Krize v průlivu Báb al-Mandab 2026

Místo	Západní pobřeží Jemenu, průliv Báb al-Mandab, Rudé moře, Adenský záliv
Příčina	Rozšíření konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem; ofenzíva povstalců
Výsledek	Probíhající konflikt (Húsíové fyzicky kontrolují pobřeží a ostrovy, uvalení blokády na saúdské přístavy)
Strany konfliktu
Velitelé
Síly
Ztráty

Krize v průlivu Báb al-Mandab z roku 2026 (v mezinárodní politologické a vojenské terminologii často označovaná jako podzimní jemenská ofenzíva či druhá fáze krize v Rudém moři) představuje radikální vojenskou, bezpečnostní a hospodářskou eskalaci situace na Blízkém východě. Tento konflikt bezprostředně navazuje na předchozí útoky na civilní námořní dopravu z let 2023 a 2024. Nová fáze krize byla iniciována 28. března 2026, kdy jemenská povstalecká skupina Húsíů (oficiálně Ansar Alláh) formálně vypověděla dočasná příměří a aktivně se zapojila do širšího vojenského střetu mezi Spojenými státy americkými, Izraelem a Íránem (takzvané íránské války).

Ke kritickému zvratu celosvětového významu došlo během první poloviny září 2026. Povstalecké síly Húsíů zahájily bleskovou pozemní ofenzívu proti jednotkám mezinárodně uznané jemenské vlády. Dne 10. září 2026 dobyli Húsíové strategický přístav Mochá. Následujícího dne, 11. září 2026, vojensky obsadili ostrov Perim (Mayyun), přístav Dhubab a Hanišské ostrovy. Tento územní zisk o rozloze 5 400 kilometrů čtverečních znamenal, že povstalci získali přímou fyzickou kontrolu nad celým jemenským pobřežím úžiny Báb al-Mandab. Skupina následně vyhlásila námořní embargo na exporty Saúdské Arábie, což okamžitě vedlo k uzavření saúdského přístavu Janbú a ke skokovému nárůstu cen ropy typu Brent nad hranici 108 amerických dolarů za barel. Konflikt vyvolal masivní vnitřní vysídlení obyvatelstva a stal se předmětem mimořádného zasedání Rady bezpečnosti OSN.

🌍 Geografický a strategický kontext

Průliv Báb al-Mandab (v překladu z arabského jazyka znamenající Brána slz) funguje jako kritický námořní uzlový bod (chokepoint) propojující Rudé moře na severu s Adenským zálivem a Indickým oceánem na jihu. Průliv odděluje Arabský poloostrov (konkrétně území Jemenu) od afrického rohu (území států Džibutsko a Eritrea).

V nejužším místě měří úžina pouhých 26 kilometrů. Přímo v centru tohoto zúžení se nachází sopečný ostrov Perim (arabsky Mayyun), který průliv fyzicky rozděluje na dva plavební kanály: východní kanál Alexander (široký 3 kilometry, využívaný primárně pro lokální plavbu) a západní kanál Dact-el-Mayun (široký 21 kilometrů, jež slouží jako hlavní trasa pro mezinárodní hlubokoponorná plavidla).

Z hospodářského hlediska představuje tato vodní cesta absolutně klíčovou tepnu globální logistiky. V dobách mírového provozu tudy proplouvá přibližně 10 % veškerého světového námořního obchodu a zhruba 5 až 7 % globálních dodávek surové ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG) směřujících z Perského zálivu přes Suezský průplav na evropské a severoamerické trhy. Kontrola tohoto geografického bodu umožňuje jakémukoliv aktérovi paralyzovat obchodní řetězce mezi Asií a Evropou.

⏳ Vývoj před rokem 2026 (2023–2025)

Události roku 2026 úzce navazují na předchozí etapy konfliktu, jež byly spjaty s válkou v Gaze.

Na podzim roku 2023 (konkrétně od 19. října) zahájili Húsíové ostřelování komerčních lodí v Rudém moři s deklarovaným cílem podpořit palestinské hnutí Hamás. Reakcí mezinárodního společenství bylo zformování několika vojenských koalic. V prosinci 2023 ohlásily Spojené státy americké spuštění obranné námořní operace Operation Prosperity Guardian, na kterou v lednu 2024 navázaly přímé letecké a raketové údery na vojenské základny v Jemenu. Evropská unie paralelně spustila vlastní obrannou misi EUNAVFOR Aspides.

