Irský svobodný stát
Obsah boxu
Irský svobodný stát (irsky Saorstát Éireann, anglicky Irish Free State) byl státní útvar, který existoval v letech 1922 až 1937. Vznikl na základě Anglo-irské dohody z roku 1921, která ukončila irskou válku za nezávislost. Stát zahrnoval 26 z 32 irských hrabství a měl status dominia v rámci Britského společenství národů. Jeho hlavou byl formálně britský monarcha, zastupovaný generálním guvernérem. Existence Svobodného státu byla klíčovým přechodným obdobím, které vedlo k vytvoření plně nezávislé Irské republiky.
Vznik státu byl poznamenán hlubokým politickým rozkolem, který vyústil v irskou občanskou válku mezi zastánci a odpůrci dohody. Po jejím skončení se stát pod vedením vlád stran Cumann na nGaedheal a později Fianna Fáil postupně zbavoval vazeb na Spojené království a budoval vlastní suverénní instituce. Tento proces byl završen přijetím nové ústavy v roce 1937, která stát přejmenovala na Irsko (irsky Éire) a de facto z něj učinila republiku.
📜 Historie
Historie Irského svobodného státu je příběhem o budování národa po staletích britské nadvlády, poznamenaným vnitřními konflikty a postupným úsilím o dosažení úplné suverenity.
🕊️ Anglo-irská dohoda
Po intenzivní válce za nezávislost (1919–1921) se irští a britští představitelé sešli v Londýně, aby vyjednali mírové řešení. Irskou delegaci vedli Arthur Griffith a Michael Collins. Výsledkem byla Anglo-irská dohoda, podepsaná 6. prosince 1921. Dohoda poskytla Irsku podstatně větší míru autonomie, než jakou nabízel jakýkoli předchozí návrh na samosprávu (Home Rule).
Klíčové body dohody:
- Vznik Irského svobodného státu s 26 hrabstvími a statusem dominia, podobně jako Kanada nebo Austrálie.
- Severní Irsko (6 hrabství) mělo možnost se od Svobodného státu oddělit, což okamžitě učinilo.
- Členové irského parlamentu (Oireachtas) museli skládat přísahu věrnosti britskému monarchovi.
- Spojené království si ponechalo kontrolu nad třemi strategickými přístavy (tzv. Treaty Ports).
Dohoda byla v Irsku přijata velmi kontroverzně. Pro zastánce, jako byl Michael Collins, představovala "svobodu dosáhnout svobody" – nejlepší možný kompromis v dané situaci. Pro odpůrce, vedené Éamonem de Valerou, byla zradou ideálů republiky vyhlášené během Velikonočního povstání v roce 1916, zejména kvůli přísaze věrnosti a rozdělení ostrova.
⚔️ Občanská válka
Rozkol ohledně dohody vedl k jednomu z nejtragičtějších období irských dějin. V lednu 1922 byla dohoda těsně schválena irským parlamentem (Dáil Éireann). De Valera a jeho stoupenci na protest opustili parlament. Napětí mezi pro-dohodovou prozatímní vládou a anti-dohodovou frakcí Irské republikánské armády (IRA) eskalovalo.
Irská občanská válka vypukla v červnu 1922, když vládní síly zahájily ostřelování budovy Čtyř soudů v Dublinu, obsazené odpůrci dohody. Válka trvala necelý rok a byla mimořádně brutální, s mnoha popravami a atentáty na obou stranách. Mezi jejími oběťmi byli i klíčoví vůdci pro-dohodové strany, včetně Michaela Collinse, který byl zabit v srpnu 1922. Válka skončila v květnu 1923 porážkou anti-dohodových sil, které složily zbraně. Zanechala však hluboké a dlouhotrvající jizvy v irské společnosti a politice.
🏛️ Budování státu (vláda W. T. Cosgravea)
Po skončení občanské války se vláda pod vedením W. T. Cosgrave a jeho strany Cumann na nGaedheal soustředila na konsolidaci státu a obnovu země. Byla vytvořena neozbrojená policie (Garda Síochána), stabilizována ekonomika a zaveden funkční systém státní správy.
V zahraniční politice se Svobodný stát aktivně snažil posilovat svou nezávislost v rámci Britského společenství. V roce 1923 se stal členem Společnosti národů, čímž demonstroval svou suverenitu na mezinárodní scéně. Klíčovou roli sehrál při přijetí Westminsterského statutu v roce 1931, který potvrdil, že britský parlament nemůže vydávat zákony pro dominia bez jejich souhlasu.
📉 Nástup Fianna Fáil
V roce 1926 založil Éamon de Valera novou politickou stranu, Fianna Fáil, která sdružovala většinu bývalých odpůrců dohody. Ačkoliv původně odmítali zasednout v parlamentu kvůli povinné přísaze věrnosti, v roce 1927 de Valera změnil taktiku, označil přísahu za "prázdnou formuli" a vstoupil do politického procesu.
Ve volbách v roce 1932 Fianna Fáil zvítězila a de Valera se stal předsedou výkonné rady (premiérem). Jeho vláda okamžitě začala systematicky demontovat prvky Anglo-irské dohody, které považovala za omezující pro irskou suverenitu.
