Aymeric Laporte

Aymeric Laporte
	Aymeric Jean Louis Gérard Alphonse Laporte
Osobní údaje
Narození	27. května 1994; Agen, Francie
Výška	191 cm
Pozice	střední obránce (stoper)
Klubové informace
Současný klub	Athletic Bilbao
Mládežnické kluby
	SU Agen; Aviron Bayonnais; Athletic Bilbao

Aymeric Jean Louis Gérard Alphonse Laporte (* 27. května 1994, Agen) je profesionální fotbalový obránce francouzského původu, který v současnosti hraje na pozici středního stopera za tradiční španělský baskický klub Athletic Bilbao v nejvyšší soutěži La Liga a obléká dres španělského národního týmu. Na mezinárodní i klubové scéně je uznáván jako jeden z nejlépe technicky a kombinačně vybavených levonohých stoperů své generace.

Své fotbalové jméno si vybudoval během prvního působení v Athletic Bilbao, kde nastupoval mezi lety 2012 a 2018. Tehdy se stal teprve druhým Francouzem v historii tohoto klubu, jenž proslul striktním pravidlem angažování výhradně hráčů s baskickými kořeny. V lednu 2018 z jeho smlouvy anglický gigant Manchester City FC vyplatil vysokou výstupní klauzuli a Laporte se přesunul do Premier League. V Manchesteru strávil pod vedením trenéra Pepa Guardioly pět a půl mimořádně úspěšných let, během nichž získal celkem 13 cenných trofejí, včetně pěti anglických ligových titulů a triumfu v prestižní Lize mistrů v sezóně 2022/2023. Po dvouleté finančně lukrativní odbočce v saúdskoarabském celku Al-Nassr FC se na podzim roku 2025 vrátil zpět do svého domovského Bilbaa.

Ačkoliv v mládežnických kategoriích od U17 až do U21 reprezentoval a dokonce vedl jako kapitán rodnou Francii, kvůli dlouhodobému přehlížení ze strany francouzského reprezentačního trenéra Didiera Deschampse se rozhodl přijmout španělské občanství. Od května 2021 tak oficiálně nastupuje za Španělsko. Se španělským národním výběrem následně vyhrál prestižní Ligu národů UEFA v roce 2023, stal se mistrem Evropy na šampionátu Euro 2024 v Německu a je pevnou součástí defenzivy na Mistrovství světa 2026 v Severní Americe.

🗓 Současnost a návrat do Bilbaa (2025/2026)

Po dvou letech strávených na Blízkém východě učinil Aymeric Laporte v závěru letního přestupového období nečekaný a fanoušky nesmírně pozitivně kvitovaný krok. Dne 11. září 2025 bylo oficiálně oznámeno, že se domluvil s vedením saúdskoarabského celku Al-Nassr FC na svém odchodu a za přestupovou částku 10 milionů eur se vrátil domů do Baskicka, do klubu Athletic Bilbao. Ve staronovém působišti podepsal tříletou smlouvu platnou do června 2028 a ihned po získání nezbytného souhlasu od organizace FIFA začal nastupovat s číslem 14.

Návrat zkušeného stopera znamenal pro defenzivu trenéra Ernesta Valverdeho obrovskou vzpruhu. Laporte se okamžitě zařadil do základní sestavy a vytvořil neprostupné defenzivní duo po boku Yeraye Álvareze či Daniho Viviana. V průběhu ligového ročníku 2025/2026 odehrál v La Lize 25 utkání, v nichž obdržel pouhé čtyři žluté karty a dirigoval rozehrávku s úspěšností přihrávek blížící se hranici 90 procent. Díky jeho obrovským zkušenostem se Athletic Bilbao dokázalo etablovat na vrchních příčkách španělské ligy a úspěšně účinkovalo v evropských pohárových soutěžích, do kterých Laporte zasáhl ve dvou klíčových utkáních (mimo jiné při náročném zápase proti Borussii Dortmund).

Na přelomu června a července 2026 se Laporte jako jeden z klíčových pilířů a jistot španělského národního týmu zúčastnil Mistrovství světa 2026, konaného ve Spojených státech amerických, Kanadě a Mexiku. Pod vedením trenéra Luise de la Fuenteho nastupoval ve stoperské dvojici po boku mladého barcelonského talentu Paua Cubarsího. Španělská defenziva s Laportem v sestavě vykazovala v turnaji nebývalou spolehlivost. V nově zavedeném vyřazovacím kole (Round of 32) pomohl Laporte čistým kontem k suverénnímu vítězství 3:0 nad Rakouskem, čímž si Španělsko připsalo již čtvrtý po sobě jdoucí turnajový zápas bez obdržené branky a postoupilo do napjatě očekávaného osmifinále proti sousednímu Portugalsku.

