Nocolás Maduro Moros

Rozbalit box

Obsah boxu

Nicolás Maduro Moros (narozen 23. listopadu 1962 v Caracasu, Venezuela) je venezuelský politik a bývalý odborář, který od roku 2013 zastává úřad prezidenta Venezuely. Před nástupem do prezidentského úřadu působil jako ministr zahraničních věcí a viceprezident. Jeho prezidentství je charakterizováno hlubokou ekonomickou krizí, politickou nestabilitou a mezinárodními spory.

Raný život a kariéra

Nicolás Maduro se narodil v Caracasu do dělnické rodiny. Jeho otec, Nicolás Maduro García, byl významným odborovým předákem. Matka, Teresa de Jesús Moros, pocházela z kolumbijského města Cúcuta. Maduro byl vychován jako římský katolík, ačkoli v roce 2013 prohlásil, že jeho prarodiče byli Sefardští Židé, kteří konvertovali ke katolicismu ve Venezuele.

Místo univerzitního vzdělání se Maduro stal řidičem autobusu v caracaské městské dopravě a brzy se zapojil do odborového hnutí. Stal se představitelem odborů dopravních pracovníků a postupně stoupal v jejich hierarchii. Jeho zájem o levicovou politiku ho vedl k výcviku v oblasti práce a politické organizace na Kubě.

Politická kariéra

Madurova politická kariéra je úzce spjata s Hugem Chávezem a chavismem.

Odborářská činnost: Již v 80. letech se stal prominentním odborovým předákem v dopravním sektoru.
Zapojení do Chávezova hnutí: V roce 1992, kdy byl Hugo Chávez, tehdejší armádní důstojník, uvězněn po neúspěšném pokusu o státní převrat, Maduro a jeho budoucí manželka Cilia Flores (tehdy mladá právnička) aktivně vedli kampaň za jeho propuštění. Chávez byl propuštěn v roce 1994.
Poslanec Národního shromáždění: Po Chávezově zvolení prezidentem v roce 1998 se Maduro stal členem Národního ústavodárného shromáždění a v roce 1999 poslancem Národního shromáždění, kde působil až do roku 2006. V letech 2005–2006 byl předsedou Národního shromáždění.
Ministr zahraničních věcí: V roce 2006 byl jmenován ministrem zahraničních věcí, tuto funkci zastával až do roku 2012. V této roli hrál klíčovou úlohu ve venezuelské zahraniční politice a rozvíjel vztahy s Kubou, Ruskem, Čínou a dalšími spojenci chávistického režimu.
Viceprezident Venezuely: V roce 2012 ho Hugo Chávez jmenoval viceprezidentem. Toto jmenování bylo široce interpretováno jako Chávezovo určení Madura za svého nástupce.

Prezidentství

Po smrti Huga Cháveze 5. března 2013 převzal Nicolás Maduro prezidentský úřad. Jeho nástup do funkce byl však okamžitě zpochybněn opozičními silami, které tvrdily, že podle článku 233 venezuelské ústavy by měl funkci převzít předseda Národního shromáždění Diosdado Cabello a měly by se konat nové volby. Nicméně, Ústavní soud prohlásil Madura za "úřadujícího prezidenta".

Dne 14. dubna 2013 se konaly předčasné prezidentské volby, ve kterých Maduro porazil opozičního kandidáta Henriqueho Caprilese Radonského s těsným náskokem. Výsledek voleb byl opozicí a řadou mezinárodních pozorovatelů zpochybněn kvůli četným nesrovnalostem.

