Haile Selassie I.
Obsah boxu
Haile Selassie I. (amharsky ቀዳማዊ ኃይለ ሥላሴ, přepis: Qädamawi Haylä Śəllasé, v překladu „Moc Trojice“), rodným jménem Lidž Tafari Makonnen Woldemikael (* 23. července 1892, Ejersa Goro – 27. srpna 1975, Addis Abeba), byl etiopský regent v letech 1916 až 1930 a poslední císař Etiopského císařství od roku 1930 do roku 1974. Byl klíčovou postavou moderních etiopských a afrických dějin a pro stoupence hnutí Rastafari je považován za vtělení Boha (Jah) a mesiáše.
Jako člen šlechtické rodiny, která se odvolávala na přímý původ od krále Šalomouna a královny ze Sáby, se Tafari Makonnen stal v roce 1916 regentem a korunním princem císařovny Zauditu I. Po její smrti byl v roce 1930 korunován císařem. Během své vlády usiloval o modernizaci Etiopie a její zapojení do mezinárodního společenství, například vstupem do Společnosti národů. Jeho vláda byla přerušena italskou invazí v roce 1935, po níž strávil pět let v exilu ve Spojeném království. Jeho projev ve Společnosti národů, v němž žádal o pomoc proti agresi fašistické Itálie, z něj učinil celosvětově známou osobnost.
Po osvobození Etiopie v roce 1941 se vrátil na trůn a pokračoval v reformách. Hrál ústřední roli v procesu dekolonizace Afriky a byl jedním ze zakladatelů Organizace africké jednoty (OAU), jejíž sídlo bylo umístěno v Addis Abebě. Jeho autoritářský styl vlády a pomalé tempo reforem v pozdějších letech však vedly k nárůstu nespokojenosti, která vyvrcholila v roce 1974, kdy byl svržen vojenským pučem vedeným marxistickým výborem Derg. Zemřel následujícího roku za nevyjasněných okolností.
📜 Život před nástupem na trůn
👑 Původ a mládí
Narodil se jako Lidž Tafari Makonnen ve vesnici Ejersa Goro v provincii Hararge. Jeho otec, Ras Makonnen Woldemikael, byl guvernérem Hararge a klíčovým generálem císaře Menelika II., který se proslavil v bitvě u Adwy. Jeho matka, Weyziro Yeshimebet Ali Abajifar, zemřela, když mu byly dva roky. Tafari se odvolával na svůj původ v šalomounské dynastii, která podle legend sahá až k synovi krále Šalomouna a královny ze Sáby, Menelikovi I.
Díky postavení svého otce získal Tafari tradiční etiopské vzdělání doplněné o výuku francouzštiny od evropských misionářů. Již v mládí projevoval mimořádnou inteligenci a politický talent. Po smrti svého otce v roce 1906 ho císař Menelik II. povolal ke dvoru v Addis Abebě, kde pokračoval ve svém vzdělání a byl připravován na budoucí politickou kariéru. V roce 1911 se oženil s Menen Asfaw, praneteří císařovny Taytu Betul, manželky Menelika II.
🏛️ Cesta k moci
Po smrti Menelika II. v roce 1913 nastoupil na trůn jeho vnuk Ijasu V. Ijasuova vláda však byla poznamenána nestabilitou a jeho údajnou konverzí k islámu, což vyvolalo odpor konzervativní křesťanské šlechty. V roce 1916 byl Ijasu V. svržen a na trůn byla dosazena Menelikova dcera Zauditu I. Tafari Makonnen byl jmenován jejím regentem a dědicem trůnu s titulem Ras.
Jako regent se Ras Tafari stal de facto vládcem země. Prosazoval politiku centralizace a modernizace, což ho často stavělo do konfliktu s konzervativní císařovnou Zauditu a jejími stoupenci. Jeho největším úspěchem v tomto období bylo přijetí Etiopie do Společnosti národů v roce 1923, čímž posílil mezinárodní postavení země. Cestoval po Evropě a Blízkém východě, kde sbíral inspiraci pro své reformní plány. Postupně omezoval moc regionálních pánů a budoval moderní armádu a administrativu. Po potlačení několika pokusů o puč a smrti císařovny Zauditu v dubnu 1930 se stal nezpochybnitelným vládcem.
👑 Vláda a reformy
⚙️ Korunovace a modernizace
Dne 2. listopadu 1930 byl Ras Tafari Makonnen korunován císařem pod jménem Haile Selassie I. (Moc Trojice). Jeho další tituly zněly „Král králů, Pán pánů, Vítězný lev z kmene Judova, Vyvolenec Boží“. Korunovace v Addis Abebě byla velkolepou událostí, které se zúčastnili zástupci z celého světa.
Jako císař pokračoval v modernizačním úsilí. V roce 1931 vyhlásil první psanou ústavu v dějinách Etiopie, která sice zachovávala absolutní moc panovníka, ale zavedla dvoukomorový parlament a formalizovala vládní strukturu. Podporoval vzdělávání, zakládal školy (včetně první školy pro dívky) a posílal mladé Etiopany studovat do zahraničí. Zavedl reformy v soudnictví, zdravotnictví a infrastruktuře. Oficiálně zakázal otroctví, i když jeho vymýcení v praxi bylo pomalé.
🌍 Italská invaze a exil
Modernizační snahy byly brutálně přerušeny v roce 1935, kdy fašistická Itálie pod vedením Benita Mussoliniho napadla Etiopii. Etiopská armáda, přestože statečně bojovala, nemohla odolat moderní italské vojenské technice, včetně použití chemických zbraní. V květnu 1936 Italové obsadili Addis Abebu a Haile Selassie byl nucen odejít do exilu.
