Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy

Šablona:Infobox Fakulta

Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (často zkracována jako PřF UK, latinsky Facultas Rerum Naturalium) je jednou ze sedmnácti fakult Univerzity Karlovy v Praze. Instituce představuje jedno z největších a nejvýznamnějších vědecko-výzkumných pracovišť v České republice, a to jak z hlediska celkového objemu vědeckých výstupů, tak z hlediska mezinárodního impaktu. Zajišťuje ucelenou vysokoškolskou výuku a základní i aplikovaný výzkum v oblastech biologie, chemie, geografie, geologie a ochrany životního prostředí.

Fakulta byla oficiálně založena 24. června 1920, kdy došlo k zákonnému odštěpení přírodovědných a matematických oborů od tehdejší Filozofické fakulty. V současnosti zde bádá a vzdělává se přibližně pět tisíc studentů v bakalářských, magisterských a doktorských programech. Hlavní sídlo instituce se nachází v historickém univerzitním kampusu na Albertově v pražském Novém Městě, přičemž další specializovaná pracoviště a laboratoře jsou rozmístěna v přilehlých ulicích Viničná, Benátská, Hlavova a Legerova. Součástí fakulty je také rozsáhlý komplex vědeckých muzeí a Botanická zahrada Na Slupi.

⏳ Historický vývoj

Výuka přírodních věd má v českých zemích hlubokou tradici, jež sahá až k samotnému založení pražského vysokého učení králem Karlem IV. v roce 1348. Ve středověku a raném novověku se však přírodní vědy, zahrnující tehdy především základy fyziky, astronomie a matematiky, přednášely na takzvané artistické fakultě (pozdější Filozofické fakultě), která sloužila jako přípravný stupeň pro studium teologie, práva nebo medicíny.

Během devatenáctého století, v souvislosti s obrovským průmyslovým a technologickým rozmachem, začala dramaticky narůstat potřeba specializovaných odborníků v oblasti přírodních věd. K prudkému rozvoji došlo zejména po roce 1882, kdy byla dosavadní Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena na dvě národnostně oddělené větve – českou a německou. Česká část začala systematicky budovat vlastní ústavy a laboratoře. Rostoucí objem poznatků a specifičnost vědecké práce nakonec vedly k rozhodnutí vládních orgánů první Československé republiky. Dne 24. června 1920 bylo vydáno vládní nařízení, kterým byla Přírodovědecká fakulta oficiálně ustavena jako pátá fakulta Univerzity Karlovy (a vůbec první novodobá fakulta mimo původní čtveřici). Do její působnosti tehdy spadaly obory biologie, chemie, geologie, geografie, a rovněž matematika s fyzikou.

Temnou kapitolou v historii fakulty byl podzim roku 1939. Po nacistické okupaci se právě albertovský kampus stal jedním z center studentského odporu. Následkem událostí spojených s pohřbem studenta Jana Opletala došlo 17. listopadu 1939 k akci Sonderaktion Prag, během níž nacistické Německo uzavřelo všechny české vysoké školy. Budovy a laboratoře fakulty byly zkonfiskovány pro potřeby německých okupačních úřadů a německé univerzity.

Po osvobození v roce 1945 fakulta obnovila svou činnost a zažila prudký nárůst počtu zapsaných studentů. Tento rozvoj byl však politicky narušen po únorovém komunistickém převratu v roce 1948. Z fakulty byla z politických důvodů vyloučena téměř čtvrtina studentů a mnoho pedagogů bylo donuceno akademickou půdu opustit. V roce 1950 zavedl tehdejší ministr školství Zdeněk Nejedlý radikální centralistické reformy podle sovětského vzoru. Univerzita byla zcela podřízena státní moci a vědecký výzkum byl z velké části administrativně převeden do nově zakládané Československé akademie věd (ČSAV). V roce 1952 navíc došlo k dalšímu organizačnímu štěpení, kdy se z Přírodovědecké fakulty vydělily obory matematiky a fyziky, čímž vznikla samostatná Matematicko-fyzikální fakulta (MFF UK).

