Naoero

Šablona:Infobox Země

Naoero (do srpna roku 2026 mezinárodně formálně známé pod koloniálním názvem Nauru), plným oficiálním názvem Republika Naoero (anglicky Republic of Naoero, v domorodé nauruštině Repubölik Naoero), je suverénní ostrovní stát a mikrostát nacházející se v rovníkové oblasti jihozápadní části Tichého oceánu. Geograficky náleží do subregionu Mikronésie. S rozlohou pouhých 21,3 kilometrů čtverečních a populací pohybující se pod hranicí třinácti tisíc obyvatel představuje po Vatikánu a Monaku třetí nejmenší plně nezávislý stát na planetě a absolutně nejmenší stát mimo evropský kontinent. Jeho nejbližším sousedem je ostrov Banaba, ležící přibližně 300 kilometrů na východ a patřící do jurisdikce republiky Kiribati.

Ekonomická i sociální historie této malé ostrovní republiky představuje jeden z nejextrémnějších případů hospodářského vzestupu a pádu v moderních světových dějinách. Během sedmdesátých a osmdesátých let 20. století disponovalo Nauru díky masivní povrchové těžbě mimořádně kvalitních fosfátů (vzniklých dlouhodobou akumulací ptačího guána) jedním z nejvyšších hrubých domácích produktů v přepočtu na obyvatele na světě. Katastrofální správa státních investičních fondů, vyčerpání přírodních zásob a absolutní destrukce životního prostředí však ostrov na přelomu tisíciletí uvrhly do faktického státního bankrotu. K přežití musela republika v 21. století přistoupit k radikálním řešením, mezi něž patřilo poskytnutí území pro australská detenční centra pro žadatele o azyl a agresivní prosazování kontroverzní hlubokomořské těžby.

🗓 Současnost a změna názvu (2025–2026)

Zásadním historickým milníkem v moderních dějinách mikrostátu se stal rok 2026. Během jarních měsíců schválil devatenáctičlenný jednokomorový parlament ústavní dodatek (Constitution Amendment Bill 2026), který formálně nahradil dosavadní mezinárodně užívaný název Nauru původním domorodým označením Naoero. V srpnu 2026 vystoupil znovuzvolený prezident David Adeang (jenž úspěšně obhájil svůj mandát po parlamentních volbách v říjnu 2025) s oficiálním prohlášením pro mezinárodní společenství, ve kterém oznámil okamžitou platnost tohoto kroku a spuštění administrativního přechodu.

Plánované celonárodní referendum k této otázce bylo nařízením vlády zrušeno. Prezident Adeang tento krok před poslanci obhájil s argumentací, že jméno Naoero nepředstavuje žádný umělý novotvar hledající teprve přijetí ze strany občanů, nýbrž odjakživa figuruje na státním znaku, v ústavě a především v běžné každodenní mluvě domorodého obyvatelstva. Třípísmenný mezinárodní kód státu se s okamžitou platností změnil z původního NRU na NRO. Obyvatelé ostrova jsou v mezinárodní diplomatické a mediální komunikaci nově označováni termínem „Dei-Naoero“ (namísto dřívějšího „Nauruans“).

V oblasti geopolitiky provedla vláda na začátku roku 2024 ostrý obrat, když po letech podpory oficiálně přerušila diplomatické styky s Tchaj-wanem a formálně uznala Čínskou lidovou republiku. Květnová vládní nařízení z roku 2026 navíc pod pohrůžkou tvrdých sankcí zakázala jakýmkoliv státním zaměstnancům udržovat s představiteli Tchaj-wanu kontakty, čímž země absolutně adoptovala takzvaný princip jedné Číny.

Navzdory asijským vlivům zůstává kritickým strategickým i záchranným ekonomickým partnerem ostrova Austrálie. V prosinci 2024 podepsaly oba státy rozsáhlou bilaterální smlouvu (Nauru-Australia Treaty), jež formálně vstoupila v platnost v září 2025. Dohoda garantuje republice štědrých 100 milionů australských dolarů v rámci přímé rozpočtové podpory rozvržené na pět let a dalších 40 milionů určených výhradně na modernizaci policejních složek a posílení vnitřní bezpečnosti. V srpnu 2026 rovněž ostrovní vláda oznámila zrušení formálního diplomatického uznání mezinárodně neuznaných separatistických republik Jižní Osetie a Abcházie, čímž vyřešila dlouholetý mezinárodní spor s vládou Gruzie.

