Frank Besson

Šablona:Infobox Vojenský inženýr a logistik

Frank Schaffer Besson Jr. (* 30. května 1910 Detroit – † 15. července 1985 Washington, D.C.) byl americký vojenský důstojník a inženýr, který dosáhl absolutně nejvyšší hodnosti plného (čtyřhvězdičkového) generála ve strukturách instituce Armáda Spojených států amerických. Z hlediska globální vojenské historie a amerických ozbrojených sil představuje zcela přelomovou osobnost, neboť se dne 27. května 1964 stal historicky vůbec prvním armádním důstojníkem, který dosáhl této nejvyšší hodnosti v době míru výhradně jako velitel logistické a týlové organizace, a nikoliv jako frontový bojový velitel.

Besson zasvětil svou bezmála čtyřicetiletou vojenskou kariéru transformaci, centralizaci a zefektivnění amerického vojenského zásobování, transportu a výzkumu. Jeho nejvýznamnějším historickým odkazem je vybudování a následné řízení gigantické organizace Army Materiel Command (AMC), kterou jako její historicky první velící generál zformoval v roce 1962. Během svého působení na pozici velitele AMC spravoval roční rozpočet přesahující 14 miliard amerických dolarů a řídil více než 160 000 civilních zaměstnanců. V rané fázi své kariéry, těsně před vypuknutím globálního konfliktu Druhá světová válka, se z pozice vojenského inženýra podílel na vývoji přenosných potrubí, ocelových přistávacích roštů a pontonových mostů, včetně testování a zavedení britského systému známého jako Bailey bridge do arzenálu americké armády. Po odchodu z aktivní vojenské služby v roce 1970 působil v civilním sektoru jako jeden ze zakládajících ředitelů americké národní železniční společnosti Amtrak. Na jeho počest a jako mezinárodní uznání jeho celoživotního přínosu pro strategickou vojenskou dopravu byla v osmdesátých letech dvacátého století celá třída fyzicky největších logistických podpůrných lodí americké armády oficiálně pojmenována Třída General Frank S. Besson.

👤 Mládí, rodinné zázemí a akademická studia

Frank Schaffer Besson Jr. se narodil 30. května 1910 ve městě Detroit ve státě Michigan. Pocházel z rodiny se silnou a hluboce zakořeněnou vojenskou tradicí, což absolutně determinovalo jeho budoucí kariérní směřování. Jeho otec, Frank Schaffer Besson Sr., byl kariérním armádním důstojníkem, absolventem prestižní vojenské školy Vojenská akademie Spojených států amerických (West Point) a sloužil v hodnosti plukovníka u organizace Sbor inženýrů (Corps of Engineers).

V roce 1928, po absolvování standardního středoškolského vzdělání, podal přihlášku a byl přijat na tutéž instituci Vojenská akademie Spojených států amerických ležící ve městě West Point ve státě New York. Během svého čtyřletého kadetského studia vykazoval vynikající analytické a technické schopnosti. V červnu roku 1932 úspěšně absolvoval tuto akademii, přičemž se v celkovém hodnocení umístil na sedmém místě z celkového počtu absolventů ve svém ročníku. Dne 10. června 1932 obdržel důstojnický patent a v hodnosti podporučíka (Second Lieutenant) byl po vzoru svého otce oficiálně zařazen do řad Sboru inženýrů americké armády.

Armádní velení téměř okamžitě rozpoznalo jeho mimořádný technický potenciál a s cílem prohloubit jeho kvalifikaci jej odeslalo k dalšímu civilnímu akademickému vzdělávání. V roce 1935 úspěšně dokončil studium a získal magisterský inženýrský titul (Master of Science) v oboru civilního inženýrství na špičkové technologické univerzitě Massachusettský technologický institut (MIT). Jeho závěrečný výzkumný projekt na MIT byl realizován v úzké vědecké kooperaci se třemi dalšími důstojníky (včetně jeho spolužáka z West Pointu jménem Rush B. Lincoln Jr.) a probíhal pod odborným dohledem profesora Glennona Gilboye. Tento teoretický a aplikovaný výzkum se zaměřoval na mechaniku zemin a geotechnické materiálové inženýrství, což mělo pro jeho nadcházející inovace v logistice naprosto zásadní strategický dopad. Rovněž v roce 1935 uzavřel sňatek se svou první manželkou Nancy Sessions Morrisovou, se kterou setrval v manželském svazku až do její smrti v roce 1974.