Fakulta a její kampus se nesmazatelně zapsaly do moderních československých dějin dne 17. listopadu 1989. Právě na Albertově, před budovami Přírodovědecké a 1. lékařské fakulty, se shromáždili studenti k uctění padesátého výročí nacistických represí. Tento povolený pietní akt následně přerostl v masovou demonstraci, která se vydala směrem do centra Prahy a stala se rozbuškou sametové revoluce. Po pádu komunistického režimu získala fakulta zpět svou akademickou samosprávu, svobodu bádání a mezinárodní otevřenost.

🗓 Současnost a projekty roku 2026

V současnosti fakulta pod vedením děkana doc. RNDr. Ing. Vladimíra Krylova, Ph.D. čelí obrovským investičním a strategickým výzvám, které mají definovat podobu české vědy pro další desetiletí.

Nejsložitějším a největším infrastrukturním projektem v novodobé historii Univerzity Karlovy je výstavba mezinárodního excelentního centra Biocentrum Albertov. Tento megaprojekt s rozpočtem dosahujícím téměř 5,5 miliardy korun propojí výzkumné kapacity Přírodovědecké fakulty (která má v objektu disponovat 57 % celkové užitné plochy), 1. lékařské fakulty a Matematicko-fyzikální fakulty. V červenci roku 2026 Přírodovědecká fakulta vypsala mezinárodní výběrové řízení na pozici vědeckého ředitele tohoto centra, s cílem přilákat do Prahy globálně uznávanou vědeckou osobnost.

Realizace Biocentra však v roce 2026 narazila na závažné komplikace. V březnu 2026 oznámilo vedení univerzity, že stavba nabírá masivní zpoždění kvůli rozsáhlým archeologickým průzkumům a nutným úpravám základů. Původní termín dokončení se z roku 2026 posunul až na rok 2028. V důsledku tohoto prodlení ztratila Univerzita Karlova možnost čerpat 1,4 miliardy korun z dotačního titulu Národního plánu obnovy (NPO). Projekt však musí pokračovat; při jeho případném nedokončení a nesplnění podmínek by univerzitě hrozilo vrácení kompletní dotace ve výši 6,5 miliardy korun, což by mělo fatální ekonomické dopady.

Kromě výzkumných objektů se fakulta soustředí i na modernizaci studentského zázemí. V únoru 2026 byl v prostorech Purkyňova ústavu slavnostně otevřen nový Coworking Albertov, sdílený prostor vytvořený ze společné iniciativy studujících Přírodovědecké a 1. lékařské fakulty. Hned v prvních týdnech provozu zde proběhla významná mezinárodní diskuse o slaďování náročné akademické kariéry a rodičovství.

Z hlediska vědeckého financování zaznamenala fakulta mimořádný úspěch v červnu 2026, kdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zveřejnilo výsledky národního programu ERC CZ (určeného pro excelentní projekty, které výborně prošly hodnocením Evropské výzkumné rady, ale kvůli limitům rozpočtu EU nedosáhly na přímé financování z Bruselu). Dva prestižní granty získali akademici PřF UK. Botanik RNDr. Filip Kolář, Ph.D. obdržel podporu na výzkum genomiky a adaptace pětadvaceti druhů rostlin na měnící se klimatické podmínky. Druhý grant získal RNDr. Daniel Rozbeský, Ph.D. (působící rovněž v centru BIOCEV) za projekt MOVIGATE, který se zaměřuje na molekulární mechanismy axonální navigace a orientace nervových buněk.

Fakulta v roce 2026 excelovala také v přípravě mladých talentů. Česká středoškolská reprezentace, jejíž odbornou přípravu a výběr kompletně zajišťovali akademici z PřF UK, přivezla v červenci 2026 kompletní sady medailí z Mezinárodní chemické olympiády (IChO) v uzbeckém Taškentu i z Mezinárodní biologické olympiády (IBO) v litevském Vilniusu.

