Portugalština

Rozbalit box

Obsah boxu

Portugalština (língua portuguesa, português) je románský jazyk, který patří do indoevropské jazykové rodiny. S přibližně 280 miliony mluvčích po celém světě je šestým až devátým nejrozšířenějším jazykem na světě a nejpoužívanějším jazykem na jižní polokouli. Vznikla na západě Pyrenejského poloostrova z vulgární latiny, kterou tam přinesli římští vojáci a osadníci. Díky portugalským zámořským objevům v 15. a 16. století se jazyk rozšířil do Brazílie, Afriky a Asie.

Dnes je úředním jazykem v devíti suverénních státech sdružených ve Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP). Největší počet mluvčích žije v Brazílii (přes 215 milionů). Existují dvě hlavní standardizované varianty jazyka: evropská portugalština (používaná v Portugalsku a afrických zemích) a brazilská portugalština, které se liší ve výslovnosti, slovní zásobě i některých gramatických pravidlech.

📜 Historie a vývoj

Kořeny v latině

Historie portugalštiny začíná s příchodem Římanů na Pyrenejský poloostrov kolem roku 218 př. n. l. Jazyk, kterým mluvili místní římští vojáci, úředníci a kolonisté, byla vulgární latina. Ta postupně nahradila původní paleohispánské jazyky, ačkoliv si z nich zachovala některé prvky. Zhruba 90 % současné portugalské slovní zásoby pochází právě z latiny.

Germánské a arabské vlivy

Po pádu Západořímské říše v 5. století vpadly na poloostrov germánské kmeny, zejména Svébové a Vizigóti. Jejich jazyky obohatily místní latinu o slova z oblasti vojenství a správy.

Klíčový vliv na formování jazyka měla arabská nadvláda, která začala v roce 711. Po několik staletí byla arabština jazykem administrativy a kultury v jižních částech poloostrova. Do portugalštiny tak proniklo přibližně 1000 slov arabského původu, často začínajících na "al-", například alface (salát) nebo aldeia (vesnice).

Vznik staré portugalštiny

Během Reconquisty se na severozápadě poloostrova zformoval jazyk známý jako galicijsko-portugalština. Tímto jazykem se mluvilo v Království Galicie a v nově vzniklém Portugalském hrabství. Po osamostatnění Portugalského království v roce 1139 se cesty galicijštiny a portugalštiny začaly rozcházet. První dochované texty v portugalštině pocházejí z 11. a 12. století.

Globální rozšíření

Během 15. a 16. století, v éře zámořských objevů, portugalští mořeplavci a misionáři rozšířili svůj jazyk na čtyři kontinenty. Portugalština se stala lingua franca v přístavech Afriky a Asie. V Brazílii se stala dominantním jazykem, kde absorbovala vlivy domorodých indiánských a afrických jazyků.

🌍 Geografické rozšíření

Portugalština je oficiálním nebo jedním z oficiálních jazyků v devíti zemích na čtyřech kontinentech. Tyto země tvoří Společenství portugalsky mluvících zemí (Comunidade dos Países de Língua Portuguesa, CPLP), založené v roce 1996.

Členské státy CPLP:

Významné portugalsky mluvící komunity existují také v Macau (bývalá portugalská kolonie), USA, Kanadě, Francii a Lucembursku díky silné emigraci.

🗣️ Hlavní varianty: Evropská vs. Brazilská

Ačkoliv jsou obě hlavní varianty vzájemně srozumitelné, existují mezi nimi výrazné rozdíly, podobné rozdílům mezi britskou a americkou angličtinou.

Výslovnost

Nejnápadnější rozdíl je ve fonetice.

Evropská portugalština (PE) má tendenci redukovat a "polykat" nepřízvučné samohlásky, což jí dává rychlejší, souhláskový a pro cizince méně srozumitelný ráz. Hláska "s" na konci slova se vyslovuje jako české "š".
Brazilská portugalština (PB) vyslovuje samohlásky otevřeněji a zřetelněji, což zní melodičtěji a zpěvněji. Hláska "s" na konci slova zní jako "s". Hlásky "t" a "d" před "i" se často vyslovují jako "č" a "dž" (např. dia se vyslovuje "džia").

