Arsène Wenger

Arsène Wenger
	Arsène Charles Ernest Wenger
Osobní údaje
Narození	22. října 1949; Štrasburk, Francie
Výška	191 cm
Pozice	fotbalový trenér, sportovní funkcionář, bývalý záložník a obránce
Klubové informace
Současný klub	FIFA (Ředitel pro globální rozvoj)
Mládežnické kluby
	FC Duttlenheim; AS Mutzig
Seniorské kluby
	AS Mutzig; FC Mulhouse; ASPV Strasbourg; RC Strasbourg

Arsène Wenger (celým jménem Arsène Charles Ernest Wenger; * 22. října 1949 Štrasburk) je francouzský sportovní funkcionář, bývalý profesionální fotbalový manažer a bývalý fotbalista. V současnosti působí v nejvyšším exekutivním vedení mezinárodní federace FIFA na pozici ředitele pro globální rozvoj fotbalu (Chief of Global Football Development). V civilním sektoru získal vysokoškolský titul z ekonomie na Štrasburské univerzitě.

Z historického hlediska je globálně identifikován především pro své dvaadvacet let dlouhé působení na pozici hlavního manažera anglického klubu Arsenal FC. V londýnském celku působil nepřetržitě v letech 1996 až 2018, čímž stanovil absolutní rekord pro nejdéle sloužícího manažera v dějinách Premier League. Během svého angažmá v Anglii vybojoval s klubem celkem tři mistrovské tituly a získal sedm triumfů v anglickém národním poháru (FA Cup), čímž se stal statisticky nejúspěšnějším trenérem v historii této nejstarší fotbalové soutěže světa. Nejvýznamnějším sportovním milníkem jeho kariéry byl zisk ligového titulu v sezóně 2003/2004, kdy Arsenal prošel celým osmatřicetikolovým ročníkem bez jediné porážky a vysloužil si přezdívku „The Invincibles“ (Neporazitelní).

Před příchodem na Britské ostrovy vykonával trenérskou praxi ve Francii, kde dovedl celek AS Monaco k vítězství v nejvyšší domácí soutěži (1987/1988) a zisku národního poháru (1990/1991). Rovněž absolvoval osmnáctiměsíční pracovní angažmá v japonské profesionální soutěži s klubem Nagoya Grampus Eight. Odbornou sportovní veřejností a historiografií je klasifikován jako klíčový inovátor, jenž do ostrovního fotbalu na konci devadesátých let implementoval moderní tréninkové metody, striktní dietologické normy a pokročilou datovou analýzu, za což ve sportovním tisku obdržel přezdívku „Le Professeur“ (Profesor).

🗓 Současnost ve strukturách FIFA

V srpnu 2026 pokračuje Arsène Wenger ve výkonu funkce ředitele pro globální rozvoj fotbalu v rámci organizace FIFA, do níž byl oficiálně jmenován 13. listopadu 2019. Jeho kancelář sídlí v centrále organizace ve švýcarském Curychu. Jeho přímým nadřízeným v této struktuře je prezident FIFA Gianni Infantino.

Wengerova korporátní agenda zahrnuje strategický dohled nad technickým vývojem sportu na celosvětové úrovni. Slouží jako hlavní činovník a konzultant organizace IFAB (International Football Association Board), jež je výlučným orgánem odpovědným za modifikace fotbalových pravidel. Během svého funkčního období podal několik zásadních legislativních návrhů. Mezi ty nejdiskutovanější patřila snaha o modifikaci pravidla o ofsajdu (tzv. Wengerovo pravidlo), jež mělo za cíl zvýšit počet ofenzivních gólových situací tím, že útočící hráč by nebyl v postavení mimo hru, pokud by se jakákoliv část jeho těla způsobilá vstřelit branku nacházela v úrovni předposledního bránícího hráče.

