Parlamentní volby v Lotyšsku 2026

Parlamentní volby v Lotyšsku 2026
Název	Parlamentní volby v Lotyšsku 2026
Typ	řádné parlamentní volby
Stát
Předchozí volby	2022
Datum	3. října 2026
Volební systém	poměrný (pětiprocentní klauzule)
Následující volby	2030

Parlamentní volby v Lotyšsku 2026 představují řádný demokratický proces, během kterého si občané Lotyšské republiky volili nové zástupce do svého jednokomorového národního parlamentu, zvaného Saeima. Samotné hlasování se uskutečnilo v sobotu 3. října 2026, přesně čtyři roky po předchozích volbách. Voliči rozhodovali o kompletním obsazení všech 100 poslaneckých mandátů, které tvoří 15. funkční období tohoto zákonodárného sboru.

Tyto volby se zapsaly do moderní lotyšské politické historie jako přelomové, neboť přinesly historicky vůbec nejvýraznější vítězství jediné politické formace od obnovení nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991. Jednoznačným vítězem se stala centristická aliance Sjednocená kandidátka (Apvienotais saraksts) pod vedením úřadujícího premiéra Andrise Kulbergse, která podle předběžných konečných výsledků ze 4. října 2026 získala přes 35 % odevzdaných hlasů a zajistila si tak bezprecedentních 42 mandátů. Výsledky hlasování byly primárně formovány preexistující celospolečenskou vládní krizí z května 2026, obavami o národní bezpečnost v kontextu probíhající ruské agrese a složitou socioekonomickou situací obyvatelstva.

🗓 Současnost a výsledky voleb (2026)

Volební místnosti po celém Lotyšsku i na zastupitelských úřadech v zahraničí se otevřely v sobotu 3. října 2026 úderem osmé hodiny ranní a uzavřely se ve dvacet hodin místního času. K volebním urnám se dostavilo 51,8 % z celkového počtu 1,56 milionu oprávněných voličů, což v absolutních číslech představuje účast přibližně 800 000 občanů. Možnosti takzvaného předčasného hlasování, které probíhalo v termínu od 28. září do 2. října, využilo přes 88 000 Lotyšů (přibližně 5,66 % elektorátu).

Ústřední volební komise (Centrālā vēlēšanu komisija) začala zveřejňovat první průběžná data bezprostředně po uzavření místností, přičemž takzvané exit polly s mimořádnou přesností předpověděly budoucí reálné rozložení sil. Po sečtení 99,9 % okrsků během ranních hodin v neděli 4. října 2026 byl potvrzen triumf Sjednocené kandidátky (AS). Strana získala 35,3 % hlasů, což v přepočtu D'Hondtovou metodou představuje 42 poslaneckých křesel. Tímto ziskem Andris Kulbergs překonal dosavadní historický lotyšský rekord, který od roku 1993 držela formace Lotyšská cesta (Latvijas Ceļš) se ziskem 36 mandátů.

Zklamáním skončily volby pro do té doby dominantní proevropskou formaci Nová jednota (JV), která v předchozích volbách v roce 2022 zvítězila. Její podpora se propadla na 6,2 %, což stačilo pouze na zisk 7 mandátů, a stala se tak vůbec nejmenší stranou v nově zvoleném parlamentu. Dalšími stranami, které překročily povinnou pětiprocentní hranici, byly populistické hnutí Lotyšsko na prvním místě (LPV) se 17 mandáty, uskupení Suverénní moc / Mladí Lotyši (SV/AJ) s 15 mandáty, konzervativní Národní aliance (NA) s 10 mandáty a sociálnědemokratičtí Progresivci (PRO) s 9 mandáty. Bývalá vládní formace Svaz zelených a rolníků (ZZS) obdržela 4,8 % hlasů a brány parlamentu jí zůstaly zcela uzavřeny.

Bezprostředně po sečtení výsledků deklaroval vítězný Andris Kulbergs připravenost sestavit novou a stabilní vládu, která bude pokračovat v tvrdě prozápadním a proukrajinském kurzu. Matematika nového složení parlamentu ukázala, že nejlogičtějším a nejočekávanějším uspořádáním bude vytvoření tříčlenné pravostředové koalice složené ze Sjednocené kandidátky, Národní aliance a Nové jednoty. Tyto tři subjekty by dohromady disponovaly pohodlnou většinou 59 hlasů ze 100. Kulbergs naprosto vyloučil jakoukoliv spolupráci s druhým a třetím subjektem v pořadí, které označil za otevřeně populistické a proruské.