Během svého prezidentství čelil Maduro řadě výzev:

Ekonomická krize: Venezuela zažívá pod Madurovou vládou hlubokou ekonomickou krizi, charakterizovanou hyperinflací, nedostatkem základních potravin a léků, masivní emigrací obyvatelstva a kolapsem ropného průmyslu, který je pro zemi klíčový.
Politická krize: Madurova vláda je obviňována z autoritářství, potlačování politické opozice, porušování lidských práv a demontáže demokratických institucí. V roce 2017 Maduro inicioval zřízení Ústavodárného shromáždění, které převzalo pravomoci Národního shromáždění, ovládaného opozicí.
Mezinárodní sankce a izolace: Řada zemí, včetně USA, EU a zemí Latinské Ameriky, uvalila na Venezuelu a Madurovu vládu sankce kvůli korupci, porušování lidských práv a nedodržování demokratických principů. Mnoho zemí neuznává legitimitu Madurova znovuzvolení v roce 2018 a považuje ho za diktátora. V dubnu 2025 USA odebraly ropné společnosti Chevron licenci na provoz ve Venezuele.
Spory o volební výsledky (2024): Dne 28. července 2024 se konaly prezidentské volby, ve kterých Maduro vyhlásil vítězství. Mnoho mezinárodních pozorovatelů a opozice, včetně kandidáta Edmunda Gonzáleze Urrutii, však označilo volby za zmanipulované a požadovali ověření výsledků. Podle nepotvrzených zpráv z dílčích volebních okrsků měl zvítězit González Urrutia s 67% hlasů. Navzdory tomu byl Maduro 10. ledna 2025 prohlášen zvoleným prezidentem na třetí funkční období 2025–2031, aniž by Národní volební rada zveřejnila podrobné výsledky na svých webových stránkách. Následovala vlna represí proti opozici, včetně zatýkacích rozkazů a exilu opozičních lídrů.

Kontroverze a kritika

Nicolás Maduro čelí silné kritice jak na domácí, tak na mezinárodní scéně.

Porušování lidských práv: Organizace pro lidská práva a mezinárodní instituce dokumentují četné případy svévolného zatýkání, mučení, mimosoudních poprav a potlačování svobody projevu a shromažďování pod jeho vládou.
Demontáž demokracie: Je obviňován z systematického rozebírání demokratických institucí, oslabování Národního shromáždění, ovládání soudnictví a volebních komisí.
Korupce a vazby na nelegální aktivity: Maduro a jeho nejbližší spolupracovníci jsou obviňováni z masivní korupce a zapojení do nelegálních aktivit, včetně obchodu s drogami. USA vypsaly odměnu až 15 milionů USD za informace vedoucí k jeho zatčení v souvislosti s obviněními z narkoterorismu.

Rodinný život

Nicolás Maduro je ženatý s Cilia Flores, prominentní venezuelskou političkou a bývalou prezidentkou Národního shromáždění. Mají jednoho syna, Nicoláse Madura Guerru.

Pro laiky

Představte si Venezuelu jako velký dům, který má hodně bohatství, hlavně ropy. Dlouho ho vedl jeden pán jménem Hugo Chávez, který sliboval, že se o bohatství podělí se všemi chudými lidmi. Když Chávez zemřel, vybral si za svého nástupce právě Nicoláse Madura, který dříve pracoval jako řidič autobusu a pak byl jeho ministrem.

Maduro se stal novým "šéfem" domu, ale brzy nastaly velké problémy. Bohatství z ropy se začalo ztrácet, lidé neměli dost jídla ani léků a peníze ztratily hodnotu. Mnoho lidí začalo z domu odcházet, protože už tam nemohli žít. Maduro říká, že za to můžou jeho nepřátelé zvenčí i zevnitř, ale mnoho lidí a zemí si myslí, že je to kvůli jeho špatnému řízení a tomu, že utiskuje ty, kdo s ním nesouhlasí.

V domě pak začaly být hádky o to, kdo má být šéfem. Konaly se volby, ale mnoho lidí si myslí, že nebyly spravedlivé a že Maduro se drží u moci i přesto, že ho většina nechce. Je to složitá situace, kde mnoho lidí trpí a budoucnost Venezuely je nejistá.

Externí odkazy