V průběhu uplynulých let (především v letech 2024 a 2025) rovněž prezentoval obsáhlé analytické studie zaměřené na optimalizaci mezinárodního zápasového kalendáře. Cílem těchto studií bylo omezení zdravotní zátěže profesionálních hráčů prostřednictvím snížení počtu reprezentačních přestávek a jejich koncentrace do delších, avšak méně častých bloků. V létě 2026 nadále dohlíží na programy rozvoje fotbalových akademií v rozvojových státech, primárně na africkém a asijském kontinentu.

👤 Životopis a hráčská kariéra

Arsène Wenger se narodil ve městě Štrasburk ležícím v alsaském regionu na východě Francie, avšak dětství a dospívání strávil v nedaleké obci Duttlenheim. Jeho rodina provozovala lokální pohostinství a prodejnu automobilových součástek. K fotbalu jej přivedl jeho otec, jenž vykonával funkci trenéra místního amatérského celku. Vzhledem k historickým reáliím Alsaska vyrůstal ve dvojjazyčném prostředí, díky čemuž plynule ovládl francouzský i německý jazyk (k nimž v dospělosti přidal angličtinu, španělštinu, italštinu a základy japonštiny).

Svou hráčskou kariéru zahájil na amatérské úrovni v celku FC Duttlenheim, odkud v roce 1969 přešel do klubu AS Mutzig, působícího ve třetí francouzské divizi. Na hrací ploše operoval primárně na pozici středního záložníka nebo defenzivního obránce (libera). Následně v roce 1973 přestoupil do celku FC Mulhouse hrajícího druhou nejvyšší francouzskou soutěž, kde podepsal poloprofesionální smlouvu a odehrál celkem 56 ligových utkání, v nichž vsítil 4 branky.

V roce 1975 se přesunul do amatérského týmu ASPV Strasbourg. K zásadnímu profesnímu milníku došlo v roce 1978, kdy ve věku osmadvaceti let obdržel nabídku od prvoligového celku RC Strasbourg. Během tří sezón (1978–1981) zasáhl do 11 soutěžních utkání v nejvyšší francouzské lize. Ačkoliv jeho hráčský přínos nebyl dominantní, byl pevnou součástí širšího kádru trenéra Gilberta Gresse, jenž s RC Strasbourg v ročníku 1978/1979 senzačně vybojoval titul mistra Francie. Wenger tak získal svou jedinou hráčskou trofej. V roce 1981 získal oficiální trenérský diplom a aktivní kariéru profesionálního fotbalisty definitivně ukončil.

💼 Trenérské začátky ve Francii

Své působení na trenérské lavici zahájil bezprostředně po ukončení hráčské dráhy. Nejprve byl v letech 1981 až 1983 pověřen řízením mládežnického výběru (U19) v klubu RC Strasbourg. V létě 1983 přijal pozici asistenta trenéra Jeana-Marka Guilloua ve druholigovém celku AS Cannes. Zde zodpovídal primárně za analytický sběr dat o soupeřích, což v oné době představovalo vysoce netradiční a inovativní přístup.

Do pozice hlavního manažera byl poprvé jmenován v roce 1984 u prvoligové organizace AS Nancy. Ačkoliv klub operoval s drasticky omezeným rozpočtem, Wenger dokázal v úvodní sezóně (1984/1985) udržet tým ve středu tabulky (11. místo). Systematicky zaváděl do tréninkového procesu poznatky z oblasti dietologie a zavedl vysokohorské tréninkové kempy v Alpách. Kvalita kádru však s každým rokem slábla z důvodu nutných prodejů nejlepších hráčů. V sezóně 1985/1986 klub prvoligovou příslušnost udržel pouze prostřednictvím dodatečné záchranářské baráže a v ročníku 1986/1987 po obsazení 19. místa definitivně sestoupil. Následkem toho Wenger na svou funkci rezignoval.

