Kvakeři
Obsah boxu
Šablona:Infobox Náboženský směr Náboženská společnost Přátel, obecně známá jako kvakeři (anglicky Quakers), je duchovní hnutí s kořeny v křesťanství, které vzniklo v polovině 17. století v Anglii během anglické občanské války. Zakladatelem hnutí byl George Fox. Kvakeři jsou proslulí svým důrazem na přímou, osobní zkušenost s Bohem, kterou nazývají Vnitřní světlo (Inner Light), a na ní založenými svědectvími o pacifismu, sociální spravedlnosti, rovnosti všech lidí a integritě. Jejich bohoslužby jsou často vedeny v tichosti, bez formální liturgie či kazatele.
Název "kvaker" (z anglického quake – třást se) byl původně posměšnou přezdívkou, která odkazovala na výzvu George Foxe soudci, aby se "třásl před slovem Páně", nebo na duchovní vytržení některých raných Přátel. Členové hnutí sami sebe nazývají Přáteli. Celosvětově se k nim hlásí přibližně 380 000 lidí. V roce 1947 obdržely dvě hlavní kvakerské organizace (Friends Service Council a American Friends Service Committee) Nobelovu cenu za mír za svou humanitární práci.
📜 Historie
🇬🇧 Počátky v Anglii
Hnutí vzniklo v bouřlivém období anglické občanské války (1642–1651), kdy mnoho lidí hledalo nové formy náboženského vyjádření mimo zavedenou Anglikánskou církev. George Fox (1624–1691), mladý muž z Leicestershire, prožil hlubokou duchovní krizi a dospěl k přesvědčení, že přítomnost Boha lze zažít přímo, bez prostřednictví kněží, svátostí nebo kostelů. Toto zjevení, které popsal slovy "Kristus přišel, aby učil svůj lid sám", se stalo základem kvakerské teologie.
Fox začal cestovat po Anglii a kázat své poselství. Přitahoval mnoho následovníků, kteří byli zklamáni formalismem existujících církví. Tito raní Přátelé, známí jako "Valiant Sixty", čelili tvrdému pronásledování ze strany státu i církve. Byli vězněni za rouhání, odmítání platit desátky, rušení bohoslužeb a odmítání přísahat věrnost králi (což považovali za porušení biblického příkazu "nepřísahejte vůbec"). Jejich radikální rovnostářství, kdy odmítali smekat klobouk před autoritami a oslovovali všechny lidi (včetně šlechty) neformálním "ty", bylo vnímáno jako společenská vzpoura.
🇺🇸 Rozšíření do Ameriky
Pronásledování v Anglii vedlo mnoho kvakerů k emigraci do britských kolonií v Severní Americe. I zde však zpočátku čelili útlaku, zejména v puritánském Massachusetts, kde byli někteří, jako například Mary Dyer, dokonce popraveni.
Zásadní zlom nastal díky Williamu Pennovi (1644–1718), synovi významného anglického admirála a konvertitovi ke kvakerství. V roce 1681 obdržel od krále Karla II. rozsáhlé území v Americe jako splátku dluhu, který koruna dlužila jeho otci. Penn zde založil kolonii Pensylvánie jako "svatý experiment" a útočiště pro nábožensky pronásledované, nejen pro kvakery. Hlavní město, Filadelfie (v překladu "bratrská láska"), se stalo centrem kvakerského života. Pensylvánie byla založena na principech náboženské svobody, spravedlivého jednání s původními obyvateli (indiánským kmenem Lenapů) a odmítání vojenské služby.
V 18. a 19. století se kvakeři stali vůdčí silou v hnutí za zrušení otroctví (abolicionismus). Byli jednou z prvních náboženských skupin, která oficiálně odsoudila otroctví a zakázala svým členům vlastnit otroky. Mnoho kvakerů se aktivně podílelo na organizaci Podzemní železnice, sítě tajných cest a bezpečných domů pro uprchlé otroky.