Navzdory stovkám zachycených dronů a střel se námořní provoz v oblasti drasticky propadl. V květnu roku 2025 došlo k dočasné deeskalaci. Nově inaugurovaný americký prezident Donald Trump dne 6. května 2025 oznámil zprostředkování formálního příměří. Tato dohoda, vyjednaná za asistence diplomatů z Ománu, vedla k dočasnému zastavení útoků výměnou za omezení amerických úderů na jemenské cíle. Výzkumné centrum International Crisis Group (ICG) zpětně konstatovalo, že Húsíové využili toto období relativního klidu ve druhé polovině roku 2025 k masivnímu doplnění svých zbrojních skladů a reorganizaci pozemních jednotek.

🚀 Jarní a letní eskalace (Březen–Červenec 2026)

Křehké příměří definitivně zkolabovalo na přelomu února a března 2026, kdy na Blízkém východě propukla série přímých vojenských konfrontací mezi Íránem a jeho spojenci na jedné straně a Izraelem se Spojenými státy na straně druhé.

Dne 28. března 2026 Húsíové formálně vyhlásili zrušení ománských dohod a obnovili odpaly balistických střel směřujících na izraelské přístavní město Ejlat. Zpravodajská hlášení Institutu pro studium války (ISW) z tohoto období definovala novou húsíjskou strategii jako snahu o odstrašení Spojených států od poskytování vojenské podpory Saúdské Arábii. Dne 13. července 2026 rozšířili povstalci své útoky opětovně i na saúdské území. O týden později, 20. července 2026, oznámilo velení Húsíů zavedení plošného námořního embarga na veškerá plavidla směřující do nebo ze saúdských přístavů, což odůvodnili údajnou blokádou jimi kontrolovaných území.

Zásadní ekonomické škody způsobila série incidentů z počátku srpna. Mezi 6. a 18. srpnem 2026 přišlo při húsíjských útocích na území Jemenu o život 21 civilistů. Na moři došlo ke kritickému incidentu, kdy byl zasažen ropný tanker Daisy. Přímý zásah raketou způsobil ztráty na životech mezi členy posádky i u přivolaných záchranných týmů a klasifikoval se z pohledu organizace Human Rights Watch jako možný válečný zločin.

⚔️ Zářijová pozemní ofenzíva a pád přístavů

Nejvýznamnější strategický posun v celém průběhu krize nastal v první třetině září 2026. Húsíové opustili taktiku pouhého odpalování raket z vnitrozemí a zahájili masivní pozemní operaci s cílem fyzicky obsadit samotné břehy průlivu Báb al-Mandab.

Operace započala 3. září 2026 diverzními útoky proti pozicím jemenské vládní armády poblíž hlavního města Saná. Vládní vojska (PLC) se pokusila o protiofenzívu a 5. září dobyla město Hais. Húsíové však následně provedli obchvatný manévr směrem na jih podél pobřeží, čímž donutili vládní jednotky k překotnému ústupu z důvodu hrozícího obklíčení. Dne 10. září 2026 prolomili povstalci obranné linie a vstoupili do historického přístavního města Mochá (Mokha). Pád místní vojenské základny znamenal pro vládní síly ztrátu veškeré strategické obranné hloubky v regionu.

Následujícího dne, 11. září 2026, provedli Húsíové kombinované námořní a obojživelné operace. Zabrali přístavní město Dhubab a úspěšně vylodili vojenské kontingenty na strategickém ostrově Perim (Mayyun) ležícím přímo ve středu průlivu. Ve stejný den zkonsolidovali svou kontrolu nad ostrovem Zuqar a uvalili námořní obležení na zbytky provládních jednotek dislokovaných na Hanišských ostrovech. Během tohoto týdenního tažení získali povstalci pod svou absolutní kontrolu území o rozloze přibližně 5 400 kilometrů čtverečních, zasahující do šesti okresů v provinciích Taiz a Hudajda.

🛢️ Hospodářské dopady a ropný šok

Fyzické ovládnutí jemenského pobřeží a ostrovů Húsíi znamenalo okamžitou paralýzu regionálních trhů s nerostnými surovinami. Vzhledem k tomu, že paralelně probíhající konflikt uzavřel plavební trasy přes Hormuzský průliv, stalo se Rudé moře jedinou funkční exportní trasou pro saúdskoarabskou ropu, jež byla přepravována vnitrozemským ropovodem East-West Pipeline do přístavu Janbú.