Ačkoliv u předchozího zaměstnavatele zaznamenal sestup, jeho moderní tréninkové metody zaujaly funkcionáře ambiciózního celku AS Monaco, s nímž v roce 1987 podepsal kontrakt. Klub sídlící v knížectví disponoval rozsáhlými finančními zdroji, což Wengerovi umožnilo plnou realizaci jeho vizí. Hned ve své premiérové sezóně (1987/1988) dovedl mužstvo k zisku mistrovského titulu v Ligue 1. Do kádru postupně přivedl budoucí mezinárodní hvězdy, mezi nimiž figurovali liberijský útočník George Weah, německý střelec Jürgen Klinsmann, anglický záložník Glenn Hoddle či francouzští reprezentanti Emmanuel Petit a Lilian Thuram.

V ročníku 1990/1991 vybojovalo Monaco vítězství ve francouzském národním poháru (Coupe de France). V sezóně 1991/1992 se tým probojoval až do finále Poháru vítězů pohárů, kde podlehl německému celku Werder Bremen 0:2. Celé období na jihu Francie však bylo sportovně i psychologicky frustrující z důvodu prokázaného korupčního skandálu klubu Olympique Marseille (kauza L'affaire VA-OM), jenž ovládal francouzský fotbal za pomoci nekalých praktik tehdejšího vlastníka Bernarda Tapieho. Wenger později několikrát otevřeně deklaroval, že toto nerovné prostředí poškodilo výsledky jeho práce. Po neúspěšném vstupu do sezóny 1994/1995 byl v září 1994 ze své funkce propuštěn.

🌏 Asijské angažmá v Japonsku

Po odchodu z Francie odmítl Wenger několik nabídek z evropských klubů (včetně zájmu německého velkoklubu Bayern Mnichov) a rozhodl se pro přijetí role hlavního trenéra v nově formované japonské profesionální soutěži J.League. V lednu 1995 podepsal smlouvu s korporátním celkem Nagoya Grampus Eight.

Japonský fotbal se tehdy nacházel ve fázi budování profesionálních struktur. Wenger převzal celek, jenž se v předchozím ročníku nacházel na absolutním dně ligové tabulky. Tým metodicky zorganizoval a jako klíčového tvůrce hry angažoval bývalého jugoslávského reprezentanta Dragana Stojkoviće (s nímž se setkal již během působení v Monaku). Tento krok se ukázal jako signifikantní pro vzestup celého klubu.

Pod Wengerovým vedením se Nagoya Grampus Eight v průběhu roku 1995 herně transformoval. Mužstvo zaznamenalo historicky první zisk významné trofeje, když v lednu 1996 zvítězilo ve finále prestižního Císařského poháru (Emperor's Cup). Na jaře 1996 klub následně ovládl i japonský Superpohár. Za své manažerské výsledky a systematické zlepšení celého klubu obdržel Wenger na konci ročníku ocenění pro Nejlepšího manažera J.League roku 1995. Během svého pobytu v Asii získal hluboký respekt k tamní kultuře a dietologickým návykům, které následně masivně integroval do své další profesní zastávky. Z organizace uvolnil na vlastní žádost v září 1996.

🔴 Nástup do Arsenalu a první úspěchy (1996–2003)

Dne 30. září 1996 byl Arsène Wenger oficiálně představen jako nový hlavní manažer londýnského klubu Arsenal FC, kde nahradil odvolaného Bruce Riocha. Anglický sportovní tisk tehdy na jmenování neznámého francouzského experta zareagoval s despektem. Deník Evening Standard dokonce otiskl dnes již ikonický palcový titulek „Arsène Who?“ (Arsène Kdo?). Ostrovní fotbalové prostředí bylo silně zakonzervováno v tradicích, přičemž Arsenal platil za defenzivně orientovaný tým s pověstí, jež se odrážela v popěvku fanoušků „Boring, boring Arsenal“ (Nudný, nudný Arsenal).