⚙️ Vojenské inženýrství a logistika druhé světové války

Poznatky získané v laboratořích na instituci Massachusettský technologický institut dokázal Besson velice rychle a efektivně převést do tvrdé vojenské praxe. V období těsně před zapojením státu Spojené státy americké do konfliktu Druhá světová válka působil v inženýrských vývojových střediscích, kde hrál naprosto klíčovou roli v testování a masovém zavádění nových ženijních a logistických prostředků nezbytných pro vedení mobilní mechanizované války.

Besson se prokazatelně a expertně podílel na vývoji přenosných vojenských potrubí (portable military pipelines), jež umožňovala rychlou distribuci pohonných hmot pro rychle postupující obrněné a letecké jednotky bez nutnosti převážet palivo v náklaďácích. Dále osobně vedl rozsáhlé armádní zkoušky takzvaných perforovaných ocelových roštů (Perforated Steel Planking - PSP, v odborné literatuře známých také pod termínem Marston Mat). Tyto zamykatelné ocelové pásy se pokládaly přímo na nezpevněný terén a během pouhých několika dnů umožnily výstavbu stabilních polních letišť pro těžké bombardéry jak v bahnité tichomořské džungli, tak na podmáčených polích v Evropě.

Zcela stěžejní byl jeho technický a analytický přínos při hodnocení a následném oficiálním zařazení britského modulárního mostního systému Bailey bridge do výzbroje americké armády. Tyto montované ocelové mosty, které dokázala složit z předpřipravených dílů i lehká ženijní rota, se následně staly kritickým faktorem spojeneckého postupu napříč územím státu Německo a při překonávání zničené evropské dopravní infrastruktury po destrukci tradičních kamenných mostů stahujícím se Wehrmachtem.

Během aktivní fáze druhé světové války přešel Besson ze Sboru inženýrů přímo do struktur řízení logistiky a transportu organizace nazvané Transportation Corps. Zde se stal jedním z hlavních architektů armádních železnic (Military Railway Service) primárně se zaměřením na asijské a pacifické bojiště, ale také na Střední východ. Řídil masivní přesuny válečného materiálu a milionů osob po železnici v Íránu, čímž koordinoval dodávky v rámci takzvaného programu lend-lease přímo do státu Sovětský svaz. Za svůj gigantický logistický výkon během války získal po jejím skončení rozsáhlé mezinárodní uznání, o čemž svědčí udělení vysokého britského státního vyznamenání – stát Spojené království jej za jeho systémové plánování jmenoval Komandérem Řádu britského impéria (CBE).

🏛 Založení a řízení Army Materiel Command (1962–1969)

Nejvýznamnější a historicky nejvlivnější kapitola Bessonovy vojenské kariéry se začala psát na počátku šedesátých let dvacátého století za vlády prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho.

V roce 1961 nařídil tehdejší americký ministr obrany Robert McNamara (známý svým analytickým korporátním přístupem přineseným z automobilky Ford) plošnou a drakonickou reorganizaci do té doby silně byrokratického a roztříštěného dodavatelského systému americké armády. Hlavním vytyčeným cílem bylo sjednotit sedm do té doby zcela nezávislých, historicky hrdých a často proti sobě vzájemně soupeřících technických sborů (jakými byly Ordnance Corps, Quartermaster Corps, Signal Corps, Chemical Corps a další) do jednoho efektivního a centralizovaného obřího velitelství s absolutní odpovědností za celý životní cyklus vojenského vybavení. K realizaci tohoto obrovského strukturálního a politicky výbušného úkolu uvnitř Pentagonu byl vybrán tehdejší generálmajor Frank S. Besson Jr.