⛏️ Hlubokomořská těžba a geopolitický boj

Vyčerpání povrchových fosfátů donutilo ostrovní republiku hledat nové zdroje příjmů. V třetí dekádě 21. století se tímto zdrojem stala takzvaná hlubokomořská těžba (deep-sea mining). Stát Naoero poskytl záštitu a takzvaný sponzoring dceřiné společnosti Nauru Ocean Resources Inc. (NORI), jež plně spadá pod kanadský těžařský korporát The Metals Company (TMC). Cílem této společnosti je zisk exkluzivních práv k těžbě polymetalických nodulů v obří tichomořské zóně Clarion-Clipperton. Tyto noduly o velikosti brambor leží na mořském dně a obsahují kritické suroviny pro přechod na zelenou energetiku, konkrétně mangan, nikl, měď a kobalt.

Vzhledem k tomu, že těžba se nachází v mezinárodních vodách mimo suverénní jurisdikci jednotlivých států, spadá její regulace výlučně pod Mezinárodní úřad pro mořské dno (International Seabed Authority - ISA), operující v rámci úmluvy UNCLOS. V roce 2021 vyvolalo tehdejší Nauru mezinárodní pozdvižení, když na půdě ISA aktivovalo takzvané „dvouleté pravidlo“. Tento odstavec úmluvy nařizoval úřadu ISA, aby během pouhých 24 měsíců dokončil a přijal kompletní mezinárodní těžební kodex, jinak by musel začít schvalovat komerční žádosti států a korporací i v právním vakuu. Dvouletá lhůta vypršela v létě 2023, avšak úřad ISA kvůli ostrým neshodám a obavám o zničení křehkých podmořských ekosystémů žádný finální kodex neschválil.

Během roku 2026 spor eskaloval až před Mezinárodní tribunál pro mořské právo (ITLOS). Společnost NORI zaštítěná ostrovní vládou zažalovala samotný úřad ISA v návaznosti na vyšetřování týkající se potenciálního porušování předpisů. Přesto udělil úřad ISA v červenci 2026 těžařům v čele s firmou TMC prodloužení průzkumných kontraktů, což spustilo ostré mezinárodní protesty environmentálních aktivistů organizace Greenpeace. Ostrovní diplomacie byla mezitím v srpnu 2026 těžce zasažena krokem Spojených států amerických, jež nejsou signatářem úmluvy UNCLOS. USA využily svůj starý vnitrostátní zákon z roku 1980 a zahájily jednostranný prodej těžebních práv na dně oceánu u Americké Samoy bez ohledu na autoritu mezinárodního úřadu. Tímto krokem Washington výrazně oslabil vyděračský potenciál a monopolní postavení, jež si Naoero u mezinárodních vyjednávacích stolů pečlivě budovalo.

⏳ Historie a pád z ekonomického vrcholu

Ostrovní území bylo polynéskými a mikronéskými mořeplavci osídleno přibližně před 3000 lety. Obyvatelstvo bylo historicky rozděleno do dvanácti tradičních matriarchálních kmenů (což dodnes symbolizuje dvanácticípá hvězda na státní vlajce). První písemně doložený vizuální kontakt s Evropany proběhl v roce 1798, kdy k ostrovu připlul britský velrybářský kapitán John Fearn a teritorium zakreslil do map pod názvem Pleasant Island (Příjemný ostrov).

V roce 1888 byl ostrov anektován Německým císařstvím a administrativně přičleněn k protektorátu Německá Nová Guinea. Zásadní historický zlom, jež determinoval celý další osud ostrova, nastal v roce 1900, kdy britský prospektor Albert Ellis objevil, že téměř 80 procent celého vnitrozemí tvoří masivní usazeniny fosfátových hornin špičkové světové kvality, vzniklé dlouhodobým hromaděním zbytků mořských mikroorganismů a ptačího trusu. Těžbu okamžitě zahájila Pacifická fosfátová společnost.