🏛 Kampus a budovy

Na rozdíl od mnoha moderních univerzit, které sídlí v jednolitém monolitu na okraji měst, je Přírodovědecká fakulta organicky prorostlá do pražské zástavby. Její kampus funguje de facto jako „město ve městě“.

Základní topografie budov zahrnuje:

Děkanát a Geografická/Geologická sekce (Albertov 6): Centrální historická budova obklopující nádvoří s venkovním amfiteátrem. Slouží k řízení celé instituce a jako sídlo věd o Zemi.
Chemická sekce (Hlavova 8): Mohutná novoklasicistní stavba, v jejíchž útrobách se nacházejí desítky špičkově vybavených syntetických a analytických laboratoří.
Biologická sekce (Viničná 7, Benátská 2): Komplex historických budov, které zčásti těsně sousedí se skleníky botanické zahrady. Budova ve Viničné ulici je proslulá svou ikonickou architekturou a dlouhými, klenutými chodbami.
Botanická zahrada Na Slupi: Původní univerzitní botanická zahrada byla založena již v roce 1775 na Smíchově. Z důvodu prostorové tísně a častých záplav byla v roce 1898 přesunuta do svahu na Albertově. Zahrada je dodnes rozdělena terasami, což historicky odkazuje na dobu, kdy ji přetínal drátěný plot oddělující českou a německou část univerzity.

Společným pracovištěm Přírodovědecké fakulty a ústavů Akademie věd ČR je také vysoce moderní centrum BIOCEV (Biotechnologické a biomedicínské centrum Akademie věd a Univerzity Karlovy) nacházející se ve středočeském Vestci u Prahy. Toto centrum poskytuje zázemí pro nejpokročilejší biologický a virologický výzkum, krystalografii proteinů a mikroskopii. Fakultní identitu navíc dotváří vlastní sportovní loděnice v pražském Podolí.

🏢 Organizační struktura

Přírodovědecká fakulta se vyznačuje vysoce komplexní strukturou, která pokrývá celé spektrum klasických i moderních přírodních věd. Kvůli své velikosti je instituce administrativně rozdělena do pěti základních sekcí, kterým z pověření děkana vládnou příslušní sekční proděkani. Následující tabulka obsahuje kompletní a vyčerpávající seznam všech sekcí a jejich klíčových kateder či ústavů.

Název sekce	Hlavní vědecké a výukové zaměření	Základní pracoviště (katedry a ústavy)
Biologická sekce	Botanika, zoologie, molekulární a buněčná biologie, mikrobiologie, imunologie, genetika, fyziologie živočichů i rostlin, parazitologie a ekologie.	Katedra antropologie a genetiky člověka; Katedra botaniky; Katedra buněčné biologie; Katedra experimentální ekologie a morfologie rostlin; Katedra fyziologie; Katedra genetiky a mikrobiologie; Katedra parazitologie; Katedra učitelství a didaktiky biologie; Katedra zoologie.
Chemická sekce	Analytická chemie, anorganická chemie, fyzikální a makromolekulární chemie, organická chemie, biochemie, medicinální chemie a nanotechnologie.	Katedra analytické chemie; Katedra anorganické chemie; Katedra biochemie; Katedra fyzikální a makromolekulární chemie; Katedra organické chemie; Katedra učitelství a didaktiky chemie; Kabinet praktické výuky.
Geografická sekce	Fyzická geografie, geoekologie, sociální geografie, regionální rozvoj, demografie, geodemografie a aplikovaná geoinformatika s kartografií.	Katedra aplikované geoinformatiky a kartografie; Katedra demografie a geodemografie; Katedra fyzické geografie a geoekologie; Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje.
Geologická sekce	Paleontologie, historická geologie, mineralogie, krystalografie, petrologie, strukturní geologie, geochemie a užitá geofyzika s hydrogeologií.	Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů; Ústav geologie a paleontologie; Ústav hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky; Ústav petrologie a strukturní geologie.
Sekce pro životní prostředí	Interdisciplinární výzkum vlivů lidské činnosti na ekosystémy, environmentální chemie, toxikologie a ochrana diverzity.	Ústav pro životní prostředí.

