýzou a psychoanalytickým rozborem fenoménu podvědomé kolektivní takzvané synchronicity odehrávající se mezi probíhajícím makrokosmickým Věkem Ryb (určovaným nehybným precesním cyklem oblohy) a zrozením nového křesťanského teologického hodnotového systému, který plně odpovídal astrologické povaze onoho znamení (systému, jenž vyzdvihoval a učil oběť sebe sama na kříži, nesmírný soucit s trpícími, potlačení vlastního agresivního ega a víru v posmrtnou duchovní spásu duše ve vodách křtu, což jsou všechno definiční vlastnosti živlu Vody a planety Neptun). V současnosti v probíhajícím 21. století se naše domovská planeta Země z úhlu pohledu pozice zemské osy vůči dalekým galaxiím fyzicky nachází na velmi táhlém astronomickém přelomu epoch a postupně se posouvá z pozdních fází mizejícího Věku Ryb směrem k hranici pro přechod do diskutovaného a mediálně popularizovaného nadcházejícího Věku Vodnáře (jehož exaktní rok začátku se z důvodu různých typů výpočetních a hraničních modelů různí matematičtí astronomové i astrologové snaží umístit do širokého rozmezí od konce 20. století až hluboko po 24. století).
📈 Statistiky a astronomicko-astrologická data
Kompletní rozdělení tropického znamení Ryb na dekany
Každé standardní astrologické znamení se v horoskopu ostře dělí na 30 stejných úhlových stupňů měřených od bodu na ekliptice. Tyto se pro detailnější zkoumání osobnosti následně ještě dále vnitřně člení na tři menší podskupiny, takzvané dekany, po deseti stupních. Zde se nachází absolutně kompletní výčet a rozdělení všech dekanů slunečních tropických Ryb s jejich specifickými doprovodnými planetárními vládci (podle historického ptolemaiovského i starověkého chaldejského decanového systému). Tabulka nevynechává žádný matematický úsek na kole roku:
| Dekan | Úhlový exaktní rozsah na ekliptice | Přibližné kalendářní datum (běžný rok) | Planetární vládce (klasický Ptolemaios) | Planetární vládce dekanu (Chaldejský systém orientálního řádu) |
|---|---|---|---|---|
| 1. Dekan | 330° – 339° 59' | 19. únor – 29. únor | Jupiter a novodobě Neptun | Saturn |
| 2. Dekan | 340° – 349° 59' | 1. březen – 10. březen | Měsíc (Luna) | Jupiter |
| 3. Dekan | 350° – 359° 59' | 11. březen – 20. březen | Pluto a sekundárně Mars | Mars |
Porovnání kalendářních definičních období Ryb v rozdílných světových systémech
Otázka toho, jaký datumový úsek určuje takzvanou "Rybu", má odlišné odpovědi. Faktická výpočetní poloha průletu slunečního tělesa v našem stolním občanském kalendáři se tvrdě liší na základě použité lokální matematické metodiky měření úhlů. Tato statistická tabulka předkládá kompletní a nepřerušené srovnání tří aktuálně celosvětově fyzicky existujících a lidmi užívaných modelových systémů:
| Zkoumaný systém oblohy | Určené datum pro vstup Slunce | Závěrečné datum pro výstup Slunce | Základní výchozí fyzikální princip měření času |
|---|---|---|---|
| Západní tropická astrologie | 19. února | 20. března | Systém je bezvýhradně založen na střídání zemských ročních období. Nultý výchozí stupeň celého zvěrokruhu (počátek Berana) je vždy a trvale zafixován matematicky uměle na den a hodinu jarní rovnodennosti, a to naprosto bez ohledu na reálnou pozici hvězd v galaxii v tento den. |
| Siderická a védská astrologie | 15. března | 14. dubna | Východní (indická) astrologie, známá také pod termínem Džjótiša. Jednotlivá dvanáctidílná znamení jsou napevno fixována k reálnému fyzickému pozadí starých obrysových hvězd na viditelné obloze. Tento indický systém poctivě zohledňuje precesi zemské osy, je oproti západnímu evropskému tropickému modelu na rovině ekliptiky aktuálně drasticky posunut o cca 24 úhlových stupňů, tento posun se indicky nazývá Ayanamsa. |
| Moderní vědecká astronomie | 11. března | 18. dubna | Zde nejde o 30stupňové úseky, ale o skutečný, v dalekohledech viditelný průchod gigantického slunečního kotouče na obloze skrze fyzické, vysoce nepravidelné ohraničující čáry daného astronomického souhvězdí, jak je v mapách oficiálně nadefinovala na kongresu Mezinárodní astronomická unie (IAU) s platností zavedenou v průběhu roku 1930. Data se tedy přelévají podle geometrické šířky skutečných hvězd. |
Kompletní výčet těles v souhvězdí Ryb svítících do magnitudy 4.5
Astronomická hvězdná tabulka těch vůbec nejjasnějších fyzických hvězd zapsaných v moderních mezinárodních katalozích, tvořících skutečný materiální hvězdný podklad pro toto mýtické i astrologické znamení. Tabulka zahrnuje povinně veškeré sledované a změřené hvězdy o dostatečně silné zdánlivé jasnosti ze Země s hodnotou 4.5 a vyšší (čím nižší číslo, tím silněji objekt pálí z pozemského pohledu na sítnici diváka). Nechybí žádný katalogizovaný objekt splňující toto světelné fyzikální kritérium.
