Přeskočit na obsah

Opoziční vzdorovitá porucha

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Duševní porucha

Opoziční vzdorovitá porucha (anglicky Oppositional Defiant Disorder, zkratka ODD) je psychiatrická porucha projevující se trvalým vzorcem hněvivé a podrážděné nálady, hádavého či vzdorovitého chování nebo mstivosti vůči autoritám (rodičům, učitelům), který trvá alespoň 6 měsíců.

Na rozdíl od poruchy chování (CD), se kterou je často zaměňována, ODD nezahrnuje fyzickou agresi vůči lidem či zvířatům, ničení majetku ani krádeže. Děti s ODD "bojují slovy a postoji", nikoliv pěstmi a kriminalitou. Jde primárně o poruchu emoční regulace a interakce s autoritou.

ODD je často prekurzorem závažnějších problémů. Pokud není léčena, u cca 30 % dětí se vyvine v poruchu chování a následně v antisociální poruchu osobnosti. U mnoha jiných se však transformuje do úzkostných poruch nebo deprese. Klíčovým faktorem vzniku je interakce mezi biologickým temperamentem dítěte a reakcí rodičů (tzv. "donucovací cyklus").

🛑 ODD pro laiky: Malý právník a tyran

Každé batole má období vzdoru ("terrible twos") a každý teenager odmlouvá. To je zdravý vývoj autonomie. ODD je však extrém.

Metafora: Právník vs. Zločinec

Abychom pochopili rozdíl mezi ODD a CD:

  • **Dítě s CD (Zločinec):** Respektuje sílu, ale ne pravidla. Když chce kolo, ukradne ho. Když se naštve, udeří. Je to fyzická hrozba.
  • **Dítě s ODD (Právník):** Když chce kolo, bude se s vámi tři hodiny hádat, že na něj má právo, že jste nespravedliví a že "všichni ostatní ho mají". Bude vás chytat za slovo. Bude zkoušet vaši trpělivost, dokud nevybuchnete.

Dítě s ODD je expertem na to, jak stisknout rodičovské "červené tlačítko". Jeho cílem není (primárně) ublížit, ale **vyhrát mocenský boj** nebo **vyjádřit frustraci**, kterou neumí zpracovat jinak.

Emoční "krátký fitil"

Děti s ODD mají často narušenou amygdalu. Reagují na slovo "NE" jako na fyzický útok. Okamžitě se spustí reakce boj-nebo-útěk (sympatikus). Nejsou "zlé", jsou "zapavené" hněvem. Jejich mozek nemá dostatečně silnou "brzdu" v prefrontální kůře, aby řekl: "Klid, máma jen řekla, že si máš uklidit lego, to není konec světa."

📋 Diagnostická kritéria (DSM-5)

Pro diagnózu musí být přítomny alespoň 4 příznaky z následujících kategorií, trvat min. 6 měsíců a projevovat se v interakci s alespoň jednou osobou, která není sourozencem.

1. Hněvivá / Podrážděná nálada
  • Často ztrácí nervy (záchvaty vzteku).
  • Je často nedůtklivý nebo se snadno nechá vytočit.
  • Je často rozzlobený a zahořklý.
2. Hádavé / Vzdorovité chování
  • Často se hádá s autoritami (u dětí s dospělými).
  • Často aktivně odporuje nebo odmítá plnit požadavky a pravidla.
  • Často úmyslně dělá věci, které druhé obtěžují ("dělá naschvály").
  • Často obviňuje jiné za své chyby nebo špatné chování ("To on mě donutil!").
3. Mstivost (Vindictiveness)
  • Bylo zlomyslné nebo mstivé alespoň dvakrát za posledních 6 měsíců. (Tato složka je silným prediktorem pozdějšího rozvoje CD).
  • Důležité:* Chování musí způsobovat distres (utrpení) jedinci nebo jeho okolí (rodina, škola) a nesmí být projevem psychózy či poruchy nálady.

🔍 Diferenciální diagnóza a Komorbidita

ODD zřídkakdy chodí samo. Je to "vstupní brána" k dalším diagnózám.

ODD vs. ADHD

Až 50 % dětí s ODD má také ADHD.

  • **ADHD:** Dítě neposlechne, protože zapomnělo, přeslechlo to nebo se nedokázalo soustředit. Je impulzivní, ale ne zlomyslné.
  • **ODD:** Dítě neposlechne, protože **nechce**. Slyšelo vás moc dobře, ale rozhodlo se vzdorovat.
  • *Kombinace:* Pokud má dítě obojí, léčba ADHD (stimulancia) často výrazně zlepší i příznaky ODD, protože dítě získá lepší "brzdy".

ODD vs. DMDD

V DSM-5 byla zavedena nová diagnóza **Disruptive Mood Dysregulation Disorder (DMDD)**.

  • DMDD je závažnější verze "hněvivé nálady". Dítě má extrémní záchvaty vzteku (nepřiměřené situaci) a mezi nimi je **trvale** podrážděné.
  • Pokud dítě splňuje kritéria pro ODD i DMDD, dává se přednost diagnóze DMDD.