⏳ Historie a mládí

Aymeric Laporte se narodil v Agenu, městě ležícím v departementu Lot-et-Garonne v jihozápadní Francii. Jeho sportovní kořeny sahají do rodiny s bohatou ragbyovou tradicí. Již od pěti let začal hrát fotbal za lokální klub SU Agen Football, kde působil celých devět let (2000–2009) a rychle začal fyzicky i technicky převyšovat své vrstevníky.

Zásadní zlom přišel v roce 2009, kdy byl pozván k testům do akademie španělského klubu Athletic Bilbao. Tento baskický klub, který se celosvětově vyznačuje takzvanou „Cantera policy“ (politikou povolující hrát v klubu výhradně hráčům, kteří se narodili v Baskicku, nebo fotbalově vyrostli v baskických akademiích), Laporteho bedlivě sledoval. Ačkoliv se narodil mimo takzvané Velké Baskicko, jeho začlenění bylo schváleno na základě faktu, že jeho pradědeček pocházel přímo z baskické provincie. Aby klub vyhověl vlastním přísným interním předpisům, zajistil pro Laporteho formální mezikrok – hostování v nedalekém spřáteleném francouzsko-baskickém klubu Aviron Bayonnais. Po sezóně strávené v Bayonne, během níž s ním zástupci Bilbaa udržovali neustálý kontakt, se v roce 2010 v šestnácti letech definitivně přesunul do proslulé mládežnické akademie Lezama, patřící Athleticu.

🦁 První angažmá v Athletic Bilbao (2012–2018)

Laporteho vzestup skrze struktury akademie Lezama byl bleskový. V sezóně 2011/2012 odehrál celkem 33 zápasů v dresu CD Basconia (rezervního týmu hrajícího tehdy čtvrtou nejvyšší soutěž). Jeho výkony upoutaly tehdejšího charismatického a velmi přísného hlavního trenéra prvního týmu Marcela Bielsu.

Soutěžní premiéru za seniorský A-tým Athletic Bilbao si odbyl 28. listopadu 2012 ve věku 18 let, když nastoupil v utkání základní skupiny Evropské ligy proti izraelskému Hapoelu Kirjat Šmona. O necelé dva týdny později si připsal i debut v prestižní La Lize. Bielsa, a posléze jeho nástupce Ernesto Valverde, z něj rychle učinili stálý stavební kámen obrany. V sezóně 2013/2014 Laporte odehrál 35 ligových utkání, přispěl k zisku výborného čtvrtého místa a k postupu do prestižní Ligy mistrů. Získal tehdy i místo v oficiálním Týmu roku španělské La Ligy.

Jeden z historicky nejdůležitějších momentů jeho rané kariéry nastal v srpnu 2015, kdy s Athleticem slavil celkové vítězství ve španělském Superpoháru (Supercopa de España), když ve dvojzápase senzačně a s přehledem porazili Barcelonu úhrnným skóre 5:1. Tím klub získal svou první velkou oficiální trofej po dlouhých 31 letech.

Během šesti sezón svého prvního působení v Bilbau stihl Laporte odehrát napříč všemi soutěžemi neuvěřitelných 222 zápasů, ve kterých z pozice středního obránce nastřílel 10 branek. Celkem čtyřikrát v průběhu let s klubem prodloužil smlouvu, přičemž jeho výstupní klauzule neustále narůstala, aby jej klub ochránil před nájezdy světových gigantů, což se nakonec v lednu 2018 již ukázalo jako nemožné.

🏆 Éra v Manchesteru City (2018–2023)

Dne 30. ledna 2018 oznámil anglický velkoklub Manchester City FC, že se rozhodl plně aktivovat výstupní klauzuli ve výši 65 milionů eur (v přepočtu přibližně 57 milionů britských liber) stanovenou v Laporteho smlouvě. V té době šlo o historicky nejdražší přestup a rekordní částku v dějinách Manchesteru City. Španělský trenér Pep Guardiola v něm viděl ideálního moderního stopera s vynikající rozehrávkou.

Hned v úvodní půlsezóně v Anglii odehrál Laporte devět ligových utkání a pomohl Manchesteru City k zisku mistrovského titulu v Premier League v rekordní sezóně, kdy tým jako první v historii překonal hranici 100 získaných bodů. V následujícím ročníku 2018/2019 se stal naprosto nepostradatelným; odehrál 35 ligových utkání a na konci sezóny oslavil zisk historického anglického domácího treblu (vítězství v Premier League, FA Cupu i Carabao Cupu).