📜 Cesta k republice
De Valerova vláda podnikla řadu kroků k oslabení vazeb na Británii:
- **Zrušení přísahy věrnosti:** Jeden z prvních zákonů nové vlády.
- **Omezení role generálního guvernéra:** Jeho pravomoci byly minimalizovány a úřad se stal čistě ceremoniálním.
- **Anglo-irská obchodní válka:** De Valera odmítl platit Británii poplatky za půdu, což vedlo k zavedení cel na obou stranách a poškodilo irskou ekonomiku, zejména zemědělství.
- **Nová ústava (Bunreacht na hÉireann):** V roce 1937 de Valera představil novou ústavu, která byla schválena v referendu. Tato ústava:
* Změnila název státu na Irsko (Éire). * Zřídila úřad prezidenta Irska jako hlavu státu. * Zrušila úřad generálního guvernéra. * Neobsahovala žádnou zmínku o britském monarchovi v domácích záležitostech.
Přijetím této ústavy 29. prosince 1937 Irský svobodný stát formálně zanikl a byl nahrazen novým státním útvarem, který byl republikou ve všem kromě jména. Formálně byla republika vyhlášena až v roce 1949.
🏛️ Politický systém a symboly
Irský svobodný stát byl konstituční monarchie s parlamentním systémem vlády.
👑 Role britského monarchu
Hlavou státu byl britský monarcha (v tomto období Jiří V., krátce Eduard VIII. a Jiří VI.), který byl v Irsku zastupován generálním guvernérem (Governor-General). Generální guvernér jmenoval vládu, rozpouštěl parlament a podepisoval zákony, ale činil tak téměř výhradně na doporučení irské vlády. Jeho role byla postupně marginalizována, zejména po roce 1932.
🗳️ Vláda a parlament
Zákonodárnou moc měl parlament, Oireachtas, který se skládal ze dvou komor:
- Dáil Éireann (dolní komora): Poslanci byli voleni na základě poměrného zastoupení. Tato komora byla centrem politické moci.
- Seanad Éireann (horní komora, senát): Měl zpočátku smíšené složení (jmenovaní i volení členové) a sloužil jako kontrolní orgán. V roce 1936 byl de Valerovou vládou zrušen, ale obnoven v ústavě z roku 1937.
V čele vlády, nazývané Výkonná rada (Executive Council), stál její předseda (President of the Executive Council), což byla funkce ekvivalentní premiérovi.
🇮🇪 Státní symboly
- Vlajka: Stát přijal irskou trikolóru (zelená, bílá, oranžová) jako svou národní vlajku.
- Státní hymna: Píseň Amhrán na bhFiann (Vojákova píseň) byla oficiálně přijata jako hymna v roce 1926.
- Státní znak: Zlatá harfa na modrém poli, tradiční symbol Irska.
🌍 Zahraniční vztahy
Zahraniční politika Svobodného státu se soustředila na dva hlavní cíle: definování a posilování své nezávislosti na Spojeném království a etablování se jako suverénní aktér na mezinárodní scéně.
🇬🇧 Vztahy se Spojeným královstvím
Vztahy s Británií byly po celou dobu existence státu napjaté a komplexní. Ačkoliv oba státy spolupracovaly v rámci Společenství národů, přetrvávaly spory ohledně:
- **Rozdělení Irska:** Irské vlády nikdy neuznaly legitimitu rozdělení ostrova.
- **Přístavy (Treaty Ports):** Britská kontrola nad strategickými přístavy byla vnímána jako omezení suverenity.
- **Ekonomické vazby:** Jak ukázala obchodní válka ve 30. letech, irská ekonomika byla silně závislá na britském trhu.
🌐 Mezinárodní scéna
Irský svobodný stát se aktivně zapojil do práce Společnosti národů, kde prosazoval principy suverenity malých států a mezinárodního práva. V roce 1930 bylo Irsko zvoleno do Rady Společnosti národů, což bylo považováno za významný diplomatický úspěch. Účast v této organizaci a v imperiálních konferencích umožnila Irsku budovat si vlastní diplomatickou službu a zahraniční politiku nezávislou na Londýně.
💡 Pro laiky
- Dominium: Představte si to jako "poloviční nezávislost". Stát byl samosprávný, měl vlastní vládu, parlament i armádu, ale formálně uznával britského krále jako svou hlavu státu. Byl to status, který měly v té době i Kanada, Austrálie nebo Nový Zéland. Nebyl to kolonie, ale ani plně nezávislá republika.
- Anglo-irská dohoda: Klíčová smlouva, která ukončila válku za nezávislost. Byla to dohoda, která Irsku dala vlastní stát, ale za cenu určitých kompromisů – rozdělení ostrova a přísaha věrnosti britskému králi. Právě tyto kompromisy vedly k občanské válce.
- Přísaha věrnosti (Oath of Allegiance): Slib, který museli poslanci irského parlamentu skládat. Neslibovali věrnost přímo králi, ale "Irskému svobodnému státu" a "věrnost Jeho Veličenstvu králi Jiřímu V., jeho dědicům a nástupcům" v jeho roli hlavy Společenství. Pro republikány to byl nepřijatelný symbol podřízenosti Británii.