🕊️ Moderní dějiny a humanitární činnost
V 19. století došlo v kvakerském hnutí k několika rozkolům, které vedly ke vzniku různých větví – od liberálních a univerzalistických po evangelikální, které přijaly programované bohoslužby s pastory a zpěvem.
Během obou světových válek kvakeři potvrdili své pacifistické přesvědčení. Mnozí sloužili v nebojových rolích, například v sanitních jednotkách (Friends' Ambulance Unit), nebo byli jako odpírači vojenské služby vězněni. Po obou válkách se intenzivně věnovali humanitární pomoci a rekonstrukci v zasažených oblastech Evropy, včetně Německa. Za tuto činnost, zejména za pomoc dětem a uprchlíkům bez ohledu na jejich původ, obdržely organizace American Friends Service Committee (AFSC) a britský Friends Service Council (nyní Quaker Peace & Social Witness) v roce 1947 Nobelovu cenu za mír.
✝️ Věrouka a principy
Kvakerství nemá formální krédo ani dogma. Jeho základem je osobní zkušenost a víra, že každý člověk má v sobě "to Boží", což je označováno jako Vnitřní světlo, Duch Kristův nebo prostě Světlo.
✨ Vnitřní světlo (The Inner Light)
Toto je ústřední koncept kvakerské víry. Je to přesvědčení, že Boží přítomnost a vedení jsou dostupné všem lidem přímo, bez nutnosti prostředníků. Vnitřní světlo je zdrojem duchovní pravdy, morálního vedení a síly k dobrému životu. Bible je pro mnoho kvakerů důležitým zdrojem inspirace, ale je chápána jako svědectví o zjevení, nikoli jako konečné a jediné slovo Boží. Primární autoritou zůstává přímá zkušenost se Světlem.
🕊️ Svědectví (Testimonies)
Z víry ve Vnitřní světlo vyplývají praktické principy neboli "svědectví", která nejsou psanými pravidly, ale spíše sdíleným závazkem žít určitým způsobem. Často jsou shrnována akronymem SPICES:
- Simplicity (Jednoduchost): Žít prostě, vyhýbat se materialismu, soustředit se na to, co je skutečně důležité.
- Peace (Mír): Závazek k pacifismu a nenásilí. Kvakeři odmítají účast ve válce a usilují o mírové řešení konfliktů na všech úrovních.
- Integrity (Integrita): Být pravdivý ve slovech i činech. To zahrnuje odmítání přísah (protože se očekává, že člověk mluví pravdu vždy) a poctivost v obchodním styku.
- Community (Společenství): Vytváření podporujícího společenství založeného na vzájemné péči a respektu.
- Equality (Rovnost): Přesvědčení, že všichni lidé jsou si před Bohem rovni, bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost nebo sociální postavení. To vedlo kvakery k průkopnické roli v boji za práva žen a rasovou rovnost.
- Stewardship (Správcovství/Udržitelnost): Péče o Zemi a její zdroje jako o Boží stvoření. Tento princip získal na významu v posledních desetiletích v souvislosti s ekologickými problémy.
🛐 Bohoslužba a praxe
Kvakerské bohoslužby se liší podle jednotlivých větví hnutí.
🤫 Tichá bohoslužba (Unprogrammed Worship)
Tradiční a pro mnoho lidí nejcharakterističtější forma kvakerské bohoslužby. Přátelé se scházejí v prosté místnosti (Meeting House) a sedí v tichosti. Cílem je společně naslouchat Vnitřnímu světlu. Kdokoli (muž, žena i dítě) se cítí pohnut Duchem, může povstat a krátce promluvit. Neexistuje žádný kazatel, liturgie, hudba ani předem daný program. Shromáždění končí podáním ruky.
