Postoje

Rozbalit box

Obsah boxu

Postoj
Postoje ovlivňují, jak vnímáme svět a jak se v něm chováme.
Oblast	Sociální psychologie, Psychologie osobnosti, Sociologie
Typ	Psychologický konstrukt
Související pojmy	Hodnota, Přesvědčení, Předsudek, Stereotyp, Chování, Kognitivní disonance

Postoj je v psychologii a sociální psychologii definován jako naučená, relativně trvalá tendence hodnotit určitý objekt (osobu, skupinu, věc, myšlenku nebo situaci) určitým způsobem. Toto hodnocení může být pozitivní, negativní nebo ambivalentní (smíšené) a projevuje se v našich myšlenkách, pocitech a sklonech k jednání. Postoje jsou klíčovým konceptem pro pochopení a predikci lidského chování.

Postoje nám pomáhají zjednodušit a uspořádat komplexní svět kolem nás. Umožňují nám rychle se rozhodovat, aniž bychom museli pokaždé znovu analyzovat všechny dostupné informace. Jsou základem pro formování předsudků, stereotypů, ale i sympatií a politických preferencí.

📖 Definice a charakteristika

Ačkoliv existuje mnoho definic, většina psychologů se shoduje na několika klíčových charakteristikách postoje:

• Objekt postoje: Postoj se vždy vztahuje k něčemu nebo někomu. Tímto objektem může být cokoliv: konkrétní osoba (politik, herec), sociální skupina (imigranti, sportovní fanoušci), instituce (vláda, církev), abstraktní myšlenka (demokracie, ekologie) nebo činnost (kouření, sport).
• Hodnocení (valence): Postoj zahrnuje hodnotící dimenzi – něco je vnímáno jako dobré/špatné, příjemné/nepříjemné, žádoucí/nežádoucí. Tato valence může být silně pozitivní, silně negativní, neutrální nebo ambivalentní.
• Intenzita: Postoje se liší svou silou. Některé postoje jsou pro jedince centrální a velmi silné (např. postoj k vlastní rodině), zatímco jiné jsou slabé a okrajové (např. postoj k nové značce jogurtu).
• Naučenost: Postoje nejsou vrozené, ale získáváme je v průběhu života prostřednictvím zkušeností, výchovy, vzdělání a sociálního vlivu.
• Relativní stálost: Ačkoliv se postoje mohou měnit, mají tendenci být poměrně stabilní v čase. Změna postoje často vyžaduje značné úsilí nebo silný vnější podnět.

Jednu z nejvlivnějších definic formuloval Gordon Allport, který postoj popsal jako "mentální a nervový stav pohotovosti, organizovaný zkušeností, který vykonává řídící nebo dynamický vliv na jedincovy reakce vůči všem objektům a situacím, s nimiž je ve vztahu."

⚙️ Složky postoje

Tradičně se rozlišují tři základní složky postoje, často označované jako model ABC (z anglických názvů Affective, Behavioral, Cognitive).

🧠 Kognitivní složka (Cognitive)

Tato složka zahrnuje myšlenky, přesvědčení, názory, argumenty a znalosti, které má jedinec o objektu postoje. Jde o racionální a faktickou stránku postoje. Například postoj k jaderné energii může zahrnovat přesvědčení, že je to efektivní zdroj energie, ale zároveň i znalost rizik spojených s jaderným odpadem. Tato přesvědčení nemusí být nutně objektivně správná, ale jedinec je za správná považuje.

❤️ Afektivní složka (Affective)

Afektivní (neboli emocionální či citová) složka se týká emocí a pocitů, které objekt postoje v jedinci vyvolává. Může jít o pocity lásky, nenávisti, strachu, radosti, odporu nebo úzkosti. Tato složka je často nejsilnější a nejodolnější vůči změně. Například člověk, který má fobii z pavouků, bude prožívat silný strach a odpor (afektivní složka), i když racionálně ví (kognitivní složka), že daný pavouk není nebezpečný.

💪 Behaviorální složka (Behavioral)

Behaviorální (neboli konativní) složka představuje sklony a tendence k určitému chování vůči objektu postoje. Zahrnuje minulé chování i budoucí záměry. Pokud má někdo pozitivní postoj k ochraně životního prostředí, jeho behaviorální složka se může projevit tříděním odpadu, účastí na ekologických demonstracích nebo nákupem produktů šetrných k přírodě. Vztah mezi postojem a skutečným chováním však není vždy přímý (viz níže).

🔄 Vznik a změna postojů

Postoje se formují a mění v průběhu celého života jedince pod vlivem různých faktorů.

🌱 Vznik postojů

• Přímá zkušenost: Nejsilnější postoje často vznikají na základě osobní zkušenosti s objektem. Pozitivní zkušenost vede k pozitivnímu postoji a naopak. Například člověk pokousaný psem si může vytvořit silný negativní postoj ke psům.
• Sociální učení (observační učení): Postoje přebíráme pozorováním a napodobováním chování druhých, zejména významných osob v našem životě, jako jsou rodiče, učitelé nebo přátelé. Tento proces popsal Albert Bandura.
• Podmiňování:

   *   Klasické podmiňování: Neutrální objekt se stane objektem postoje tím, že je opakovaně spojován s něčím, co již vyvolává emocionální reakci. Reklama často spojuje produkt (např. automobil) s pozitivními podněty (krásná krajina, pocit svobody).
   *   Operantní podmiňování: Postoje, které jsou odměňovány (např. sociálním souhlasem), mají tendenci sílit. Postoje, které jsou trestány (např. nesouhlasem okolí), mají tendenci slábnout.

