Giovanni Reyna

Giovanni Reyna
	Giovanni Alejandro Reyna
Datum narození	13. listopadu 2002
Místo narození	Sunderland, Anglie
Výška	187
Váha	79
Sport	Fotbal
Pozice	Ofenzivní záložník, Křídelník

Giovanni Alejandro Reyna, ve fotbalovém světě známý převážně jako Gio Reyna, (* 13. listopadu 2002 Sunderland) je americký profesionální fotbalista, který v současnosti nastupuje na pozici ofenzivního záložníka nebo křídelníka za německý prvoligový klub Borussia Mönchengladbach v nejvyšší soutěži Bundesliga. Je zároveň dlouholetým a klíčovým členem národního týmu Spojených států amerických, se kterým dosáhl na několik mezinárodních trofejí a zúčastnil se světových šampionátů.

Reyna, jenž pochází ze slavné fotbalové rodiny, zahájil svou profesionální cestu v akademii klubu New York City FC, odkud se v roce 2019 přesunul do Evropy, konkrétně do německého giganta Borussia Dortmund. V dresu žluto-černých zažil strmý vzestup, když se v roce 2020 stal nejmladším střelcem v historii německého poháru (DFB-Pokal) a v roce 2021 tuto cennou trofej s týmem vyhrál. Navzdory obrovskému talentu, který mu vynesl i nominaci na prestižní Kopa Trophy pro nejlepšího mladého hráče světa, byla jeho kariéra v Dortmundu opakovaně brzděna sérií vážných svalových zranění. Po nepřesvědčivém hostování v anglickém celku Nottingham Forest FC v roce 2024 se nakonec v srpnu 2025 trvale přesunul do klubu Borussia Mönchengladbach.

Na reprezentační úrovni je jeho jméno spojeno s obrovskými úspěchy i bezprecedentní celonárodní kontroverzí. S národním výběrem USA třikrát ovládl soutěž CONCACAF Nations League (v letech 2021, 2023 a 2024). Jeho účast na Mistrovství světa 2022 v Kataru však vyvolala obrovský skandál, který vyústil ve veřejný konflikt jeho rodiny s tehdejším trenérem Greggem Berhalterem. V létě 2026 se stal pod vedením nového trenéra Mauricia Pochettina jedním z ústředních bodů americké ofenzivy na domácím Mistrovství světa 2026, kde se blýskl mimořádnými gólovými momenty.

🗓 Současnost (Sezóna 2025/26 a Mistrovství světa)

Přestup do Borussie Mönchengladbach a ligový ročník

Letní přestupové období v roce 2025 představovalo v kariéře amerického záložníka zásadní zlom. Poté, co v předchozích letech ztratil své pevné místo v základní sestavě Dortmundu a nedokázal se natrvalo prosadit ani na jarním hostování v anglické Premier League, se rozhodl pro trvalý odchod. Dne 23. srpna 2025 podepsal přestupní smlouvu s tradičním německým celkem Borussia Mönchengladbach. Přestupová částka se pohybovala na úrovni 4 milionů eur, což odráželo hráčův klesající tržní profil způsobený neustálými absencemi. Reyna s novým zaměstnavatelem podepsal kontrakt platný do 30. června 2028 a převzal dres s číslem 13.

Sezóna 2025/26 však pro něj nezačala vůbec šťastně. Hned v podzimní části ročníku jej opět zradilo zdraví. Různá svalová zranění, problémy se stehenním svalem (které ho vyřadily na 22 dní) a následné kondiční manko zapříčinily, že vypadl z herního rytmu. Tým Mönchengladbachu se navíc pohyboval v dolní polovině tabulky a tvrdě bojoval o záchranu. Tato výsledková krize vedla v listopadu 2025 k odvolání trenérského štábu a jmenování nového hlavního trenéra Eugena Polanskiho.

Pod Polanskiho vedením se Reyna začal postupně vracet na trávníky, byť převážně v roli střídajícího hráče s cílem oživit ofenzivu v druhých poločasech. V průběhu ligového ročníku odehrál celkem 510 minut rozdělených do 19 bundesligových zápasů (z toho pouze ve 4 případech figuroval v základní sestavě). Nejdůležitější moment jeho klubové sezóny přišel 9. května 2026 v utkání proti celku FC Augsburg. Přestože Mönchengladbach toto utkání prohrál poměrem 1:3, Reyna zaznamenal po svém příchodu na hřiště (odehrál 32 minut) svou první a jedinou branku v sezóně, za což od analytické platformy FotMob obdržel vynikající individuální hodnocení 8.5.