Dne 30. června 1936 přednesl Haile Selassie svůj slavný projev na půdě Společnosti národů v Ženevě. V něm ostře odsoudil italskou agresi, varoval před nečinností mezinárodního společenství a prorocky prohlásil: „Dnes jsme to my. Zítra to budete vy.“ Jeho projev mu získal celosvětové sympatie, ale Společnost národů nedokázala Itálii účinně zastavit. Císař strávil pět let v exilu ve městě Bath ve Spojeném království, odkud podporoval etiopský odboj.
🕊️ Návrat a poválečná éra
Během druhé světové války se Etiopie stala jedním z bojišť. S pomocí britských a spojeneckých vojsk byla země v roce 1941 osvobozena. Haile Selassie se triumfálně vrátil do Addis Abeby 5. května 1941, přesně pět let po svém odchodu.
Po válce pokračoval v centralizaci moci a modernizaci země. V roce 1955 zavedl revidovanou ústavu, která formálně rozšířila pravomoci parlamentu, ale v praxi si císař udržel absolutní kontrolu. Na mezinárodní scéně se stal respektovaným státníkem a ikonou afrického nacionalismu. Hrál klíčovou roli při zakládání Organizace africké jednoty (OAU) v roce 1963 a Addis Abeba se stala jejím sídlem. Podařilo se mu také připojit bývalou italskou kolonii Eritrea k Etiopii formou federace, kterou později v roce 1962 plně anektoval, což vedlo k dlouhé válce za nezávislost.
📉 Pád a smrt
V 60. a 70. letech začala císařova moc slábnout. Jeho vláda byla stále více vnímána jako autokratická a odtržená od reality. Ekonomické problémy, korupce a nespokojenost mezi studenty a intelektuály narůstaly. V roce 1960 čelil neúspěšnému pokusu o státní převrat, který vedli členové jeho vlastní císařské gardy.
Posledním hřebíčkem do rakve jeho režimu byl katastrofální hladomor v provincii Wollo v letech 1972–1974, který vláda zpočátku ignorovala a snažila se utajit. Odhalení rozsahu tragédie, při níž zemřely statisíce lidí, vyvolalo masové protesty a nepokoje. V únoru 1974 se vzbouřila armáda. Moc postupně přebíral koordinační výbor ozbrojených sil, známý jako Derg. Dne 12. září 1974 byl Haile Selassie I. sesazen a uvězněn v císařském paláci.
Dne 27. srpna 1975 státní média oznámila, že císař zemřel na komplikace po operaci prostaty. Jeho smrt je však dodnes obestřena tajemstvím a všeobecně se věří, že byl na příkaz Dergu zavražděn, pravděpodobně udušen polštářem. Jeho ostatky byly pohřbeny pod latrínou v paláci a objeveny až v roce 1992 po pádu režimu Dergu. V roce 2000 byl slavnostně pohřben v Katedrále Nejsvětější Trojice v Addis Abebě.
✝️ Rastafariánství
Haile Selassie I. má zcela jedinečné postavení v nábožensko-kulturním hnutí Rastafari, které vzniklo ve 30. letech 20. století na Jamajce. Stoupenci tohoto hnutí, rastafariáni, ho uctívají jako vtělení Boha (Jah), mesiáše a naplnění biblických proroctví.
Tato víra vychází z interpretací jamajského černošského nacionalistického vůdce Marcuse Garveyho, který ve 20. letech údajně pronesl proroctví: „Pohleďte do Afriky, kde bude korunován černý král, neboť den vysvobození je blízko.“ Když byl v roce 1930 korunován Ras Tafari Makonnen jako Haile Selassie I. s tituly jako „Král králů“ a „Vítězný lev z kmene Judova“, mnozí Jamajčané to považovali za naplnění tohoto proroctví. Jeho rodné jméno (Ras Tafari) dalo hnutí název.
Sám Haile Selassie byl oddaným křesťanem Etiopské ortodoxní církve a nikdy se k božství nehlásil. Během své návštěvy Jamajky v roce 1966 se setkal s rastafariánskými vůdci a údajně jim řekl, aby neuctívali jeho, ale Všemohoucího Boha. Přesto pro rastafariány zůstává ústřední postavou jejich víry, symbolem černošské hrdosti, africké jednoty a božské moci.
🤔 Pro laiky
- Šalomounovci (Solomonic Dynasty): Jedná se o císařskou dynastii, která vládla v Etiopii po mnoho staletí. Podle národní legendy byla založena Menelikem I., synem biblického krále Šalomouna a královny ze Sáby. Haile Selassie byl považován za 225. panovníka této linie. Tento původ dodával etiopským císařům obrovskou prestiž a legitimitu.
- Derg: Název pro vojenskou juntu (výbor), která v roce 1974 svrhla císaře Haile Selassieho a vládla v Etiopii až do roku 1991. Původně šlo o koordinační výbor armády, policie a letectva. Režim Dergu, vedený Mengistem Haile Mariamem, byl brutální marxisticko-leninskou diktaturou zodpovědnou za tzv. Rudý teror, během něhož byly zabity desítky tisíc lidí.
- Rastafariánství: Náboženské a sociální hnutí, které vzniklo na Jamajce ve 30. letech 20. století. Jeho stoupenci (rastafariáni) věří, že Haile Selassie I. je vtělením Boha (Jah) a mesiášem, který vyvede lidi afrického původu z útlaku zpět do Afriky (symbolického Sionu). Hnutí je známé také svými kulturními projevy, jako je reggae hudba (popularizovaná Bobem Marleym), dredy a specifický životní styl.