Dne 11. září 2026 zasáhla koalice Húsíů a spřízněných iráckých šíitských milicí čerpací stanice tohoto ropovodu v provinciích Rijád a Medína pomocí přesných dronových útoků. Dne 13. září oznámil vojenský mluvčí Húsíů Jahjá Sarí úspěšný úder na vojenskou základnu v saúdském městě Šarúra a na cíle v guvernorátu Tawwal, kde střely zranily civilisty a poškodily infrastrukturu.

V důsledku těchto kombinovaných útoků byla saúdská státní ropná společnost Saudi Aramco nucena okamžitě pozastavit veškeré nakládací operace v přístavním terminálu Janbú. Finanční trhy reagovaly panikou. Cena referenční ropy typu Brent vyskočila během několika hodin téměř o tři procenta a stabilizovala se vysoko nad hranicí 108 amerických dolarů za barel, což vyvolalo globální obavy z nového inflačního šoku v zemích Evropské unie a ve Spojených státech. Expertní analýzy vydané střediskem African Security Analysis navíc varovaly, že omezení provozu průlivu drasticky dopadne na rozvojové africké ekonomiky skrze zvýšené ceny dovážených potravin a hnojiv.

🏛️ Mezinárodní reakce a zasedání OSN

Zásadní proměna bezpečnostního prostředí vyvolala sérii mimořádných diplomatických kroků. Dne 15. září 2026 bylo v New Yorku svoláno mimořádné krizové zasedání Rady bezpečnosti OSN (šlo o druhé zasedání k tomuto tématu během jediného týdne). Náměstek generálního tajemníka OSN Khaled Khiari na plénu varoval, že situace se vymyká kontrole a že postup Húsíů představuje kritickou hrozbu pro udržení i toho nejzákladnějšího provozu v oblasti.

Diplomatická aktivita probíhala souběžně v několika liniích:

Katar vydal oficiální prohlášení varující před absolutní mezinárodní katastrofou v případě, že se Húsíům podaří průliv zcela zablokovat.
Spojené státy americké a Írán zahájily prostřednictvím pákistánských a ománských diplomatů výměnu tajných depeší. Pákistánské zdroje potvrdily, že tyto nepřímé rozhovory se soustředily výhradně na deeskalaci v Hormuzském průlivu a v Báb al-Mandabu.
Íránský ministr zahraničí Abbás Arákčí odcestoval do Pekingu, kde s představiteli Číny jednal o možném čínském mediačním tlaku na znepřátelené strany.
Ze strany Saúdské Arábie došlo k aktivaci nově uzavřeného obranného paktu, jehož signatáři jsou také Turecko a Pákistán. Saúdská strana uvedla tamní armádu do stavu nejvyšší pohotovosti a aktivovala systémy protivzdušné obrany napříč celou zemí. Pákistánští a turečtí představitelé však do poloviny září neobdrželi od Rijádu formální žádost o přímé nasazení vojenských kontingentů.

⛺ Humanitární krize a vysídlení

Húsíjská ofenzíva v září 2026 způsobila v regionu rozsáhlou humanitární katastrofu. Dle verifikovaných údajů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) bylo jen během prvních dvou zářijových týdnů v důsledku bojů na západním pobřeží nuceně vnitřně vysídleno téměř 94 000 osob. K 15. září přesáhl celkový odhadovaný počet vysídlených hranici 100 000 lidí.

Únikové trasy civilistů byly značně limitované. Zprávy organizace International Rescue Committee (IRC) doložily, že v jihozápadní části Jemenu bylo více než 200 školních budov narychlo konvertováno na provizorní nouzové přístřešky pro uprchlíky. Zhruba 2 000 obyvatel zvolilo riskantní cestu přes moře a na malých plavidlech prchlo na africké pobřeží do sousedního Džibutska, čímž se humanitární tlak přenesl i na tento malý africký stát, jenž se nachází v těsné blízkosti americké vojenské základny Camp Lemonnier.

