Panamský průplav

Rozbalit box

Obsah boxu

Panamský průplav (španělsky Canal de Panamá) je umělá vodní cesta v Panamě, která spojuje Atlantský oceán s Tichým oceánem. S délkou přibližně 82 kilometrů představuje jednu z nejvýznamnějších a technicky nejnáročnějších staveb v historii lidstva. Průplav dramaticky zkracuje námořní trasy, neboť lodě nemusí obeplouvat Jižní Ameriku přes nebezpečný Magalhãesův průliv nebo Drakeův průliv. Cesta z New Yorku do San Francisca se díky němu zkrátila z 22 500 km na pouhých 9 500 km.

Průplav využívá systém zdymadel, která zvedají lodě z úrovně moře do uměle vytvořeného Gatúnského jezera v nadmořské výšce 26 metrů, a poté je na druhé straně opět spouštějí na úroveň moře. Provoz průplavu byl oficiálně zahájen 15. srpna 1914 a od roku 1999 je plně ve správě Panamy. V roce 2016 byl dokončen rozsáhlý projekt rozšíření, který umožňuje proplutí mnohem větších lodí třídy Neopanamax.

📜 Historie

Myšlenka na propojení dvou oceánů přes Panamskou šíji je stará téměř jako objev Ameriky samotné.

🇪🇸 První plány

První zmínku o možném průplavu přes Panamskou šíji lze datovat do roku 1534, kdy španělský král a císař Svaté říše římské Karel V. nařídil průzkum oblasti. Cílem bylo najít rychlejší a bezpečnější cestu pro přepravu zlata a stříbra z Peru do Španělska. Tehdejší technologické možnosti však realizaci takového projektu neumožňovaly a nápad byl na staletí opuštěn.

🇫🇷 Francouzský pokus (1881–1889)

V 19. století, po úspěšném dokončení Suezského průplavu v roce 1869, ožila myšlenka na stavbu průplavu ve Střední Americe. Vedením projektu byl pověřen francouzský diplomat a podnikatel Ferdinand de Lesseps, který stál právě za úspěchem Suezského průplavu.

Francouzská společnost Compagnie Universelle du Canal Interocéanique de Panama zahájila práce v roce 1881. Lesseps, povzbuzen úspěchem v Egyptě, trval na vybudování průplavu na úrovni moře, bez použití zdymadel. Tento plán se však ukázal jako katastrofálně nevhodný pro hornatý a deštivý terén Panamy. Stavbu sužovaly obrovské problémy:

Nemoci: Tropické nemoci jako žlutá zimnice a malárie decimovaly dělníky. V té době ještě nebyl znám jejich přenašeč – komár. Odhaduje se, že během francouzského pokusu zemřelo více než 22 000 lidí.
Technické potíže: Časté sesuvy půdy v oblasti Culebra Cut, záplavy způsobené řekou Chagres a nevhodná technika vedly k obrovským zpožděním a navyšování nákladů.
Finanční kolaps: Projekt se stal synonymem pro korupci a špatné hospodaření. V roce 1889 společnost zkrachovala, což vedlo k obrovskému finančnímu skandálu ve Francii (tzv. Panamská aféra) a zanechalo za sebou nedokončené a opuštěné staveniště.

🇺🇸 Americký projekt a dokončení (1904–1914)

Po krachu francouzského projektu převzaly iniciativu Spojené státy americké, které si uvědomovaly strategický vojenský i obchodní význam průplavu. V roce 1903 podpořily panamské hnutí za nezávislost na Kolumbii. Po vzniku nezávislé Panamy byla podepsána Hay-Bunau-Varillova smlouva, která USA poskytla kontrolu nad zónou průplavu "na věčnost" výměnou za finanční kompenzaci a záruku panamské nezávislosti.

