Evropská silnice E55

Šablona:Infobox Silnice

Evropská silnice E55 (zkráceně často jen E55) je významná mezinárodní silniční trasa, která protíná evropský kontinent od severu na jih. Její celková délka činí 3 305 kilometrů a spojuje Baltské moře a Skandinávii se Středozemím. Začíná ve Švédsku, pokračuje přes Dánsko, Německo, Česko, Rakousko a Itálii, odkud následně směřuje trajektem do Řecka, kde svou pouť končí.

Pro jiné významy viz E55 (rozcestník).

Tato páteřní evropská komunikace patří k nejvytíženějším tranzitním tahům ve střední Evropě. V České republice je její trasa vedena převážně po dálnicích D8, D1 a D3, přičemž právě dokončení dálnice D3 ve směru na rakouské hranice patří k nejdůležitějším infrastrukturním projektům současnosti. Historicky se do povědomí české veřejnosti tato silnice zapsala také v devadesátých letech dvacátého století, a to zejména v souvislosti s přeshraniční prostitucí a sexuální turistikou, nejvíce v severočeském městě Dubí.

📝 Popis a charakteristika

Mezinárodní silnice E55 představuje jeden z hlavních dopravních koridorů a je velmi vytíženou dopravní tepnou, plnící úlohu silnice regionálního i nadregionálního významu. Slouží nejen pro tranzitní mezinárodní dopravu kamionů a osobních automobilů, ale v jednotlivých státech funguje také jako klíčová spojnice aglomerací.

Trasa je na několika místech přerušena vodními plochami, které vozidla překonávají pomocí trajektových linek. Mezi ty nejdůležitější patří trajekt ze švédského Helsingborgu do Dánska a spojení z dánského přístavu Gedser do německého města Rostock.

Stavební a technické parametry silnice se v jednotlivých zemích výrazně liší. Zatímco na značné části své více než třítisícové délky je budována v dálničních parametrech, v Česku a Rakousku stále existují úseky (jako středočeská část či budoucí dálnice k rakouským hranicím), kde příprava a výstavba kapacitní komunikace nadále probíhá. Provoz na nedokončených místech tak musí dočasně převzít standardní silnice prvních tříd, například silnice I/3, jejichž dopravní kapacita je v určitých místech značně přetížená.

⏳ Historie a číslování

Systém evropských mezinárodních silnic má složitou historii plnou reorganizací. V původním starém značení nesly tahy zcela jiná čísla. Dnešní E55 vděčí za své jméno velké reformě číslování evropských silnic, která proběhla v osmdesátých letech dvacátého století.

Zajímavostí je, že podle těchto původních přečíslovacích plánů měla silnice E55 začínat zhruba o 1 600 kilometrů severněji, a to až téměř u polárního kruhu na hranicích Švédska s Finskem. Nicméně skandinávské země, které často využívají mezinárodní číslo jako své jediné a hlavní dálniční značení, prosadily zachování tradičních čísel – Švédsko si tak na téměř celém původně zamýšleném úseku ponechalo historické číslo E4 a dánský úsek dal ve společném vedení přednost označení E47. Teprve od města Køge nese tah své obvyklé značení E55 společně s E47.

Během své existence procházela trasa neustálým vývojem. Jak se budovaly nové dálniční úseky napříč Evropou, trasa E55 se postupně přesouvala ze silnic nižších tříd, které vedly skrze centra obcí, na nové velkokapacitní dálnice. Výstavba moderních dálnic nahrazujících starou E55 probíhá dodnes.

🛣️ Trasa ve Skandinávii a Německu

Cesta této dlouhé dálniční a silniční magistrály je rozdělena na několik logických segmentů podle států, kterými prochází. V severních státech tvoří významnou spojnici s pevninskou Evropou.

Ve Švédsku je úsek silnice E55 naprosto okrajový a v podstatě pouze formální. Začíná ve městě Helsingborg na jihu země, kde se na křižovatce odděluje od trasy E4, a reálně nepokračuje dlouho, nýbrž se trajektem přepraví do Dánska.

