Proces s československými hokejisty 1950

Proces s československými hokejisty
	Soubor:Pametni deska U Hercliku.jpg
	Pamětní deska na budově bývalé restaurace U Herclíků v Praze
Datum	13. březen 1950 (zatčení); 7. říjen 1950 (rozsudky)
Místo	Praha (zatčení, výslechy, soud)
Výsledek	11 odsouzených hráčů; celkem 74 let a 8 měsíců vězení

Rozbalit box

Obsah boxu

Proces s československými hokejisty z roku 1950 (označovaný též jako „akce Modrý a spol.“) je jedním z nejtragičtějších a nejznámějších vykonstruovaných politických procesů v historii československého sportu. Komunistický režim v něm cíleně zlikvidoval „zlatou generaci“ hokejových mistrů světa z let 1947 a 1949, která byla v té době na vrcholu sil a popularity.

Jádro národního týmu, tvořené převážně hráči elitního klubu LTC Praha, bylo místo obhajoby titulu na MS 1950 v Londýně zatčeno, brutálně mučeno ve vyšetřovací vazbě a následně odsouzeno za smyšlenou velezradu a špionáž k mnohaletým trestům těžkého žaláře a nucených prací v uranových dolech. Hlavním motivem procesu byla paranoia režimu z emigrace elitních sportovců a snaha rozbít „buržoazní“ klub LTC. Následky procesu zdevastovaly československý hokej na dlouhá léta a několika hráčům, zejména legendárnímu brankáři Bohumilu Modrému, zničily zdraví a zkrátily život.

💡 Pro laiky: Proč komunisté zavřeli mistry světa?

Představte si, že by dnes vláda zatkla Jaromíra Jágra a celou první pětku reprezentace těsně před odletem na mistrovství světa, obvinila je, že jsou tajní agenti, a poslala je na 15 let těžit uran. Přesně to se stalo v roce 1950.

Proč to udělali?

Strach z útěku: Hokejisté cestovali na Západ a viděli svobodný svět. Režim se panicky bál, že by celý tým v Londýně zůstal a požádal o azyl (jako to udělala krasobruslařka Ája Vrzáňová nebo tenista Jaroslav Drobný). Byla by to pro komunisty obrovská mezinárodní ostuda.
Příliš velká popularita: Hráči byli národními hrdiny, „zlatými hochy“. Lidé je milovali víc než komunistické vůdce. Byli sebevědomí, nosili kvalitní oblečení ze Západu, měli peníze. To se do konceptu dělnické třídy nehodilo.
Symbol svobody: Hokejisté, zejména z klubu LTC Praha, reprezentovali „prvorepublikovou“ eleganci a profesionalismus. Režim potřeboval tento symbol zničit a nahradit ho poslušnými armádními a dělnickými oddíly.

Nešlo tedy o to, že by hokejisté skutečně něco provedli. Byli exemplárně potrestáni, aby se ostatní báli.

🎬 Předohra tragédie (1948–1949)

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se smyčka kolem svobodného sportování začala utahovat. Hokejisté sice ještě v roce 1949 přivezli zlato ze Švédska, ale atmosféra houstla.

Emigrace a podezřívání

V roce 1948 zahynulo při letecké nehodě několik klíčových hráčů, kteří měli vazby na Západ. Ještě větším problémem pro StB byly emigrace. V roce 1948 emigroval obránce Oldřich Zábrodský (bratr kapitána Vladimíra) a útočník Miroslav Sláma. Režim začal hráče na každém kroku sledovat.

Klíčovým momentem byl „incident“ na Spenglerově poháru v Davosu na konci roku 1948. Hráči tam skutečně hlasovali o tom, zda jako celý tým emigrovat. Nakonec se těsnou většinou rozhodli vrátit domů, ale StB se o tomto hlasování dozvěděla (pravděpodobně z hlášení vedení výpravy nebo konfidentů). Od té chvíle byl osud týmu zpečetěn – čekalo se jen na vhodnou záminku.

Útěk Áji Vrzáňové

Poslední kapkou byla emigrace krasobruslařské mistryně světa Áji Vrzáňové v únoru 1950 v Londýně. Ministr informací Václav Kopecký zuřil a prohlásil, že „už nikdo další nepláchne“. Hokejisté, kteří měli letět na stejné místo jen o pár týdnů později, se stali obětí této hysterie.

✈️ Zrušený odlet a provokace (11.–13. březen 1950)

Hokejisté se shromáždili v Praze a byli připraveni k odletu na šampionát do Londýna, kde měli obhajovat titul.