Jeho vzestup v Anglii byl dočasně zbržděn na konci srpna 2019, kdy si v ligovém utkání proti Brightonu poškodil chrupavku a meniskus v pravém koleni. Následná těžká operace ho vyřadila ze hry na celých pět měsíců a City v této sezóně pocítilo obrovskou mezeru v obraně, což je nakonec stálo ligový titul, který uzmul Liverpool. Návrat do plné formy po těžkém zranění byl postupný, nicméně v sezóně 2020/2021 se Laporte natrvalo zapsal do paměti fanoušků Cityzens. Dne 25. dubna 2021 ve finále anglického ligového poháru (Carabao Cup) na ikonickém stadionu Wembley proti Tottenhamu Hotspur vstřelil v 82. minutě vítěznou hlavičkou jedinou branku zápasu a zajistil týmu zisk cenné trofeje.

Svou pětiletou úspěšnou epochu v Anglii zakončil Laporte na jaře 2023 největším klubovým milníkem – ziskem vytouženého kontinentálního treblu, obsahujícího i absolutní vítězství v Lize mistrů UEFA. Vzhledem k vysoké konkurenci (do týmu postupně přišli stopeři Rúben Dias, Manuel Akanji a Nathan Aké) se Laporteho zápasové vytížení ve finální fázi angažmá u Guardioly logicky snížilo, což jej motivovalo k hledání zcela nového kariérního impulsu po 180 odehraných duelech a 12 nastřílených brankách v blankytně modrém dresu.

🇸🇦 Působení v Saúdské Arábii (2023–2025)

Koncem srpna roku 2023 potvrdil Aymeric Laporte svůj masivní finanční přestup do elitního blízkovýchodního klubu Al-Nassr FC, hrajícího nejvyšší saúdskoarabskou soutěž (Saudi Pro League). Z Manchesteru City přestoupil za částku pohybující se okolo 27,5 milionu eur. Tímto krokem se stal součástí obrovského exodu fotbalových hvězd z Evropy a v týmu z Rijádu se v jedné šatně setkal s legendárním portugalským útočníkem Cristianem Ronaldem, senegalským technikem Sadiem Maném či chorvatským záložníkem Marcelem Brozovićem.

V Saúdské Arábii se Laporte stal neotřesitelným lídrem obranné řady. Obzvláště mediálně proslulým se stal jeho neuvěřitelný brankový moment z 1. února 2024. V přátelském ostře sledovaném utkání (Riyadh Season Cup) proti americkému týmu Inter Miami CF dokázal Laporte vstřelit nevídaný gól přímým odkopem z vlastní poloviny hřiště z přibližně sedmdesátimetrové vzdálenosti, když si všiml vysoko vyběhnutého brankáře Miami. Během svého dvouletého angažmá zasáhl za Al-Nassr FC celkem do 47 oficiálních soutěžních utkání napříč domácí ligou a asijskou Ligou mistrů a nastřílel 8 gólů. Před startem podzimní části sezóny 2025/2026 se s klubem překvapivě po dohodě rozloučil, aby mohl učinit výše zmíněný návrat do baskického Bilbaa.

🇪🇸 Reprezentační kariéra a národnostní kontroverze

Zklamání s Francií

Téma Laporteho reprezentační příslušnosti patří k těm nejpropíranějším příběhům moderního fotbalu. Jako rodilý Francouz reprezentoval Laporte tuto zemi stabilně od kategorie do sedmnácti let až po jednadvacítky (U21). V těchto výběrech nosil i kapitánskou pásku a zúčastnil se Mistrovství Evropy hráčů do 19 let v roce 2013, kde Francie získala stříbrné medaile.

Navzdory tomu, že patřil k nejlepším stoperům anglické Premier League, tehdejší hlavní trenér francouzského seniorského A-týmu Didier Deschamps jej dlouhodobě, systematicky a z nikdy zcela nevysvětlených důvodů ignoroval. Laporte byl sice v letech 2016 a 2019 povolán do kádru pro zápasy kvalifikace, ale v prvním případě zůstal jen na lavičce a ve druhém se bohužel těsně před debutem těžce zranil. Neodehrál tak za seniorský tým Francie jedinou minutu, což se brzy ukázalo jako klíčové.

Zisk španělského pasu a reprezentační triumfy

Ve Španělsku žil Laporte od svých patnácti let a tamní fotbalový svaz se o jeho naturalizaci vytrvale a intenzivně snažil již od roku 2016. Poté, co Deschamps opomenul Laporteho nominovat pro nadcházející odložené evropské mistrovství, proběhla v květnu 2021 blesková akce na úrovni španělské vlády. Rada ministrů Španělska (Consejo de Ministros) mu ve zrychleném úředním řízení udělila španělské státní občanství. Následně organizace FIFA okamžitě posvětila jeho formální fotbalovou změnu národnosti.