Z dřívějšího ministra obrany jménem Robert A. Lovett pochází dobový a slavný armádní citát, podle něhož by jakákoliv snaha o sloučení těchto prastarých vojenských frakcí plných hrdých generálů "nebyla o nic méně bolestivá, než couvat zadkem do zapnuté cirkulárky, ačkoliv je dávno nutná". Frank Besson však prokázal fenomenální organizační a diplomatické schopnosti bez vyvolání paralyzující vzpoury technických důstojníků. Instituce Army Materiel Command (AMC) byla oficiálně aktivována v srpnu roku 1962 a Besson se stal jejím historicky prvním velícím generálem (Commanding General).

Pod jeho nekompromisním vedením se organizace AMC okamžitě stala logistickým kolosem globálních rozměrů. Během jeho velitelského období spravovalo velitelství roční rozpočet převyšující astronomickou částku 14 miliard amerických dolarů, kontrolovalo vojenské, zbraňové a materiálové zásoby v celkové účetní hodnotě 21 miliard dolarů a zaměstnávalo ve svých laboratořích a depech po celém světě více než 160 000 civilních pracovníků, které doplňovalo přibližně 14 000 vojáků v aktivní službě.

Masivní a bezprecedentní úspěch této byrokratické integrace vedl k Bessonovu historickému povýšení. Dne 27. května 1964 byl tehdy třiapadesátiletý Frank S. Besson Jr. oficiálně povýšen do hodnosti čtyřhvězdičkového generála. Stal se tak v pořadí teprve 75. důstojníkem ve 189leté historii americké armády, který této nejvyšší možné vojenské mety dosáhl. Zásadním a revolučním aspektem tohoto povýšení byl nezpochybnitelný fakt, že se stal vůbec prvním generálem v celých dějinách Spojených států, který čtyř hvězd dosáhl výlučně a pouze z pozice velitele logistické organizace v době míru, a nikoliv za tradiční vedení pěchotní frontové armády nebo bojových obrněných sborů. Již v roce 1963 za svůj bezchybný organizační výkon a nastavení procedur získal prestižní profesní ocenění Merit Award, jež mu udělila organizace Armed Forces Management Association.

🚁 Rozvoj armádního letectví a angažmá ve Vietnamu

Během svého velení v AMC projevil generál Besson mimořádný strategický odhad a vizionářský pohled ohledně taktického využití nezávislého armádního letectví (Army aviation). Dlouhodobě prosazoval myšlenku, že pozemní armáda na moderním bojišti nesmí být ve svém přesunu závislá pouze a výhradně na instituci Americké letectvo (USAF), které se soustředilo na velké bombardéry a nadzvukové stíhačky. Podle Bessona musela pozemní vojska disponovat vlastní rozsáhlou flotilou lehkých letadel a především helikoptér pro zajištění přímé palebné letecké podpory pro pěšáky, pro okamžitý transport zraněných vojáků do nemocnic (systém medevac) a pro bleskové útočné přesuny pěchoty nad zalesněným terénem.

Besson se osobně zasadil o legislativní i fyzické založení obřího střediska pro těžkou údržbu a opravy armádního letectví (Army Aviation Depot Maintenance activity), jež bylo vybudováno v lokalitě Corpus Christi ve státě Texas. Z titulu své funkce získal pro pozemní armádu klíčové vládní povolení k vlastnímu nezávislému nákupu, provádění výzkumu, zadávání vývoje a inženýrství vlastních speciálních leteckých prostředků. Toto rozhodnutí položilo průmyslové a technologické základy pro masivní nasazení tisíců helikoptér (jako byl revoluční stroj UH-1 Iroquois neboli "Huey") během nadcházející dekády, což zcela definovalo americkou taktiku takzvané aeromobility.

V březnu roku 1969, po bezmála sedmi mimořádně vypjatých letech ve funkci velitele AMC, Besson tuto vyčerpávající pozici z vlastního rozhodnutí opustil. Byl však prakticky okamžitě jmenován předsedou speciálního vyšetřovacího orgánu s názvem Joint Logistics Review Board. Tato smíšená komise byla přímo ministerstvem obrany pověřena kompletní exaktní analýzou a kritickým zhodnocením fungování celosvětové logistické podpory amerických ozbrojených sil během právě eskalujícího a asymetrického konfliktu, jímž byla Válka ve Vietnamu. Zpráva komise pod jeho vedením detailně odhalila řadu kritických nedostatků v zásobovacím řetězci (bottlenecks) a v distribuci munice či zbraní v nepřehledné jihoasijské džungli, ale zároveň navrhla inovativní systémy zavedení počítačové evidence.

