Bitva u Vídně

Rozbalit box

Obsah boxu

Bitva u Vídně (německy Schlacht am Kahlenberg, polsky Bitwa pod Wiedniem, turecky Viyana Kuşatması) byla klíčovým střetnutím Velké turecké války, které se odehrálo 12. září 1683. Spojená vojska Svaté říše římské a Polsko-litevské unie pod vrchním velením polského krále Jana III. Sobieského v ní drtivě porazila osmanskou armádu vedenou velkovezírem Karou Mustafou Pašou, která od července obléhala Vídeň, hlavní město habsburské monarchie.

Vítězství křesťanských sil nejenže zachránilo Vídeň před dobytím, ale také znamenalo historický obrat v boji proti osmanské expanzi do Evropy. Bitva je považována za počátek konce osmanské nadvlády v jihovýchodní Evropě a za symbolický triumf západní civilizace. Zvláště proslulou se stala masivním útokem polské těžké jízdy, tzv. křídlatých husarů, který je považován za jeden z největších a nejefektivnějších jezdeckých útoků v dějinách vojenství.

📜 Historické pozadí

V druhé polovině 17. století představovala Osmanská říše stále vrcholnou vojenskou mocnost, která kontrolovala rozsáhlá území v Balkánu, severní Africe a na Blízkém východě. Její expanze do střední Evropy byla dočasně zastavena v bitvě u Mogersdorfu v roce 1664, po níž následovalo dvacetileté období relativního klidu, tzv. Vašvárský mír.

Ambiciózní velkovezír Kara Mustafa Paša však toužil po obnovení vojenské slávy a dobytí "Zlatého jablka", jak byla Vídeň v osmanské tradici nazývána. Jako záminku pro novou válku využil protihabsburské povstání v Uhersku vedené Imrichem Tökölym. Na jaře 1683 shromáždil Kara Mustafa obrovskou armádu, jejíž síla je odhadována na 150 000 až 200 000 mužů, a vytáhl na sever.

Císař Leopold I. a jeho dvůr byli zaskočeni rychlostí a rozsahem osmanského postupu. Císař uprchl z Vídně do Pasova a obrátil se s žádostí o pomoc na ostatní křesťanské panovníky. Klíčovou se ukázala smlouva s polským králem Janem III. Sobieským, uzavřená v březnu 1683, která zavazovala obě strany k vzájemné pomoci v případě osmanského útoku na jedno z hlavních měst, Krakov nebo Vídeň. Diplomatické úsilí podpořil také papež Inocenc XI., který poskytl finanční prostředky a pomohl zformovat tzv. Svatou ligu.

⚔️ Obléhání Vídně

Osmanská armáda dorazila k Vídni 14. července 1683 a zcela ji obklíčila. Město bránilo přibližně 11 000 vojáků a 5 000 členů měšťanské milice pod velením hraběte Ernsta Rüdigera von Starhemberga. Obránci čelili drtivé přesile, ale vídeňské opevnění patřilo k nejmodernějším v Evropě.

Kara Mustafa se rozhodl pro tradiční obléhací taktiku. Jeho ženisté začali kopat zákopy (tzv. sapování) směrem k hradbám a pod klíčovými bastiony hloubili podkopy, do nichž umisťovali miny s střelným prachem. Obránci Vídně odpovídali vlastními proti-podkopy a urputnými výpady. Boj se tak z velké části odehrával v podzemí.

Situace ve městě se s postupujícím časem dramaticky zhoršovala. Docházely zásoby potravin i střeliva, šířily se nemoci jako úplavice. Starhemberg však odmítal kapitulovat a udržoval morálku obránců i za cenu drakonických trestů pro kohokoli, kdo by jen promluvil o vzdání se. Na začátku září se Osmanům podařilo odpálit několik velkých min a vytvořit v hradbách průlomy, které obránci jen s největším vypětím sil dokázali zacelit. Pád města se zdál být otázkou několika dní.

🤝 Formování záchranné armády

Zatímco Vídeň bojovala o přežití, na severu se formovala záchranná armáda. Polský král Jan III. Sobieski navzdory vnitropolitickým problémům a velké vzdálenosti dodržel svůj slib. Jeho armáda o síle asi 30 000 mužů, včetně elitních 3 000 křídlatých husarů, se přesunula přes Slezsko a Moravu.

U Tullnu na Dunaji se Poláci spojili s říšskými vojsky (cca 45 000 mužů) pod velením vévody Karla V. Lotrinského, které zahrnovaly kontingenty z Rakouska, Bavorska, Saska a dalších německých států. Vrchním velitelem spojených sil byl na válečné radě jednomyslně zvolen Jan III. Sobieski, a to díky své autoritě, vojenským zkušenostem a faktu, že vedl největší národní kontingent.

Kara Mustafa byl o příchodu spojenecké armády informován, ale fatálně podcenil její sílu a rychlost. Věřil, že jeho vojska dokáží současně dobýt Vídeň a odrazit záchranný útok. Nechal proto většinu svých sil v obléhacích pozicích a proti spojencům vyslal jen část své armády.

🗺️ Průběh bitvy (12. září 1683)

Spojenecká armáda v noci z 11. na 12. září překročila Vídeňský les (Wienerwald) a zaujala pozice na kopcích Kahlenberg a Leopoldsberg, odkud měla strategický výhled na celé bojiště a osmanský tábor.