⏳ Politické pozadí a pád vlády Eviky Siliňové

Říjnové volby a jejich specifické výsledky byly přímým důsledkem bezprecedentní politické krize, která v zemi gradovala během první poloviny roku 2026. Od září 2023 stála v čele lotyšského kabinetu premiérka Evika Siliňová (Evika Siliņa), která reprezentovala formaci Nová jednota. Její široká koalice, ve které zasedali i zástupci Svazu zelených a rolníků a strany Progresivců, však byla vnitřně dlouhodobě extrémně nestabilní a sužovaly ji ideologické rozpory ohledně takzvané Istanbulské úmluvy či práv sexuálních menšin.

Definitivní kolaps kabinetu spustily události na jaře 2026. Přes východní hranici Lotyšska začaly do vnitrozemí pronikat zbloudilé vojenské bezpilotní letouny (drony) nasazené původně v ukrajinsko-ruském konfliktu. Opozice, veřejnost i koaliční partneři začali vládu a zejména ministra obrany Andrise Sprūdse obviňovat z naprosté nepřipravenosti bezpečnostních a radarových složek státu reagovat na narušení národního vzdušného prostoru. Krize se prohloubila rozsáhlým korupčním skandálem v jednom z ministerstev spravovaných Svazem zelených a rolníků.

Pod tlakem událostí ohlásili Progresivci v polovině května 2026 odchod z vládní koalice. Dne 14. května 2026 podala premiérka Evika Siliňová oficiální demisi do rukou prezidenta státu Edgarse Rinkēvičse. Rinkēvičs následně pověřil sestavením prozatímního kabinetu Andrise Kulbergse, jenž do té doby působil v opozici a neměl za sebou zatížení vládními kauzami. Kulbergsova prozatímní vláda, do níž se zapojila i Nová jednota a Národní aliance, zklidnila rozbouřenou politickou situaci a získala si u voličů obrovskou důvěru. Právě rychlé a rázné zvládnutí krize mezi květnem a říjnem se stalo hlavním katalyzátorem Kulbergsova fenomenálního volebního úspěchu na začátku října 2026.

⚔️ Hlavní témata volební kampaně

Předvolební diskurz v roce 2026 zcela ovládla agenda národní bezpečnosti. Lotyšsko jako člen NATO a Evropské unie, které sdílí dlouhou pozemní hranici s agresivním Ruskem a jeho satelitem Běloruskem, vnímalo volby jako referendum o budoucím geopolitickém ukotvení země.

Ústředními tématy kampaně se staly:

Obranný rozpočet a vojenská připravenost: V reakci na květnové drony přislíbil Andris Kulbergs zvýšení a stabilizaci výdajů na obranu až k hranici 5 % hrubého domácího produktu, což by Lotyšsko zařadilo na absolutní špičku v rámci Severoatlantické aliance (v roce 2026 činil obranný rozpočet 2,16 miliardy eur, tedy 4,73 % HDP).
Zajištění hranic: Zpravodajské služby upozorňovaly na neustálé pokusy o takzvanou hybridní agresi. Podle oficiálních dat bylo od ledna do října 2026 zmařeno přibližně 11 500 nelegálních pokusů o překročení státní hranice z území Běloruska (což je takřka srovnatelné s 12 000 pokusy za celý rok 2025). Téma stavby hraničního plotu a detekčních systémů rezonovalo napříč spektrem.
Postavení ruskojazyčné menšiny: Přibližně čtvrtinu populace státu tvoří obyvatelé ruské národnosti nebo občané, pro které je ruština prvním jazykem. Státní politika systematické lotyšizace školství a rušení povolení k pobytu pro ty ruské občany, kteří nesložili zkoušky z lotyšského jazyka, radikalizovala část tohoto elektorátu. Strany jako Suverénní moc / Mladí Lotyši (SV/AJ) postavily svou kampaň na slibu zrušení těchto asimilačních zákonů a zastavení vojenské pomoci bránící se Ukrajině.
Vzdušná ochrana: Z důvodu zajištění bezpečnosti během samotného volebního aktu a těsně po něm požádalo lotyšské velení své spojence z aliance o pomoc. Dočasně tak na lotyšskou leteckou základnu Lielvārde dorazily dvě letky německých stíhaček Eurofighter.
Životní náklady: Běžné ekonomické otázky, inflace a ceny energií tentokrát ustoupily do pozadí a využívaly je zejména populistické formace (například LPV), které argumentovaly, že masivní podpora Ukrajiny ožebračuje lotyšské občany.

⚙️ Volební systém a pravidla

Volby do 15. Saeimy se řídily lotyšským volebním zákonem, který prošel před volbami v roce 2026 drobnými demografickými úpravami. Parlament je jednokomorový, má přesně 100 členů a standardní funkční období poslance činí čtyři roky.