V červenci 1970 Besson formálně odešel do plného důchodu. Přesto byl na žádost politiků na několik měsíců okamžitě povolán zpět do aktivní služby, aby na chodbách ministerstva obrany osobně dohlédl na implementaci nápravných opatření a procedur, jež vycházely z doporučení a zjištění jeho vietnamské komise. Definitivně a nevratně opustil uniformu a aktivní vojenskou službu v říjnu roku 1970.

🚂 Penzionování, zakládání společnosti Amtrak a úmrtí

Po svém trvalém odchodu do civilního sektoru se Besson nerozhodl pro nečinnost, nýbrž plně uplatnil své celoživotní exaktní zkušenosti z řízení vojenské železniční logistiky ve sféře veřejné osobní dopravy.

Na přelomu let 1970 a 1971 stál americký Kongres před krizí kolabující soukromé osobní železniční přepravy. V reakci na to zákonodárci schválili vznik státem dotované a polostátní železniční korporace National Rail Passenger Corporation, která je od té doby celosvětově známá pod oficiálním obchodním a komerčním názvem Amtrak. Prezident Spojených států amerických Richard Nixon v květnu 1971 oficiálně nominoval vysloužilého generála Franka Bessona jako jednoho z pouhých několika zakládajících členů a výkonných ředitelů správní rady (Board of Directors) této zcela nově vzniklé instituce. Jeho stěžejním úkolem bylo nastavit krizový management, sloučit rozpadající se regionální linky dříve soukromých dopravců do jedné funkční sítě a zachránit osobní železniční dopravu ve Spojených státech před bankrotem. V této civilní funkci působil mimořádně úspěšně, o čemž svědčí skutečnost, že byl v říjnu roku 1977 do správní rady Amtraku znovu a s důvěrou nominován administrativou, v jejímž čele tehdy stál nově zvolený prezident Jimmy Carter.

Z hlediska osobního života byl Frank Besson celkově třikrát ženatý. Po přirozeném úmrtí své první a dlouholeté manželky Nancy v roce 1974 se v roce 1975 oženil s Beatrice Veronicou (rozenou O'Boyleovou a v prvním manželství Georgeovou). Beatrice však zemřela po pouhých třech letech manželství v roce 1978. V roce 1980 tak uzavřel svůj třetí a poslední sňatek s Frances Rogersovou (mezi přáteli známou jako "Betty" Wheelerová), která jej následně o mnoho let přežila.

Generál Frank Schaffer Besson Jr. podlehl těžké formě rakovinového onemocnění (onkologické diagnoze) dne 15. července 1985. Zemřel pod péčí lékařů v prestižní ústřední vojenské nemocnici Walter Reed Army Medical Center umístěné v americkém hlavním městě Washington, D.C.. Zesnul ve věku 75 let. Následně po vykonání smutečních obřadů s plnými a nejvyššími vojenskými poctami byly jeho tělesné ostatky uloženy k trvalému odpočinku do hrobu na instituci Hřbitov West Point (West Point Cemetery), který se nachází přímo v posvátném areálu jeho domovské akademie ve státě New York.

🚢 Třída logistických plavidel General Frank S. Besson

Zcela hmatatelným, trvalým a železným památníkem Bessonova obrovského logistického odkazu je skutečnost, že americká armáda (US Army) v 80. letech 20. století pojmenovala výlučně na jeho počest zcela novou, specifickou třídu vojenských plavidel.

Odborně klasifikovaná Třída General Frank S. Besson představuje v americké námořní nomenklatuře kategorii takzvaných logistických podpůrných lodí (Logistics Support Vessel - zkráceně LSV). Jedná se o fyzicky i výtlakem vůbec největší motorová oceánská plavidla, jimiž organizace Armáda Spojených států amerických ve své vlastní vojenské flotile disponuje (americká pozemní armáda totiž pro zásobování základen na celém světě operuje nezávisle na instituci amerického námořnictva s vlastní menší flotilou čítající stovky říčních a pobřežních logistických plavidel a remorkérů).

