Ruda Kovanda

Ruda Kovanda
	Soubor:Ruda Kovanda (detail pomniku v Brne).jpg
	Detail pomníku Rudy Kovandy v Brně, zachycující jeho typickou image "Netopýřího muže".
Datum narození	5. října 1949
Místo narození	Brno, Československo
Datum úmrtí	29. října 1989 (ve věku 40 let)
Místo úmrtí	Brno, Československo
Národnost	česká
Povolání	Filozof, recesista, silák, mystik
Známý pro	Filozofie "Total Muskul", absurdní silácké kousky, brněnská bohéma

Rozbalit box

Obsah boxu

Rudolf "Ruda" Kovanda (5. října 1949 – 29. října 1989) byl svérázný myslitel, mystik, recesista a jedna z nejmytičtějších postav brněnské bohémy 70. a 80. let 20. století. [1] Ačkoliv se prezentoval jako silák, jeho fyzické výkony byly spíše formou absurdního divadla a performance artu, které sloužily jako médium pro jeho unikátní životní filozofii. [2] Proslul svými neuvěřitelnými, často neúspěšnými pokusy o silácké kousky, specifickým jazykem a neoddělitelným spojením s uměleckou scénou kolem Divadla na provázku. Jeho tragický a předčasný odchod z něj učinil nesmrtelnou legendu a symbol nezařaditelného, svobodného ducha v nesvobodné době.

📜 Počátky: Zámečník s duší filozofa

O raném životě Rudy Kovandy se ví jen málo, což přispívá k jeho mýtu. Vyučil se zámečníkem a pracoval v brněnské Zbrojovce. [3] Již od mládí se však vymykal běžnému průměru. Byl posedlý myšlenkou fyzické síly, ale nechápal ji v tradičním sportovním smyslu. Intenzivně cvičil, ale jeho cílem nebyla účast v soutěžích, ale dosažení jakéhosi vyššího, téměř metafyzického stavu. Byl to introvertní snílek, který ve svém skromném bytě četl filozofickou literaturu a formuloval vlastní, synkretický pohled na svět, ve kterém se mísily prvky východních filozofií, esoteriky a jeho vlastních originálních myšlenek. [4]

💪 Filozofie "Total Muskul" a kosmická rychlost

Jádrem Kovandova myšlení byla jeho originální filozofie, kterou nazýval "Total Muskul" (Totální sval). Nebyl to jen systém cvičení, ale komplexní nauka o propojení fyzické, duševní a kosmické energie. [5]

Kosmická rychlost: Ústředním pojmem jeho filozofie byla "kosmická rychlost". Kovanda věřil, že pomocí maximálního soustředění a vůle je možné překonat fyzikální zákony a dosáhnout stavu, kdy svaly pracují s "kosmickou rychlostí", která umožňuje vykonat zdánlivě nemožné. [6]
Síla jako projev ducha: Fyzická síla pro něj nebyla cílem, ale pouze vnějším projevem vnitřní, duchovní síly a harmonie. Jeho silácké kousky nebyly exhibicí svalů, ale spíše rituály a testy jeho duševního stavu.

Tím se zásadně lišil od svého přítele a další brněnské legendy, Franty Kocourka. Zatímco Kocourek byl autentický, tradiční silák, který svůj projev obohacoval humorem, Kovanda byl filozof a mystik, který používal médium siláctví k vyjádření svých myšlenek. Kocourek byl vtipný silák, Kovanda byl myslitel v roli siláka.

🎪 Legendární performance: Umění neúspěchu

Kovandova sláva je postavena na sérii veřejných vystoupení, která byla spíše absurdním divadlem než skutečnou přehlídkou síly. Charakteristickým rysem mnoha jeho nejslavnějších pokusů byl jejich velkolepý neúspěch, který však Kovanda dokázal svým filozofickým komentářem přetavit v jakési duchovní vítězství.

Blanenské kuře

Nejlegendárnějším kouskem, který zlidověl díky vyprávění Miroslava Donutila, byl pokus o snědení živého kuřete, známý jako "Blanenské kuře". Kovanda se vsadil, že v rámci svého tréninku na překonání hmoty dokáže sníst živé kuře. Na vystoupení v Blansku si nechal přinést živé kuře, které se pokusil pozřít. Po chvíli marného boje, kdy mu kuře klovalo do nosu a očí, ho s nechutí odhodil a svůj neúspěch lakonicky okomentoval slovy, která se stala legendárními: >"Tož sem si zlomil zobák, no!" [7]

Tato historka dokonale ilustruje jeho metodu: velkolepý plán, absurdní provedení, komický neúspěch a nakonec filozofická pointa, která přenesla vinu za selhání na vnější okolnosti nebo na samotný předmět.

Zápas se slonem

Další slavnou performancí byl pokus uzvednout v brněnské zoologické zahradě slona. Kovanda se několik týdnů připravoval, meditoval a sbíral síly. Před zraky diváků pak přistoupil ke slonici slona indického jménem Sona, zapřel se a pokusil se ji nadzvednout. Když se slonice ani nehnula, Kovanda od pokusu upustil a s vážnou tváří davu vysvětlil příčinu neúspěchu: >"Slon nespolupracoval." [8]

Opět se ukázalo, že pro Kovandu nebyl důležitý fyzický výsledek, ale samotný akt, pokus o překonání hranic, a jeho následná mystická interpretace. Mezi jeho další slavné kousky patřil pokus zastavit rozjíždějící se autobus nebo udržet na laně letadlo.