Zástupci jsou voleni systémem poměrného zastoupení. Aby jakákoliv politická strana či koalice mohla získat mandáty, musí v celonárodním měřítku překročit minimální uzavírací klauzuli ve výši 5 % platných hlasů. Mandáty se následně přepočítávají a rozdělují pomocí takzvané Sainte-Laguëovy metody (v některých historických cyklech upravené), která na rozdíl od jiných matematických modelů nenadržuje tolik velkým celkům.

Území Lotyšska se pro účely parlamentních voleb rozděluje do pěti velkých vícemandátových volebních obvodů. Ústřední volební komise přepočítává počet mandátů pro každý obvod pět měsíců před volbami podle aktuálního počtu obyvatel s trvalým bydlištěm a podle počtu zapsaných voličů v zahraničí. V květnu 2026 proběhla aktualizace, jež odrážela vnitřní migraci obyvatelstva do hlavního města na úkor venkova. Rozdělení mandátů pro rok 2026 bylo následující:

Riga (Rīga) a občané hlasující v zahraničí: 38 mandátů (nárůst o 2 mandáty oproti roku 2022)
Vidzeme: 26 mandátů (beze změny)
Zemgale: 13 mandátů (beze změny)
Latgale: 12 mandátů (úbytek o 1 mandát)
Kurzeme: 11 mandátů (úbytek o 1 mandát)

Specifikem lotyšských voleb jsou otevřené kandidátní listiny. Voliči mají k dispozici zvláštní preferenční hlasování. Pokud jim vyhovuje konkrétní kandidát na vybraném lístku, mohou k jeho jménu narýsovat znaménko plus (+). Pokud si naopak nepřejí, aby konkrétní osoba z dané strany získala mandát, mohou její jméno perem škrtnout. Konečné pořadí kandidátů se tvoří součtem plusových bodů a odečtením škrtanců, což často vede k dramatickým propadům známých jmen na úplné dno kandidátky.

👥 Hlavní kandidující subjekty

O přízeň voličů se v roce 2026 ucházelo celkem 14 registrovaných kandidátních listin, z nichž k zásadním patřily tyto formace:

Sjednocená kandidátka (Apvienotais saraksts - AS): Aliance menších centristických a konzervativních stran orientovaná primárně na pragmatické řešení ekonomiky a podporu venkova. Skutečnou váhu a dominantní roli ve straně získal až v roce 2026 úřadující premiér Andris Kulbergs.
Lotyšsko na prvním místě (Latvija pirmajā vietā - LPV): Subjekt ukotvený v křesťansko-konzervativním pravicovém populismu. Předsedou strany je známý a kontroverzní miliardář a takzvaný oligarcha Ainārs Šlesers. Strana v kampani útočila na práva LGBT osob, prosazovala takzvané tradiční hodnoty a slibovala ukončení finanční podpory Ukrajině s ohledem na tuzemskou chudobu.
Suverénní moc / Mladí Lotyši (Suverēnā vara/Apvienība Jaunlatvieši - SV/AJ): Protestní, otevřeně populistická a silně konzervativní aliance. Politicky cílila především na početnou ruskojazyčnou menšinu, odmítala jakoukoliv asimilaci, pochybovala o pevnosti lotyšského prozápadního ukotvení a volala po obraně suverenity před diktátem orgánů Evropské unie.
Národní aliance (Nacionālā apvienība - NA): Etablovaná radikálně pravicová, národně konzervativní a protiruská strana. Zastává tvrdý postoj v obraně lotyšského jazyka, podporuje masivní militarizaci státu a z obavy před vlivem Ruské federace se ostře staví proti přijímání jakýchkoliv kompromisů s východními sousedy.
Progresivci (Progresīvie - PRO): Jediná silně levicová, sociálně demokratická a proevropská formace v parlamentu. Reprezentuje politiku ochrany životního prostředí, prosazuje modernizaci státu, podporuje inkluzivní společnost, rovná práva homosexuálů a sociální garance. Její stažení podpory premiérce v květnu 2026 znamenalo kolaps předchozí vlády.
Nová jednota (Jaunā Vienotība - JV): Historicky nejsilnější centristická, proevropská a liberálně konzervativní vládní strana, spjatá se jmény Krišjānise Kariņše a bývalé premiérky Eviky Siliňové. Kvůli nezvládnutí politické a bezpečnostní krize na jaře 2026 se dočkala obří ztráty voličské důvěry.
Svaz zelených a rolníků (Zaļo un Zemnieku savienība - ZZS): Pragmatická, silně regionální agrární koalice. Její dřívější zapojení ve vládě poznamenal mimo jiné masivní korupční skandál na ministerstvech, což zapříčinilo její propad pod uzavírací klauzuli.

