Andrew Alberts

Rozbalit box

Obsah boxu

Andrew James Alberts (* 30. června 1981, Minneapolis, Minnesota) je bývalý americký profesionální hokejový obránce.

S výškou 196 centimetrů a váhou téměř 100 kilogramů byl Alberts nepřehlédnutelnou postavou na ledě. Byl klasickým příkladem "stay-at-home" obránce (defenzivní specialista), jehož úkolem nebylo tvořit hru, ale ničit útoky soupeře, čistit prostor před brankovištěm a blokovat střely. Většinu své kariéry v NHL strávil jako spolehlivý člen třetí obranné dvojice. Jeho nejvýraznější období je spojeno s týmem Vancouver Canucks, se kterým došel až do sedmého zápasu finále Stanley Cupu. Jeho kariéra však byla násilně ukončena vážným otřesem mozku, což z něj udělalo jednoho z mnoha hráčů, jejichž osud poukázal na nebezpečí úrazů hlavy v moderním hokeji.

Klubová kariéra

Hvězda Boston College a vstup do NHL (2001–2008)

Andrew Alberts nepatřil k zázračným dětem, které jdou do NHL v osmnácti letech. Zvolil cestu univerzitního hokeje, která mu umožnila fyzicky i herně dozrát. Čtyři sezóny oblékal dres Boston College Eagles, jednoho z nejprestižnějších univerzitních týmů v USA. Zde se stal dominantním obráncem. V letech 2004 a 2005 byl vybrán do týmu All-American a získal pověst jednoho z nejlepších defenzivních hráčů na univerzitní úrovni. Ačkoliv byl draftován Boston Bruins už v roce 2001 v pozdním 6. kole, smlouvu podepsal až po ukončení studií v roce 2005. Do sestavy Bruins se probojoval téměř okamžitě. Jeho velikost a síla byly pro Boston, který tradičně vyznává fyzický styl hokeje, ideální. V Bostonu strávil tři sezóny, během nichž se etabloval jako spolehlivý bek, který sice nesbírá body, ale trenéři se na něj mohou spolehnout v oslabení.

Putování: Philadelphia a Carolina (2008–2010)

V roce 2008 byl vyměněn do Philadelphia Flyers. Přišel do týmu, který měl ambice na titul, a Alberts měl vyztužit defenzivu pro play-off. S Flyers se dostal až do finále Východní konference, ale tam jejich cesta skončila. Následovala krátká a méně výrazná zastávka v Carolina Hurricanes. V Carolině plnil roli sedmého obránce a často se ocital mimo sestavu. Zdálo se, že jeho kariéra v NHL začíná uvadat a že se stane hráčem, který pendluje mezi kluby jako pojistka pro případ zranění.

Vancouver Canucks: Finále a konec snu (2010–2014)

Zlom přišel v březnu 2010, kdy byl vyměněn do Vancouver Canucks. Právě v kanadském týmu prožil své nejintenzivnější hokejové období. Vancouver v té době budoval mistrovský tým kolem bratrů Sedinových a Ryana Keslera. Alberts přišel jako "tvrďák", který měl chránit hvězdy a dodat týmu potřebné centimetry v obraně. Vrchol přišel v play-off 2011. Vancouver byl nejlepším týmem ligy a došel až do finále Stanley Cupu. Alberts sice neodehrál všechny zápasy (často rotoval v sestavě), ale ve finálové sérii proti svému bývalému klubu Boston Bruins nastoupil. Byl u toho, když Vancouver prohrál rozhodující sedmý zápas na domácím ledě. Prohrát Game 7 finále proti týmu, který vás draftoval, byla pro Albertse hořká pilulka.

Osudový náraz a konec kariéry

Dne 29. prosince 2013 se jeho kariéra fakticky zastavila. V zápase proti Calgary Flames ho útočník Scottie Upshall tvrdě narazil na mantinel. Alberts utrpěl vážný otřes mozku. Následky byly devastující. Trpěl silnými bolestmi hlavy, nevolností a citlivostí na světlo (post-komoční syndrom). Ačkoliv se snažil o návrat a doufal, že symptomy odezní, nikdy se tak nestalo. Celou sezónu 2013/14 už nehrál a následující ročník vynechal kompletně. V roce 2014 mu vypršela smlouva a lékaři mu důrazně doporučili nepokračovat. Andrew Alberts tak musel ve 33 letech nedobrovolně ukončit kariéru.

Reprezentační kariéra

Díky svým výkonům v Bostonu a na univerzitě se Alberts dostal i do národního týmu USA.

Mistrovství světa: Reprezentoval Spojené státy na dvou světových šampionátech – v roce 2006 v Rize a 2007 v Moskvě. Na obou turnajích plnil roli defenzivního obránce ve třetím páru. Ačkoliv USA v těchto letech na medaile nedosáhly, pro Albertse byla účast na mezinárodní scéně potvrzením jeho kvalit.

Život po hokeji: Rozvoj talentů

Po nuceném konci kariéry a dlouhé rekonvalescenci se Alberts vrátil k hokeji v jiné roli.

Usadil se v Minneapolis a začal pracovat v oblasti rozvoje hráčů.
Působil jako trenér pro rozvoj dovedností (Development Coach) v organizaci St. Louis Blues (kde pomáhal s defenzivními prospekty) a věnuje se také trénování mládeže v prestižních amerických programech.
Jeho osobní zkušenost s ukončením kariéry kvůli zranění hlavy z něj udělala zastánce bezpečnější hry a správné techniky při soubojích u mantinelu, což se snaží vštěpovat mladým hráčům.

Herní styl

Alberts byl "stará škola".

Fyzická hra: Jeho hlavní předností byla síla. Útočníci se mu vyhýbali, protože střet s ním bolel. Před vlastní brankou byl nekompromisní a čistil prostor pro brankáře (zejména pro Roberta Luonga ve Vancouveru).
Jednoduchost: S pukem nevymýšlel složité věci. Jeho úkolem bylo získat puk, vyhodit ho o mantinel nebo přihrát nejbližšímu volnému spoluhráči.
Oslabení: Byl specialistou na hru v početní nevýhodě, kde využíval svůj dlouhý dosah k blokování přihrávek a střel.

Pro laiky

Proč je Andrew Alberts důležitý?

Neviditelný, ale nutný: Každý tým potřebuje hvězdy, ale také "nosiče vody". Alberts byl tím hráčem, který dělal práci, za kterou se nedávají ceny, ale bez které se nedá vyhrát.
Varování: Jeho konec je připomínkou toho, jak nebezpečný hokej může být. Jeden hit může ukončit kariéru i takto silného chlapa.
Finalista: Byl součástí týmu Vancouveru 2011, který je považován za jeden z nejlepších týmů historie, který "těsně" nevyhrál pohár.

Zdroje