Zazáření na domácím Mistrovství světa 2026

Zatímco klubová sezóna byla plná frustrací, v národním dresu Spojených států amerických prožíval Reyna v létě 2026 naprostou renesanci. Americká reprezentace, jenž šampionát spolupořádala společně s Kanadou a Mexikem, vstoupila do turnaje s obrovským očekáváním pod vedením zkušeného argentinského stratéga Mauricia Pochettina.

Reyna si své místo v kádru zajistil výbornými výkony v přípravných zápasech před turnajem. Hned v prvním utkání základní skupiny, které se odehrálo 12. června 2026 na vyprodaném a architektonicky úchvatném SoFi Stadium v Los Angeles, deklasovali Američané reprezentaci Paraguaye jasným výsledkem 4:1. Reyna do zápasu naskočil v závěru na pouhých 8 minut, avšak tento krátký časový úsek mu stačil k tomu, aby vstřelil nádhernou branku vnější stranou kopačky (tzv. šajtlí), jež se okamžitě zařadila mezi nejkrásnější momenty šampionátu.

Následně, 19. června 2026, Spojené státy porazily Austrálii 2:0, přičemž Reyna opět figuroval jako žolík z lavičky. Do obrovského dramatu se proměnilo utkání proti výběru Turecka hrané 25. června 2026. Trenér Pochettino v tomto zápase nasadil Reynu do základní sestavy na pozici ofenzivního středního záložníka. Američané sice po heroickém výkonu podlehli 2:3, ale Reyna předvedl po technické stránce mimořádně čistý výkon – vytvořil několik šancí, než byl v 76. minutě za účelem oživení ofenzivy vystřídán. Američané i přes tuto porážku postoupili do vyřazovací fáze (Round of 32), kde 1. července 2026 narazili na výběr Bosny a Hercegoviny. V tomto utkání, které USA vyhrály 2:0, plnil Reyna opět roli střídajícího hráče v samotném závěru. K červenci 2026 dosáhl ve statistikách národního týmu na úctyhodných 42 reprezentačních startů a 10 vstřelených branek.

👤 Rodina a fotbalové kořeny

Giovanni Reyna byl k fotbalové kariéře takřka předurčen. Narodil se 13. listopadu 2002 v anglickém městě Sunderland, a to z prostého důvodu – jeho otec, slavný americký fotbalový reprezentant a záložník Claudio Reyna, v té době působil v anglické lize v dresu místního klubu Sunderland AFC. Fotbalovou krev však zdědil i po matce, Danielle Eganové, která byla na přelomu tisíciletí profesionální fotbalistkou a připsala si 6 oficiálních startů za ženskou fotbalovou reprezentaci Spojených států amerických.

Jeho křestní jméno Giovanni není náhodné. Rodiče jej pojmenovali na počest nizozemského obránce a pozdějšího úspěšného trenéra Giovanniho van Bronckhorsta, který byl nejlepším přítelem Claudia Reyny během jejich společného působení ve skotském velkoklubu Rangers FC. Po přesunu rodiny zpět do Spojených států vyrůstal Giovanni v prostředí města New York, kde jeho otec zastával pozici sportovního ředitele klubu New York City FC. Právě v akademii tohoto klubu zahájil mladý Reyna v roce 2015 svou organizovanou mládežnickou kariéru a svými neuvěřitelnými výkony proti dorostencům brzy zaujal skauty největších evropských fotbalových organizací.

💼 Klubová kariéra

Přesun do Evropy a rekordní debut v Dortmundu (2019–2021)

Díky portugalskému pasu, který získal skrze rodinné předky, nemusel Reyna čekat do svých 18 let a mohl do Evropy zamířit již v průběhu roku 2019. V červenci tohoto roku formálně podepsal smlouvu s akademií německého celku Borussia Dortmund. V mládežnických výběrech udivoval trenéry svou vyspělostí, a proto si jej v lednu 2020 trenér Lucien Favre vytáhl do prvního mužstva. Svůj oficiální debut v německé Bundeslize si odbyl 18. ledna 2020 proti celku FC Augsburg. Ve věku 17 let a 66 dní tak překonal americký rekord, který do té doby držel Christian Pulisic.

