Marc-André Fleury

Rozbalit box

Obsah boxu

Marc-André Fleury (* 28. listopadu 1984, Sorel-Tracy, Québec) je bývalý kanadský profesionální hokejový brankář, trojnásobný vítěz Stanley Cupu a držitel Vezina Trophy.

Fleury, přezdívaný "Flower", je jednou z nejvýraznějších postav NHL 21. století. Jeho kariéra trvala přes dvě dekády, během nichž se stal synonymem pro spolehlivost, akrobatické zákroky a pozitivní přístup. Do historie se zapsal nejen jako klíčový muž dynastie Pittsburgh Penguins, ale také jako tvář nově vzniklého klubu Vegas Golden Knights, který hned v první sezóně dovedl do finále. V historických tabulkách NHL mu patří druhé místo v počtu vychytaných vítězství (překonal i Patricka Roye), což z něj činí jednoho z největších brankářů všech dob. Svou bohatou kariéru ukončil po sezóně 2023/24 v dresu Minnesota Wild.

Klubová kariéra

Spasitel Pittsburghu a "Ten Zákrok" (2003–2015)

Když si ho Pittsburgh Penguins v roce 2003 vybrali jako jedničku draftu, klub byl v troskách – finančně i herně. Fleury měl být základním kamenem obnovy. Začátky byly těžké, tým prohrával a Fleury byl pod obrovským tlakem. S příchodem Sidneyho Crosbyho a Jevgenije Malkina se však karta obrátila. V roce 2008 dovedl Tučňáky do finále, kde podlehli Detroitu. O rok později, v roce 2009, přišla odveta. Série proti Detroit Red Wings dospěla až do sedmého zápasu. Vteřiny před koncem, za stavu 2:1 pro Pittsburgh, se k odraženému puku dostal legendární obránce Detroitu Nicklas Lidström. Měl před sebou poloprázdnou branku. Fleury se však vrhl přes brankoviště a svým levým betonem střelu zablokoval. Tento moment, známý prostě jako "The Save", zajistil Pittsburghu titul a Fleurymu místo v legendách.

Následující roky byly jako na horské dráze. Fleury v základní části zářil, ale v play-off zažíval kolapsy (např. série proti Philadelphii 2012). Po sérii neúspěchů začal navštěvovat sportovního psychologa, což mu pomohlo znovu najít rovnováhu a radost ze hry.

Ztráta pozice a nejušlechtilejší gesto (2015–2017)

V sezóně 2015/16 utrpěl Fleury otřes mozku a v brance ho nahradil mladík Matt Murray. Murray chytal skvěle a dovedl tým k zisku Stanley Cupu v roce 2016. Fleury se ocitl v roli náhradníka. Místo aby dělal problémy, stal se Murrayho největším podporovatelem. V roce 2017 se situace opakovala, ale s twistem. Murray se před play-off zranil a Fleury musel do branky. V prvních dvou kolech chytal fantasticky a vyřadil Washington Capitals. Když se Murray uzdravil, trenér vrátil do branky mladíka. Fleury to přijal s grácií a předal Murraymu symbolickou štafetu. Penguins obhájili titul a Fleury, ačkoliv ve finále nechytal, byl tím, kdo předal Stanley Cup Muraymu na ledě. Bylo to dojemné loučení s Pittsburghem.

Zlatý Rytíř z Vegas (2017–2021)

V rozšiřovacím draftu 2017 si ho vybral nováček Vegas Golden Knights. Fleury se stal tváří nového klubu. Město i fanoušci ho milovali. To, co následovalo, se vymykalo logice. Podceňovaný tým "odpadlíků" (Golden Misfits) pod Fleuryho vedením válcoval ligu. Fleury chytal v životní formě a dovedl nováčka až do finále Stanley Cupu hned v první sezóně. Jeho působení v Nevadě vyvrcholilo v sezóně 2020/21. Ve věku 36 let získal svou první a jedinou Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL. Paradoxně, jen pár týdnů po zisku trofeje byl neceremoniálně vyměněn do Chicago Blackhawks, což vyvolalo bouři nevole mezi fanoušky i hráčem samotným (dozvěděl se to z Twitteru).

Poslední jízda v Minnesotě (2022–2024)

Po krátkém a trpkém angažmá v Chicagu našel Fleury svůj poslední domov v Minnesota Wild. Chtěl být blíže rodině a hrát v týmu s ambicemi. V Minnesotě byl uctíván jako mentor a legenda. V sezóně 2023/24 dosáhl historického milníku. Překonal Patricka Roye v počtu výher a posunul se na druhé místo historických tabulek NHL (za Martina Brodeura). Jeho poslední zápas v dubnu 2024 byl emotivní rozlučkou, kdy mu aplaudovali spoluhráči, soupeři i fanoušci.

Reprezentační kariéra

V národním týmu Kanady měl Fleury často smůlu na silnou konkurenci (Luongo, Brodeur, Price).

Zlaté Vancouver 2010: Byl členem olympijského týmu na domácích hrách ve Vancouveru. Ačkoliv plnil roli třetího brankáře a do zápasu nezasáhl, je držitelem zlaté olympijské medaile.
MS juniorů: Dvakrát získal stříbro na MS do 20 let (2003, 2004). Finále v roce 2004 proti USA je však pro něj bolestivou vzpomínkou – v závěru zápasu si nešťastně srazil puk do vlastní branky, což rozhodlo o prohře Kanady. I z této chyby se však dokázal oklepat a stát se legendou.

Osobnost a styl

Marc-André Fleury byl unikát.

Věčný úsměv: I pod maskou se často usmíval. Hokej pro něj byl hrou, kterou miloval. Často mluvil se svými tyčkami a děkoval jim, když ho zachránily ("Merci, poteau!").
Král žertů: Byl největším vtipálkem v lize. Jeho žerty (pranks) jsou legendární – od přelepování hokejek spoluhráčů páskou až po schovávání civilního oblečení do mrazáku nebo zavěšování výstroje pod strop haly.
Styl chytání: Byl jedním z posledních zástupců atletického, hybridního stylu. Spoléhal na bleskurychlé reflexy a akrobatické zákroky ("windmill save" lapačkou) spíše než na pouhé vykrývání úhlů.

Pro laiky

Proč je Marc-André Fleury tak milován?

Dobrý člověk: Ve světě eg a peněz zůstal Fleury skromným, usměvavým klukem. Nikdy neřekl křivé slovo o spoluhráčích, ani když ho posadili na lavičku.
Vykoupení: Jeho kariéra měla pády (vlastní gól v juniorech, výbuchy v play-off), ale vždy se zvedl. Vyhrál tři poháry a Vezinu, když už byl považován za "starého".
Tři města, tři legendy: Je vzácné, aby hráče milovali fanoušci tří různých týmů. V Pittsburghu je bůh, ve Vegas zakladatel a v Minnesotě respektovaný veterán.

Zdroje