Eurípidés

Rozbalit box

Obsah boxu

Eurípidés (řecky Εὐριπίδης, asi 480 př. n. l. – 406 př. n. l.) byl starořecký dramatik, který spolu s Aischylem a Sofoklem patří mezi tři největší autory antické řecké tragédie. Je považován za jednoho z nejmodernějších a nejpsychologičtějších dramatiků své doby, který do tradiční mytologické látky vnášel kritické myšlenky, filozofické pochybnosti a hluboký vhled do lidské duše, zejména ženské. Za svůj život napsal přibližně 92 her, z nichž se kompletně dochovalo 18 (nebo 19, pokud se započítá sporný Rhésos).

Jeho hry se vyznačují realistickým zobrazením postav, které již nejsou jen heroickými figurami, ale komplexními jedinci zmítanými vášněmi, pochybnostmi a utrpením. Často kritizoval společenské konvence, válku a tradiční pojetí bohů, které zobrazoval jako lhostejné nebo dokonce kruté. Během svého života nebyl tak úspěšný jako jeho předchůdci, zvítězil v dramatické soutěži na Dionýsiích pouze čtyřikrát. Jeho popularita však enormně vzrostla po jeho smrti a jeho dílo zásadně ovlivnilo vývoj evropského divadla.

📜 Život

O Eurípidově životě existuje jen málo spolehlivých informací, mnoho údajů pochází z pozdějších, často nespolehlivých nebo anekdotických zdrojů, včetně satirických poznámek v komediích Aristofana.

Narodil se pravděpodobně na ostrově Salamis kolem roku 480 př. n. l.. Podle tradice se narodil v den slavné bitvy u Salamíny, což je však pravděpodobně pozdější literární konstrukce. Jeho otec se jmenoval Mnésarchos a matka Kleitó. Aristofanés ve svých komediích často zesměšňoval jeho matku jako pouhou prodavačku zeleniny, ale jiné zdroje naznačují, že Eurípidés pocházel ze zámožné rodiny a získal vynikající vzdělání. Byl údajně žákem filozofů Anaxagory a Prótagory a přítelem Sokrata.

Většinu života strávil v Athénách, kde se věnoval psaní her. Poprvé se zúčastnil dramatické soutěže v roce 455 př. n. l., ale prvního vítězství dosáhl až v roce 441 př. n. l.. Byl znám jako samotářský a intelektuálně založený člověk, který údajně vlastnil rozsáhlou soukromou knihovnu, což bylo v té době vzácné. Traduje se, že často tvořil v jeskyni na svém rodném ostrově Salamis.

Na sklonku života, zřejmě zklamán politickým vývojem v Athénách po neúspěšné sicilské expedici a nedostatkem plného uznání, přijal pozvání makedonského krále Archeláa I. a odešel na jeho dvůr v Pelle. Zde v roce 406 př. n. l. zemřel. Podle legendární, i když nepravděpodobné verze, byl roztrhán loveckými psy. V Makedonii napsal některá ze svých posledních velkých děl, včetně hry Bakchantky.

🎭 Dílo a styl

Eurípidés je považován za velkého inovátora řecké tragédie. Jeho přístup k dramatu se výrazně lišil od Aischyla i Sofokla. Zatímco jeho předchůdci se soustředili na osudový řád a vztah člověka k bohům, Eurípidés se zaměřil na vnitřní svět člověka, jeho psychologii a emoce.

🏛️ Inovace v tragédii

Eurípidés často měnil tradiční strukturu tragédie. Zavedl nebo popularizoval několik prvků:

Prolog: Jeho hry často začínají monologem jedné z postav (často boha), která divákům vysvětlí předchozí události a nastíní zápletku. Tím se uvolnila struktura hry a autor se mohl soustředit na psychologické drama postav.
Deus ex machina: (Bůh ze stroje) Na konci mnoha jeho her se objeví bůh, spuštěný na jeviště pomocí jeřábu (mechané), aby vyřešil zdánlivě neřešitelnou situaci, potrestal viníky nebo předpověděl budoucnost. Tento prvek byl kritizován již Aristotelem jako umělý zásah, ale Eurípidovi často sloužil k ironickému komentáři o povaze bohů a lidského osudu.
Oslabení role sboru: Role sboru (chóru) je v jeho hrách často omezena. Písně sboru jsou sice lyricky krásné, ale někdy jen volně souvisejí s hlavním dějem a slouží spíše jako intermezzo.

🧠 Psychologický realismus

Největším přínosem Eurípida je jeho mistrovské zobrazení lidské psychologie. Jeho postavy nejsou idealizované hrdinské typy, ale skuteční lidé s chybami, vášněmi a vnitřními konflikty.

Ženské postavy: Zvláštní pozornost věnoval ženám. Postavy jako Médeia, Faidra (ve hře Hippolytos) nebo Hekabé jsou jedny z nejsložitějších a nejpropracovanějších ženských charakterů v dějinách literatury. Zobrazuje jejich utrpení, touhu po pomstě i psychickou sílu.
Postavy z nižších vrstev: Jako první dramatik dával významný prostor i postavám z nižších společenských vrstev, jako byli otroci, rolníci nebo chůvy, a zobrazoval je s důstojností a lidskostí.