V Dánsku prochází trajektový spoj z Helsingborgu do přístavu Helsingør a odtud vede až do hlavního města Kodaně. Dále pokračuje přes město Køge na Vordingborg a přes ostrov dál na jih přes místa jako Ønslev či Nykøbing Falster. Celá dánská pouť končí na samém jihu v přístavním městě Gedser, odkud musí osobní i nákladní vozidla využít plavbu trajektem přes Baltské moře do Německa.

Po vylodění v Německu, konkrétně v přístavu Rostock, se na trasu napojuje německá dálnice A19. Ta vede řidiče směrem do vnitrozemí, kde se u obce Wittstock/Dosse napojuje na dálnici A24. Blízko Berlína se E55 připojuje k dálničnímu okruhu A10, který obkružuje německé hlavní město. Následně se trasa stáčí na dálnici A13 směrem na Drážďany. Od Drážďan pak pokračuje dál na jih ke státní hranici, kde překračuje do České republiky.

🛣️ Trasa v České republice

Český úsek silnice E55 je jedním z nejvytíženějších tranzitních koridorů střední Evropy. V ideálním cílovém stavu by měla být téměř celá trasa vedena pouze po dálnicích, ale úplného propojení zatím nebylo plně dosaženo.

Severní úsek: Dálnice D8

Po překročení německo-české hranice u Krásného Lesa pokračuje E55 do města Ústí nad Labem a směřuje dál do vnitrozemí, aktuálně převážně po dálnici D8. Před vybudováním severočeských dálničních úseků projížděla doprava přímo po silnici I/8 městem Dubí a přes hraniční přechod Cínovec, což neslo ohromnou zátěž.

Průjezd Prahou a střední úsek

V oblasti Prahy je mezinárodní trasa E55 svedena směrem na dálniční obchvat města a z něj plynule navazuje na tahy směrem na jih a jihovýchod. Jedním z úseků je také mimořádně vytížená dálnice D1, která v místech jako Chodov a Spořilov čelí intenzitě dopravy blížící se hranici 90 000 vozidel za 24 hodin. Po ní silnice míří až k sjezdu u obce Mirošovice.

V Mirošovicích se E55 odděluje a přechází směrem k Benešovu. Tento nedokončený dálniční úsek, známý jako plánovaná středočeská dálnice D3, patří k zásadním mezerám E55 v zemi. Řidiči zde místo chybějící části budoucí D0 a D3 musí dočasně využívat stávající silniční síť. Teprve od oblasti obce Mezno je trasa E55 znovu vedena v dálničních parametrech po jihočeské části D3 k městu Tábor a dál.

Jižní úsek k hranicím

Jihočeská část E55, postupně převáděná na dálnici D3, zažívá intenzivní stavební rozvoj, protože k roku 2023 bylo z celkových 113 km v provozu téměř 70 kilometrů dálnice. Od Tábora trasa míří na České Budějovice a po dokončovaných úsecích klesá k jihu, k hraničnímu přechodu Dolní Dvořiště a státní hranici. Zde by se v horizontu roku 2031 měla dálnice konečně spojit se severojižní komunikací v Rakousku a vytvořit tak souvislou panevropskou dálniční trasu.

🛣️ Trasa v Rakousku a Itálii

V Rakousku navazuje na českou hranici nedaleko Dolního Dvořiště (v rakouském Summerau) příprava na rychlostní silnici S10 s počátkem od obce Freistadt. Po dostavbě převede dopravu plynule k městu Linec. Od Lince se trasa E55 napojuje na významný dálniční tah, po kterém pokračuje přes Salcburk. Zde komunikace odvážně protíná horské masivy směrem k obci Schwarzach a ústí ve městě Villach.