🎭 Múza a maskot brněnské bohémy

Ačkoliv Ruda Kovanda nebyl hercem ani umělcem v tradičním slova smyslu, stal se neoddělitelnou součástí a jakousi živoucí múzou brněnské alternativní kulturní scény 70. a 80. let. Jeho hlavním "působištěm" byla legendární brněnská vinárna U Tří knížat (lidově "U Knížat"), která sloužila jako neoficiální klubovna herců z Divadlo Husa na provázku, studentů JAMU a dalších umělců a intelektuálů. [11]

V tomto svobodném a tvůrčím prostředí našel Kovanda své publikum i přátele. Stal se blízkým přítelem osobností jako byli Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Jiří Pecha nebo František Kocourek. Pro tyto umělce byl Kovanda ztělesněním čisté, nezařaditelné a autentické originality. Jeho filozofické promluvy, absurdní nápady a neúspěšné pokusy o silácké kousky se pro ně staly bezednou studnicí inspirace. [12]

Byl neoficiálním maskotem Divadla na provázku, často se objevoval na jejich představeních a akcích a jeho historky se staly pevnou součástí divadelního folklóru. Právě Miroslav Donutil se po letech stal hlavním popularizátorem a strážcem Kovandova odkazu, když jeho příběhy a filozofii proslavil po celé republice ve svých one-man show. [13]

"Netopýří muž"

Kovandova image byla stejně svérázná jako jeho myšlení. Byl známý svou atletickou postavou, výrazným knírem a silnými dioptrickými brýlemi. Jedním z jeho nejslavnějších a nejbizarnějších kousků bylo vystoupení v roli "Netopýřího muže". Kovanda se zavěsil hlavou dolů za nohy na lano nebo hrazdu, nechal si tělo namazat medem a obalit peřím, načež se pokoušel máváním rukou ("křídel") vzlétnout. [14] Tento akt, který byl absurdní parodií na superhrdiny a zároveň jakýmsi šamanským rituálem, dokonale vystihuje jeho uměleckou metodu.

⚰️ Tragický konec a zrod mýtu

Život Rudy Kovandy byl poznamenán vnitřním bojem a křehkou psychikou, která kontrastovala s jeho siláckou image. Ačkoliv byl obklopen přáteli a obdivovateli, v jádru zůstával osamělým a nepochopeným snílkem. Trpěl depresemi a psychickými problémy, které se na konci jeho života zhoršovaly. [15]

Dne 29. října 1989, jen několik týdnů před sametovou revolucí, která by jeho svobodomyslnému duchu možná otevřela nové možnosti, spáchal Ruda Kovanda sebevraždu skokem z mostu u brněnského velodromu. [16] Bylo mu pouhých 40 let.

Jeho náhlá a tragická smrt šokovala brněnskou komunitu a paradoxně dovršila jeho přerod v mýtus. Z Rudy Kovandy se stal symbol a legenda – postava, jejíž reálný život se začal prolínat s nesčetnými historkami a anekdotami, u kterých již dnes často nelze rozlišit, co je pravda a co umělecká licence jeho přátel-vypravěčů.

Jeho odkaz je v Brně stále živý. V roce 2020 mu byl v parku na Obilním trhu, poblíž jeho oblíbené vinárny, odhalen pomník od sochaře Michala Blažka. Kovanda je na něm ztvárněn ve své ikonické póze Netopýřího muže, zavěšený hlavou dolů, jako věčný symbol nezařaditelnosti, svobodného ducha a absurdity, která dokáže překonat i tíhu doby. [17]

🔬 Pro laiky

Představte si člověka, který vypadal jako kříženec filozofa a cirkusového siláka. To byl Ruda Kovanda, jedna z největších legend města Brna.

Silák, který nic neuzvedl: Ruda se prohlašoval za siláka, ale jeho největší sláva nepramenila z toho, co dokázal, ale z toho, co se mu velkolepě nepovedlo. Zkoušel třeba sníst živé kuře (skončilo to tím, že mu kuře málem vyklovalo oko), pokoušel se uzvednout slona (nepohnul s ním ani o milimetr) nebo se snažil vzlétnout jako "Netopýří muž" (obalený v medu a peří).
Nešlo o svaly, ale o myšlenku: Proč to dělal? Protože pro něj nebyly důležité svaly, ale myšlenka za tím. Věřil, a všechny o tom přesvědčoval, že když člověk dosáhne absolutního soustředění a "kosmické rychlosti", může dokázat cokoliv. A když se mu to nepovedlo, nikdy to nebyla jeho chyba. Vždy za to mohl někdo jiný – "slon nespolupracoval" nebo "kuře si zlomilo zobák". Bylo to absurdní divadlo, kterým bavil celou brněnskou bohému.
Hvězda hospod a divadel: Ačkoliv pracoval jako obyčejný zámečník, po práci se stával hvězdou brněnských vináren a divadel. Byl nejlepším přítelem slavných herců jako Miroslav Donutil nebo Bolek Polívka. Ti ho milovali pro jeho originalitu a neuvěřitelné historky. Právě Donutil později proslavil příběhy o Rudovi Kovandovi po celé republice.
Smutný konec, nesmrtelná legenda: Ruda Kovanda byl křehká a citlivá duše a svůj život bohužel ukončil sám v pouhých 40 letech. Jeho tragická smrt z něj udělala nesmrtelný mýtus.

Ruda Kovanda je dodnes symbolem svobodného, nezařaditelného a trochu bláznivého ducha města Brna. Je důkazem, že největší legendy se nerodí z úspěchů, ale z velkých snů a schopnosti zasmát se vlastnímu neúspěchu.