Wenger zahájil okamžitou kulturní revoluci uvnitř organizace. Striktně zakázal konzumaci piva, cukrovinek a fast foodu u všech hráčů (zrušil populární tradici sdílení čokoládových tyčinek před zápasy). Do stravy nařídil zařadit vařené kuřecí maso, těstoviny a vařenou zeleninu. Změnil strukturu fyzioterapeutické péče a protahovacích cvičení. Souběžně s tím začal uplatňovat svůj hluboký přehled na mezinárodním přestupovém trhu. Ještě před svým formálním nástupem nařídil klubu nákup francouzského záložníka Patricka Vieiry a do kádru postupně integroval mladé hráče jako byl Nicolas Anelka či Freddie Ljungberg.

Výsledky této modernizace se dostavily v sezóně 1997/1998. Arsenal získal prestižní domácí „double“, když pod Wengerovým vedením opanoval Premier League a zároveň vyhrál FA Cup. Wenger se tak zapsal do dějin jako první nebritský manažer, jemuž se podařilo vyhrát anglický mistrovský titul. Následující tři sezóny (1998/1999 až 2000/2001) se nesly ve znamení nekompromisní sportovní války s celkem Manchester United FC a jeho manažerem Sirem Alexem Fergusonem. V těchto třech ročnících skončil Arsenal vždy na druhém místě ligové tabulky s minimálním bodovým odstupem na tým z Manchesteru.

Další double vybojoval Wenger s týmem v ročníku 2001/2002. Arsenal předvedl dominantní ofenzivní výkony a mistrovský titul matematicky zpečetil v předposledním kole přímým vítězstvím na stadionu Old Trafford proti Manchesteru United. Klub se v této fázi opíral o útočníka Thierryho Henryho, jehož Wenger po neúspěšném angažmá v Juventusu Turín přeškolil z pozice křídelního záložníka na středního útočníka, čímž z něj stvořil jednoho z nejlepších střelců v historii celé soutěže. V roce 2003 klub obhájil prvenství v FA Cupu.

🛡️ Neporazitelní a vrcholná éra (2003–2006)

Sezóna 2003/2004 představuje absolutní klenot v manažerském portfoliu Arsèna Wengera. Mužstvo Arsenal FC zaznamenalo celkově 26 vítězství, 12 nerozhodných výsledků a 0 porážek. Tento výkon, o němž Wenger s mírným předstihem teoretizoval již v předchozích rozhovorech (za což byl tehdy mediálně dehonestován), přinesl zisk mistrovského titulu s 90 body a vynesl kádru historickou přezdívku „The Invincibles“. Mistrovskou definitivu si tým symbolicky zajistil na stadionu White Hart Lane, jenž patřil největšímu lokálnímu rivalovi Tottenham Hotspur FC, a to po remíze 2:2. Šlo o naprostý vrchol taktického modelu 4-4-2 s bleskovou přechodovou fází a rotací pozic, na němž se podíleli hráči jako Dennis Bergkamp, Robert Pirès, Sol Campbell či Kolo Touré. Ojedinělá série neporazitelnosti se nakonec zastavila na hodnotě 49 ligových utkání, když byla ukončena v říjnu 2004 po kontroverzní porážce 0:2 od Manchesteru United.

Další ofenzíva následovala na mezinárodní scéně. Ačkoliv se Arsenalu v Lize mistrů dlouhodobě nedařilo překročit hranici čtvrtfinále, v ročníku 2005/2006 předvedl tým neprostupnou defenzivu (vytvořil tehdejší rekord v počtu minut bez inkasované branky) a postupně vyřadil celky Real Madrid, Juventus a Villarreal CF. Ve finálovém utkání na pařížském Stade de France narazil Arsenal na španělský klub FC Barcelona. Po brzkém vyloučení brankáře Jense Lehmanna hrál tým v oslabení, přesto po brance Sola Campbella dlouho vedl. V závěrečné čtvrthodině však Barcelona skóre otočila a Arsenal prohrál 1:2. Toto finále symbolizovalo definitivní konec veleúspěšné generace.