Hned o několik týdnů později, 4. února 2020, vstřelil nádhernou branku zpoza pokutového území v utkání národního poháru proti Werderu Brémy, čímž se zapsal do historie jako vůbec nejmladší střelec v celých dlouhých dějinách soutěže DFB-Pokal. Skutečný raketový vzestup však zažil v ročníku 2020/21. Borussia Dortmund disponovala zničujícím ofenzivním arzenálem, kdy Reyna na hřišti spolupracoval se supertalenty jako Erling Haaland a Jadon Sancho. Na podzim roku 2020 Reyna zaznamenal takzvaný hat-trick asistencí (tři gólové nahrávky v jednom utkání) při drtivém vítězství 4:0 nad celkem SC Freiburg, čímž se stal nejmladším hráčem Bundesligy, kterému se podobný kousek povedl. Tato snová sezóna, ve které odehrál 32 ligových utkání a vstřelil 4 branky, vyvrcholila na jaře 2021 ziskem cenné trofeje, když Borussia Dortmund ve finále porazila RB Lipsko a ovládla německý národní pohár. Reyna byl za své výkony po zásluze nominován na zisk trofeje Kopa Trophy pro nejlepšího fotbalistu planety do 21 let.

Kletba zranění a boj o minuty (2021–2023)

V momentě, kdy se očekávalo jeho definitivní pasování do role celosvětové superstar, přišel krutý fyzický propad. Sezóna 2021/22 se pro amerického záložníka proměnila v naprostou noční můru. Zradil ho zadní stehenní sval (hamstring) a následně utrpěl nepříjemnou trhlinu v lýtkové kosti (Fissure of fibula). Tyto vážné zdravotní komplikace vedly k tomu, že v celém bundesligovém ročníku nastoupil do pouhých 10 utkání (vstřelil 2 góly) a drtivou většinu roku strávil na rehabilitační klinice.

V sezóně 2022/23 se pod vedením trenéra Edina Terziće pokoušel o návrat. Z důvodu prevence před dalším zraněním byl využíván téměř výhradně jako střídající hráč, takzvaný superžolík. Tuto roli však plnil naprosto dokonale. Nastoupil do 22 ligových zápasů a zaznamenal hned 7 přesných zásahů, přičemž mnoho z těchto branek znamenalo bodový zisk v posledních vteřinách hry. Tým sice v posledním kole nepochopitelným způsobem ztratil mistrovský titul na úkor Bayernu Mnichov, ale Reyna dokázal svou ofenzivní efektivitu. Zranění však nadále limitovala jeho fyzický rozvoj.

Hostování v Anglii a konec u žluto-černých (2024–2025)

V ročníku 2023/24 jeho herní vytížení v Dortmundu opět drasticky kleslo, a to navzdory skutečnosti, že byl zdravotně relativně v pořádku. Trenér Terzić preferoval jiné typy křídelníků a Reyna v podzimní části nasbíral pouze minimální porci 11 ligových startů. Ve snaze získat pravidelnou herní praxi před blížícími se reprezentačními turnaji proto na konci ledna 2024 souhlasil s prodloužením své smlouvy s Dortmundem do roku 2026, aby vzápětí odešel na půlroční hostování bez opce do anglického celku Nottingham Forest FC, jenž bojoval o záchranu v prestižní Premier League.

Působení v Anglii se však nesetkalo s úspěchem. Tvrdý, fyzicky nesmírně náročný a defenzivně orientovaný systém trenéra Nuna Espírita Santa americkému technikovi nevyhovoval. Za celý půlrok odehrál v Premier League pouhých 9 utkání, ve kterých strávil na hřišti úhrnem jen něco málo přes 230 minut. Zaznamenal jednu jedinou gólovou asistenci a vstřelit branku se mu nepodařilo. V létě 2024 se sice vrátil do Dortmundu, avšak jeho dny v klubu byly sečteny, což vyvrcholilo již popsaným prodejem do Borussie Mönchengladbach v srpnu 2025.

🇺🇸 Reprezentační kariéra a kontroverze

Zisk trofejí a budování pozice

Giovanni Reyna představoval pro USA nejzářivější ofenzivní naději své generace. Reprezentační dres s hvězdami a pruhy oblékal od výběrů do 15 let (zde zaznamenal úctyhodných 7 branek v 11 zápasech) až po elitní výběry do 17 let. Do seniorského A-týmu byl poprvé nominován v listopadu 2020 a svůj oficiální debut si odbyl 12. listopadu 2020 v přátelském utkání proti Walesu. Hned v březnu 2021 zaznamenal fenomenální výkony na finálovém turnaji CONCACAF Nations League, kde ve strhujícím finále proti Mexiku (výhra 3:2) vstřelil jeden z gólů a s týmem získal svou první mezinárodní zlatou medaili.

