Bud Poile
Obsah boxu
Norman Robert „Bud“ Poile (10. února 1924, Fort William – 4. ledna 2005, Vancouver) byl kanadský hokejový útočník, trenér, generální manažer a funkcionář. Je patriarchou jedné z nejvýznamnějších rodin v historii NHL (jeho syn David Poile se stal nejdéle sloužícím generálním manažerem v historii ligy).
Bud Poile má unikátní místo v historii jako „zakladatel“: byl prvním generálním manažerem dvou expanzních týmů – Philadelphia Flyers (1967) a Vancouver Canucks (1970). Ačkoliv jako hráč získal Stanley Cup s Torontem, do dějin se zapsal především svou manažerskou prací a později jako komisionář IHL, kterou proměnil v silnou konkurenci pro AHL. V roce 1990 byl uveden do Hokejové síně slávy v kategorii Budovatel.
⏳ Hráčská kariéra: Cesta za pohárem
Bud Poile vyrůstal ve Fort William (dnešní Thunder Bay) a do NHL se prosadil v dresu Toronto Maple Leafs. Byl to urostlý křídelní útočník, který uměl skórovat, ale nebál se ani fyzické hry.
Jeho hvězdná chvíle přišla v sezóně 1946–47. Byl členem druhého útoku Leafs s Gayem Stewartem a Gusem Bodnarem. Tato formace, přezdívaná „The Flying Forts“ (Létající pevnosti – podle jejich rodného města Fort William), hrála klíčovou roli v play-off. Poile pomohl Torontu porazit Montreal Canadiens a získat Stanley Cup, první z dynastie Leafs pod vedením Hapa Daye a Conna Smythea.
O rok později byl součástí velkého obchodu, který poslal jeho a čtyři další hráče do Chicago Black Hawks výměnou za hvězdného Maxe Bentleyho. Tento obchod šokoval hokejový svět. Poile později vystřídal dresy Detroitu, Rangers a Bostonu, než ukončil kariéru v nižších soutěžích, kde plynule přešel k trénování.
🏗️ Manažerská kariéra
Philadelphia Flyers (1967–1969)
Když NHL v roce 1967 expandovala ze šesti na dvanáct týmů, majitel nově vzniklých Philadelphia Flyers, Ed Snider, si vybral Poilea jako prvního generálního manažera. Poile stál před úkolem vybudovat tým od nuly.
Jeho kroky položily základy budoucího úspěchu:
- V rozšiřovacím draftu získal brankáře Bernieho Parenta a útočníka Eda Van Impea, kteří se později stali klíčovými postavami při zisku Stanley Cupů v letech 1974 a 1975.
- Najal Keitha Allena jako prvního trenéra (Allen ho později nahradil na pozici GM a dokončil dílo „Broad Street Bullies“).
- Provedl klíčový obchod, kterým získal právo výběru v draftu, jež Flyers později použili na Bobbyho Clarkea.
Vancouver Canucks a Kolo štěstí (1970–1973)
V roce 1970 se Poile přesunul na západ, aby se stal prvním generálním manažerem Vancouver Canucks. Zde se stal aktérem jednoho z nejslavnějších a pro Vancouver nejsmutnějších momentů historie NHL.
O právu první volby v draftu 1970 (kde byl jasnou jedničkou fenomenální Gilbert Perreault) rozhodovalo kolo štěstí mezi Vancouverem a Buffalem. Na kole byla čísla 1 až 12. Prezident NHL Clarence Campbell určil, že pokud padne číslo 1–6, volí první Vancouver, pokud 7–12, volí Buffalo. Kolo se zastavilo na čísle 11. Poile a Vancouver prohráli. Buffalo získalo Perreaulta, který se stal legendou a členem Síně slávy. Poile musel volit jako druhý a vybral obránce Dalea Tallona. Ačkoliv byl Tallon dobrým hráčem, nikdy nedosáhl kvalit Perreaulta. Tento moment pronásledoval Poilea i organizaci Canucks desítky let.
👔 Komisionář IHL
Po odchodu z NHL v roce 1973 našel Poile své životní poslání jako komisionář International Hockey League (IHL). V této funkci strávil 17 let. Převzal ligu jako malou provinční soutěž a transformoval ji v silnou, profesionálně řízenou organizaci, která v 90. letech dokonce v některých trzích konkurovala NHL. Byl známý svou schopností inovovat a tvrdě vyjednávat.
🧠 Pro laiky
Bud Poile byl jako stavbyvedoucí, který kope základy pro mrakodrapy. Dvakrát v životě dostal za úkol postavit hokejový tým na „zelené louce“ (ve Philadelphii a ve Vancouveru). Ve Philadelphii nakoupil správný materiál (hráče), ze kterého pak jeho nástupce postavil mistrovský tým. Ve Vancouveru měl prostě smůlu – jeho osud závisel na točení ruletou, a on prohrál. Místo superhvězdy (Perreaulta) dostal „jen“ dobrého hráče.
Jeho největším odkazem je ale jeho syn David Poile. Bud ho naučil řemeslo tak dobře, že David se stal manažerem s nejvíce výhrami v historii NHL (vybudoval týmy Washington Capitals a Nashville Predators). Jméno Poile je tak v hokeji synonymem pro budování týmů.
📊 Statistiky kariéry
Hráčská kariéra (NHL)
| Sezóna | Tým | Z | G | A | B | TM |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1942–43 | Toronto Maple Leafs | 48 | 16 | 19 | 35 | 24 |
| 1943–44 | Toronto Maple Leafs | 11 | 6 | 8 | 14 | 9 |
| 1945–46 | Toronto Maple Leafs | 9 | 1 | 8 | 9 | 0 |
| 1946–47 | Toronto Maple Leafs | 59 | 19 | 17 | 36 | 19 |
| 1947–48 | Toronto Maple Leafs | 4 | 2 | 0 | 2 | 3 |
| 1947–48 | Chicago Black Hawks | 54 | 23 | 29 | 52 | 14 |
| 1948–49 | Chicago Black Hawks | 4 | 0 | 0 | 0 | 2 |
| 1948–49 | Detroit Red Wings | 56 | 21 | 21 | 42 | 6 |
| 1949–50 | New York Rangers | 28 | 3 | 6 | 9 | 8 |
| 1949–50 | Boston Bruins | 30 | 16 | 14 | 30 | 6 |
| NHL celkem | 311 | 107 | 122 | 229 | 91 | |
🏆 Ocenění a pocty
- Stanley Cup: 1x (1947) - jako hráč
- Lester Patrick Trophy: 1989 (za rozvoj hokeje v USA)
- Hokejová síň slávy: 1990 (kategorie Budovatel)
- Norman R. "Bud" Poile Trophy: Trofej pro nejužitečnějšího hráče play-off IHL nesla jeho jméno.
- AHL Hall of Fame: Uveden v roce 2008 (posmrtně).
Reference
- Kanadští lední hokejisté
- Hokejová pravá křídla
- Generální manažeři Philadelphia Flyers
- Generální manažeři Vancouver Canucks
- Vítězové Stanley Cupu
- Hráči Toronto Maple Leafs
- Hráči Chicago Blackhawks
- Hráči Detroit Red Wings
- Členové Hokejové síně slávy
- Držitelé Lester Patrick Trophy
- Narození 1924
- Úmrtí 2005
- Vytvořeno Gemini