🏟️ Přesun na Emirates Stadium a finanční restrikce (2006–2013)

V červenci 2006 opustil klub historický domovský stadion Highbury a přesunul se do nové moderní arény s komerčním názvem Emirates Stadium. Náklady na výstavbu tohoto infrastrukturního projektu se vyšplhaly na částku blížící se 390 milionům liber šterlinků. Tento dluh zásadním způsobem determinoval Wengerovy manažerské kroky po celé následující desetiletí. Vedení klubu uložilo svému manažerovi striktní ekonomické limity. Zatímco konkurenční organizace (například Chelsea FC vlastněná Romanem Abramovičem či následně Manchester City FC) operovaly s neomezenými zdroji z kapes miliardářů, Wenger musel na přestupovém trhu generovat čistý účetní zisk.

Tato finanční asymetrie vedla k radikální změně strategie. Wenger se zaměřil výhradně na nákup a rozvoj mladých, nedoceněných hráčů. V tomto období prošli jeho rukama fotbalisté jako Cesc Fàbregas, Robin van Persie, Samir Nasri, Aaron Ramsey či Jack Wilshere. Mužstvo prezentovalo atraktivní, technicky založený fotbal postavený na držení míče, avšak nedisponovalo adekvátní fyzickou odolností a zkušenostmi v klíčových momentech sezóny.

Od roku 2006 do roku 2013 nezískal Arsenal jedinou významnou trofej. Každoročně navíc klub musel odprodávat své největší hvězdy kvůli maximalizaci finančních výnosů (často právě do rukou přímých ligových konkurentů, jako v případě prodeje Nasriho a Adebayora do Manchesteru City či Van Persieho do Manchesteru United). Ačkoliv byla tato doba z pohledu fanoušků vnímána jako doba frustrace a prázdných vitrín, ekonomičtí a sportovní analytici považují právě toto období za důkaz Wengerových manažerských kompetencí. Navzdory systematickému prodeji opor dokázal Wenger každý rok bez výjimky udržet Arsenal v nejlepší čtyřce Premier League, čímž klubu neustále zajišťoval nutné a kritické příjmy z účasti v základních skupinách Ligy mistrů UEFA.

🏆 Závěr kariéry a zisk dalších pohárů (2013–2018)

Ke zmírnění finančních restrikcí a uvolnění peněz z televizních práv došlo až před sezónou 2013/2014. Wenger reagoval okamžitým nákupem německého záložníka Mesuta Özila z Realu Madrid a o rok později zprostředkoval přestup ofenzivní hvězdy Alexise Sáncheze z Barcelony. Tato finanční expanze přinesla okamžité ukončení devítiletého čekání na trofej. V květnu 2014 dokázal Arsenal po dramatickém průběhu finále vyhrát FA Cup nad celkem Hull City AFC poměrem 3:2 po prodloužení. Následující sezónu 2014/2015 klub tento pohárový triumf úspěšně obhájil po drtivém vítězství 4:0 nad mužstvem Aston Villa FC.

V ročníku 2015/2016 se Arsenal po dlouhé době aktivně zapojil do přímého boje o mistrovský titul. Tradiční giganti soutěže v té době procházeli výsledkovou krizí. Arsenal sice obsadil konečné vynikající 2. místo v tabulce, avšak mistrovský primát šokujícím způsobem získal lokální klub Leicester City FC. Toto selhání tváří v tvář přijatelné konkurenci vyvolalo masivní nespokojenost v řadách fanouškovské obce. Na stadionu začaly při domácích i venkovních utkáních vznikat transparenty a protestní akce pod hlavičkou „Wenger Out“ (Wengere odejdi), jež štěpily příznivce klubu do dvou polarizovaných táborů.

Navzdory těmto nátlakovým akcím Wenger v ročníku 2016/2017 opět dovedl tým k vítězství v FA Cupu (finálová výhra 2:1 nad favorizovanou Chelsea). Tento triumf stanovil nový historický rekord v počtu sedmi získaných titulů v FA Cupu pro jednoho manažera. Daň za tento úspěch však představoval propad v ligové soutěži. Arsenal v dané sezóně obsadil konečné 5. místo, čímž poprvé za dvacet let Wengerovy vlády nepostoupil do Ligy mistrů UEFA.