Američané se poučili z francouzských chyb. Projekt byl veden armádními inženýry a měl dvě hlavní priority:

Boj proti nemocem: Pod vedením lékaře Williama C. Gorgase byla zahájena masivní kampaň na vymýcení komárů. Byly vysoušeny bažiny, instalovány sítě do oken a zavedena přísná hygienická opatření. Úspěch této kampaně byl klíčový pro dokončení stavby.
Změna projektu: Hlavní inženýr John Frank Stevens (později nahrazený Georgem Washingtonem Goethalsem) opustil myšlenku průplavu na úrovni moře a prosadil systém zdymadel s vytvořením obrovského umělého jezera. Tento plán byl mnohem realističtější.

Největšími technickými výzvami byly:

Výstavba zdymadel: V té době největší betonové konstrukce na světě.
Přehrazení řeky Chagres: Vytvoření Gatúnské přehrady a následně Gatúnského jezera, které slouží jako hlavní rezervoár vody pro provoz zdymadel.
Culebra Cut (Gaillardský zářez): Prokopání 13 km dlouhého úseku skrze Kontinentální rozvodí. Práce zde byly neustále komplikovány masivními sesuvy půdy.

Průplav byl slavnostně otevřen 15. srpna 1914, kdy jím proplula loď SS Ancon. Otevření však bylo zastíněno vypuknutím první světové války v Evropě.

🇵🇦 Převod pod panamskou správu

Po celou dobu 20. století byla americká kontrola nad zónou průplavu zdrojem napětí mezi USA a Panamou. V roce 1977 podepsali americký prezident Jimmy Carter a panamský vůdce Omar Torrijos tzv. Torrijos-Carterovy smlouvy, které stanovily plán postupného předání průplavu pod panamskou kontrolu. Tento proces byl završen 31. prosince 1999 v poledne, kdy Panama převzala plnou suverenitu nad průplavem a jeho provozem.

⚙️ Technický popis a fungování

Panamský průplav je komplexní systém umělých jezer, kanálů a zdymadel. Cesta lodí trvá v průměru 8 až 10 hodin.

🗺️ Trasa průplavu

Trasa z Atlantiku do Pacifiku (ze severozápadu na jihovýchod) vypadá následovně: 1. Lodě vplují z Karibské moře do Limónského zálivu. 2. Proplují 11 km dlouhým kanálem k Gatúnským zdymadlům (Agua Clara Locks pro Neopanamax). Tříkomorový systém je zvedne o 26 metrů na úroveň Gatúnského jezera. 3. Následuje plavba přes umělé Gatúnské jezero, které vzniklo přehrazením řeky Chagres. Lodě zde urazí asi 33 km. 4. Poté vplují do Culebra Cut (Gaillardský zářez), nejužší části průplavu prokopané skrze hory. 5. Na konci zářezu se nachází Zdymadla Pedra Miguela (Pedro Miguel Locks), která loď sníží o 9,5 metru do malého jezera Miraflores. 6. Po krátké plavbě jezerem následují Zdymadla Miraflores (Miraflores Locks, Cocoli Locks pro Neopanamax), která loď ve dvou stupních sníží na úroveň Tichého oceánu. 7. Loď poté propluje pod mostem Most Amerik a vpluje do Panamského zálivu v Tichém oceánu.

💧 Zdymadla a spotřeba vody

Zdymadla fungují na principu spojených nádob. Voda do komor natéká a vytéká gravitačně z Gatúnského jezera. Na jedno proplutí původními zdymadly se spotřebuje přibližně 200 milionů litrů sladké vody, která následně odteče do oceánu. Gatúnské jezero je doplňováno dešťovými srážkami a přítoky, zejména řekou Chagres. Nedostatek srážek, způsobený například jevem El Niño, může vést k omezení provozu průplavu.

🚢 Velikostní kategorie lodí

Panamax: Původní maximální velikost lodí, které mohly proplout průplavem. Parametry byly dány velikostí zdymadlových komor (délka cca 305 m, šířka 33,5 m).
Neopanamax (nebo New Panamax): Nová kategorie lodí, které mohou proplout po rozšíření v roce 2016. Nová zdymadla umožňují proplutí lodí o délce až 366 m, šířce 51 m a ponoru až 15,2 m. Tyto lodě mohou přepravit až třikrát více kontejnerů než lodě třídy Panamax.

