Osa (druhá světová válka)
Obsah boxu
| Osa (druhá světová válka) | |
|---|---|
| Soubor:Flag of Nazi Germany.svg / Flag of Italy (1861-1946).svg / Naval Ensign of Japan (1889-1945).svg (Symboly hlavních mocností) | |
| Typ | Vojensko-politické spojenectví |
| Země | Nacistické Německo, Fašistická Itálie, Japonské císařství a jejich spojenci/satelity |
| Role | Agresivní expanzivní politika, dobývání území |
| Nejvýznamnější bitvy | Bitva o Británii, Operace Barbarossa, Útok na Pearl Harbor, Bitva u Stalingradu, Invaze do Itálie, Bitva v Leytském zálivu |
| Období činnosti | 1936–1945 (formálně od Paktu tří 1940) |
| Velitelství | Žádné jednotné velitelství, koordinace spíše ideologická a ad hoc |
Osa (druhá světová válka)
Osa (často označovaná jako Osa Berlín–Řím–Tokio nebo Mocnosti Osy) bylo vojensko-politické uskupení států, které se spojily během druhé světové války proti Spojencům. Hlavními členy byly Nacistické Německo, Fašistická Itálie a Japonské císařství. Toto spojenectví bylo motivováno společnými ideologiemi (fašismus, nacismus, militarismus) a expanzivními ambicemi.
Vznik a vývoj Osy
Kořeny Osy sahají do poloviny 30. let 20. století, kdy se začaly formovat aliance mezi autoritářskými režimy.
- Německo-italská spolupráce (1936): První kroky k vytvoření Osy byly učiněny v říjnu 1936, kdy Německo a Itálie podepsaly smlouvu, která určovala jejich sféry vlivu v Evropě. Toto spojení bylo označováno jako Osa Berlín–Řím.
- Pakt proti Kominterně (1936): Ještě v roce 1936 se k Německu přidalo Japonsko a společně uzavřely Pakt proti Kominterně, namířený proti Komunistické internacionále a šíření komunismu. V roce 1937 se k paktu připojila i Itálie.
- Ocelový pakt (1939): V květnu 1939 Německo a Itálie podepsaly Ocelový pakt, který zpečetil jejich vojenské spojenectví a vzájemnou výpomoc v případě války v Evropě.
- Pakt tří (1940): Dne 27. září 1940 byl v Berlíně uzavřen Pakt tří, který formálně potvrdil spojenectví Německa, Itálie a Japonska. Tento pakt definoval rozdělení světa na sféry vlivu a zavazoval signatáře k vzájemné pomoci v případě útoku ze strany jiné mocnosti, která v té době nebyla zapojena do války (myšleno především USA).
Členské státy a satelity
Kromě hlavních tří mocností se k Ose v průběhu války připojily i další státy nebo se staly jejich satelitními režimy:
- Hlavní mocnosti Osy:
- Nacistické Německo: Pod vedením Adolfa Hitlera a nacistické strany.
- Fašistická Itálie: Pod vedením Benita Mussoliniho a fašistické strany.
- Japonské císařství: Pod vedením císaře Hirohita a militaristické vlády.
- Důležití spojenci a satelity (příklady):
- Maďarské království (připojilo se k Paktu tří v roce 1940)
- Rumunské království (připojilo se v roce 1940, v roce 1944 přešlo na stranu Spojenců)
- Slovenská republika (klientský stát Německa, připojila se v roce 1940)
- Bulharské království (připojilo se v roce 1941, v roce 1944 přešlo na stranu Spojenců)
- Chorvatský nezávislý stát (loutkový stát zřízený Německem a Itálií v roce 1941)
- Mandžukuo (loutkový stát Japonska)
- Thajsko (spojenec Japonska v jihovýchodní Asii)
- Finsko (spojenec Německa v boji proti Sovětskému svazu, i když formálně nebylo členem Paktu tří)
Příčiny a cíle Osy
Vznik Osy byl důsledkem řady faktorů:
- Revisionismus: Nespokojenost s poválečným uspořádáním po první světové válce (zejména Versailleská smlouva pro Německo a Itálii) a snaha o revizi hranic a získání nových území.
- Expanzionismus a Lebensraum: Touha po rozšíření životního prostoru a získání zdrojů, zejména pro Německo (Lebensraum na východě) a Japonsko (sféra vlivu v Asii – Velká východoasijská sféra spoluz prosperity).
- Antikomunismus: Společný odpor proti komunismu a Sovětskému svazu.
- Vnitřní politická nestabilita: Autoritářské režimy využívaly vnější agrese k upevnění své moci a odvádění pozornosti od domácích problémů.
- Nedostatek účinné reakce demokracií: Politika appeasementu ze strany západních mocností (Velká Británie a Francie) umožnila Ose posilovat a expandovat bez výraznějšího odporu.
Důsledky a porážka Osy
Osa byla poražena Spojenci, což mělo dalekosáhlé důsledky.
- Nedostatečná koordinace: Navzdory formálním paktům chyběla mezi členy Osy efektivní strategická koordinace. Každá mocnost sledovala své vlastní cíle, což bránilo jednotnému postupu.
- Průběh války:
- Invaze do Sovětského svazu (1941): Německý útok na Sovětský svaz otevřel východní frontu, která se stala rozhodující pro porážku Německa.
- Útok na Pearl Harbor (1941): Japonský útok na americkou základnu vtáhl USA do války a otevřel tichomořskou frontu.
- Vylodění Spojenců v Itálii (1943): Itálie jako první z hlavních mocností Osy kapitulovala v září 1943.
- Vylodění v Normandii (1944): Otevření západní fronty vedlo k postupnému osvobozování západní Evropy.
- Kapitulace:
- Poválečné uspořádání: Porážka Osy vedla k novému uspořádání světa, vzniku OSN a rozvoji studené války.
Pro laiky
Představte si Osy jako takový zlotřilý spolek tří hlavních "padouchů" druhé světové války: nacistického Německa, fašistické Itálie a militaristického Japonska. Tyto země se spojily, protože chtěly rozšířit svou moc, získat více území a zdrojů a nenáviděly komunismus. Byly to země, které si myslely, že mají právo ovládat ostatní. K nim se pak přidaly i některé menší státy, které byly buď donuceny, nebo se přidaly dobrovolně, protože doufaly v nějaké výhody. Ale i když byly ze začátku velmi silné a dobývaly jedno území za druhým, nakonec se proti nim spojil zbytek světa – takzvaní Spojenci. A protože si státy Osy nedokázaly moc pomáhat a každý si dělal, co chtěl, nakonec prohrály a svět se z nich poučil, jak je důležité bojovat proti útlaku a agresi.
Zajímavosti
- Nedostatek jednoty: I přes formální spojenectví neexistovala mezi členy Osy hluboká strategická koordinace a často si konkurovaly v oblasti zdrojů a vlivu.
- Ideologická rozmanitost: Ačkoli byly všechny režimy autoritářské, mezi nacismem, italským fašismem a japonským militarismem existovaly značné ideologické rozdíly.