🗣️ Jazyk a hudba

Eurípidův jazyk je jednodušší a bližší běžné mluvě než vznešený a archaický styl Aischyla. Jeho dialogy jsou rétoricky propracované a často mají podobu filozofických debat nebo soudních řečí. Velký důraz kladl také na hudební složku svých her, zejména na lyrické monodie (sólové zpěvy herců), které však bohužel nejsou dochovány v původní podobě.

🧐 Filozofické a společenské motivy

Eurípidovo dílo silně odráží intelektuální kvas jeho doby, zejména vliv sofistů a jejich racionální kritiky.

Kritika mýtu a náboženství: Bohové v jeho hrách jsou často malicherní, mstiví a amorální. Eurípidés zpochybňoval tradiční náboženské představy a ukazoval, že lidská morálka může být vyšší než božská.
Kritika války: Zejména po zkušenostech z peloponéské války se v jeho díle objevuje silný protiválečný étos. Hry jako Trójanky nebo Hekabé ukazují nesmyslnost války a strašlivé utrpení, které přináší, zejména ženám a dětem.
Společenská kritika: Ve svých hrách se dotýkal i postavení žen ve společnosti, kritizoval athénskou demokracii a zkoumal povahu spravedlnosti a moci.

📖 Dochovaná díla

Z přibližně 92 her se dochovalo 18 tragédií a jedna satyrská hra. Jsou to:

Alkéstis (438 př. n. l.)
Médeia (431 př. n. l.)
Hérakleovci (cca 430 př. n. l.)
Hippolytos (428 př. n. l.)
Andromaché (cca 425 př. n. l.)
Hekabé (cca 424 př. n. l.)
Prosebnice (cca 423 př. n. l.)
Élektra (cca 420 př. n. l.)
Héraklés (cca 416 př. n. l.)
Trójanky (415 př. n. l.)
Ífigeneia v Tauridě (cca 414 př. n. l.)
Ión (cca 414 př. n. l.)
Helena (412 př. n. l.)
Féničanky (cca 410 př. n. l.)
Orestés (408 př. n. l.)
Bakchantky (uvedeno posmrtně)
Ífigeneia v Aulidě (uvedeno posmrtně)
Kyklóp (jediná kompletně dochovaná satyrská hra)

Sporné autorství je připisováno hře Rhésos, která je dnes většinou považována za dílo neznámého autora z pozdější doby.

🏛️ Vliv a odkaz

Během svého života nebyl Eurípidés tak oslavován jako Aischylos a Sofoklés. Jeho kritický a často pesimistický pohled na svět a bohy byl pro mnohé Athéňany znepokojivý. Aristofanés ho ve svých komediích (např. Žáby) často parodoval jako intelektuála, který kazí tradiční morálku.

Po jeho smrti však jeho popularita dramaticky vzrostla. V helénistickém období se stal nejčtenějším a nejhranějším tragikem. Jeho díla byla ceněna pro svou psychologickou hloubku, rétorickou brilantnost a dramatickou sílu. Měl obrovský vliv na římské drama, zejména na Senecu, a skrze něj i na renesanční a alžbětinské divadlo, včetně Williama Shakespeara.

V moderní době je Eurípidés považován za jednoho z největších světových dramatiků. Jeho hry jsou stále aktuální díky nadčasovým tématům, jako je psychologie moci, utrpení nevinných, kritika války a postavení žen ve společnosti. Jeho díla jsou neustále inscenována na jevištích po celém světě a inspirují nové generace umělců.

🤔 Pro laiky

Tragédie: V antickém Řecku to nebyla jen "smutná hra". Byla to vážná dramatická forma, která se zabývala velkými otázkami lidského osudu, vztahu k bohům a společnosti. Hrdinové často čelili morálním dilematům a jejich příběhy, převzaté z mýtů, sloužily k zamyšlení nad základními hodnotami. Hry se hrály na velkých slavnostech na počest boha Dionýsa.
Deus ex machina: Doslova "bůh ze stroje". V divadle to znamená náhlý a nečekaný zásah zvenčí, který vyřeší složitou situaci. U Eurípida se na konci hry často objevil bůh (spuštěný na jeviště jeřábem), který vše uvedl na pravou míru. Dnes se tento termín používá i mimo divadlo pro jakékoli umělé nebo nepravděpodobné řešení problému.
Sofisté: Byli to potulní učitelé a filozofové v 5. století př. n. l. v Athénách. Učili mladé muže rétorice (umění mluvit a přesvědčovat) a zpochybňovali tradiční hodnoty a náboženství. Tvrdili, že pravda je relativní. Eurípidés byl jejich myšlenkami silně ovlivněn, což je vidět na tom, jak jeho postavy vedou složité debaty a zpochybňují autoritu bohů i zákonů.

Šablona:Aktualizováno