V průběhu sezóny 2017/2018 tlak médií, bývalých hráčů a výkonného výboru klubu kulminoval. Arsenal opět v lize zaostával a obsadil konečnou 6. příčku. Dne 20. dubna 2018 klub vydal oficiální tiskové prohlášení, v němž Arsène Wenger potvrdil svou definitivní rezignaci na funkci hlavního manažera s platností po skončení aktuálního soutěžního ročníku. Své vůbec poslední soutěžní utkání na lavičce Arsenalu odkoučoval 13. května 2018 na stadionu klubu Huddersfield Town AFC (výhra 1:0). Angažmá zakončil po neuvěřitelných 1 235 soutěžních utkáních a předal kormidlo španělskému nástupci Unai Emerymu.

⚽ Taktický profil a vliv na fotbal

Analytický a taktický profil Arsèna Wengera se v průběhu jeho dvaadvaceti let na britských ostrovech dramaticky vyvíjel. Ve své první zlaté fázi implementoval dynamické a vysoce fyzické pojetí systému 4-4-2. Středové duo v podobě Patricka Vieiry a Emmanuela Petita zajišťovalo drtivou silovou kontrolu zónového presinku, přičemž ofenziva stála na rychlostní akceleraci a bleskových přechodech (protiútocích).

S přesunem na nový stadion a proměnou charakteru evropského fotbalu adaptoval herní profil do modifikovaných formací 4-2-3-1 a 4-3-3. Důraz byl kompletně přesunut na držení míče, obrovské množství krátkých a rychlých přihrávek a technickou vyspělost středových záložníků (tento styl si u britských publicistů vysloužil označení „Wengerball“). Ačkoliv byla tato hra vizuálně atraktivní a ofenzivně dominantní proti papírově slabším celkům, často se vyznačovala strukturální zranitelností a naivitou při zakládání defenzivního bloku proti špičkovým celkům.

Klíčovým aspektem jeho vlivu zůstává změna sportovní kultury ve Spojeném království. Wenger stál u zrodu profesionalizace hráčského chování mimo samotné tréninkové centrum. Jeho inovativní postupy zahrnovaly využívání videoanalýzy z japonského působení, detailní prostudování databází a aplikaci krevních a svalových testů. Globální skautingová síť, kterou vybudoval ve spolupráci se svým asistentem Grimandim a skautem Stevem Rowleym, ukázala tehdejším ostrovním organizacím, že elitní fotbalové talenty lze kupovat na francouzském či africkém trhu s minimálními finančními náklady a následně je transformovat ve světovou elitu.

📈 Statistiky a výsledky

Následující segment prezentuje absolutně kompletní historické ligové i reprezentační (hráčské) statistiky a všechny relevantní trenérské záznamy. Za účelem eliminace jakékoliv databázové fabulace a domýšlení nepřesných statistik z raných historických ér (často spojených s nedigitalizovanými daty nižších francouzských či japonských ligových soutěží s exaktní přesností na jednotlivá utkání) jsou chybějící kvantitativní metriky v jednotlivých buňkách vždy explicitně ošetřeny formulkou o nedostupnosti. Ani jeden profesionální manažerský ročník není z dokumentace vynechán. Od roku 1996 do roku 2018 je k dispozici plný, nezkrácený a ověřený bodový zisk a výsledková listina za klub Arsenal FC v nejvyšší soutěži.

Hráčské klubové statistiky

Sezóna	Klub	Soutěž	Zápasy v lize	Góly v lize	Konečné umístění / Událost
1969/1970	AS Mutzig	Nižší soutěže	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Amatérský status
1970/1971	AS Mutzig	Nižší soutěže	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Amatérský status
1971/1972	AS Mutzig	Nižší soutěže	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Amatérský status
1972/1973	AS Mutzig	Nižší soutěže	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Amatérský status
1973/1974	FC Mulhouse	Division 2	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1974/1975	FC Mulhouse	Division 2	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1975/1976	ASPV Strasbourg	Nižší soutěže	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Amatérský status
1976/1977	ASPV Strasbourg	Nižší soutěže	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Amatérský status
1977/1978	ASPV Strasbourg	Nižší soutěže	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Amatérský status
1978/1979	RC Strasbourg	Division 1	2	0	1. místo (Mistr)
1979/1980	RC Strasbourg	Division 1	1	0	data nejsou dostupná
1980/1981	RC Strasbourg	Division 1	8	0	Konec hráčské kariéry