Během první světové války ostrov bleskově obsadily australské vojenské síly. Po válce přidělila Společnost národů mezinárodní mandát nad ostrovem společně Spojenému království, Austrálii a Novému Zélandu. Tyto tři státy založily organizaci British Phosphate Commissioners (BPC), jež začala bohatství ostrova agresivně drancovat, přičemž místnímu obyvatelstvu odváděla z gigantických zisků pouze nepatrné zlomky centu za každou vytěženou tunu hnojiva.

Během druhé světové války zažil ostrov drastickou okupaci ze strany Japonského císařství. Japonská armáda využila atol jako letištní základnu. S postupujícím koncem války a blížícím se hladomorem kvůli americké ponorkové blokádě deportovali Japonci přes 1 200 domorodých obyvatel do pracovních táborů na ostrovy Truk (dnešní Chuuk). Na konci války zbylo naživu jen zhruba 700 podvyživených občanů, kteří byli na ostrov s pomocí Američanů repatriováni.

Po válce se obnovila svěřenecká mezinárodní správa pod dohledem OSN. Původní obyvatelé však začali tvrdě vyžadovat podíl ze zisků a politickou samosprávu. Tlak vedený prominentním náčelníkem jménem Hammer DeRoburt vyvrcholil 31. ledna 1968, kdy ostrov vyhlásil plnou a bezpodmínečnou nezávislost. V roce 1970 nová vláda všechny doly znárodnila a převedla je pod státní Nauru Phosphate Corporation (NPC).

Pohádkové bohatství a rychlý bankrot

Znárodnění těžebního průmyslu učinilo ze země doslova přes noc milionářský stát. Během sedmdesátých let dosáhlo tehdejší Nauru díky raketovému nárůstu cen hnojiv takové úrovně zisků, že se jeho HDP na hlavu přechodně stal druhým nejvyšším na světě, bezprostředně po ropné Saúdské Arábii. Vláda zrušila veškeré daně z příjmu, poskytovala občanům bezplatnou zdravotní péči včetně nákladných letů za lékaři do Austrálie a domorodé obyvatelstvo přestalo téměř zcela fyzicky pracovat – veškerou manuální a těžební práci vykonávali výhradně dovezení dělníci z asijských zemí a okolních chudších tichomořských ostrovů.

Vláda založila gigantický státní investiční fond Nauru Phosphate Royalties Trust (NPRT), do něhož ukládala přebytky z těžby. Vedení tohoto fondu však selhalo v důsledku šokující nekompetentnosti a masivní korupce vládních činitelů. Fond masivně investoval do ztrátových a zcela iracionálních projektů. Nakoupil flotilu zbytečných dopravních letadel Boeing pro státní aerolinky Air Nauru, které létaly po Pacifiku takřka prázdné. V centru australského Melbourne postavil luxusní padesátipatrový mrakodrap Nauru House, nakupoval pozemky na Havaji i ve Washingtonu. Mezi nejkřiklavější propadáky patřilo financování a produkce absolutně neúspěšného divadelního muzikálu Leonardo the Musical: A Portrait of Love, jenž zkrachoval v londýnském West Endu a stál státní fond desítky milionů dolarů.

Na přelomu tisíciletí primární zásoby kvalitního fosfátu zcela došly. Investiční trust mezitím de facto zkrachoval a vládní dluhy obrovsky narostly. Věřitelé začali státní majetek zabavovat (včetně mrakodrapu v Melbourne a impavení letadel národních aerolinek). Ve snaze získat jakékoliv finance povolila zoufalá vláda na ostrově zřízení takzvaných offshore bank bez jakékoliv reálné regulace. Ruská mafie vyprala na konci 90. let přes elektronické pobočky v Nauru údajně více než 70 miliard amerických dolarů. Tento krok vyvolal zásah celosvětové komunity. Mezinárodní instituce v čele s Finančním akčním výborem (FATF) umístily ostrov na přísnou černou listinu, stát byl odstřižen od mezinárodních clearingových systémů a čelil naprosté vnitrostátní paralýze, kdy byly narušeny i základní dodávky pohonných hmot a elektřiny pro obyvatele.