🏗️ Projekt rozšíření (2007–2016)

V roce 2006 schválili panamští občané v referendu projekt rozšíření průplavu, který byl největší úpravou od jeho otevření. Práce začaly v roce 2007 a byly dokončeny v roce 2016.

Hlavní součásti projektu:

Výstavba třetí sady zdymadel: Na atlantické straně (Agua Clara) a na pacifické straně (Cocoli) byly vybudovány nové, větší tříkomorové zdymadla.
Vodní záchytné nádrže: Nová zdymadla jsou vybavena systémem záchytných nádrží, které umožňují znovupoužití až 60 % vody při každém cyklu, což výrazně snižuje celkovou spotřebu sladké vody.
Prohloubení a rozšíření plavebních kanálů: Byly prohloubeny navigační kanály v Gatúnském jezeře a Culebra Cut, aby se přizpůsobily většímu ponoru lodí Neopanamax.

Rozšíření zdvojnásobilo kapacitu průplavu a umožnilo mu zůstat konkurenceschopným v globální námořní dopravě.

💹 Ekonomický a strategický význam

Panamský průplav je klíčovou tepnou světového obchodu.

Globální obchod: Průplavem prochází přibližně 3–5 % celosvětového námořního obchodu. Nejvýznamnější trasy vedou mezi východním pobřežím USA a Asií.
Příjmy pro Panamu: Poplatky za proplutí jsou hlavním zdrojem příjmů panamské ekonomiky. Roční výnosy se pohybují v řádech miliard amerických dolarů. Poplatky se liší podle velikosti a typu lodi a nákladu; nejvyšší poplatek přesáhl 2 miliony dolarů za proplutí jedné kontejnerové lodi.
Geopolitický význam: Průplav je strategickým bodem (tzv. chokepoint) s velkým vojenským významem, zejména pro Námořnictvo Spojených států, které potřebuje rychle přesouvat své flotily mezi Atlantikem a Pacifikem.

🌍 Výzvy a budoucnost

Zásoby vody: Změna klimatu a častější období sucha ohrožují hladinu vody v Gatúnském jezeře, což může vést k omezení ponoru lodí a snížení denní kapacity průplavu. Tento problém se výrazně projevil v letech 2023 a 2024.
Konkurence: I když je průplav dominantní, čelí konkurenci. Suezský průplav je hlavní alternativou pro trasy mezi Asií a východním pobřežím USA. Diskutuje se také o potenciální výstavbě průplavu v Nikaragui nebo o rostoucím významu arktických námořních tras v důsledku tání ledovců.
Údržba: Jako každá masivní infrastruktura vyžaduje průplav neustálou a nákladnou údržbu, zejména bagrování kanálů a údržbu složitého mechanismu zdymadel.

💡 Pro laiky

Představte si Panamský průplav jako obří vodní výtah pro lodě. Místo toho, aby lodě musely obeplouvat celou Jižní Ameriku, což je dlouhá a nebezpečná cesta, použijí tuto zkratku. 1. Loď vpluje z oceánu do první "komory" výtahu, které se říká zdymadlo. 2. Za lodí se zavřou vrata a do komory se napustí voda z výše položeného jezera. Hladina stoupá a zvedá loď s sebou. 3. Tento proces se opakuje několikrát, dokud loď není zvednuta o 26 metrů na úroveň velkého umělého jezera uprostřed Panamy. 4. Loď přejede přes jezero. 5. Na druhé straně ji čeká stejný "výtah", ale tentokrát směrem dolů. Voda se ze zdymadel postupně vypouští a loď klesá zpět na úroveň oceánu. Celý tento proces ušetří lodím tisíce kilometrů a několik týdnů plavby.

Šablona:Aktualizováno