• Vliv médií a kultury: Masová média, sociální sítě a kulturní normy mají obrovský vliv na formování postojů k široké škále témat, od politiky po ideály krásy.

💡 Změna postojů

Změna postojů je ústředním tématem sociální psychologie a marketingu. Mezi hlavní mechanismy patří:

• Přesvědčování (persvaze): Jedná se o aktivní pokus změnit postoj druhé osoby pomocí komunikace. Modely jako Elaboration Likelihood Model (ELM) od Pettyho a Cacioppa rozlišují dvě cesty přesvědčování:

   *   Centrální cesta: Cílová osoba se zaměřuje na sílu a kvalitu argumentů. Změna postoje je trvalejší a odolnější.
   *   Periferní cesta: Cílová osoba je ovlivněna povrchními znaky, jako je atraktivita mluvčího, počet argumentů (bez ohledu na jejich kvalitu) nebo emocionální apely. Změna je často dočasná.

• Kognitivní disonance: Tento koncept, zavedený Leonem Festingerem, popisuje nepříjemný stav napětí, který vzniká, když jsou naše postoje v rozporu s naším chováním nebo když máme dva protichůdné postoje. Abychom toto napětí snížili, máme tendenci změnit buď své chování, nebo (častěji) svůj postoj. Například kuřák, který ví, že kouření škodí zdraví, může buď přestat kouřit, nebo si svůj postoj upravit (např. zlehčováním rizik: "Můj dědeček kouřil celý život a dožil se devadesáti.").

📏 Měření postojů

Protože postoje jsou vnitřní stavy, nelze je pozorovat přímo. Psychologové proto vyvinuli řadu metod k jejich měření:

• Postojové škály (přímé metody): Jedinec je přímo dotazován na své postoje.

   *   Likertova škála: Nejběžnější metoda. Respondent hodnotí svůj souhlas či nesouhlas s řadou výroků na stupnici (např. 1 - rozhodně nesouhlasím až 5 - rozhodně souhlasím).
   *   Sémantický diferenciál: Respondent hodnotí objekt postoje na škálách tvořených dvojicemi protikladných přídavných jmen (např. dobrý-špatný, silný-slabý, aktivní-pasivní).

• Nepřímé metody: Používají se k měření postojů, které si lidé neuvědomují nebo které nechtějí přiznat (např. sociálně nežádoucí předsudky).

   *   Implicitní asociační test (IAT): Měří sílu asociací mezi pojmy v mysli na základě rychlosti reakcí. Používá se například k měření skrytého rasismu nebo sexismu.
   *   Projektivní testy: Například Rorschachův test, kde se předpokládá, že jedinec do nejednoznačného materiálu promítá své postoje a pocity.

🤝 Vztah postoje a chování

Intuitivně se předpokládá, že postoje přímo určují chování. Výzkumy však ukazují, že tento vztah je mnohem složitější. Slavná studie Richarda LaPiera z 30. let 20. století ukázala, že hotely a restaurace v USA, které v dotazníku uvedly, že by neobsloužily čínský pár (silně negativní postoj), jej ve skutečnosti při osobní návštěvě téměř vždy obsloužily.

Tento rozpor mezi postojem a chováním (tzv. "attitude-behavior gap") je ovlivněn několika faktory:

• Síla postoje: Silné, osobně důležité a snadno dostupné postoje lépe predikují chování.
• Specifičnost: Obecný postoj (např. "jsem pro ochranu přírody") špatně predikuje specifické chování (např. "budu dnes třídit plast"). Čím specifičtější je postoj, tím lépe odpovídá chování.
• Situační faktory: Sociální normy, tlak okolí nebo přítomnost jiných lidí mohou zabránit tomu, aby se člověk choval v souladu se svými postoji.
• Teorie plánovaného chování (Icek Ajzen): Podle této teorie je nejlepším prediktorem chování záměr (intence) se tak chovat. Tento záměr je ovlivněn nejen postojem k chování, ale také subjektivními normami (co si myslí, že si myslí ostatní) a vnímanou kontrolou nad chováním (jak snadné či obtížné se mu zdá chování uskutečnit).

💡 Pro laiky

Představte si postoj jako vnitřní kompas nebo GPS navigaci. Tento kompas nevidíte, ale neustále vám ukazuje směr – co je pro vás "sever" (dobré, žádoucí) a co "jih" (špatné, nežádoucí).

• **Když se setkáte s něčím novým** (např. nová politická strana), váš kompas se rychle zorientuje. Na základě informací, které máte (kognitivní složka), pocitů, které ve vás strana vyvolává (afektivní složka), a toho, jak byste se k ní chtěli chovat (behaviorální složka), se ručička kompasu ustálí a ukáže buď na "sever" (budu je volit), "jih" (nikdy bych je nevolil), nebo někam mezi.
• **Tento kompas ovlivňuje vaše cesty.** Pokud váš kompas ukazuje, že sport je "sever", pravděpodobně budete častěji chodit cvičit. Pokud ukazuje, že určitý druh jídla je "jih", budete se mu vyhýbat.
• **Někdy vás ale okolnosti donutí jít jinam.** I když váš kompas ukazuje, že lhát je "jih", můžete v určité situaci zalhat, abyste nezranili přítele. V tu chvíli se vaše chování a váš vnitřní kompas dostanou do sporu, což vyvolá nepříjemný pocit (kognitivní disonanci). Abyste se tohoto pocitu zbavili, můžete buď změnit své chování (přiznat se), nebo mírně pootočit svůj kompas ("malá lež v tomto případě nevadila").

Postoje jsou tedy naše mentální mapy a kompasy, které nám pomáhají navigovat složitým sociálním světem.

Šablona:Aktualizováno