Po překročení rakousko-italské hranice přes horský přechod Tarvisio se E55 ocitá v Itálii. Zde vede dolů z hor přes město Udine k obci Palmanova. Odtud míří po dálnicích blízko u Jaderského moře (např. v oblasti Portogruaro a Benátek) hluboko k jihu Itálie. Prochází městem Bari až do jihoitalského přístavu Brindisi. Od severu Itálie k jihu tak E55 překonává obrovskou vzdálenost a tvoří klíčovou tepnu italského státu.

🛣️ Trasa v Řecku

V italském Brindisi se E55 nakládá na trajektové lodě. Po vylodění v Řecku silnice E55 pokračuje vnitrozemím na jih a nachází svůj definitivní konec po ujetí celkových 3 305 kilometrů v jihořeckém městě Kalamata.

🔞 Společenské souvislosti a 90. léta (Dubí)

V českém veřejném prostoru byl název E55 v 90. letech 20. století mimořádně často spojován s pouliční prostitucí a masivní sexuální turistikou. Pověst této silnice pronikla do společenského diskurzu tak silně, že slovo E55 fungovalo téměř jako synonymum pro samotné nelegální řemeslo.

S pádem železné opony, obrovským přílivem tranzitní dopravy a klientů ze západní Evropy se zejména příhraniční obce ocitly pod tlakem. Nejviditelnější a mediálně nejexponovanější byla severočeská část mezinárodní silnice v úseku Teplice – Dubí – Cínovec, kudy E55 a tehdejší silnice I/8 před výstavbou D8 procházela. Pouze v osmítisícovém pohraničním městě Dubí bylo v této době v provozu neskutečných 40 nevěstinců, jež lemovaly Ruskou ulici tvořící průtah městem.

Ačkoliv radnice města Dubí začala již v roce 1992 vydávat vyhlášky zakazující nabízení sexuálních služeb na veřejnosti pod pokutou jednoho tisíce korun, vymanění se ze stínu E55 a proslulého nočního byznysu trvalo celá desetiletí. S poklesem zákazníků po přesunu tranzitu na dálnici, s rozvojem streetwork programů (například česko-německé organizace KARO, pomáhající drogově závislým prostitutkám) a s narůstajícím náporem kriminality samotných pracovnic proti klientům začala sláva pouličních sexuálních pracovnic pomalu utichat. Motiv pověstných "děv z E55" se mezitím ale trvale zapsal do tehdejší populární kultury a hudby, a hojně ho satirizoval například televizní projekt Česká soda v cyklu Alles Gute.

📈 Statistiky a fakta

Základní statistický přehled o silnici E55:

Značka	Stát	Průchozí města
	Švédsko	Helsingborg
	Dánsko	Kodaň, Gedser
	Německo	Rostock, Berlín, Drážďany
	Česko	Ústí nad Labem, Praha, České Budějovice
	Rakousko	Linec, Salcburk, Villach
	Itálie	Bari, Brindisi
	Řecko	Kalamata

Celková délka hlavní trasy napříč Evropou je stanovena na 3 305 kilometrů. Trasa je po své pouti napříč sedmi zeměmi třikrát přerušena vodou a propojována trajekty.

💡 Pro laiky

Představme si silnici E55 jako obří dálkovou tepnu Evropy, po které jako krvinky sviští osobní auta, turisti i kamiony plné nejrůznějšího zboží od severu na jih. I když se silnice v různých státech formálně jmenuje různě (někde je to německá dálnice A13, jinde naše česká D1), dostala společný zelený kabát s nápisem E55, aby se řidiči cestující přes půl Evropy nemuseli učit místní názvy, ale jednoduše následovali jedno jediné číslo.

Toto jednotné mezinárodní číslování má i svá logická pravidla. Obecně se u hlavních evropských cest s licencí „E“ setkáme s tím, že sudá čísla spojují západ a východ, zatímco ta lichá končící na pětku, jako právě naše E55, jsou gigantické tahy protínající mapu vertikálně, tedy ze severu dolů na jih. Taková silnice zaručuje, že cesta od ledového Baltu až na slunné pláže Itálie a Řecka má pevně vytyčenou kostru.

Zdroje