Kulturní revoluce
Obsah boxu
Šablona:Infobox událost Velká proletářská kulturní revoluce (čínsky 無產階級文化大革命, pinyin: Wúchǎn jiējí wénhuà dàgémìng), běžně zkracovaná na Kulturní revoluce, byla masová politická kampaň a sociální hnutí v Čínské lidové republice, které inicioval a vedl Mao Ce-tung, předseda Komunistické strany Číny. Oficiálně trvala od roku 1966 do roku 1976, ačkoli její nejintenzivnější a nejchaotičtější fáze proběhla v letech 1966–1969.
Cílem revoluce bylo podle oficiální propagandy odstranit "buržoazní" a "kapitalistické" prvky ze společnosti a strany, očistit čínský komunismus od revizionismu a znovu nastolit maoismus jako dominantní ideologii. Ve skutečnosti však byla primárně nástrojem, kterým si Mao Ce-tung po neúspěchu Velkého skoku vpřed znovu upevnil svou absolutní moc, zlikvidoval politické oponenty a vytvořil kolem sebe bezprecedentní kult osobnosti.
Kampaň se vyznačovala extrémním násilím, chaosem a ničením. Hlavní údernou silou se staly Rudé gardy (chung-wej-ping), masové hnutí studentů a mládeže, které terorizovalo obyvatelstvo, útočilo na intelektuály, stranické funkcionáře a kohokoli, kdo byl označen za "třídního nepřítele". Během revoluce byly zničeny tisíce historických památek, chrámů, knih a uměleckých děl v rámci kampaně proti "Čtyřem starým". Odhaduje se, že si vyžádala stovky tisíc až několik milionů obětí a způsobila hluboký ekonomický a společenský rozvrat, jehož následky jsou v Číně patrné dodnes.
📜 Příčiny a pozadí
Kořeny Kulturní revoluce sahají do konce 50. let 20. století. Po katastrofálním selhání politiky Velkého skoku vpřed (1958–1962), která způsobila masivní hladomor s desítkami milionů obětí, byla pozice Mao Ce-tunga uvnitř Komunistické strany Číny (KSČ) výrazně oslabena. Do popředí se dostali pragmatičtější politici jako prezident Liou Šao-čchi a generální tajemník Teng Siao-pching, kteří začali prosazovat umírněnější ekonomické reformy, aby zemi stabilizovali.
Mao tyto reformy vnímal jako odklon od revolučních ideálů a jako krok směrem ke kapitalismu a "revizionismu", podobnému tomu, který podle něj probíhal v Sovětském svazu po smrti Stalina. Obával se ztráty kontroly nad stranou a státem a byl přesvědčen, že revoluce musí pokračovat, aby se zabránilo vzniku nové "buržoazní" elity.
Od počátku 60. let začal Mao shromažďovat své spojence, mezi které patřili jeho žena Ťiang Čching, ministr obrany Lin Piao, šéf tajné policie Kchang Šeng a ideolog Čchen Po-ta. Společně začali připravovat půdu pro masivní politickou čistku. Klíčovou roli sehrála armáda pod vedením Lin Piaa, která se stala ohniskem Maova kultu osobnosti, symbolizovaného vydáním tzv. Rudé knížky (Citáty předsedy Maa).
💥 Průběh revoluce
Kulturní revoluce se obvykle dělí do tří hlavních fází.
🚩 Počáteční fáze (květen 1966 – duben 1969)
Tato fáze byla nejradikálnější a nejchaotičtější. Za formální začátek je považováno tzv. "Oznámení z 16. května", ve kterém Mao vyzval k útoku na "představitele buržoazie, kteří se vloudili do strany, vlády, armády a různých oblastí kultury".
V srpnu 1966 Mao na masovém shromáždění v Pekingu podpořil nově vznikající hnutí studentů a mládeže, které se zformovalo do tzv. Rudých gard (chung-wej-ping). Tyto skupiny se staly hlavní údernou silou revoluce. Vyzbrojeny Rudou knížkou a bezmeznou oddaností Maovi začaly po celé zemi terorizovat obyvatelstvo. Jejich cílem bylo zničit "Čtyři staré": staré myšlenky, starou kulturu, staré zvyky a staré obyčeje.
Rudé gardy pořádaly veřejné ponižující procesy zvané "bojové seance" (dòuzhēng huì), kde byli profesoři, intelektuálové, umělci i vysocí straničtí funkcionáři mučeni a nuceni k přiznání ze smyšlených zločinů. Miliony lidí byly poslány na "převýchovu" do venkovských pracovních táborů. Školy a univerzity byly uzavřeny a vzdělávací systém se zhroutil. Docházelo k masivnímu ničení kulturního dědictví – byly páleny knihy, ničeny chrámy, kláštery, historické budovy a umělecké sbírky. Během této fáze byli odstraněni hlavní Maovi oponenti, včetně Liou Šao-čchiho, který zemřel ve vězení, a Teng Siao-pchinga, který byl poslán pracovat do továrny.
⚔️ Fáze ozbrojených střetů a intervence armády (duben 1969 – srpen 1973)
Chaos se postupně vymkl kontrole. Různé frakce Rudých gard začaly bojovat mezi sebou o moc a ideologickou čistotu. V některých oblastech přerostly tyto střety v regulérní ozbrojené konflikty, při kterých se používaly i těžké zbraně. Země se ocitla na pokraji občanské války.