První vedoucí loď této zcela nové třídy, hrdě pojmenovaná jako USAV General Frank S. Besson Jr. (a nesoucí identifikační označení trupu LSV-1), byla postavena v halách loděnic VT Halter Marine (tehdy operujících pod jménem Moss Point Marine) ve městě Pascagoula ve státě Mississippi. Armádě byla tato loď fyzicky a slavnostně předána po dokončení testů dne 19. září 1987. Oficiálně a formálně byla uvedena do plné služby v roce 1988 a přidělena k 335. transportnímu odřadu u 7. expediční transportní brigády. Slavnostní akt křtu, při kterém o trup praskla láhev šampaňského, provedla v roce 1988 osobně Bessonova tehdy žijící třetí manželka Frances „Betty“ Wheelerová. Během následujících dvou dekád bylo armádou zakoupeno, zkonstruováno a postaveno celkem přesně osm obřích plavidel této třídy (nesoucích plná označení trupů od LSV-1 až po LSV-8).

Technické parametry plavidel LSV

Z inženýrského a taktického konstrukčního hlediska představuje třída Frank S. Besson špičku v oboru mělkých vodních operací. Běžné plavidlo této generace je dlouhé 83,1 metru (273 stop), široké 18,3 metru a disponuje plným maximálním výtlakem 4 199 imperiálních tun. Pohon a manévrovatelnost v oceánských vlnách zajišťují dva obří vznětové lodní motory EMD 16-645E2 o celkovém výkonu 1 950 koňských sil každý. Lodě jsou schopny plout maximální rychlostí 12,5 uzlu bez zátěže a 11,5 uzlu s plným nákladem s fantastickým dojezdem 8 200 námořních mil.

Lodě jsou navrženy primárně pro vykládací systém typu Ro-Ro (Roll-on/roll-off). Disponují silně sklopnou příďovou i záďovou železnou rampou a mají zcela ploché dno, což jim jako jediným lodím této velikosti umožňuje z plné rychlosti úmyslně najet přímo na nevybavenou přírodní písečnou pláž v mělkých vodách o hloubce pouhých 1,2 metru (pouhé 4 stopy) a vyložit náklad přímo na pevninu naprosto bez nutnosti použití obřích přístavních jeřábů či betonové přístavní infrastruktury. Krytá a zesílená nákladní paluba jedné lodi LSV dokáže jednorázově pojmout extrémní těžkou techniku o váze až 2 000 amerických tun, což v praxi znamená schopnost přepravit na jedné palubě až 15 obřích hlavních bojových tanků rodiny M1 Abrams nebo vyskládat 82 plných standardizovaných obchodních ISO kontejnerů. Modifikovaná podtřída této série (lodě LSV-7 a LSV-8) byla inženýry navíc oproti původnímu plánu prodloužena o celých 13 metrů (42 stop).

Současné operační nasazení v roce 2024

Plavidlo USAV General Frank S. Besson Jr. nevykonává pouhé cvičné jízdy podél amerického pobřeží, ale je dlouhodobě exponováno ve světových konfliktech. V březnu roku 2024, v reakci na zničující průběh blokády na Středním východě, bylo toto jmenovité plavidlo masivně nasazeno a odveleno do akce během drtivé humanitární krize propukající ve státě Palestina (konkrétně a explicitně se jednalo o region Pásmo Gazy).

Pouhých 36 hodin po podepsání příkazu americkým prezidentem vyplula loď LSV-1 dne 9. března 2024 ze své domovské námořní základny Joint Base Langley-Eustis umístěné ve státě Virginie přes oceán přímo do oblasti východního Středozemního moře. Její nákladní prostor byl plně naplněn kritickými stavebními díly pro systém JLOTS. Cílem její plavby bylo u pobřeží Gazy v mělkých vodách zkompletovat a vybudovat speciální plovoucí ocelové dočasné molo (temporary pier), přes které následně velká zaoceánská plavidla s hlubokým ponorem začala v týdnech poté urychleně a přímo z vody vykládat obrovské objemy humanitárních zásob potravin a léčiv určených k záchraně izolovaného civilního obyvatelstva na souši.