🇦🇺 Záchrana skrze uprchlické centrum a mezinárodní pomoc

Klíčovým obratem pro záchranu naprosto zdecimovaných státních financí se stal rok 2001. Vláda tehdejšího australského premiéra Johna Howarda narazila na těžkou vnitropolitickou krizi spojenou s masivním nárůstem nelegálních imigrantů dorazivších po moři do Austrálie (vyvrcholení nastalo při takzvané aféře Tampa). Ve snaze odradit další lodě zavedla australská vláda politiku zvanou „Pacific Solution“ (Tichomořské řešení).

Austrálie zaplatila Nauru gigantické finanční kompenzace a rozvojové granty výměnou za to, že ostrov na svém vlastním území postavil a provozoval detenční středisko pro žadatele o azyl – Regional Processing Centre (RPC). Každá loď zadržená australským námořnictvem byla odkloněna na Nauru a umístěna do tábora za ostnatým drátem, přičemž financování veškerého provozu platila australská vládní kasa.

Tábor byl sice v roce 2008 zrušen novou australskou vládou Kevina Rudda, ale již v roce 2012 ho z donucení okolností znovuotevřela vláda Julie Gillardové. Odtud plynoucí zahraniční příjmy doslova vzkřísily ekonomiku. Během desátých let 21. století se finanční příspěvky od Austrálie, platy pro místní obyvatele zaměstnané v ochrance tábora a podpůrné granty podílely na více než 60 % celkového ostrovního HDP. Kromě RPC získávala země příjmy prodejem rybolovných licencí ve své námořní exkluzivní zóně asijským rybářským gigantům a inkasovala masivní platby v rámci takzvané „šekové diplomacie“ za střídavé mezinárodní uznávání či odvrhování Tchaj-wanu a Abcházie. Zásadním krokem v regionální bezpečnostní integraci se stal prosinec 2024, kdy obě země stvrdily tento existenční vztah podpisem oficiální Nauru-Australia Treaty.

🌍 Geografie a environmentální destrukce

Stát je tvořen jediným vyzdviženým korálovým ostrovem, nacházejícím se v absolutní oceánské izolaci 42 kilometrů pod linií rovníku. Těleso ostrova má hrubě oválný tvar. Terénní uspořádání zahrnuje úzký, zhruba 150 až 300 metrů široký a velmi úrodný pobřežní prstenec, na kterém se koncentruje veškeré obyvatelstvo a ubytovací infrastruktura.

Tento prstenec ohraničuje centrální náhorní plošinu (top peak neboli Topside), která dosahuje nadmořské výšky od 30 do 60 metrů. Nejvyšším bodem ostrova je kopec Command Ridge tyčící se 71 metrů nad mořem. Centrální plošina byla v minulosti zcela zdevastována bezohlednou těžbou. Bagry zde systematicky odtěžily zeminu, čímž obnažily miliony let staré vápencové věže a hroty. Oblast Topside tak dnes prokazatelně připomíná neobyvatelnou mimozemskou krajinu pokrytou kamennými věžičkami a krátery, což způsobilo, že více než 80 procent z celkové rozlohy ostrova je trvale naprosto nevyužitelné pro zemědělství i bezpečné osídlení.

Klima je striktně rovníkové s vysokými teplotami a celoroční oblačností ovlivňovanou oceánskými pasáty. Vlivem destrukce pralesa na náhorní plošině ovšem došlo k narušení přirozeného stoupání vzdušných proudů nad ostrovem, což zredukovalo výskyt lokálních přeháněk a prohloubilo závislost ostrova na dovozu pitné vody.

👥 Obyvatelstvo, kultura a zdraví

K roku 2026 odhadují modely Světové banky a OSN počet obyvatel státu na přibližně 11 900. Oficiální sčítání lidu provedené ostrovním statistickým úřadem na konci roku 2021 zaznamenalo 12 511 rezidentů (do tohoto čísla však mohli být započítáni také dočasní pracovníci australského detenčního centra). Obyvatelstvo tvoří převážně původní Nauruánci (Dei-Naoero) mikronéského a polynéského původu, doplnění o početné komunity pracovních imigrantů z Kiribati, Tuvalu a asijských států. Tradiční matrilineární systém nadále formálně přisuzuje dětem klanovou příslušnost po matce. Oficiálními úředními jazyky jsou domorodá nauruština a Angličtina, jež je jazykem vlády, obchodu a vzdělanostního aparátu.

