Dogma
Obsah boxu
Šablona:Infobox - pojem Dogma (z řeckého δόγμα, dógma, což znamená „to, co se zdá být správné“, mínění, nařízení) je autoritativní a nezpochybnitelný výrok, poučka nebo článek víry, který je považován za absolutně platný a závazný pro členy určité skupiny, nejčastěji náboženství, ideologie nebo filozofického směru. V nejužším a nejčastějším smyslu se termín používá v křesťanství, zejména v katolické církvi, kde označuje pravdu zjevenou Bohem, kterou církevní magisterium předkládá věřícím jako závaznou.
V přeneseném smyslu se slovo „dogma“ nebo přídavné jméno „dogmatický“ používá často s negativní konotací pro označení rigidního, nekritického a neměnného postoje, který odmítá diskusi a nové důkazy.
📜 Etymologie a historický vývoj
Původ slova dogma leží ve starořeckém slovesu dokein (δοκεῖν), které znamená „zdát se“, „mít názor“ nebo „myslet si“. Odtud odvozené podstatné jméno dógma původně označovalo osobní názor nebo filozofický princip. V klasickém Řecku se termín používal také pro veřejná nařízení, zákony a dekrety vydané vládnoucí autoritou. Například v dílech Platóna se dógma objevuje ve smyslu filozofického principu, zatímco u Xenofóna označuje vládní edikt.
Významný posun nastal v období helenismu, kdy filozofické školy, zejména stoicismus, začaly používat termín dogmata pro označení svých základních a neměnných tezí.
Do náboženského kontextu se termín dostal s překladem Starého zákona do řečtiny (Septuaginta), kde označoval Boží nařízení a zákony. V Novém zákoně se objevuje například ve Skutcích apoštolů (Sk 16,4) pro označení rozhodnutí Jeruzalémského koncilu. První církevní otcové používali slovo dogma pro označení celého křesťanského učení, jak morálního, tak věroučného. Teprve postupem času, v souvislosti s potřebou přesně definovat víru a bránit se proti herezím, se význam zúžil na základní, zjevené a autoritativně definované pravdy víry.
⛪ Dogma v náboženství
V náboženském kontextu je dogma základním stavebním kamenem víry. Jde o tvrzení, které není předmětem diskuse nebo dokazování pomocí rozumu, ale je přijímáno na základě víry v autoritu, která jej stanovila (Bůh, církev, svaté texty).
✝️ Křesťanství
V křesťanství je dogma chápáno jako pravda obsažená v Božím zjevení (Bible, Tradice), kterou církevní autorita (nejčastěji ekumenický koncil nebo papež) definuje jako závaznou pro všechny věřící. Odmítnutí dogmatu je považováno za herezi a znamená vyloučení se ze společenství církve. Cílem dogmat není omezovat myšlení, ale spíše chránit integritu víry, vytyčit její hranice a poskytnout věřícím jasný a spolehlivý základ.
Mezi nejstarší a nejdůležitější křesťanská dogmata patří ta, která byla formulována na prvních ekumenických koncilech a jsou shrnuta ve vyznáních víry, jako je Nicejsko-konstantinopolské vyznání. Týkají se především:
- Trojjedinosti Boha: Víra v jednoho Boha ve třech osobách – Otec, Syn a Duch svatý.
- Christologie: Učení o Ježíši Kristu jako pravém Bohu a pravém člověku (dvě přirozenosti v jedné osobě).
- Soteriologie: Učení o spáse skrze Kristovu smrt a vzkříšení.
🇻🇦 Katolická církev
Katolická církev má nejpropracovanější a nejpřesněji definovaný systém dogmat. Podle jejího učení musí dogma splňovat dvě podmínky: 1. Musí být obsaženo v Božím zjevení (ať už explicitně, nebo implicitně). 2. Musí být autoritativně předloženo církví k věření, a to buď slavnostním výrokem papeže hovořícího ex cathedra (tj. z pozice nejvyššího učitele církve ve věcech víry a mravů), nebo usnesením ekumenického koncilu.
Příklady dogmat specifických pro katolickou církev, vyhlášených v novější době:
- Neposkvrněné početí Panny Marie: Vyhlášeno papežem Piem IX. v roce 1854. Učí, že Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí uchráněna od jakékoli poskvrny prvotního hříchu.
- Papežská neomylnost: Vyhlášeno na Prvním vatikánském koncilu v roce 1870. Týká se výroků papeže ex cathedra ve věcech víry a mravů.