📚 Muzea a sbírky

Na půdě fakulty se nacházejí unikátní muzejní a sbírkové fondy, z nichž většina slouží jak k výuce studentů, tak k edukaci široké veřejnosti. Úplný seznam těchto stálých expozic tvoří pět institucí:

Název instituce	Popis a zaměření sbírky
Botanická zahrada PřF UK	Komplex venkovních expozic a historických skleníků s rozsáhlou sbírkou středoevropské, tropické i subtropické flóry. Zahrada se nachází v ulici Na Slupi.
Chlupáčovo muzeum historie Země	Specializované muzeum v prostorách Albertova, které chronologicky mapuje geologický vývoj planety a evoluci života. Obsahuje vzácné zkameněliny včetně modelu kostry dinosaura druhu Carnotaurus.
Mineralogické muzeum	Rozsáhlá sbírka více než 22 000 nerostů a hornin z celého světa. Vystavena je v historických dřevěných vitrínách a slouží k výuce krystalografie.
Hrdličkovo muzeum člověka	Antropologické muzeum ve Viničné ulici shromažďující kosterní pozůstatky, mumie, trepanované lebky a exponáty dokládající vývoj lidského druhu i různé patologie a anomálie.
Mapová sbírka PřF UK	Jedna z největších historických sbírek map, glóbů a atlasů ve střední Evropě, čítající desítky tisíc kartografických dokumentů od raného novověku po současnost.

📈 Studium a počty studentů

Přírodovědecká fakulta patří k největším součástem pražské univerzity. Studuje zde stabilně kolem 5 000 studentů. Z toho zhruba 2 200 posluchačů je zapsáno v tříletých bakalářských programech (zakončených titulem Bc.), přibližně 1 200 až 1 300 studentů pokračuje ve dvouletých navazujících magisterských oborech (zakončených titulem Mgr.) a masivních 1 500 vědců je evidováno ve čtyřletých doktorských studijních programech (zakončených mezinárodně uznávaným titulem Ph.D.). Tento obrovský podíl doktorandů ostře kontrastuje s humanitními fakultami a podtrhuje striktně výzkumný charakter instituce.

Pedagogický sbor tvoří přes 600 kmenových vědecko-pedagogických pracovníků, od asistentů až po garantující docenty a profesory. Díky tomu je zachován velmi příznivý poměr mezi počtem pedagogů a studentů, což umožňuje individuální přístup a rychlé zapojení studentů do grantových projektů. Absolventi nacházejí široké uplatnění ve výzkumných ústavech Akademie věd ČR, ve farmaceutickém průmyslu, ve zdravotnictví, ve státní správě, v hydrometeorologických institucích i ve sféře ochrany životního prostředí.

Fakulta udržuje krok s technologickým vývojem analýzy dat. Například studenti demografie a geodemografie masivně využívají pokročilé analytické nástroje v rámci mezinárodního zapojení do Akademického programu společnosti SAS (softwary SAS Education Analytical Suite a SAS Enterprise Miner). Naučí se tak zpracovávat gigantická kvanta demografických a geografických dat (Big Data), což jim dává zásadní kompetitivní výhodu na trhu práce. Fakulta také nabízí řadu programů pro budoucí středoškolské učitele přírodních věd (v kombinacích jako biologie-chemie, matematika-geografie a dalších).