Lež o vízech

Dne 11. března 1950 jim bylo na letišti oznámeno, že nikam neletí. Oficiálním důvodem bylo, že Velká Británie odmítla udělit víza dvěma československým rozhlasovým reportérům (Procházka a Laufer). Vedení výpravy tvrdilo, že „bez reportérů nepojedeme, protože by národ neměl zprávy, a navíc je to urážka republiky“. Byla to lež. Británie víza udělila, ale československé úřady je reportérům záměrně nepředaly. Hráči to tušili, někteří si to dokonce ověřovali přímo na britské ambasádě.

Schůzka v Tyršově domě

V pondělí 13. března byli hráči svoláni do Tyršova domu, kde jim zástupci svazu definitivně oznámili zrušení účasti a rozpuštění reprezentace. Hráčům bylo doporučeno, aby se „rozptýlili“ a nedělali problémy. Frustrovaní a zklamaní mladí muži (většině bylo mezi 20 a 28 lety) se rozhodli jít zapít žal.

🍻 Incident U Herclíků (13. březen 1950)

Většina týmu (s výjimkou kapitána Vladimíra Zábrodského, který šel domů) se přesunula do své oblíbené hospůdky U Herclíků (oficiálně restaurace Zlatá hospůdka) v Pštrossově ulici u Národního divadla. Restauraci provozoval bývalý hokejista a bratr jednoho z hráčů Mojmír Ujčík.

Průběh večera

Hokejisté pili, nadávali na režim, na ministra Kopeckého a na vládu. Zpívali protistátní písně a skandovali hesla jako:

„Smrt komunistům!“
„Nenecháme si ustříhnout křídla!“
„Vláda nám lže!“

Byli přesvědčeni, že jsou jako národní hrdinové nedotknutelní. Netušili, že hospoda je obklíčena příslušníky StB, kteří jen čekali na signál. Agent-provokatér uvnitř hospody situaci ještě vyhrotil.

Zatýkání

Kolem 21. hodiny vtrhla dovnitř Státní bezpečnost. Došlo k potyčce, hráči se bránili. Zlatomír Červený a Václav Roziňák se snažili utéct, ale byli chyceni. Přímo v hospodě nebo v jejím okolí bylo zatčeno devět hráčů. Byli naloženi do aut a odvezeni do vyšetřovací vazby.

Brankář Bohumil Modrý v hospodě vůbec nebyl. V té době už reprezentaci opustil a byl na dovolené v Krkonoších. Přesto byl o několik dní později (24. března) zatčen také a označen za „hlavu spiknutí“.

⛓️ Výslechy a mučení (Domeček)

Zatčení hokejisté nebyli odvezeni do běžné věznice, ale do neblaze proslulého Domečku na Hradčanech (bývalý vojenský soud). Zde se dostali do rukou sadistického vyšetřovatele StB Františka Pergla, přezdívaného „Suchá lípa“.

Vyšetřování provázelo brutální fyzické i psychické mučení:

**Fyzické týrání:** Bití, kopání, nucené cvičení do omdlení (dřepy, kliky), odpírání spánku a jídla.
**Psychický nátlak:** Vyhrožování likvidací rodin, falešné zprávy o popravách ostatních spoluhráčů.
**Cíl:** Donutit hráče podepsat předem připravené protokoly, ve kterých se přiznávají k protistátní činnosti, špionáži pro západní mocnosti a plánování hromadné emigrace.

Hokejisté, zvyklí na fyzickou zátěž, odolávali dlouho, ale nakonec podlehli všichni. Z „hospodské rvačky“ a „nadávání na pivo“ vykonstruovala StB rozsáhlé protistátní spiknutí řízené ze Západu.

⚖️ Soudní proces (říjen 1950)

Hlavní přelíčení se konalo 6. a 7. října 1950 před Státním soudem v Praze na Pankráci. Proces byl neveřejný, do síně nesměli ani příbuzní, pouze vybraní „zástupci pracujícího lidu“. Senátu předsedal JUDr. Karel Kruk, prokurátory byli JUDr. Aurel Čermák a JUDr. Juraj Vieska.

Obžaloba

Obžaloba vinila hokejisty z trestných činů velezrady (§ 78) a vyzvědačství (§ 86). Byli obviněni, že:

Chtěli zůstat v zahraničí a poškodit dobré jméno republiky.
Přenášeli zprávy pro emigranty.
Spolčovali se s cizími agenty (za ty byli označováni i běžní hokejoví manažeři z NHL nebo švýcarských klubů).
Bohumil Modrý byl označen za vůdce skupiny, který vše řídil, ačkoli s týmem už netrénoval.

