Přeskočit na obsah

Frank Gehry

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox architekt Frank Owen Gehry (* 28. února 1929, Toronto, Kanada jako Ephraim Owen Goldberg) je kanadsko-americký architekt, designér a držitel Pritzkerovy ceny za architekturu. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších představitelů dekonstruktivismu a postmoderní architektury. Jeho stavby jsou charakteristické organickými, zvlněnými tvary, fragmentovanou geometrií a použitím neobvyklých materiálů, jako je vlnitý plech, titan nebo drátěné pletivo. Mezi jeho nejznámější díla patří Guggenheimovo muzeum v Bilbau, Tančící dům v Praze a Walt Disney Concert Hall v Los Angeles.

📜 Život a kariéra

🏛️ Dětství a vzdělání

Narodil se jako Ephraim Owen Goldberg v Torontu do polsko-židovské rodiny. Jeho otec Irving Goldberg se živil obchodem se stavebními materiály a matka Thelma (rozená Kaplanská) byla milovnicí hudby a umění. Právě ona a jeho babička v něm podle jeho slov probudily kreativitu, když si jako dítě stavěl imaginární města z odřezků dřeva z dědečkova železářství. V roce 1947 se rodina přestěhovala do Los Angeles v Kalifornii, kde si později na popud své první ženy Anity Snyder změnil jméno na Frank Owen Gehry, částečně kvůli obavám z antisemitismu.

Zpočátku pracoval jako řidič nákladního vozu a studoval na Los Angeles City College. Později získal titul bakaláře architektury na University of Southern California v roce 1954. Během studií se seznámil s díly Franka Lloyda Wrighta a Le Corbusiera, která ho hluboce ovlivnila. Po absolvování vojenské služby strávil rok studiem městského plánování na Harvardově univerzitě (Harvard Graduate School of Design), ale studium opustil, zklamaný jeho sociálním zaměřením.

🏗️ Raná tvorba a vlastní praxe

Po návratu do Los Angeles pracoval pro několik architektonických kanceláří, včetně Victor Gruen Associates a Pereira and Luckman. V roce 1962 si založil vlastní architektonickou kancelář, Frank O. Gehry and Associates (nyní Gehry Partners, LLP).

Jeho raná tvorba byla ovlivněna modernismem, ale postupně začal experimentovat s nekonvenčními materiály a formami. Klíčovým projektem tohoto období se stala přestavba jeho vlastního domu v Santa Monice (1978). Použil zde levné a "obyčejné" materiály jako vlnitý plech, drátěné pletivo a překližku, čímž dekonstruoval tradiční předměstský dům a vytvořil sochařský objekt, který se stal manifestem jeho nového architektonického jazyka. Tento projekt mu přinesl slávu i kontroverze.

🌍 Mezinárodní uznání a "Bilbao efekt"

V 80. letech 20. století se jeho styl plně rozvinul. Projekty jako Vitra Design Museum ve Weil am Rhein v Německu (1989) potvrdily jeho pozici na mezinárodní scéně. V roce 1989 získal nejprestižnější architektonické ocenění, Pritzkerovu cenu.

Absolutním zlomem v jeho kariéře se stalo Guggenheimovo muzeum v Bilbau ve Španělsku, dokončené v roce 1997. Budova s titanovými, vápencovými a skleněnými křivkami, připomínající loď nebo rybu, se okamžitě stala architektonickou ikonou a symbolem revitalizace upadajícího průmyslového města. Úspěch muzea byl tak ohromný, že dal vzniknout termínu "Bilbao efekt", který označuje fenomén, kdy ikonická stavba moderní architektury dokáže ekonomicky a kulturně oživit celé město či region.

💻 Pozdní kariéra a digitální technologie

Po úspěchu v Bilbau následovala řada dalších prestižních projektů po celém světě. Mezi nejvýznamnější patří:

Gehry byl jedním z prvních architektů, kteří začali ve velkém měřítku využívat pokročilý software pro navrhování. Jeho studio adoptovalo program CATIA (Computer Aided Three-dimensional Interactive Application), původně vyvinutý pro letecký průmysl. Tento software umožnil převést jeho složité fyzické modely do přesných digitálních plánů, které byly nezbytné pro výrobu a montáž komplexních stavebních prvků.

🏛️ Architektonický styl a filozofie

Gehryho styl je nejčastěji spojován s dekonstruktivismem, architektonickým směrem, který se objevil v 80. letech 20. století. Dekonstruktivismus odmítá tradiční harmonii, řád a stabilitu. Místo toho zdůrazňuje fragmentaci, nepravidelnost a zdánlivý chaos. Gehryho budovy často působí jako sochy – jsou dynamické, expresivní a narušují konvenční představy o tom, jak má budova vypadat.

Klíčové prvky jeho stylu:

  • Fragmentace a koláž: Skládání různých tvarů a materiálů do jednoho celku, který působí jako architektonická koláž.
  • Organické a fluidní tvary: Místo pravých úhlů a rovných linií preferuje křivky, vlny a nepravidelné formy, často inspirované přírodními motivy (ryby, plachty).
  • Použití nekonvenčních materiálů: Proslul využíváním průmyslových a "levných" materiálů (vlnitý plech, pletivo) v novém kontextu, stejně jako luxusních materiálů jako titan a nerezová ocel, které tvaruje do nečekaných podob.
  • Důraz na proces: Jeho návrhy vznikají prostřednictvím velkého množství skic a fyzických modelů, od hrubých náčrtů až po detailní makety. Ty jsou následně digitalizovány a převedeny do stavebních plánů.

Přestože je jeho práce často kritizována pro vysoké náklady, technickou náročnost a někdy i nedostatečnou funkčnost ve prospěch estetiky, jeho vliv na současnou architekturu je nezpochybnitelný.

✨ Vybrané stavby

🏆 Ocenění a odkaz

Frank Gehry je jedním z nejvíce oceňovaných architektů v historii. Mezi jeho nejvýznamnější ocenění patří:

Jeho odkaz spočívá v posunutí hranic architektury a v dokázání, že budovy mohou být nejen funkční, ale i emocionálně působivými uměleckými díly. Jeho práce inspirovala generace architektů k odvážnějšímu a experimentálnějšímu přístupu k formě a materiálu. Fenomén "Bilbao efektu" navždy změnil pohled na roli architektury v městském rozvoji a kulturní diplomacii.


Šablona:Aktualizováno