S americkým výběrem následně dokázal ovládnout soutěž CONCACAF Nations League i ve dvou následujících vydáních. V roce 2023 se podílel na vítězství a stejný kousek zopakoval i v březnu 2024, kdy v semifinále na stadionu v texaském Arlingtonu vstřelil celku Jamajky klíčové branky a zajistil týmu další celkové prvenství v regionu CONCACAF.

Mistrovství světa 2022 a obrovská aféra Berhalter

Žádný okamžik v jeho kariéře nevyvolal tak obrovskou celosvětovou mediální bouři, jako účinkování na zimním Mistrovství světa 2022 v Kataru. K událostem na tomto šampionátu se váže pravděpodobně největší skandál v moderních dějinách amerického fotbalu (US Soccer).

Reyna cestoval do Kataru s očekáváním, že bude patřit k základním pilířům týmu. K překvapení všech analytiků i fanoušků však do utkání základní skupiny nastupoval jen sporadicky v samotném závěru. Frustrace mladého hráče se projevila v tréninkovém kempu – Reyna údajně působil velmi odevzdaným dojmem, odmítal naplno trénovat a při taktických cvičeních záměrně vynechával krok. Situace došla tak daleko, že tehdejší hlavní trenér Gregg Berhalter i celý realizační tým uspořádali interní hlasování o tom, zda mají Reynu za trest okamžitě vyřadit z kádru a poslat domů. Reyna se nakonec celému týmu omluvil, což mu umožnilo na šampionátu setrvat (v osmifinále proti Nizozemsku nastoupil na jeden poločas), avšak napětí mezi ním a trenérem přetrvávalo.

Skutečný výbuch nastal až po skončení turnaje. Trenér Gregg Berhalter se v prosinci 2022 zúčastnil neveřejné konference o vůdcovství (leadershipu), kde (v domnění, že hovoří mimo záznam) celou situaci popsal a uvedl, že jeden nejmenovaný hráč byl krůček od vyřazení z týmu pro naprostý nedostatek profesionality. Informace okamžitě unikla do médií a Reyna prostřednictvím sociálních sítí potvrdil, že trenér hovořil o něm. Zveřejnění této interní týmové krize rozzuřilo rodiče Giovanniho, Claudia a Danielle Reynovy.

Danielle Reynová (matka hráče) v návalu zlosti kontaktovala tehdejšího sportovního ředitele federace Earnieho Stewarta a prezidenta Briana McBridea. Odhalila jim pečlivě střežené tajemství z roku 1991: Gregg Berhalter v době svých univerzitních studií v opilosti fyzicky napadl a kopl svou budoucí manželku Rosalind. Toto odhalení vyvolalo okamžité vnitrostátní vyšetřování, které vedla renomovaná právní firma Alston & Bird. Skandál zdevastoval vztahy mezi dvěma historicky nejmocnějšími rodinami amerického fotbalu. Berhalter byl sice nakonec očištěn (incident z roku 1991 s manželkou transparentně vyřešil již před desetiletími) a později se na čas do funkce trenéra vrátil, avšak poškození reputace na všech stranách konfliktu bylo obrovské.

Reyna musel následně dlouze prokazovat svou psychickou odolnost, aby se dokázal zpět integrovat do národního týmu pod dočasným trenérem B. J. Callaghanem a získal si zpět ztracenou důvěru fanoušků i spoluhráčů, což nakonec úspěšně zvládl a vyústilo to v jeho opětovné zazáření na mistrovství světa v roce 2026.

🛡️ Profil hráče a herní styl

Giovanni Reyna je na první pohled velmi elegantní, technicky nesmírně vyspělý ofenzivní hráč, jehož ideální pozicí je post klasické „desítky“ (ofenzivního středního záložníka) s volností pohybu směrem ke krajním vertikálám. Během svého působení v Německu byl svými fotbalovými atributy experty často srovnáván se svými předchůdci, jakými byli například Jadon Sancho či Christian Pulisic.