| Křestní jméno (označení hvězdy) | Přidělené Bayerovo řecké písmenné označení | Naměřená vzdálenost od planety Země (udáváno ve světelných letech) | Zjištěná hodnota zdánlivé vizuální magnitudy | Klasifikace přesné spektrální třídy |
|---|---|---|---|---|
| Alpherg | Eta Piscium (η Psc) | 294 | +3,62 | G7 IIIa |
| Gamma Piscium (hvězda bez trvalého pojmenování z antiky) | Gamma Piscium (γ Psc) | 131 | +3,70 | G9 III |
| Alrescha | Alpha Piscium (α Psc) | 139 | +3,82 | A0p + A3m |
| Omega Piscium (bez pojmenování) | Omega Piscium (ω Psc) | 106 | +4,01 | F4 IV |
| Iota Piscium (bez pojmenování) | Iota Piscium (ι Psc) | 45 | +4,13 | F7 V |
| Omicron Piscium (bez pojmenování) | Omicron Piscium (ο Psc) | 142 | +4,26 | G8 III |
| Epsilon Piscium (bez pojmenování) | Epsilon Piscium (ε Psc) | 190 | +4,27 | K0 III |
| Theta Piscium (bez pojmenování) | Theta Piscium (θ Psc) | 159 | +4,27 | K1 III |
💡 Pro laiky
K pochopení palčivého a složitého teoretického rozdílu, na který narážejí lidé při studiu denního tisku – tedy zásadního rozdílu mezi tím, co noviny označují jako astrologické znamení Ryb, a co vědec s dalekohledem vidí jako fyzické souhvězdí Ryb na nočním nebi, může celkem účinně napomoci fyzikální představa a přímé přirovnání našeho viditelného nebe k mechanickému křížovému ciferníku na starých náramkových hodinkách.
Představme si černé hluboké noční nebe obklopující celou planetu Zemi jako jeden obrovský nepohyblivý ciferník nástěnných hodin (tento pás nebe se odborně jmenuje ekliptika). Před více než dvěma tisíci lety se antičtí pozorovatelé v pouštích a na pobřežích Středozemního moře dohodli, že tuto nekonečnou oběžnou kruhovou dráhu v kosmu, po které se nám z pozemského úhlu pohledu celý kalendářní rok klidně a pomalu „sunou“ Slunce a další tehdy viditelné planety, jednoduše rozřežou a matematicky rozdělí přesně na dvanáct stejných obdélníkových políček (dvanáct sektorů ciferníku) stejně, jako řežeme narozeninový dort. Každé z těchto dvanácti políček po 30 stupních tehdy pojmenovali podle toho, jaké svítící seskupení fyzických hvězd (tedy v našem případě tvar souhvězdí zvířete nebo věci) se v tom políčku zrovna za jejich tehdejšího života v noci na obloze fyzicky nacházelo. Právě tak a tímto exaktním nákresem vznikl obávaný zvěrokruh. Dvanácté a vůbec poslední políčko ciferníku těsně před opětovným začátkem na nule, tedy onen uzavírající 330. až 360. stupeň onoho pomyslného kruhového dortu, z tehdejšího antického pohledu pevně zabíralo souhvězdí Ryb.