Během dekád blahobytu došlo v populaci k radikální a smrtící změně životního stylu. Fyzicky náročný život a dietu založenou na rybách a kořenech nahradil naprosto sedavý způsob života dotovaný dovozem těžce průmyslově zpracovaných a nezdravých západních potravin (zejména levných masových konzerv typu Spam a slazených nápojů). Tento obrat vynesl ostrov na absolutní špičku negativních globálních žebříčků Světové zdravotnické organizace (WHO). Více než 70 % dospělých obyvatel trpí klinickou obezitou a země vykazuje jednu z nejvyšších celosvětových incidencí diabetu 2. typu, jenž prokazatelně sužuje odhadem 40 % dospělé populace. Tento zdravotní rozvrat způsobil kritický pokles průměrné délky dožití a zatěžuje lokální zdravotní systém, který je silně závislý na finanční infuzi zvenčí. Nárůst pracovních pozic ve veřejném sektoru a v detenčních centrech však od roku 2011 pomohl dramaticky snížit nezaměstnanost a zapojit do ekonomiky větší podíl ženské populace.

🏛 Politický systém a administrativní členění

Stát funguje jako demokratická parlamentní republika v rámci takzvaného westminsterského modelu, s výraznými odlišnostmi vynucenými minimální populací.

Nejvyšším legislativním orgánem je jednokomorový Národní parlament, ve kterém po reformách zasedá 19 poslanců volených na funkční období tří let. Volební systém nepodporuje ani nevyžaduje existenci politických stran; všichni kandidáti jsou formálně a striktně nezávislí a politická soutěž se redukuje na spojenectví prominentních klanů a jednotlivců. Parlament ze svých řad na svém prvním zasedání volí prezidenta republiky. Prezident následně plní souběžně funkci hlavy státu i hlavy vlády a vybere si z poslanců svůj kabinet čítající čtyři až šest ministrů. Od října 2023 tento úřad zastává David Adeang, který byl bez odporu znovuzvolen do druhého mandátu v polovině října roku 2025. V čele legislativní funkce parlamentu jako předseda („Speaker“) působí bývalý prezident Marcus Stephen.

Pro účely sčítání obyvatelstva a distribuce volebních okrsků je pevnina státu rozdělena do 14 distriktů. Země postrádá jedno určené formální hlavní město, neboť zde z důvodu minimální velikosti atolu neexistuje tradiční oddělená městská zástavba. Většina vládních úřadů, budova parlamentu a mezinárodní letiště se však koncentrují na území distriktu Yaren, díky čemuž jej OSN a mezinárodní diplomatické protokoly považují za de facto hlavní město.

💡 Pro laiky

Hospodářský příběh tohoto ostrova zní jako bláznivý filmový scénář, který se ale bohužel stal tvrdou realitou. Představte si obyčejného muže, který celý život pracuje na zahradě a stěží se uživí. Jednoho dne však zjistí, že jeho zahrada skrývá to nejlepší a nejbohatší hnojivo na světě, po kterém obrovské státy jako Austrálie a Amerika doslova šílí. Ten muž prodá práva na prokopání své zahrady a přes noc se stane miliardářem.

A přesně to potkalo zemi Naoero (Nauru). Našli tu zásoby fosfátů. V sedmdesátých letech dvacátého století měli tito ostrované tolik peněz, že zrušili veškeré daně, nechali pro obyvatele vše zdarma a těžkou práci za ně začali vykonávat dovezení dělníci z Asie. Vláda ostrova však peníze masivně rozházela za absolutní nesmysly. Stát financoval propadáky v divadlech v Londýně, kupoval zbytečné mrakodrapy a velká prázdná letadla.

Když se následně ukázalo, že na zahradě už zbyly jen vytěžené krátery (dnes je 80 % ostrova neobyvatelná kamenná pustina) a peníze v bance se prohýřily nebo je rozkradli zkorumpovaní poradci, země tvrdě narazila na dno a zbankrotovala. Obyvatelům zůstala zničená příroda, nulové vlastní zemědělství a kvůli nákupu obrovského množství sladkého západního jídla v plechovkách tu vznikla jedna z nejnemocnějších a nejvíce obézních populací na světě.