📉 Kompletní statistiky a data

Následující tabulky prezentují zcela kompletní a absolutně nezkracované datové sady z hlediska volební aritmetiky v rámci lotyšského parlamentu. Nevynechávají žádný důležitý subjekt a respektují historickou i aktuální úplnost rozdělení 100 mandátů v Saeimě.

Tabulka 1: Kompletní předběžné výsledky parlamentních voleb (2026)

Tato tabulka mapuje celkové a absolutní rozdělení všech 100 křesel v lotyšském parlamentu přesně na základě výsledků voleb ze 3. října 2026, přičemž nevynechává žádnou stranu, která protnula záchytnou hranici, a sumárně zahrnuje zbylé propadlé hlasy.

Politická strana / Koalice	Zisk v procentech (%)	Počet získaných mandátů	Ideologické ukotvení
Sjednocená kandidátka (AS)	35,3 %	42	centrismus, konzervatismus, regionalismus
Lotyšsko na prvním místě (LPV)	13,1 %	17	pravicový populismus, křesťanský konzervatismus
Suverénní moc / Mladí Lotyši (SV/AJ)	11,7 %	15	ruskojazyčná menšina, protestní populismus
Národní aliance (NA)	8,9 %	10	národní konzervatismus, antikomunismus
Progresivci (PRO)	7,2 %	9	sociální demokracie, zelená politika
Nová jednota (JV)	6,2 %	7	středopravice, liberální konzervatismus
Svaz zelených a rolníků (ZZS)	4,8 %	0	agrarismus, zelený konzervatismus
Ostatní subjekty (pod 5% hranicí)	12,8 %	0	různorodé marginální strany

Tabulka 2: Kompletní přehled vítězů parlamentních voleb v letech 2014–2026

Tento seznam předkládá nepřerušenou sekvenci posledních čtyř řádných demokratických voleb za uplynulých dvanáct let, jež formovaly stát až do roku 2026. Data dokládají, že ačkoliv strana může volby početně vyhrát (jako sociální demokraté reprezentující tehdy ruskojazyčnou část v letech 2014 a 2018), nemusí se nutně stát součástí vládní koalice z důvodu neochoty ostatních s ní jednat.

Rok voleb	Vítězná politická formace	Získaný počet mandátů ze 100	Lídr vítězné strany v době voleb
2014	Shoda (Saskaņa)	24	Nils Ušakovs
2018	Shoda (Saskaņa)	23	Vjačeslavs Dombrovskis
2022	Nová jednota (Jaunā Vienotība)	26	Krišjānis Kariņš
2026	Sjednocená kandidátka (Apvienotais saraksts)	42	Andris Kulbergs

💡 Pro laiky

Pochopení parlamentních voleb v Lotyšsku a toho, co to znamená „sestavovat vládu“, si lze jednoduše přiblížit na principu hromadného vaření velké školní polévky.

Představte si, že lotyšský parlament je hrnec s přesně 100 naběračkami. Aby nová vláda mohla skutečně začít vařit (přijímat zákony) a nespálila se, musí si sehnat více než polovinu všech naběraček, tedy minimálně 51. Žádná strana (zastupující různé kuchařské týmy) však nikdy od voličů nedostane tolik hlasů, aby všech 51 naběraček držela sama v rukou. Letošní rekordman, strana Sjednocená kandidátka, získal sice úžasných 42 naběraček (mandátů), ale to samo o sobě na vaření stále nestačí. Hrnec by byl poloprázdný.

Proto si vítězný tým musí najít kuchařské kamarády a uzavřít s nimi dohodu (takzvanou koalici). Andris Kulbergs, jako hlavní šéfkuchař, osloví tým Národní aliance (kteří mají 10 naběraček) a tým Nové jednoty (kteří mají 7 naběraček). Společně jich dají dohromady 59. Mají tedy nadpoloviční většinu a mohou bez problémů státní polévku uvařit. Ostatní týmy (populisté a zástupci ruské menšiny) sice své naběračky v parlamentu mají, ale protože s nimi vítěz odmítá vařit ze strachu, že by polévku záměrně zkazili (mají zcela opačné názory na zahraniční politiku a obranu), sedí tito kuchaři na lavičce jako opozice a nemohou do receptu nijak reálně zasahovat. Pětiprocentní pravidlo (uzavírací klauzule) navíc zaručuje, že ti kuchaři, které ve volbách nikdo nebral vážně, se do kuchyně nedostanou vůbec a stát se s nimi nezdržuje.

🎬 Video

Zdroje