Tento na první pohled dokonalý astronomický matematický systém z prvního století našeho letopočtu má nicméně jeden fyzikální a fatální problém v podobě takzvané gravitace ve sluneční soustavě, jejímž přímým a měřitelným důsledkem je jev označovaný jako "precese". Planeta Země totiž při svém obíhání a rychlém rotování, kterým určuje naše dny, noci a zimy, vesmírem tak trochu „kulhá“ (podobně nestabilně a točivě rotuje a mění pozici u své špičky také klasická klesající pomalá dětská káča po podlaze). Tento geofyzikální zemský jev precese po staletích a miléniích plně způsobuje, že se pozadí hvězd oblohy ve tmě v průběhu stovek let vůči onomu uměle a perem nakreslenému dvanáctidílnému kalendáři na papíře z doby antiky zkrátka postupně odsunuje na druhou stranu, a to do pozice, kam původně vůbec nepatřilo. Ciferník na stěně zůstává viset dál stejný, ale zdivo za ním se hýbe o desítky centimetrů doleva.
Konečným a v roce 2026 jasně prokazatelným výsledkem tohoto pohybu pak je, že v našich končinách se dnes takzvaní západní astrologové (v systému označovaném jako tropická astrologie) naprosto spokojeně s absolutní jistotou a beze změn stále tvrdošíjně v diagnozách řídí oním starověkým, původním ciferníkem v tištěném kalendáři. Ten zcela logicky lidem stále v novinách a horoskopech jako po staletí na papíře ukazuje a hlásí vládu úseku znamení Ryb striktně od konce zasněženého února do konce studeného března. Děje se tak z pragmatického důvodu – tento nákres ze starověku na den přesně odpovídá střídání pozemských ročních období spojených s počasím, klimatem a jarním tání, bez ohledu na to, co momentálně letí ve vzdáleném kosmu nad atmosférou. Pokud se ale badatel v polovině března vydá v noci do hvězdárny, zaplatí u kasy, postaví se před obří refraktor a podívá se astronomickým hvězdářským dalekohledem na zaměřenou polohu na obloze, uvidí se zklamáním naprosto jasně na přístrojích, že samotné hvězdy, ty ohromné plynové svítící ohnivé koule za naší Sluneční soustavou tvořící bájný obrázek zvířete ryby, se vinou precese planety Země už reálně nacházejí na obloze zcela mimo tento výpočet jara, a Slunce reálně na astronomických mapách přes tento shluk fyzicky a žhavě přechází se značným obřím zpožděním až do poloviny dubna, a vůbec ne v proklamovaném únoru.
Tak přesně a prokazatelně vzniká pro laiky ta běžná a často matoucí společenská situace, ve které dochází k hádkám astrologů a astrofyziků u publikování zpráv. Zatímco z hlediska kalendářního papírového zvěrokruhu v trafice (jenž je dnes založený na pevném a trvalém matematickém ročním rozdělení počasí a rovnodennosti) je někdo narozený 1. března hrdou oslavovanou „Rybou“, tak z pohledu střízlivé a čistě fyzikální moderní počítačové pozice vzdálených hvězd v době a ve vteřině v den jeho narození na nebi ve vesmíru zrovna naprosto prokazatelně fyzicky sluneční paprsky pálily přes souhvězdí zcela odlišné (ve zmíněný moment jím totiž propočty určují chladný hvězdný plyn hvězd sdružených do obrazce a hranic souhvězdí Vodnáře). Astrologie, tak jak je lidem dnes běžně od autorů v novinách a webech prezentována, se tedy už celá tisíciletí v praxi paradoxně vůbec nezabývá zjišťováním faktu, ve kterém konkrétním vesmírném bodě nebo světelném zvířecím hvězdném obraze Slunce fyzicky a hmatatelně dnes stojí nad oceány. Zabývá se pouze papírovým měřením 30stupňových pevných dílků a úhlů pomyslného stabilního matematického kruhu a zjišťováním jednotlivých navazujících slunečních pozemských fází cyklu oběhu planety obíhající na dráze, jejíž body na sluneční dráze tvoří přesnou meteorologickou jarní, letní a podzimní kalendářní meteorologickou nulu na zemském povrchu – to vše na ciferníku s uměle navždy přiřazenými historickými babylonskými zvířecími jmény na fixních místech na hodinách bez precese.