Rozsudky

Dne 7. října 1950 vynesl soud drakonické rozsudky. Nikdo nebyl osvobozen.

Jméno	Pozice	Trest	Poznámka
Ing. Bohumil Modrý	Brankář	15 let	Označen za hlavu spiknutí, ač u incidentu nebyl.
Augustin Bubník	Útočník	14 let
Stanislav Konopásek	Útočník	12 let	Autor vítězného gólu na MS 1949.
Václav Roziňák	Útočník	10 let
Vladimír Kobranov	Útočník	10 let
Josef Jirka	Brankář	6 let
Mojmír Ujčík	Hostinský/Hráč	3 roky	Majitel restaurace U Herclíků.
Zlatomír Červený	Útočník	3 roky
Jiří Macelis	Obránce	2 roky
Antonín Španinger	Obránce	1 rok
Přemysl Hainý	Obránce	1 rok
Josef Stock	Útočník	8 měsíců

Hráčům byl rovněž konfiskován majetek, byli zbaveni občanských práv a vyznamenání.

⛏️ Život v lágrech

Odsouzení hokejisté byli převezeni do nejhorších komunistických lágrů, především do trestaneckých táborů při uranových dolech na Jáchymovsku (Bratrství, Rovnost, Mariánská) a Příbramsku (Vojna, Bytíz).

Místo hokejové výstroje oblékli fárací obleky. Pracovali v radioaktivním prostředí bez ochranných pomůcek. Byli vystaveni šikaně dozorců, hladu a zimě. Přesto si i v lágrech dokázali udržet morálku a dokonce tam tajně hráli hokej, když si vyrobili provizorní brusle a hokejky. Augustin Bubník později vzpomínal, že je při životě držela jen obrovská fyzická kondice, kterou jako vrcholoví sportovci měli.

Bohumil Modrý, který byl zvyklý na intelektuální práci inženýra, snášel věznění nejhůře. Fyzická dřina a radiace se na něm podepsaly nejvíce.

🔓 Amnestie a následky

Většina hokejistů byla propuštěna na svobodu po amnestii prezidenta Antonína Zápotockého v roce 1955, tedy po pěti letech věznění.

Zdravotní následky: Všichni si odnesli podlomené zdraví. Bohumil Modrý zemřel předčasně v roce 1963 ve věku 46 let na následky ozáření a útrap z vězení.
Zničené kariéry: Nejlepší léta prožili v lágrech. Po návratu nesměli hrát nejvyšší soutěž (až na výjimky později), nesměli reprezentovat a byli pod dohledem StB. Augustin Bubník se později stal uznávaným trenérem (trénoval např. finskou reprezentaci), ale jeho hráčský potenciál byl zmařen.
Rozpad hokeje: Československý hokej ztratil svou pozici. Na další titul mistra světa si musel počkat až do roku 1972. Klub LTC Praha byl zlikvidován a vymazán z historie.

❓ Kontroverze: Role Vladimíra Zábrodského

Velkým otazníkem procesu zůstává role kapitána a největší hvězdy týmu Vladimíra Zábrodského.

Nebyl v hospodě U Herclíků (údajně šel domů za rodinou).
Nebyl zatčen ani souzen.
Jako jediný z elitních hráčů mohl pokračovat v kariéře a reprezentaci (po krátkém zákazu).
Ostatní odsouzení hráči (zejména Bubník a Konopásek) ho do konce života podezřívali ze spolupráce s StB nebo z toho, že se vykoupil udáním spoluhráčů.
Důkazy: Žádný přímý důkaz o tom, že by Zábrodský své spoluhráče udal, v archivech nalezen nebyl. Historici se přiklánějí k názoru, že ho režim potřeboval jako „celebritu“ pro propagandu a nově budovaný armádní klub ATK Praha, proto ho ušetřil. Stín podezření však na jeho jméně ulpěl navždy.

📜 Rehabilitace

K plné soudní rehabilitaci odsouzených hokejistů došlo až v roce 1968 během Pražského jara. Nejvyšší soud rozsudky zrušil jako nezákonné. Po roce 1989 se dočkali i morální satisfakce a řady ocenění (např. Řád T. G. Masaryka).

📚 Odkaz v kultuře

Ztracená léta: Příběh hokejového zločinu (kniha Vladimíra Škutiny a Roberta Bakaláře) – Detailní popis událostí.
Postavení mimo hru (film, 1979) – Snímek inspirovaný osudy hokejistů (v hlavní roli Ondřej Pavelka).
Pamětní deska na domě v Pštrossově ulici v Praze připomíná místo, kde došlo k osudnému zatčení.

Zdroje