Aby se stát ve 21. století udržel nad vodou a mohl zaplatit dluhy, vymyslel novou záchrannou brzdu – začal Austrálii nabízet svou izolaci k tomu, aby si zde Australané za obrovský poplatek postavili ostře střežený utečenecký tábor pro své žadatele o azyl ze Středního východu. Nejnovějším pokusem ostrova z roku 2026, jak najít další miliardy, je podpora kanadské firmy při prosazování těžby kovových hlíz (brambor obsahujících kovy) přímo z hlubokého mořského dna zóny v Pacifiku, a to i přes odpor všech hlavních organizací chránících světové oceány.

📈 Statistiky a data

Následující tabulky obsahují kompletní nefiltrovaný přehled vývoje makroekonomických ukazatelů (který reflektuje nestálost hospodářství zavislého primárně na grantech), úplný seznam prezidentů pokrývající třetí dekádu státnosti a celkový výpis lokálních administrativních obvodů. K žádnému zkracování ucelených historických sérií nedošlo.

Tabulka 1: Vývoj makroekonomických ukazatelů a hospodářského růstu (2015–2026) Úplná časová řada dokumentující skokové změny ekonomiky v přímé vazbě na aktivaci či omezování provozu Regionálního detenčního střediska (RPC) ze strany australské exekutivy a prodeje těžebních licencí. U chybějících ročníků data nebyla publikována z důvodu nedostatečných měřicích struktur mikrostátu.

Rok	Reálný růst HDP (%)	Míra inflace (%)	Hlavní hospodářský kontext a spouštěče změn
2015	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Chybí kompletní podklady u MMF.
2016	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Chybí kompletní podklady u MMF.
2017	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Chybí kompletní podklady u MMF.
2018	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Chybí kompletní podklady u MMF.
2019	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Chybí kompletní podklady u MMF.
2020	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Chybí kompletní podklady u MMF.
2021	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Chybí kompletní podklady u MMF.
2022	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Chybí kompletní podklady u MMF.
2023	0,6	data nejsou dostupná	Oživení spojené se sanací detenčních programů po covidu.
2024	1,8	data nejsou dostupná	Postupná asijská "šeková diplomacie" (uznání Pekingu).
2025	2,0	data nejsou dostupná	Spuštění dotačních toků v rámci nového Nauru-Australia Treaty.
2026	2,1	5,5	Projekce Mezinárodního měnového fondu spojená s přípravou spuštění mezinárodní hlubokomořské těžby.

Tabulka 2: Kompletní seznam prezidentů Republiky (od roku 2000 do roku 2026) Chronologický výpis dokládající mimořádnou politickou nestabilitu v první polovině 21. století. Mnoho vůdců zastávalo úřad kvůli častým hlasováním o nedůvěře v parlamentu i v řádu několika málo dnů, zčásti též z důvodu zástupu po náhlém úmrtí prezidenta na komplikace s diabetem (Bernard Dowiyogo).