- Nanebevzetí Panny Marie: Vyhlášeno papežem Piem XII. v roce 1950. Učí, že Panna Maria byla po skončení svého pozemského života s tělem i duší vzata do nebeské slávy.
☦️ Pravoslaví
Pravoslavné církve také uznávají dogmata, ale jejich chápání je mírně odlišné. Kladou důraz na dogmata definovaná na prvních sedmi ekumenických koncilech (do roku 787), která považují za plně dostačující pro definici víry. Na rozdíl od katolicismu nemají ústřední autoritu (jako je papež), která by mohla vyhlašovat nová dogmata. Pravoslaví vnímá dogmata spíše jako mystéria a ukazatele na cestě ke spáse než jako přesné právní definice.
✡️ Judaismus a Islám ☪️
Ačkoliv judaismus a islám nemají tak formalizovaný koncept dogmatu jako křesťanství, i ony mají své základní a nezpochybnitelné články víry.
- V judaismu je za klíčové považováno vyznání Šema Jisra'el („Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný.“). Filozof Maimonides ve 12. století formuloval Třináct článků víry, které se staly široce přijímaným shrnutím základů židovské víry.
- V islámu je absolutním základem víra v jedinost Alláha a v Mohameda jako jeho proroka, vyjádřená v šahádě. Dalšími pilíři víry (aqīdah) jsou víra v anděly, svaté knihy, proroky, soudný den a Boží předurčení.
🧠 Dogma ve filozofii a vědě
Mimo náboženský kontext nabývá pojem dogma odlišného, často kritického významu.
🤔 Filozofie
Ve filozofii je dogmatismus postoj, který přijímá určité principy jako dané a nezpochybnitelné, aniž by je podroboval kritickému zkoumání. Je protikladem skepticismu, který zpochybňuje možnost jistého poznání, a kritického myšlení, které vyžaduje neustálé ověřování a revizi poznatků.
Slavný je výrok Immanuela Kanta, který prohlásil, že četba děl Davida Huma ho probudila z „dogmatického spánku“. Kant tím myslel své předchozí nekritické přijímání tezí racionalistické metafyziky.
🔬 Věda
Vědecká metoda je fundamentálně antidogmatická. Vědecké teorie a hypotézy nejsou nikdy považovány za absolutní a konečnou pravdu. Musí být falzifikovatelné (musí existovat způsob, jak je vyvrátit) a jsou neustále testovány novými experimenty a pozorováním. Pokud se objeví důkazy, které jsou v rozporu savedenou teorií, musí být teorie upravena nebo zcela opuštěna.
Pojem „vědecké dogma“ se někdy používá pejorativně k označení teorie, která je tak široce přijímaná, že se její zastánci brání novým důkazům, které by ji mohly zpochybnit. Jde však o popis selhání vědeckého procesu, nikoli o jeho podstatu.
💬 Přenesený a moderní význam
V běžné mluvě se slovo „dogma“ a „dogmatický“ používá pro označení jakéhokoli rigidního a ideologického postoje, který nepřipouští diskusi. Může se týkat politiky, ekonomie, umění nebo osobních názorů. Dogmatický člověk je ten, kdo trvá na svých názorech bez ohledu na argumenty nebo fakta a považuje je za jedinou možnou pravdu. Příkladem mohou být totalitní politické ideologie 20. století, jako byl komunismus nebo nacismus, které vyžadovaly od svých stoupenců bezvýhradné přijetí souboru dogmat.
💡 Pro laiky: Co je to dogma?
Představte si dogma jako základní pravidlo ve hře, které se nesmí měnit ani zpochybňovat. Je to absolutní základ, na kterém vše ostatní stojí.
- **V náboženství** (hlavně v katolické církvi) je to základní článek víry, o kterém se věří, že ho zjevil sám Bůh a církev ho prohlásila za neměnnou pravdu. Například pro katolíky je dogma, že Panna Maria byla po smrti vzata do nebe s tělem i duší. Věřící to přijímají jako fakt, o kterém se nediskutuje.
- **V běžném životě** se slovo „dogmatický“ používá pro někoho, kdo je velmi tvrdohlavý a nepřipouští jiný názor. Takový člověk se drží svých přesvědčení jako „svatých pravd“ a odmítá jakoukoliv diskusi nebo nové informace, které by jeho názor mohly změnit. Je to tedy spíše negativní označení pro myšlenkovou strnulost.