V této situaci Mao nařídil armádě, aby zasáhla a obnovila pořádek. Armáda postupně odzbrojila a rozpustila Rudé gardy. Miliony mladých lidí z měst, bývalých gardistů, byly v rámci kampaně "Vzhůru do hor a dolů na venkov" poslány na venkov, aby se "učily od rolníků". Tento krok měl dva cíle: zbavit se radikálních elementů ve městech a snížit městskou nezaměstnanost.
Na IX. sjezdu KSČ v roce 1969 byl za Maova nástupce oficiálně jmenován Lin Piao. Jeho moc však rychle rostla, což začalo Maa znepokojovat. V roce 1971 Lin Piao za záhadných okolností zahynul při leteckém neštěstí v Mongolsku, údajně při pokusu o útěk do Sovětského svazu po neúspěšném pokusu o státní převrat.
📉 Pozdní fáze a konec (srpen 1973 – říjen 1976)
Po odstranění Lin Piaa se mocenská struktura opět změnila. Do popředí se dostala tzv. Banda čtyř, radikální frakce vedená Maovou ženou Ťiang Čching. Tato skupina se snažila pokračovat v radikální politice Kulturní revoluce. Proti nim stála umírněnější frakce pragmatiků v čele s premiérem Čou En-lajem a rehabilitovaným Teng Siao-pchingem, kteří se snažili stabilizovat ekonomiku a státní správu.
Poslední roky Maova života byly poznamenány bojem těchto dvou frakcí. Po smrti Čou En-laje v lednu 1976 a následných masových demonstracích na jeho počest (tzv. Tchienanmenský incident) byl Teng Siao-pching opět odvolán z funkcí.
Kulturní revoluce definitivně skončila až smrtí Mao Ce-tunga 9. září 1976. Necelý měsíc po jeho smrti, v říjnu 1976, byli členové Bandy čtyř zatčeni a obviněni ze všech zločinů spáchaných během revoluce. Tím byla symbolicky ukončena jedna z nejtemnějších kapitol moderních čínských dějin.
📉 Důsledky a oběti
Dopady Kulturní revoluce byly pro Čínu katastrofální ve všech ohledech.
💔 Lidské ztráty
Přesný počet obětí je těžké určit, ale odhady se pohybují od 500 000 do 2 milionů mrtvých. Další desítky milionů lidí byly perzekvovány, mučeny, uvězněny nebo poslány do pracovních táborů. Celá generace ztratila přístup ke vzdělání, což vedlo ke vzniku tzv. "ztracené generace". Společnost byla hluboce traumatizována a rozvrácena, rodiny byly rozděleny a sousedé se obraceli proti sobě.
🏛️ Kulturní devastace
Během kampaně proti "Čtyřem starým" byla zničena obrovská část čínského kulturního a historického dědictví. Byly zničeny tisíce buddhistických a taoistických chrámů, historických památek, hrobek (včetně hrobky Konfucia), knihoven a uměleckých děl. Tradiční čínská kultura, filozofie a náboženství byly potlačeny a nahrazeny rigidní maoistickou ideologií.
⚙️ Ekonomický dopad
Ekonomika země utrpěla vážné škody. Politický chaos narušil průmyslovou i zemědělskou výrobu. Doprava byla paralyzována, protože železnice byly využívány k přepravě Rudých gard. Vědecký a technologický vývoj stagnoval kvůli perzekuci intelektuálů. Čína se na deset let prakticky izolovala od zbytku světa.
⚖️ Oficiální hodnocení a odkaz
Po převzetí moci Teng Siao-pchingem na konci 70. let Komunistická strana Číny přehodnotila své stanovisko ke Kulturní revoluci. V roce 1981 přijala rezoluci, která ji označila za "deset let katastrofy" a "vážnou chybu", kterou "nesprávně inicioval" Mao Ce-tung, ale za její nejhorší excesy obvinila kontrarevoluční skupiny, především kliku Lin Piaa a Bandu čtyř.
Samotný Mao Ce-tung byl hodnocen podle formule, že jeho přínos byl ze 70 % pozitivní a z 30 % negativní. Tím si strana udržela legitimitu odvozenou od Maa jako zakladatele státu, ale zároveň se distancovala od jeho největších chyb.
Dnes je v Číně veřejná diskuze o Kulturní revoluci stále citlivým a do značné míry cenzurovaným tématem. Ačkoli je oficiálně odsouzena, její podrobné zkoumání a připomínání je potlačováno, aby se nenarušila společenská stabilita a autorita komunistické strany. Pro mnoho Číňanů však zůstává hlubokým a nezhojeným traumatem.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že nejvyšší vládce země (v tomto případě Mao Ce-tung) má pocit, že ztrácí moc a že jeho podřízení ho přestávají poslouchat. Aby si moc vzal zpět a zbavil se všech svých konkurentů, vymyslí plán. Řekne všem mladým lidem a studentům, že jejich učitelé, rodiče, místní úředníci a umělci jsou tajní nepřátelé státu, kteří chtějí zničit revoluci a vrátit staré, špatné časy.
Povzbudí tyto mladé lidi, aby vytvořili skupiny (tzv. Rudé gardy), a dá jim volnou ruku k tomu, aby tyto "nepřátele" našli a potrestali. Zároveň jim nařídí zničit všechno "staré" – staré knihy, staré sochy, staré chrámy i staré zvyky. Výsledkem je deset let naprostého chaosu. Studenti přestanou chodit do školy a místo toho bijí své učitele. Děti udávají své rodiče. Továrny přestanou vyrábět, protože dělníci se účastní politických schůzí. Všude panuje strach, násilí a nedůvěra. Miliony lidí jsou zabity nebo poslány do pracovních táborů a obrovské kulturní bohatství je navždy zničeno. To vše jen proto, aby si jeden člověk udržel absolutní moc.