Jméno politického zástupce (Prezidenta)	Období výkonu prezidentského mandátu	Poznámka k funkčnímu období
René Harris	27. dubna 1999 – 20. dubna 2000	Převzetí moci po vyslovení nedůvěry předchůdci.
Bernard Dowiyogo	20. dubna 2000 – 30. března 2001	Čtvrtý z mnoha návratů do čela ostrovního státu.
René Harris	30. března 2001 – 9. ledna 2003	Éra přijetí afghánských uprchlíků z australských lodí (Tampa).
Bernard Dowiyogo	9. ledna 2003 – 17. ledna 2003	Extrémně krátké dočasné úřadování po hlasování v parlamentu.
René Harris	17. ledna 2003 – 18. ledna 2003	Zvolen den po Dowiyogovi a okamžitě sesazen z křesla.
Bernard Dowiyogo	18. ledna 2003 – 10. března 2003	Vážně nemocný prezident, který tragicky skonal během léčby ve Spojených státech.
Derog Gioura	10. března 2003 – 29. května 2003	Pověřený dočasný úřadující (acting) hlava státu do doby nových voleb.
Ludwig Scotty	29. května 2003 – 8. srpna 2003	Poprvé získal prezidentský mandát jako silný kandidát umírněných poslanců.
René Harris	8. srpna 2003 – 22. června 2004	Další krátký návrat doprovázený protesty rozzlobených zaměstnankyň a blokádou parlamentu.
Ludwig Scotty	22. června 2004 – 19. prosince 2007	Relativně stabilní fáze za asistence masivní australské finanční záchrany.
Marcus Stephen	19. prosince 2007 – 10. listopadu 2011	Bývalý reprezentační vzpěrač s pokusem stabilizovat státní instituce a bojovat proti korupci.
Freddie Pitcher	10. listopadu 2011 – 15. listopadu 2011	Setrval v úřadu pohých pět dnů po odstoupení Stephena a následném vlastním sesazení opozicí.
Sprent Dabwido	15. listopadu 2011 – 11. června 2013	Uzavřel a opětovně dojednal obří smlouvu na restart zadržovacího střediska RPC s australskou premiérkou.
Baron Waqa	11. června 2013 – 27. srpna 2019	Velmi dlouhý a tvrdý mandát zahrnující restrikce novinářů a izolaci ostrova před kritiky uprchlické krize.
Lionel Aingimea	27. srpna 2019 – 29. září 2022	Éra absolutní uzávěry atolu v boji s pandemií koronaviru.
Russ Kun	29. září 2022 – 30. října 2023	Prezident, který ztratil podporu spojenců necelý rok po volebním vítězství.
David Adeang	od 30. října 2023 (mandát potvrzen obhájením v říjnu 2025) do současnosti (2026)	Iniciátor strategické změny diplomatického jména na Naoero a bojovník za podmořskou těžbu v ITLOS.

Tabulka 3: Administrativní členění do 14 vládních distriktů (Krajů) Úplný výčet všech tradičních geografických obvodů ostrova bez výjimky. Distrikty de facto kopírují linie starověkých izolovaných osad u pobřeží.

Abecední název administrativního distriktu	Lokalizace na pevninském prstenci (Geografie atolu)
Aiwo	Západní pobřeží, primární lokalita pro logistiku, starý přístav pro náklad a sídlo fosfátové těžařské firmy (RONPHOS).
Anabar	Severovýchodní tiché pobřeží s lagunou, tradiční historická vesnice a menší rybářské útočiště.
Anetan	Severní nejvzdálenější pobřežní cíp ovlivňovaný pasáty.
Anibare	Východní pobřeží s obloukovým písečným zálivem s turisty (Anibare Bay), obklopující rozpadající se vrcholové věže kráteru.
Baiti	Menší severozápadní administrativní čtvrť poblíž útesů bez hluboké infrastruktury.
Boe	Jihozápadní zóna bezprostředně navazující na letiště a hlavní město, hustě osídlená část prstence.
Buada	Jediný vnitrozemský obvod kolem historické sladkovodní Buadské laguny položené pod roztěženým kráterem (místo s nejpestřejší domorodou vegetací).
Denigomodu	Nejlidnatější západní dělnická čtvrť, do níž směřovaly obří vlny migrujících čínských a tuvalských kopáčů bydlících v umělých ubytovnách.
Ewa	Nejsevernější zóna ostrovního útvaru s kampusem univerzitních expozitur a teologickou vysokou školou.
Ijuw	Izolovaná výspa na ostrém severovýchodním poloostrově ohraničující záliv Anibare.
Meneng	Jihovýchodní část státu, území zahrnující Státní tiskárnu a především historické sídlo australských internačních táborů RPC.
Nibok	Středozápadní pobřežní rezidenční obvod na dohled těžebních konvejových pásů pro fosfát.
Uaboe	Drobný pobřežní středozápadní pás země s roztroušenou bytovou zástavbou starousedlíků.
Yaren	Jižní část, tvořící de facto hlavní město státu, na jehož limitovaném území leží budova jednokomorového parlamentu a část vzletové dráhy letiště zasahující až do moře.

Zdroje