📊 Statistické tabulky a historická data

Vývoj incidentů a útoků na plavidla (2023–2026)

Následující tabulka obsahuje kompletní statistickou řadu evidující počet útoků nebo potvrzených incidentů na námořních trasách v okolí Jemenu. Z důvodu agregovaných reportů bezpečnostních a lodních agentur (vykazujících data na základě úmluv z roku 2024) jsou u meziročních metrik explicitně uvedeny poznámky o metodice sběru, aby nedošlo k fabrikaci chybějících měsíčních dat. Tabulka nevynechává žádný z dotazovaných roků v daném intervalu.

Rok	Sledované časové období	Počet evidovaných potvrzených incidentů / útoků	Metodologický kontext
2023	říjen – prosinec 2023	17	Útoky evidované před schválením rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2722 (leden 2024).
2024	leden – prosinec 2024	Data agregována do společného bloku 2024/2025	Společný report pro roky 2024 a 2025 eviduje pro toto období celkem 57 potvrzených zásahů plavidel.
2025	leden – prosinec 2025	Data agregována do společného bloku 2024/2025	Pokles incidentů v letních měsících 2025 z důvodu ománského příměří.
2026	leden – září 2026	4	Verifikováno pro měsíce srpen a září (včetně zničení tankeru Daisy). Celkový počet po rezoluci dosáhl čísla 61.

Vliv krize na globální kontejnerovou dopravu

Tato matice dokumentuje změny v objemu námořní logistiky trasované z Asie do Evropy skrze průliv Báb al-Mandab a Suezský průplav oproti klidovému stavu.

Rok	Stav námořní propustnosti	Odchylka vůči předválečnému průměru (v %)
2023	Běžný komerční provoz s lokálním omezením na konci roku	Pokles o cca 5 %
2024	Hromadné přesměrování lodí velkých společností kolem Mys Dobré naděje	Pokles kontejnerové tonáže o 90 %
2025	Setrvalý stav přesměrování; fungování letního příměří	Stagnace (udržení úbytku na úrovni -90 %)
2026	Absolutní blokáda způsobená kontrolou pobřeží povstalci	Zcela minimální zbytkový provoz regionálních přepravců

💡 Pro laiky

Když se podíváte na mapu světa, uvidíte, že pokud chce obří nákladní loď plná telefonů, oblečení a léků doplout z čínské Šanghaje do přístavu v Nizozemsku, má dvě možnosti. Může obeplout celou Afriku, což trvá extrémně dlouho a stojí miliony navíc za palivo, nebo to může „střihnout“ zkratkou přes Suezský průplav. K tomu, aby se loď do Suezského průplavu vůbec dostala, ale musí projet velmi úzkým průlivem zvaným Báb al-Mandab, který se nachází u břehů asijského Jemenu. Tento průliv je v nejužším místě široký jen 26 kilometrů, což je pro velké námořní lodě neuvěřitelně stísněný prostor.

V roce 2023 se v Jemenu místní ozbrojená skupina (Húsíové) rozhodla, že tento průliv začne ostřelovat. Z pouště odpalovali levné rakety a vysílali malé drony výbušninami na obří obchodní lodě. Lodní přepravci a pojišťovny se přirozeně vyděsili a odmítli tudy své lodě posílat. Celý svět tak musel začít znovu obeplouvat Afriku, což zdražilo dopravu a promítlo se do vyšších cen zboží v evropských obchodech. Zástupci zemí NATO (především USA a evropské státy) sice do oblasti poslali své moderní křižníky, aby drony sestřelovaly, ale ničit dron za pár tisíc korun raketou za desítky milionů je ekonomicky neúnosné.

Skutečný šok ovšem přišel v září roku 2026. Povstalci změnili taktiku. Přestali lodě pouze ostřelovat z dálky, vzali vojáky do terénních aut a člunů a celé pobřeží a ostrovy v průlivu fyzicky dobyli. Tím pádem si na břeh tohoto „námořního hrdla“ postavili hlídky a děla, čímž úžinu de facto zamkli. Vzhledem k tomu, že paralelně s tím vypukla válka i na druhé straně u Íránu, odkud se vozí ropa, nezbyla pro ropné exporty už vůbec žádná bezpečná vodní cesta. To okamžitě vystřelilo ceny ropy do astronomických výšin. Státníci v OSN v reakci na to začali varovat před globálním kolapsem, protože kontrolu nad jednou z nejdůležitějších dopravních tepen planety poprvé v moderní historii přebrala nestátní ozbrojená skupina.

Zdroje