📈 Kompletní statistické přehledy a tabulky

Tato sekce obsahuje absolutně úplné a encyklopedicky přesné tabulky bez jakýchkoli historických a datových kompresí, jež detailně mapují kariérní postup generála Franka Bessona, jeho získaná mezinárodní ocenění a exaktní přehled plavidel třídy vytvořené na jeho historickou památku.

Chronologie povýšení do vojenských hodností (1932–1964)

Následující tabulka zaznamenává kompletní vojenskou byrokratickou cestu od ukončení elitní kadetské akademie West Point až po naprosto ojedinělé jmenování plným čtyřhvězdičkovým generálem v logistice. Jsou zde zahrnuty veškeré dočasné i trvalé důstojnické stupně vázané na předpisy povyšování americké vojenské mašinérie z dané dekády.

Český úřední název vojenské hodnosti	Anglický originální název z patentu	Datum a rok formálního jmenování	Režim služby a armádní organizační orgán
Podporučík	Second Lieutenant	10. června 1932	Pravidelná armáda (Regular Army), voják formálně zařazen ihned po absolutoriu na akademii West Point (7. z ročníku).
Poručík	First Lieutenant	Červen 1935	Pravidelná armáda (povýšení proběhlo v roce získání titulu na MIT).
Kapitán	Captain	Rok 1940	Pravidelná armáda (rychlé tabulkové povýšení po vypuknutí bojů v Evropě).
Major	Major	Rok 1941	Armáda Spojených států (Army of the United States) – získána dočasná válečná hodnost z důvodu blížícího se konfliktu druhé světové války a nutnosti řídit stavby roštových letišť.
Podplukovník	Lieutenant Colonel	Rok 1942	Armáda Spojených států (dočasná válečná hodnost po přesunu k vojenským železnicím).
Plukovník	Colonel	Rok 1943	Armáda Spojených států (dočasná válečná hodnost).
Brigádní generál	Brigadier General	Konec roku 1945	Armáda Spojených států (bleskové povýšení pro nutnost poválečného řízení asijské a globální transportní sítě armády).
Generálmajor	Major General	Rok 1954	Pravidelná armáda (trvalé a definitivní zapsané povýšení na vyšší důstojníka udělené v rámci sboru Transportation Corps).
Generálporučík	Lieutenant General	Srpen 1962	Povýšen bezprostředně v rámci oficiálního jmenování do masivní funkce historicky prvního velitele organizace Army Materiel Command (AMC).
Generál (čtyřhvězdičkový)	General	27. května 1964	Povýšen v době míru na absolutní armádní vrchol ze všech generálů. Stalo se tak zcela poprvé v dějinách pouze a výlučně za logistický sektor namísto bojového polního velení.

Vojenská vyznamenání a mezinárodní vojenské řády

General Besson obdržel za své neviditelné strategické přesuny tun materiálu a budování potrubí či základen obrovskou řadu nejvyšších amerických medailí a uznání od hlav spojeneckých států. Tabulka uvádí absolutně všechny prokazatelně evidované a archivované metály z obou válek.