Za Španělsko debutoval v přátelském utkání proti Portugalsku (4. června 2021). Pod tehdejším trenérem Luisem Enriquem se následně zúčastnil Mistrovství Evropy 2020 (hraného v létě 2021), kde v zápase základní skupiny proti Slovensku (výhra 5:0) vsítil svou historicky první reprezentační branku a pomohl Španělům dokráčet až do napínavého semifinále proti Itálii. O rok později nechyběl ani v základní sestavě na zimním Mistrovství světa 2022 v Kataru.

Největší reprezentační triumfy však přišly pod vedením nového lodivoda Luise de la Fuenteho. V červnu 2023 odehrál Laporte fantastický turnaj Final Four Ligy národů UEFA v Nizozemsku, kde po finálovém vítězství v penaltovém rozstřelu nad silným Chorvatskem získal svou první mezinárodní reprezentační trofej. V létě 2024 se stal zcela neotřesitelným základním stavebním pilířem obrany na Euru 2024 v Německu, kde Španělsko drtivou hrou postupně vyřadilo všechny soupeře a po finálovém vítězství nad Anglií oslavilo celkový zisk titulu evropských fotbalových šampionů.

📝 Taktický profil a herní styl

Aymeric Laporte je z odborného hlediska profilován jako archetyp progresivního levonohého středního obránce (tzv. ball-playing centre-back). Jeho dominantní a klíčovou vlastností je vytříbená technika levé nohy a schopnost neomylně vyvážet a distribuovat míč z hloubky obranné třetiny (build-up play). Fotbalový tisk a uznávaní experti často vyzdvihují jeho chirurgicky přesné diagonální křížné pasy na pravá křídla a ochotu překonávat riskantními vertikálními přihrávkami po zemi napadající útočné linie soupeře.

Měří velmi solidních 191 centimetrů a k tomu váží 85 kilogramů, díky čemuž představuje silný fyzický a poziční blok, byť není považován za vůbec nejdůraznějšího obránce planety. Oproti klasickým hlubokým defenzivním tvrďákům si Laporte udržuje vysokou herní eleganci a klid pod masivním presinkem útočníků. Jeho včasné čtení hry z něj dělá experta na zachytávání míčů (interceptions) a minimalizuje nutnost jít do riskantních skluzů.

📈 Statistiky

Níže je uvedena absolutně kompletní a detailní tabulka zahrnující všechny oficiální ligové ročníky a veškeré vstřelené branky v dospělé profesionální klubové fotbalové kariéře Aymerica Laporteho. Tabulka přísně zachycuje celé období od jeho prvních kontaktů s dospělým fotbalem v roce 2011 až po aktuálně hranou sezónu 2025/2026. Data za žádné historické období ani sezónu nejsou nijak krácena či filtrována. Zohledněny jsou kompletní starty z národních ligových soutěží a celkový souhrn odehraných zápasů včetně všech startů v pohárech a mezinárodních obřích soutěžích (Liga mistrů, Asijská Liga mistrů, Superpoháry atd.).

Sezóna	Klub	Soutěž	Zápasy v lize	Góly v lize	Zápasy celkem	Góly celkem
2011/2012	CD Basconia	Tercera División (4. liga)	33	2	33	2
2012/2013	Athletic Bilbao B	Segunda División B (3. liga)	8	0	8	0
2012/2013	Athletic Bilbao	La Liga	15	0	17	0
2013/2014	Athletic Bilbao	La Liga	35	2	38	2
2014/2015	Athletic Bilbao	La Liga	33	0	49	0
2015/2016	Athletic Bilbao	La Liga	26	3	45	5
2016/2017	Athletic Bilbao	La Liga	33	2	43	2
2017/2018	Athletic Bilbao	La Liga	19	0	30	1
2017/2018	Manchester City FC	Premier League	9	0	13	0
2018/2019	Manchester City FC	Premier League	35	3	51	5
2019/2020	Manchester City FC	Premier League	15	1	20	1
2020/2021	Manchester City FC	Premier League	16	0	27	2
2021/2022	Manchester City FC	Premier League	33	4	44	4
2022/2023	Manchester City FC	Premier League	12	0	24	0
2023/2024	Manchester City FC	Premier League	1	0	1	0
2023/2024	Al-Nassr FC	Saudi Pro League	27	4	39	4
2024/2025	Al-Nassr FC	Saudi Pro League	20	4	32	4
2025/2026	Al-Nassr FC	Saudi Pro League	0	0	0	0
2025/2026	Athletic Bilbao	La Liga	25	0	30	0

* Upozornění na chybějící data: K letnímu datu roku 2026 nejsou statistická data pro zbytek kalendářního ročníku a finální finálová čísla za odehranou reprezentační účast na severoamerickém Mistrovství světa 2026 doposud plně oficiálně dostupná a v tabulce se nezobrazují.

Zdroje