Gramatika a syntax

Zájmena: V Brazílii se pro tykání téměř výhradně používá zájmeno você, které se pojí se slovesem ve 3. osobě. V Portugalsku je você formálnější a pro tykání se běžně užívá zájmeno tu s odpovídající 2. osobou slovesa.
Gerundium: V PB je běžné používání gerundia (např. estou falando – mluvím), zatímco v PE se preferuje infinitivní vazba (estou a falar).
Postavení zájmen: V PE se zájmena často umisťují za sloveso (dá-me – dej mi), v PB je běžnější pozice před slovesem (me dá).

Slovní zásoba

Rozdíly jsou i ve slovní zásobě, kde stejná věc může mít dva různé názvy.

Příklady lexikálních rozdílů
Čeština	Evropská portugalština	Brazilská portugalština
Vlak	comboio	trem
Autobus	autocarro	ônibus
Oblek	fato	terno
Lednička	frigorífico	geladeira
Mobilní telefon	telemóvel	celular

✍️ Ortografická dohoda z roku 1990

S cílem sjednotit pravopis obou variant a posílit mezinárodní status jazyka byla v roce 1990 podepsána Dohoda o sjednocení pravopisu portugalského jazyka (Acordo Ortográfico da Língua Portuguesa de 1990). Dohoda zrušila některé "němé" souhlásky v evropské variantě (např. acção → ação) a sjednotila pravidla pro používání diakritiky.

Její zavádění bylo postupné a kontroverzní. V Brazílii a Portugalsku je již oficiálně v platnosti, ale v afrických zemích je její implementace pomalejší. Dohoda sjednotila psanou formu, ale neovlivnila rozdíly ve výslovnosti a slovní zásobě.

🏛️ Kulturní a mezinárodní význam

Portugalština je jazykem s bohatou literární tradicí, jejímž největším představitelem je Luís Vaz de Camões, autor eposu Lusovci. V moderní době získal Nobelovu cenu za literaturu portugalský spisovatel José Saramago. Jazyk je také neodmyslitelně spjat s hudebními styly jako fado, bossa nova a samba.

Portugalština je úředním jazykem Evropské unie, Africké unie a Mercosuru. Díky ekonomickému růstu Brazílie a afrických lusofonních zemí její význam ve světě stále roste. V São Paulu se nachází unikátní Muzeum portugalského jazyka (Museu da Língua Portuguesa).

🧑‍🏫 Pro laiky: Co je to portugalština?

Představte si, že čeština a slovenština jsou jako dva sourozenci, kteří si skvěle rozumí. Portugalština a španělština jsou spíše jako bratranci. Vypadají podobně a mají společné "prarodiče" (latinu), takže když jeden mluví, druhý mu občas rozumí, hlavně v psané podobě. Ale jejich výslovnost je tak odlišná, že si v běžném rozhovoru moc nepopovídají.

Samotná portugalština má dvě hlavní "příchutě". Jedna je z Portugalska, která zní trochu rychleji a jakoby mluvčí "polykal" některá písmenka. Druhá je z Brazílie, ta je mnohem zpěvnější a otevřenější, trochu jako hudba. Je to pořád ten samý jazyk, jako když jeden a ten samý recept na koláč upeče babička v Lisabonu a teta v Riu de Janeiru. Základ je stejný, ale každý chutná trochu jinak.

✨ Zajímavosti

Portugalština se vyznačuje používáním nosových samohlásek (nazál), podobně jako francouzština nebo polština. Jejich nesprávná výslovnost může změnit význam slova.
Unikátním gramatickým jevem je tzv. osobní infinitiv (infinitivo pessoal), který umožňuje časovat infinitiv slovesa pro různé osoby.
Další specialitou je gramatický jev zvaný mezoklize (mesóclise), kdy se v budoucím čase a podmiňovacím způsobu vkládá zájmeno doprostřed slovesa (např. dar-te-ei – dám ti).
V portugalštině existuje několik úrovní formálnosti a oslovování, což je pro cizince často složité.

Zdroje