🛠️ Etiologie: Proč je takové?

Jde o klasický střet "Nature vs. Nurture" (Geny vs. Výchova).

1. Biologické faktory (Temperament)

Děti s ODD se často rodí s **obtížným temperamentem**.

  • Jako miminka více plakala, hůře se uklidňovala, měla nepravidelný režim.
  • Mají nižší toleranci k frustraci (serotonin) a vyšší emoční reaktivitu.
  • Neurozobrazovací studie ukazují odlišnosti v **fronto-striatálních obvodech** a spojení mezi amygdalou a prefrontální kůrou. Na rozdíl od "chladných" psychopatů (CD s CU rysy), děti s ODD mají často **vysoký arousal** (vysoký tep, úzkost).

2. Environmentální faktory (Výchova)

Zde vstupuje do hry slavný **Pattersonův donucovací cyklus (Coercive Cycle)**. Toto je mechanismus, kterým rodiče (nevědomky) trénují dítě ve vzdoru.

  1. **Rodič:** "Jdi si vyčistit zuby."
  2. **Dítě:** (Ignoruje nebo kňourá).
  3. **Rodič:** (Zvýší hlas) "Slyšel jsi mě?!"
  4. **Dítě:** (Začne křičet) "Ty mě pořád jen buzeruješ! Nenávidím tě!"
  5. **Rodič:** (Vyčerpaný, chce klid) "Tak fajn, ale zítra si je vyčistíš!" a odejde.
  6. **Výsledek:**
    • Dítě dostalo **negativní posílení**: Jeho agrese ukončila nepříjemný požadavek rodiče. (Lekce: "Když budu ječet, vyhraju").
    • Rodič dostal **negativní posílení**: Jeho ústupek ukončil nepříjemný křik dítěte. (Lekce: "Když ustoupím, bude ticho").

Tento cyklus se opakuje tisíckrát, až se stane automatickým vzorcem interakce.

🧠 Neurobiologie vzdoru

Co se děje v mozku, když dítě řekne "NE!"?

Selhání exekutivních funkcí

Vzdor vyžaduje potlačení automatické reakce (vyhovět sociálnímu tlaku) nebo naopak neschopnost potlačit impuls (odseknout). U ODD je pozorována dysfunkce v **DLPFC** a **ACC**. Dítě nedokáže "přepnout" z jedné činnosti na druhou (kognitivní rigidita), a když ho k tomu nutíte, reaguje frustrací.

Zpracování odměny a trestu

Děti s ODD mají často změněnou citlivost na odměnu (nucleus accumbens).

  • Jsou méně citlivé na sociální odměnu (úsměv, pochvala) -> proto "hodné chování" pro ně není tak motivující.
  • Jsou hypersenzitivní na "ztrátu odměny" nebo trest -> to vyvolává extrémní frustraci a agresi.

⚕️ Léčba: Rodiče v první linii

Léky na ODD neexistují (používají se jen na komorbidity). Hlavní léčbou je **psychoterapie**, a to primárně terapie rodičů.

1. Parent Management Training (PMT)

Metody jako **PCIT (Parent-Child Interaction Therapy)** nebo **The Incredible Years**. Cílem není "naučit dítě poslouchat", ale "naučit rodiče velet".

  • **Rozbití donucovacího cyklu:** Rodič se učí neustupovat agresi, ale zároveň se nenechat vtáhnout do hádky.
  • **Výběrová pozornost:** Ignorovat drobné zlobení (kňourání), masivně chválit pozitivní chování.
  • **Efektivní příkazy:** Místo "Buď hodný" říct "Prosím, dej tu hračku do krabice hned teď."
  • **Time-out:** Krátké, emočně neutrální vyloučení dítěte ze situace při agresi.

2. Collaborative Problem Solving (CPS)

Přístup Rossa Greena ("The Explosive Child").

  • Vychází z myšlenky: **"Děti se chovají dobře, pokud mohou."** (Kids do well if they can).
  • Vzdor není zlomyslnost, ale chybějící dovednost (flexibilita, frustrační tolerance).
  • Metoda učí rodiče a děti hledat řešení společně ("Vidím, že máš problém s vypnutím hry. Já potřebuji, abys šel spát. Jak to vyřešíme, aby byli oba spokojení?"). Tím se trénuje prefrontální kůra dítěte.

🔮 Prognóza: Pravidlo třetin

Jak dopadnou děti s ODD v dospělosti? Platí přibližné pravidlo třetin:

  1. **1/3 se uzdraví:** Symptomy vymizí, vyrostou z toho (často ti, u kterých byla ODD reakcí na situační stres nebo nezralost).
  2. **1/3 zůstane stejná:** Symptomy přetrvávají, ale nezhoršují se. V dospělosti mohou mít problémy v práci a vztazích, být "obtížné osobnosti", ale nejsou kriminálníci.
  3. **1/3 se zhorší:** Progrese do **poruchy chování** (CD) a následně **ASPD** nebo rozvoj závislostí. Toto riziko je nejvyšší u dětí s časným nástupem, komorbidním ADHD a vysokou mstivostí.

Zdroje