V rámci internacionalizace nabízí fakulta ucelené studijní programy v angličtině, integruje zahraniční badatele do svých laboratoří a je pevnou součástí evropské univerzitní aliance 4EU+. Pro nadané zahraniční uchazeče funguje stipendijní doktorský program STARS (Support for Talented PhD Research Students).

🔬 Vědecký výzkum a popularizace

Na půdě fakulty se ročně řeší více než pět set domácích i mezinárodních výzkumných grantů. Vědci ve spolupráci se studenty každoročně vyprodukují přes 1 000 impaktovaných publikací v renomovaných mezinárodních časopisech typu Nature, Science či Cell. Špičkový výzkum se odehrává v oblastech strukturní biologie, vývoje nových antivirotik, parazitologie, paleoekologie, klimatických změn a regionální geografie. Na fakultě v minulosti působila řada výjimečných osobností, mezi kterými dominuje Jaroslav Heyrovský, vůbec první český nositel Nobelovy ceny za chemii, či světoznámý parazitolog a evoluční biolog profesor Jaroslav Flegr.

Fakulta si plně uvědomuje svou společenskou odpovědnost, a proto masivně investuje do popularizace vědy. V roce 2011 byl spuštěn projekt „Přírodovědci.cz“, který si klade za cíl přilákat k přírodním vědám žáky základních a středních škol i zvídavou veřejnost. Pod touto hlavičkou je vydáván úspěšný tištěný popularizační magazín (náklad postupně stoupl z 5 000 na 14 000 výtisků), který třikrát obdržel ocenění v soutěži popularizačních projektů SCIAP. Projektový tým organizuje interaktivní akce, letní školy, terénní exkurze i přednášky. Mezi tradiční formáty patří také „Biologické čtvrtky ve Viničné“, které nabízejí veřejné přednášky o nejnovějších vědeckých objevech a konceptech.

Chemická sekce zase každoročně pořádá akci „Cesta do hlubin studia chemie“, jež je koncipována jako intenzivní dvoudenní seminář pro středoškolské učitele a jejich nadané žáky, kteří si během ní zkoušejí práci v hi-tech laboratořích a účastní se chemických divadelních představení.

💡 Pro laiky

Přírodovědecká fakulta se zásadně liší od fakult humanitních či společenskovědních, kde hlavním pracovním nástrojem bývá knihovna, archiv a diskuse. Tady vládne laboratoř, mikroskop, spektrometr, zkumavka, terénní sběr vzorků a tvrdá čísla.

Velká část vědecké práce na fakultě probíhá formou takzvaného základního výzkumu. To znamená, že vědci nezkoumají přírodu primárně proto, aby okamžitě vyrobili komerční lék nebo nový materiál na prodej. Zkoumají ji proto, aby pochopili samotný princip jejího fungování – například jak se buňka brání proti konkrétnímu viru, jak přesně se formovaly horniny pod našima nohama před miliony let, nebo jakým způsobem reaguje určitá rostlina na sucho. Teprve z těchto drobných střípků základních objevů pak mohou další firmy či farmaceutické ústavy poskládat mozaiku a vytvořit konkrétní produkt – aplikovaný výzkum (například vakcínu nebo novou slitinu).

Genius loci fakulty spočívá v samotném kampusu na Albertově. Zkuste si představit, že se nejedná jen o jednu betonovou kostku. Je to spleť starých paláců z přelomu devatenáctého a dvacátého století rozesetých po svazích pražského Nového Města. Studenti neustále pendlují mezi jednotlivými ústavy přes botanickou zahradu, z oken chemických laboratoří je slyšet hučení digestoří (odsávačů chemických výparů) a hned vedle probíhají tiché experimenty s parazity či buňkami. Albertov není jen místem vzdělávání, je to prostor, kudy fyzicky kráčely dějiny (uzavření vysokých škol nacisty i start sametové revoluce), a kudy dnes kráčí budoucnost ve formě nejmodernějších poznatků o DNA či změnách klimatu.

Zdroje