🗣️ Programovaná bohoslužba (Programmed Worship)
Tato forma, rozšířená zejména v některých částech USA, Afriky a Latinské Ameriky, se více podobá tradiční protestantské bohoslužbě. Zahrnuje čtení z Bible, kázání pastora, společné modlitby a zpěv hymnů. I v těchto bohoslužbách je však často vyhrazen čas pro tiché rozjímání.
🏛️ Organizační struktura
Kvakeři nemají kněze ani biskupy. Místní společenství se nazývá Místní shromáždění (Local Meeting). Ta se sdružují do větších celků, tzv. Měsíčních a Ročních shromáždění (Monthly/Yearly Meeting), která rozhodují o praktických i duchovních záležitostech. Rozhodnutí se nepřijímají hlasováním, ale procesem hledání konsenzu, který kvakeři nazývají "smyslem shromáždění" (sense of the meeting). Cílem je najít řešení, které je v souladu s Boží vůlí a se kterým mohou všichni souhlasit.
🌍 Kvakeři ve světě a v Česku
Největší počet kvakerů žije dnes paradoxně mimo tradiční centra v Británii a USA. Velké a rostoucí komunity, převážně evangelikálního (programovaného) typu, se nacházejí v Africe (zejména v Keni) a v Latinské Americe (např. v Bolívii a Guatemale).
V České republice existuje malá, ale aktivní skupina kvakerů. Jejich historie sahá do období první republiky, kdy zde působila britská a americká pomoc. Pražské shromáždění Přátel se pravidelně schází k tiché bohoslužbě.
🏆 Společenský vliv a odkaz
Přestože jsou kvakeři malou skupinou, jejich společenský vliv byl v historii nepřiměřeně velký.
- Vězeňská reforma: Elizabeth Fry (1780–1845) byla klíčovou postavou v hnutí za humánnější podmínky ve věznicích.
- Práva žen: Kvakerský princip rovnosti vedl k tomu, že ženy měly v hnutí od počátku rovnocenné postavení a mnoho z prvních bojovnic za ženská práva, jako Susan B. Anthony a Lucretia Mott, mělo kvakerské kořeny.
- Vědecký a průmyslový přínos: Mnoho významných vědců (např. John Dalton, otec moderní atomové teorie) a průmyslníků (rodiny Cadbury, Rowntree, Fry – výrobci čokolády; Barclays a Lloyds v bankovnictví; Clarks v obuvnictví) byli kvakeři. Jejich podniky byly často známé progresivními pracovními podmínkami a sociální odpovědností.
- Mírové iniciativy: Kvakeři se podíleli na založení organizací jako Greenpeace nebo Amnesty International a dodnes pracují jako mediátoři v mezinárodních konfliktech prostřednictvím svých zastoupení u Organizace spojených národů.
💡 Pro laiky
- Kdo jsou kvakeři? Jsou to lidé, kteří věří, že kousek Boha (říkají tomu "Vnitřní světlo") je v každém člověku. Nepotřebují kněze ani kostelní rituály, aby s Bohem mluvili.
- Proč se jim říká "kvakeři"? Původně to byla nadávka. Znamená to "ti, co se třesou". Prý se buď třásli pohnutím před Bohem, nebo jejich zakladatel řekl jednomu soudci, ať se "třese před slovem Páně". Dnes si říkají hlavně "Přátelé".
- Jak vypadá jejich bohoslužba? Ta nejznámější je velmi jednoduchá: lidé sedí spolu v tichu a přemýšlejí. Když má někdo pocit, že mu Bůh něco vnukl, může nahlas promluvit. Není tam žádný kazatel ani varhany.
- Čemu věří? Věří v mír (odmítají válku), rovnost (všichni lidé jsou si rovni), poctivost (vždy mluvit pravdu) a jednoduchý život bez zbytečného luxusu.
- Čím jsou známí? V historii bojovali proti otroctví, za práva žen a za lepší podmínky ve věznicích. V roce 1947 dostali Nobelovu cenu za mír za pomoc lidem po druhé světové válce.