🌄 Ranní fáze: Útok na křídlech

Bitva začala kolem čtvrté hodiny ranní útokem rakouských a německých jednotek na levém křídle pod velením Karla Lotrinského. Jejich cílem bylo obsadit klíčové pozice v podhůří a vázat na sebe osmanské síly, aby vytvořily prostor pro hlavní útok. Boje byly tvrdé a postup pomalý, zejména v členitém terénu plném vinic a vesnic. Osmanská jízda se pokoušela o protiútoky, ale byla odražena disciplinovanou palbou císařské pěchoty.

🐎 Poledne: Postup polských sil

Kolem poledne se do boje zapojila i polská pěchota na pravém křídle a ve středu. Postupně vytlačovala osmanské jednotky z jejich pozic. Kara Mustafa byl nucen přesouvat stále více svých elitních jednotek z obléhacích linií do samotné bitvy, čímž oslaboval tlak na Vídeň.

🇵🇱 Odpolední útok: Husarská jízda

Kolem páté hodiny odpoledne, když byla osmanská linie po celodenním boji unavená a narušená, dal Jan III. Sobieski povel k rozhodujícímu úderu. Z kopců se do údolí vyřítilo přibližně 18 000 jezdců, z toho 3 000 polských křídlatých husarů tvořilo úderný klín v čele se samotným králem. Jednalo se o jeden z největších koordinovaných jezdeckých útoků v historii.

Náraz těžké kavalerie byl zdrcující. Husarská jízda, vyzbrojená dlouhými kopími, prorazila osmanské linie a vnesla mezi ně paniku a chaos. Útok směřoval přímo na stan velkovezíra Kary Mustafy.

🌙 Útěk a kolaps Osmanů

Osmanská armáda, zaskočená silou a rychlostí útoku, se dala na bezhlavý útěk. Kara Mustafa se ještě pokusil zorganizovat odpor, ale marně. Sám stěží unikl zajetí a prchal směrem k Uhrám. Spojenecká vojska pronikla do osmanského tábora, který se stal jejich kořistí. Bitva skončila drtivým vítězstvím křesťanských sil.

🏁 Důsledky a význam

Vítězství u Vídně mělo dalekosáhlé strategické i psychologické dopady:

Záchrana Vídně: Město bylo po dvou měsících obléhání osvobozeno.
Obrat ve válce: Bitva znamenala konec osmanské ofenzívy a začátek postupného vytlačování Osmanů z Uher a Balkánu, které trvalo až do konce 18. století.
Vznik Svaté ligy: Úspěch vedl k formálnímu založení Svaté ligy (Svatá říše římská, Polsko-litevská unie, Benátská republika a později i Ruské carství), která pokračovala v ofenzívě proti Osmanské říši.
Poprava Kary Mustafy: Za katastrofální porážku byl velkovezír Kara Mustafa na příkaz sultána Mehmeda IV. v Bělehradě uškrcen hedvábnou šňůrou.
Symbolický význam: Bitva se stala symbolem vítězství křesťanství nad islámem a zastavení osmanské expanze, což posílilo sebevědomí evropských národů.

✨ Zajímavosti a legendy

S bitvou u Vídně je spojeno několik populárních legend a kulturních fenoménů:

Croissant: Podle legendy začali vídeňští pekaři péct pečivo ve tvaru půlměsíce (symbolu Osmanské říše), aby oslavili vítězství. Ačkoliv je tato historka velmi populární, pravděpodobně není pravdivá a croissant má původ ve Francii.
Vídeňská káva: Další legenda vypráví o Jerzym Franciszku Kulczyckém, polském šlechtici a tlumočníkovi, který měl v osmanském táboře ukořistit pytle s kávovými zrny a následně si ve Vídni otevřít první kavárnu. I tato legenda je historiky zpochybňována, ale přispěla k mýtu o zavedení kávy do střední Evropy.
Bagel: Podle jedné z teorií byl bagel upečen na počest Jana III. Sobieského a jeho tvar měl připomínat třmen (německy Bügel), což mělo symbolizovat klíčovou roli jízdy v bitvě.

🧑‍🏫 Pro laiky

Velkovezír: Byl to v podstatě "předseda vlády" Osmanské říše, druhý nejmocnější muž po sultánovi. Často také vedl armádu do boje.
Křídlatí husaři: Byla to elitní těžká jízda polsko-litevské armády. Byli proslulí svými "křídly" – dřevěnými rámy s připevněnými orlími pery, které nosili na zádech. Tato křídla vydávala při útoku specifický zvuk, který měl děsit nepřátelské koně i vojáky, a zároveň sloužila jako psychologická zbraň.
Proč byla Vídeň tak důležitá? Vídeň byla hlavním městem Svaté říše římské a sídlem císaře. Její pád by Osmanům otevřel cestu do srdce Evropy, do německých zemí a Itálie. Byla to klíčová strategická i symbolická brána.
Sapování: Jedná se o obléhací techniku, při které se kopou úzké a hluboké zákopy směrem k nepřátelským hradbám. Vojáci v nich byli chráněni před palbou obránců a mohli se bezpečně přiblížit k opevnění, aby pod ním založili minu (nálož střelného prachu).

🖼️ Odkaz v kultuře

Bitva u Vídně se stala námětem mnoha uměleckých děl.

Výtvarné umění: Nejznámějším zobrazením je monumentální obraz polského malíře Jana Matejka Sobieski u Vídně.
Hudba: Švédská metalová skupina Sabaton věnovala bitvě a útoku křídlatých husarů píseň Winged Hussars na albu The Last Stand (2016).
Film: V roce 2012 byl natočen polsko-italský historický velkofilm Bitva u Vídně 1683 (v originále September Eleven 1683).

Šablona:Aktualizováno