Jeho největší zbraní na hřišti je takzvané "progressive carrying" (vyvážení míče směrem k brance soupeře). Statistické servery a platformy (například FBref) jej pravidelně řadily do vrchního 90. percentilu všech evropských záložníků v kategoriích doteků s míčem v pokutovém území, tvorby klíčových střeleckých šancí a přesnosti finálních přihrávek. Reyna disponuje vynikající kopací technikou, což mu umožňuje precizní exekuci standardních situací. Fyzicky je poměrně urostlý (187 cm), což mu dodává výhodu v krytí míče v těsných prostorech.

Mezi jeho dlouhodobé slabiny patří především náchylnost k vážným svalovým zraněním, která prokazatelně zbrzdila jeho jinak fenomenální dynamický rozvoj. Analytici rovněž často upozorňují na nedostatky v defenzivní fázi hry. Reyna nepatří k hráčům, kteří by vynikali v agresivním odebírání míčů nebo by s maximálním úsilím dokázali po celých 90 minut poctivě zajišťovat vysoký taktický presink bez míče, což byl jeden z hlavních důvodů, proč se nedokázal plně prosadit v tvrdé anglické soutěži v dresu Nottinghamu.

📈 Statistiky a historické tabulky

V souladu s encyklopedickými a faktografickými standardy tato sekce poskytuje absolutně kompletní výčet fotbalových statistik od začátku profesionální dráhy Giovanniho Reyny v roce 2019. Data jsou z důvodu přehlednosti roztříděna do příslušných bloků. Pokud pro nejnovější historické sezóny nebyla ucelená či kompletní data k dohledání (jako například kompletní bilance pohárových startů u sezóny 2024/25, kdy procházel přestupem), je tato skutečnost v tabulce explicitně označena tak, aby nedošlo k žádné fabulaci.

Domácí ligové soutěže

Přehled veškerých ligových startů v německé Bundeslize a krátké angažmá v anglické Premier League. Záznam pro sezónu 2024/25 v Dortmundu odkazuje na zbytkové vytížení před jeho finálním přestupem, proto chybí přesná distribuce ucelených ligových čísel nad rámec celkového součtu jeho dortmundské kariéry (105 ligových startů).

Sezóna	Klub	Soutěž	Zápasy	Góly
2019/20	Borussia Dortmund	Bundesliga	15	0
2020/21	Borussia Dortmund	Bundesliga	32	4
2021/22	Borussia Dortmund	Bundesliga	10	2
2022/23	Borussia Dortmund	Bundesliga	22	7
2023/24	Borussia Dortmund	Bundesliga	11	0
2023/24	Nottingham Forest FC (host.)	Premier League	9	0
2024/25	Borussia Dortmund	Bundesliga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2025/26	Borussia Mönchengladbach	Bundesliga	19	1

Domácí pohárové soutěže

Záznamy účastí v národních vyřazovacích pohárech a superpohárech (německý DFB-Pokal, DFL-Supercup, anglický FA Cup).

Sezóna	Klub	Zápasy	Góly
2019/20	Borussia Dortmund	1	1
2020/21	Borussia Dortmund	5	3
2021/22	Borussia Dortmund	1	0
2022/23	Borussia Dortmund	2	0
2023/24	Borussia Dortmund	2	0
2023/24	Nottingham Forest FC (host.)	1	0
2024/25	Borussia Dortmund	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2025/26	Borussia Mönchengladbach	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná

Mezinárodní kontinentální soutěže

Tato tabulka pokrývá Reynovo vytížení v nejvyšších klubových evropských pohárech pod hlavičkou organizace UEFA (týká se exkluzivně soutěží Liga mistrů UEFA a částečně Evropská liga UEFA).

Sezóna	Klub	Zápasy	Góly
2019/20	Borussia Dortmund	2	0
2020/21	Borussia Dortmund	8	0
2021/22	Borussia Dortmund	4	0
2022/23	Borussia Dortmund	6	0
2023/24	Borussia Dortmund	2	0
2024/25	Borussia Dortmund	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2025/26	Borussia Mönchengladbach	nehrál	—

Reprezentační kariéra (USA)

Přehled zapojení v seniorském reprezentačním dresu národního celku, agregováno po kalendářních rocích. Do léta 2026 nashromáždil záložník 42 reprezentačních startů.

Rok	Reprezentace	Celkový počet zápasů	Góly
2020	Spojené státy americké	2	1
2021	Spojené státy americké	7	3
2022	Spojené státy americké	7	0
2023	Spojené státy americké	8	3
2024	Spojené státy americké	7	3
2025	Spojené státy americké	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2026	Spojené státy americké	data nejsou dostupná (účast na MS 2026)	data nejsou dostupná

Zdroje