Název vyznamenání přeložený do češtiny	Anglický či původní lokální originální název medaile	Historický konflikt či odůvodnění slavnostního udělení
Medaile za vynikající službu v armádě (s dvěma dubovými ratolestmi za opakované přidělení stejného řádu - celkově mu tedy byl udělen 3krát)	Army Distinguished Service Medal (with two Oak Leaf Clusters)	Druhá světová válka, asymetrická Válka ve Vietnamu, Řízení obřího rozpočtu u velitelství AMC (Uděleno za celoživotní a bezchybné štábní budování masivních dodavatelských struktur v armádě na dvou kontinentech).
Řád záslužné legie (s jednou dubovou ratolestí za opakované udělení - celkově 2 kusy)	Legion of Merit (with one Oak Leaf Cluster)	Druhá světová válka a počátky napjaté Studené války (Za výjimečnou logistiku připravenou pro pacifické invazní sítě vlaků a budování mostů přes evropské řeky).
Medaile za asijsko-pacifickou kampaň	Asiatic-Pacific Campaign Medal	Druhá světová válka (Trvalé nasazení mimo bezpečný americký kontinent proti asijským armádám).
Medaile Vítězství ve druhé světové válce	World War II Victory Medal	Druhá světová válka (Univerzální ocenění příslušníka vítězných federálních sil).
Řád britského impéria ve velmi prestižním stupni Komandér (CBE)	Commander of the Most Excellent Order of the British Empire	Vysoké britské státní ocenění vydané za nezastupitelnou válečnou strategickou spolupráci s armádou ze státu Spojené království a za plošné zavádění systému Bailey bridge americkým pěšákům.
Řád Homajunské hvězdy s hvězdou	Order of Homayoun Star	Íránské osobní vyznamenání od šáha udělené na suverénním území státu Írán za armádní spolupráci v daném pouštním regionu během koridorového zásobování Ruska.
Řád za vojenské zásluhy (Korea)	Order of Military Merit (Republic of Korea)	Oficiální státní kříž a ocenění za logistickou poválečnou výstavbu železničních obranných struktur darovaný od zástupců státu Jižní Korea.

Přehled sesterských lodí logistické třídy General Frank S. Besson

Vzhledem k obří a nezpochybnitelné historické námořní dedikaci armádnímu generálovi obsahuje tato tabulka kompletní a detailní výčet všech amerických logistických plavidel masivně vybudovaných v loděnicích v rámci dané a po něm pojmenované třídy. Všechny lodě zůstaly prokazatelně fyzicky aktivní a zařazeny ve flotile i k roku 2026.

Zapsané identifikační vojenské číslo	Celý úřední a oficiální název železného plavidla (s armádní předponou USAV)	Deklarovaný rok slavnostního vstupu do aktivní služby	Aktuální status a inženýrská specifikace plavidla (k roku 2026)
LSV-1	USAV General Frank S. Besson, Jr.	Rok 1988	První plavidlo celé série (takzvaná vedoucí loď třídy), domovská základna trvale ukotvena v přístavu Fort Eustis. Plavidlo plně a aktivně slouží u 7. expediční brigády (včetně masivního humanitárního nasazení a stavby pontonů v moři v oblasti pásma Gazy v polovině března roku 2024).
LSV-2	USAV CW3 Harold C. Clinger	Rok 1988	Drtivě aktivně nasazováno pro bojové operace pozemní armády USA po celém světě za účelem rychlého zámořského převozu těžkých tanků Abrams na izolované ostrovy.
LSV-3	USAV General Brehon B. Somervell	Rok 1988	Obří loď pojmenovaná po čtyřhvězdičkovém generálovi amerických zásobovačů z druhé světové války. Plně v provozu na oceánech.
LSV-4	USAV Lt. General William B. Bunker	Rok 1988	Plavidlo v pravidelném rotujícím nasazení po celém světě, pojmenované po důstojníkovi z oddělení financí patřícího AMC.
LSV-5	USAV Major General Charles P. Gross	Rok 1991	Aktivní obrovské logistické plavidlo schopné prorazit vlny hlubokého oceánu.
LSV-6	USAV SP4 James A. Loux	Rok 1994	Nákladní tanková loď úmyslně a uctivě pojmenovaná po prostém americkém vojákovi ze čtvrté hodnostní třídy, který byl tragicky zabit v boji na asijském území během války ve Vietnamu.
LSV-7	USAV SSGT Robert T. Kuroda	Červenec roku 2005	Výrazně přebudovaná novější subtřída plavidel (označovaná technicky jako LSV MOD), která byla inženýry ve státě Mississippi prodloužená o plných 13 metrů (o 42 stop) oproti lodím z 80. let. Stále plně ve stavu aktivního statusu.
LSV-8	USAV Major General Robert Smalls	Červen roku 2006	Poslední loď v sérii modifikované subtřídy (LSV MOD) postavená rovnou s mnohem větším celkovým výtlakem k přepravě stovek vojáků. Aktivní nasazení v mezinárodních vodách.

Zdroje