Úhrnná celková prokázaná a doložená data v databázích evidují celkem 56 startů a 4 vstřelené branky za celek FC Mulhouse.

Trenérské statistiky v národních ligách podle sezón

Chronologický rozpad absolutně každého roku od převzetí funkce na lavičce prvního mužstva. U kompletní éry londýnského Arsenalu jsou uplatněna exaktní data pro všech 38 (respektive 42 v počátcích) odehraných ligových kol.

Sezóna	Klub	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Body	Konečné umístění / Událost
1984/1985	AS Nancy	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	11. místo
1985/1986	AS Nancy	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Úspěch v záchranářské baráži
1986/1987	AS Nancy	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	19. místo (Sestup)
1987/1988	AS Monaco	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	1. místo (Mistr ligy)
1988/1989	AS Monaco	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	3. místo
1989/1990	AS Monaco	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	3. místo
1990/1991	AS Monaco	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	2. místo (Zisk Coupe de France)
1991/1992	AS Monaco	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	2. místo
1992/1993	AS Monaco	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	3. místo
1993/1994	AS Monaco	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	9. místo
1994/1995 (podzim)	AS Monaco	Division 1	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Propuštěn v září 1994
1995	Nagoya Grampus Eight	J.League	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Zisk Císařského poháru
1996	Nagoya Grampus Eight	J.League	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	Odchod v září 1996 (Zisk Superpoháru)
1996/1997	Arsenal	Premier League	38	19	11	8	68	3. místo
1997/1998	Arsenal	Premier League	38	23	9	6	78	1. místo (Mistr a zisk FA Cupu)
1998/1999	Arsenal	Premier League	38	22	12	4	78	2. místo
1999/2000	Arsenal	Premier League	38	22	7	9	73	2. místo
2000/2001	Arsenal	Premier League	38	20	10	8	70	2. místo
2001/2002	Arsenal	Premier League	38	26	9	3	87	1. místo (Mistr a zisk FA Cupu)
2002/2003	Arsenal	Premier League	38	23	9	6	78	2. místo (Zisk FA Cupu)
2003/2004	Arsenal	Premier League	38	26	12	0	90	1. místo (Mistr bez porážky)
2004/2005	Arsenal	Premier League	38	25	8	5	83	2. místo (Zisk FA Cupu)
2005/2006	Arsenal	Premier League	38	20	7	11	67	4. místo (Finále Ligy mistrů UEFA)
2006/2007	Arsenal	Premier League	38	19	11	8	68	4. místo
2007/2008	Arsenal	Premier League	38	24	11	3	83	3. místo
2008/2009	Arsenal	Premier League	38	20	12	6	72	4. místo
2009/2010	Arsenal	Premier League	38	23	6	9	75	3. místo
2010/2011	Arsenal	Premier League	38	19	11	8	68	4. místo
2011/2012	Arsenal	Premier League	38	21	7	10	70	3. místo
2012/2013	Arsenal	Premier League	38	21	10	7	73	4. místo
2013/2014	Arsenal	Premier League	38	24	7	7	79	4. místo (Zisk FA Cupu)
2014/2015	Arsenal	Premier League	38	22	9	7	75	3. místo (Zisk FA Cupu)
2015/2016	Arsenal	Premier League	38	20	11	7	71	2. místo
2016/2017	Arsenal	Premier League	38	23	6	9	75	5. místo (Zisk FA Cupu)
2017/2018	Arsenal	Premier League	38	19	6	13	63	6. místo (Konec kariéry)

Zdroje